Štrasburk 13. prosince 2005

Vážený pane X.,

Dne 9. června 2004 jste jménem firmy Y podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv na Evropskou komisi. Označujete se za koordinátora konsorcia. Vaše stížnost se týkala rozhodnutí Komise neponechat v platnosti návrh předložený společností Y na provádění programu v oblasti výzkumu a vývoje (program R&D).

Dne 14. září 2004 jsem informoval předsedu Komise o této stížnosti a požádal jsem ho o stanovisko. Dne 7. prosince 2004 mi Komise zaslala své stanovisko, které jsem Vám předal s výzvou k vyjádření. Dne 10. února 2005 jste mi zaslal své připomínky. Dopisem ze dne 20. července 2005 jsem předal Vaše připomínky Komisi a oznámil, že mé útvary mají v úmyslu nahlédnout do spisu Komise k dané věci. Dne 21. září 2005 provedly útvary v mé pravomoci kontrolu. Kopie jejich zprávy o nahlédnutí do spisu, která mi byla zaslána, byla předána Vám a Komisi dne 13. října 2005.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny. Omlouvám se za to, jak dlouho to trvalo, než jsme se případem zabývali.

Stížnost

Stížnost byla podána jménem jedné společnosti. Skutkový stav případu podle stěžovatele je v souhrnu následující:

Stížnost 239/2004/JMA

V lednu 2004 podal stěžovatel předchozí stížnost veřejnému ochránci práv, která byla zaevidována pod spisovým číslem 239/2004/JMA .. Stěžovatel tvrdil, že Komise jednala nesprávně při vyřizování výzvy k podávání nabídek pro druhou fázi programu výzkumu a vývoje. Tato významná iniciativa byla z velké části financována Komisí. Vzhledem k rozsahu programu byl rozdělen do tří různých fází. První fáze programu (1. fáze) byla udělena jednomu z konkurentů stěžovatele, konsorciu Z.

Stěžovatel vysvětlil, že v prosinci 2003 předložila jeho firma jménem skupiny organizací, která zahrnovala nezávislé odborníky, malé a střední podniky, laboratoře a univerzity, nabídku na druhou fázi programu. Přestože byl stěžovatel připuštěn do výběrového řízení a zdál se být jediným uchazečem, jeho nabídka byla po negativním posouzení hodnotiteli vyloučena. Stěžovatel měl za to, že byl diskriminován a že útvary Komise byly nepřiměřeně částečné, když se snažily zvýhodnit konsorcium Z.

Podle stěžovatele získala informace o tom, že krátce po uplynutí lhůty pro podání nabídek zavolal partner konsorcia Z příslušným útvarům Komise a že v důsledku této konverzace orgán zvažuje zrušení fáze 2 programu za účelem jeho sloučení s fází 3. V tomto okamžiku se zdálo být zřejmé, že konsorcium Z nemohlo včas předložit svůj návrh na fázi 2. Tato iniciativa Komise by poskytla konkurentovi stěžovatele novou příležitost předložit společnou nabídku pro fáze 2 a 3 projektu. Stěžovatel přiložil ke své stížnosti kopii interního e-mailu jednoho z partnerů konsorcia Z ostatním partnerům, z něhož vyplynulo, že konsorcium Z se na tento případný postup připravuje.

Vzhledem k tomu, že se na základě dostupných informací ukázalo, že stížnosti nepředcházely vhodné administrativní kroky vůči dotčenému orgánu, prohlásil veřejný ochránce práv stížnost za nepřípustnou podle čl. 2 odst. 4 statutu evropského veřejného ochránce práv. V tomto dopise veřejná ochránkyně práv navrhla, aby stěžovatel učinil nezbytné administrativní kroky vůči Komisi, zejména kontaktováním příslušného komisaře.

Stížnost 1808/2004/JMA

V červnu 2004 stěžovatel znovu napsal veřejnému ochránci práv. Stěžovatel uvedl, že na návrh veřejného ochránce práv v dubnu 2004 písemně požádal Komisi o přehodnocení svého návrhu. V červnu 2004 odpovědný generální ředitel odpověděl na dopis stěžovatele a vysvětlil, že na základě hodnotících kritérií stanovených v příručce k programu všichni hodnotitelé hodnotili návrh stěžovatele pod přijatelnými prahovými hodnotami. Stěžovatel byl rovněž informován o tom, že fáze 2 a 3 programu budou sloučeny do třetí výzvy, která bude zveřejněna v blízké budoucnosti.

Na základě těchto informací stěžovatel zopakoval tvrzení uvedená v jeho předchozí stížnosti veřejnému ochránci práv (č.j. 239/2004/JMA). Zdůraznila, že způsob, jakým hodnotitelé přezkoumali některé aspekty jejího návrhu, jako jsou aspekty týkající se výzkumu a vývoje a rozdělení rozpočtu, je nedostatečný. Vzhledem k tomu, že se nezdá, že by tito hodnotitelé měli odborné znalosti v řadě relevantních oblastí, podcenili používání metod a řešení navržených stěžovatelem.

Stěžovatel uvedl, že Komise zamítla jeho žádosti o přehodnocení jeho návrhu, přestože stěžovatel prokázal, že hodnotitelé nemají potřebnou kvalifikaci a odborné znalosti a že jejich posouzení bylo ovlivněno jinými faktory než kvalitou samotného návrhu. Tvrdila, že odpověď Komise potvrdila spojení fází 2 a 3 programu, a tedy prokázané zvýhodňování a komparativní výhodu poskytnutou jejímu hlavnímu konkurentovi, konsorciu Z.

S ohledem na nové důkazy se veřejný ochránce práv rozhodl zaregistrovat dopis stěžovatele jako novou stížnost (č. j. 1808/2004/JMA) a zahájit šetření. Obvinění, k nimž veřejná ochránkyně práv požádala Komisi o předložení stanoviska, byla tato:

Stěžovatel v souhrnu tvrdí, že i) hodnotitelé zaměstnaní Komisí pro posouzení návrhů nebyli technicky kvalifikovaní a ii) jejich posouzení jeho nabídky nebylo neutrální. Tvrdí proto, že jeho návrh bude znovu posouzen odbornými a nestrannými hodnotiteli.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku nejprve popsala okolnosti případu. Vysvětlila, že návrh předložený žadatelem se týkal fáze 2 programu výzkumu a vývoje. Tato iniciativa byla rozdělena do tří různých fází. První etapa již byla udělena konsorciu Z.

Komise obdržela tři návrhy pro fázi 2 programu, z nichž pouze návrh stěžovatele splňoval kritéria přípustnosti programu. V únoru 2004 se však Komise po důkladném zhodnocení návrhu stěžovatele rozhodla návrh nepřijmout, neboť jeho obsah byl neuspokojivý. Komise tvrdila, že hodnocení bylo provedeno v plném souladu s příslušnými postupy, jak je uvedeno v závěrech hodnotitelů.

Pokud jde o odborné znalosti hodnotitelů, Komise vysvětlila, že návrh přezkoumalo šest nezávislých hodnotitelů vybraných v souladu s „Pokyny k kritériím pro hodnocení a výběr návrhů“. Ke stanovisku Komise byly přiloženy kopie životopisů všech hodnotitelů.

Komise tvrdila, že všichni hodnotitelé dospěli k závěru, že návrh stěžovatele nesplňuje šest hodnotících kritérií stanovených v pokynech k programu.

Komise zdůraznila, že návrh stěžovatele byl posouzen v souladu s oficiálními postupy nezávislými hodnotiteli s nezbytnou úrovní odborných znalostí a zkušeností. Skóre udělené návrhu bylo čestným a spravedlivým odrazem kvality podání. Orgán rovněž zdůraznil, že příslušný výbor poté, co dospěl k závěru, že návrh stěžovatele není vhodný, se v dubnu 2004 rozhodl změnit pracovní program (dále jen „pracovní program“) a sloučit etapu 2 s etapou 3. Stěžovatel byl o tomto rozhodnutí formálně informován.

V souvislosti s nabídkou předloženou konsorciem Z Komise uvedla, že byla doručena po uplynutí lhůty. Brzy poté její útvary obdržely telefonní hovor od jednoho z partnerů konsorcia Z, aby získaly informace o možném výsledku výběrového řízení. Byl informován, že jeho návrh byl vyloučen. Útvary Komise v odpovědi na jeho otázky ohledně toho, jak by výběrové řízení mohlo probíhat, vysvětlily, že pokud by žádné podání pro druhou fázi neuspělo, mohla by Komise zvážit sloučení druhé a třetí fáze v budoucím výběrovém řízení. Komise však uvedla, že toto tvrzení má hypotetickou povahu.

Zdá se však, že po tomto telefonickém rozhovoru partner konsorcia Z následně napsal e-mail ostatním členům konsorcia, v němž odkázal na svůj rozhovor s útvary Komise. Kopii tohoto e-mailu zaslal Komisi rovněž jeden z členů konsorcia.

Komise ke svému stanovisku připojila řadu dokumentů, včetně hodnotících kritérií a prahových hodnot zveřejněných v pracovním programu pro fázi 2 programu, životopisů hodnotitelů a kopie souhrnné hodnotící zprávy týkající se návrhu stěžovatele.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření zopakoval tvrzení uvedená v jeho stížnosti.

Poukázal na to, že jeho stížnost se týkala nejen nedostatku odborných znalostí hodnotitelů pro posouzení jeho návrhu, ale také existence nevhodných opatření ze strany útvarů Komise, jejichž cílem bylo zvýhodnit hlavního konkurenta stěžovatele, konsorcium Z.

Stěžovatel tvrdil, že s ohledem na životopisy hodnotitelů připojené ke stanovisku Komise bylo zřejmé, že nemají potřebné dovednosti k posouzení velmi sofistikovaného programu, jako je dotčený program. Podle jeho názoru byli někteří z těchto hodnotitelů zaujatí ve prospěch konsorcia Z, neboť měli určitý vztah ke členům konsorcia.

Nahlížení do spisu

Po pečlivém přezkoumání stanoviska Komise a připomínek stěžovatele vzala veřejná ochránkyně práv na vědomí skutečnost, že přetrvává řada nejistot ohledně skutkových a právních aspektů případu. Vzhledem k těmto nejistotám dospěl k závěru, že je vhodné provést kontrolu některých materiálů obsažených ve spisu. Veřejný ochránce práv proto v červenci 2005 napsal Komisi, že v souladu s čl. 3 odst. 2 první odrážkou statutu evropského veřejného ochránce práv považuje za nezbytné, aby jeho útvary nahlédly do některých dokumentů, které by měly být obsaženy ve spisu Komise k tomuto případu, konkrétně do i) posouzení nabídky stěžovatele na druhou fázi programu; ii) oznámení o telefonických diskusích mezi úředníkem Komise a zástupcem konsorcia Z po uplynutí lhůty pro podání nabídek pro fázi 2; a iii) rozhodnutí zrušit fázi 2 a sloučit ji s fází 3.

Kontrola se uskutečnila v prostorách Komise v Bruselu v září 2005. Útvary Komise vypracovaly řadu dokumentů obsažených ve třech rozsáhlých spisech: 1) první z nich obsahoval řadu dokumentů týkajících se obecného postupu výběru návrhů předložených do druhé fáze; (2) Druhý spis obsahoval dokumenty týkající se hodnocení každé z nabídek; (3) Materiály obsažené ve třetím souboru týkající se fáze 3 programu. Útvary Komise navíc přinesly řadu kopií jednotlivých dokumentů týkajících se konkrétních aspektů programu.

Dokumenty obsažené v prvních dvou spisech byly relevantní pro první aspekt žádosti veřejného ochránce práv, konkrétně pro posouzení nabídky stěžovatele. První spis obsahoval dokumenty týkající se obecných otázek pracovního programu a druhý dokumenty týkající se hodnocení jednotlivých návrhů.

Pokud jde o druhý aspekt žádosti veřejného ochránce práv týkající se oznámení telefonických rozhovorů mezi úředníkem Komise a zástupcem konsorcia Z, útvary Komise uvedly, že v té době nebyl vypracován žádný písemný dokument. Orgán vysvětlil, že v souladu se základem programu jsou telefonní protokoly připravovány pouze tehdy, když se v průběhu kontaktů s některým z uchazečů projednávají podstatné otázky. Pokud však telefonický rozhovor zahrnuje pouze obecnou žádost o informace, nepovažuje se žádná zpráva za nezbytnou.

Podle názoru útvarů Komise byl telefonický hovor zástupce konkurenta stěžovatele po uplynutí lhůty pro podání nabídek pouze žádostí o informace, v jejímž průběhu nebyly projednány žádné podstatné otázky. Útvary Komise se proto domnívaly, že telefonní protokol se nejeví jako nezbytný.

Pokud jde o dokumenty týkající se rozhodnutí zrušit fázi 2 a sloučit ji s fází 3 programu, Komise předložila řadu dodatečných materiálů obsažených ve třetím spise. Z dokumentů obsažených v tomto spisu vyplynulo, že v únoru 2005 se útvary Komise rozhodly nepřijmout žádný z návrhů předložených v rámci nové výzvy k podávání nabídek zahrnující fáze 2 a 3 programu, a tudíž zrušit výběrové řízení a vyzvat k provedení revidovaného řízení. V důsledku toho Komise navrhla nový program, pro který již byla zveřejněna formální výzva k předkládání návrhů.

Útvary veřejného ochránce práv vypracovaly pro veřejného ochránce práv zprávu o nahlédnutí do spisu, jejíž kopie byla předána jak Komisi, tak stěžovateli.

ROZHODNUTÍ

1 Kvalifikace hodnotitelů

1.1 Stěžovatel tvrdil, že hodnotitelé, které Komise zaměstnávala pro posouzení návrhů předložených do druhé fáze programu výzkumu a vývoje, nebyli technicky kvalifikovaní. Stěžovatel ve svých připomínkách dodal, že , s ohledem na životopisy hodnotitelů, které byly přiloženy ke stanovisku Komise, zřejmě postrádá potřebné odborné znalosti a zkušenosti v několika oblastech, na něž se program vztahuje.

1.2 Komise tvrdí, že návrhy předložené do druhé fáze programu byly posouzeny šesti nezávislými hodnotiteli vybranými v souladu s platnými právními předpisy, konkrétně "Pokyny pro hodnocení návrhů a výběrová kritéria". Na podporu svého stanoviska přiložila Komise ke svému stanovisku životopisy hodnotitelů.

Orgán zdůraznil, že návrh stěžovatele byl plně posouzen v souladu s oficiálními postupy nezávislými hodnotiteli s nezbytnou úrovní odborných znalostí a zkušeností.

1.3 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že předmětná výzva k podávání nabídek byla zaměřena na výběr návrhů na vývoj systému výzkumu a vývoje. Projekt měl být financován s pomocí Společenství v rámci šestého rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace, který přispěje k vytvoření Evropského výzkumného prostoru a k inovacím na období 2002–2006. Právním základem této iniciativy je rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1513/2002/ES ze dne 27. června 2002 o šestém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace přispívajícím k vytvoření Evropského výzkumného prostoru a k inovacím (2002 až 2006)(1) (rozhodnutí 1513/2002), které stanoví činnosti a priority tohoto rámcového programu, jakož i jeho vědecké a technologické cíle.

Jednou z tematických priorit uvedených v rozhodnutí 1513/2002 byla oblast dotčeného programu. Její specifické cíle stanovila Komise v obecném pracovním programu.

Pokud jde o (2) účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol v rámci šestého rámcového programu, byla pravidla stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2321/2002 ze dne 16. prosince 2002 o pravidlech pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na provádění šestého rámcového programu Evropského společenství (2002-2006) a pro šíření výsledků výzkumu k tomuto provádění (3) (dále jen "nařízení 2321/2002") a dále rozpracována ve veřejném dokumentu nazvaném "Pokyny k postupům hodnocení a výběru návrhů" (dále jen "pokyny").

Veřejný ochránce práv konstatuje, že postup jmenování nezávislých hodnotitelů je stanoven v čl. 11 odst. 2 písm. b) a d) nařízení č. 2321/2002 a v oddíle 2.2 pokynů. Komise proto jmenuje nezávislé hodnotitele na základě výzev k podávání přihlášek zveřejněných v Úředním věstníku nebo konkrétních žádostí adresovaných výzkumným institucím. Očekává se, že nezávislí hodnotitelé budou mít dovednosti a znalosti odpovídající oblastem činností, v nichž byli požádáni o pomoc, jakož i vysokou úroveň odborných zkušeností v řadě vědeckých oblastí nebo činností (4). Měly by být rovněž zohledněny jejich schopnosti ocenit výzvy a průmyslový a/nebo společenský rozměr navrhované práce.

Pokud jde o postup jmenování hodnotitelů, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že v souladu s výše uvedenými ustanoveními by Komise měla vypracovat seznam nezávislých hodnotitelů na základě řady kritérií, jako je rozsah pravomocí; rovnováha mezi akademickými a průmyslovými odbornými znalostmi a uživateli; přiměřená genderová vyváženost; přiměřené rozdělení zeměpisného původu; a pravidelná rotace hodnotitelů. O seznamu nezávislých hodnotitelů, který má být použit pro hodnotící zasedání, musí rozhodnout příslušný ředitel. Před zahájením své práce musí všichni hodnotitelé podepsat prohlášení o střetu zájmů a důvěrnosti.

1.4 Veřejný ochránce práv pečlivě přezkoumal všechny dostupné informace, zejména životopisy hodnotitelů vybraných Komisí k posouzení návrhu stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že všichni hodnotitelé mají podle všeho značné odborné znalosti v příslušné oblasti programu v souladu s pracovním programem. Zdá se, že mají dovednosti v řadě relevantních oblastí (...). Kromě toho se všichni hodnotitelé zdají být vysoce postavenými jednotlivci z oblasti vědy a průmyslu s významnými zkušenostmi v oblasti výzkumu, výzkumné politiky nebo řízení výzkumných programů na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni.

Jak rozhodly soudy Společenství v podobných situacích, kdy je orgán vyzván k výběru osob, které budou tvořit výběrovou komisi, má orgán oprávněný ke jmenování diskreční pravomoc posoudit schopnosti osob, které mají být vybrány, což může být zpochybněno pouze v případě, že orgán překročí svou zákonnou pravomoc (5).

Veřejný ochránce práv konstatuje, že v průběhu jeho šetření nebyly poskytnuty žádné informace, které by ho mohly vést k domněnce, že Komise při jmenování šesti hodnotitelů odpovědných za posouzení návrhů předložených do druhé fáze programu nepoužila kritéria stanovená v čl. 11.2 písm. b) a d) nařízení č. 2321/2002 a v oddíle 2.2 pokynů.

1.5 Pokud jde o postup, veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Komise popsala kroky, které její útvary podnikly při výběru nezávislých hodnotitelů, v interní zprávě, která byla zpřístupněna v průběhu jeho nahlížení do spisu.

Po přezkoumání postupu, který Komise použila při výběru hodnotitelů, jak je popsán v tomto sdělení, veřejný ochránce práv konstatuje, že se zdá, že je v souladu s příslušnými pravidly, konkrétně s čl. 11 odst. 2 písm. b) a d) nařízení č. 2321/2002 a oddílem 2.2 pokynů.

1.6 Na základě zjištění uvedených v bodech 1.4 a 1.5 dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že v tomto aspektu případu zřejmě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2 Posouzení nabídky stěžovatele ze strany Komise

2.1 Stěžovatel tvrdil, že hodnocení jeho nabídky hodnotiteli Komise nebylo neutrální. Ve svých vyjádřeních tvrdil, že hodnotitelé byli zaujatí, jelikož se z různých důvodů jevili jako příbuzní třetí společnosti, konsorciu Z.

Stěžovatel se domnívá, že byl diskriminován, protože navzdory skutečnosti, že byl jediným uchazečem přijatým do výběrového řízení pro fázi 2, jeho nabídka nebyla vybrána. Podle jeho názoru byly útvary Komise zaujaté ve prospěch konsorcia Z, což dokazuje rozhodnutí Komise zrušit výběrové řízení pro fázi 2 a sloučit fáze 2 a 3, pro které bylo vyhlášeno nové výběrové řízení. Na podporu svého tvrzení stěžovatel odkazuje na telefonický rozhovor mezi zástupcem konsorcia Z a odpovědnými útvary Komise, který se uskutečnil krátce po uplynutí lhůty pro podání nabídek, jakmile bylo zřejmé, že nabídka konsorcia Z nebyla předložena včas. Stížnost obsahuje kopii interního e-mailu jednoho z partnerů konsorcia Z jeho dalším partnerům, z něhož vyplývá, že konsorcium Z se na tuto případnou situaci připravuje.

2.2 Komise tvrdí, že návrh stěžovatele byl hodnocen v souladu s oficiálními postupy nezávislými hodnotiteli, kteří dospěli k závěru, že návrh nesplňuje hodnotící kritéria. Vzhledem k těmto zjištěním nemohla Komise návrh stěžovatele zachovat.

V souvislosti s telefonním hovorem zástupce konkurenta stěžovatele se Komise domnívá, že po uplynutí lhůty pro podání nabídek se jednalo pouze o žádost o informace, v jejímž průběhu nebyly projednány žádné podstatné otázky. V odpovědi na otázky zástupce týkající se ukončení výběrového řízení tak jeho útvary pouze odkázaly na různé možnosti, které se v té době objevily. Vzhledem k povaze projednávaných otázek byly útvary Komise toho názoru, že telefonní protokol se nejeví jako nezbytný.

Orgán vysvětluje, že se výbor odpovědný za program poté, co v březnu 2004 dospěl k závěru, že návrh stěžovatele není vhodný, rozhodl změnit program a znovu otevřít fáze 2 a 3 v nové výzvě k podávání nabídek. Stěžovatel byl o tomto rozhodnutí formálně informován.

2.3 Veřejný ochránce práv poznamenává, že soudy Společenství opakovaně rozhodly, že Komise má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o faktory, které je třeba vzít v úvahu při rozhodování o zadání zakázky na základě nabídkového řízení (6).

2.4 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že v odpovědi na žádost stěžovatele Komise poskytla podrobné vysvětlení důvodů, pro které nebyla nabídka stěžovatele zachována.

Veřejná ochránkyně práv poukazuje na to, že Komise ke svému stanovisku připojila kopii souhrnné hodnotící zprávy. Dokument obsahoval odůvodněné posouzení návrhu stěžovatele ze strany hodnotitelů. Komise rovněž přiložila kopii této souhrnné zprávy k dopisu zaslanému stěžovateli, v němž jej informovala o zamítnutí návrhu.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že souhrnná zpráva začíná obecným představením cílů a záměrů stěžovatelova návrhu, po němž následuje bodové hodnocení hodnotitelů v každém ze šesti různých kritérií stanovených v pracovním programu (7). Na základě tohoto hodnocení se zdá, že nabídka stěžovatele nedosáhla minimální hranice v žádném ze šesti kritérií a získala celkové skóre 11 bodů, což je výrazně pod minimální hranicí 24 bodů. Ke každé známce bylo připojeno stručné vysvětlení, které bylo doplněno celkovým komentářem k celkovému hodnocení hodnotitelů. Zdůvodnění hodnotitelů zahrnovalo odkazy na konkrétní aspekty návrhu stěžovatele, které se podle jejich názoru jevily jako nedostatečné, jako je začlenění programu do výsledků fáze 1, vysvětlení jeho možných dopadů, dopadů na životní prostředí, cílů v oblasti vědy a techniky, jichž má být dosaženo, popis profilů partnerů a jejich zkušeností s řízením, přístup k řízení rizik nebo vnímaná nedostatečná mobilizace zdrojů.

Po přezkoumání obsahu této souhrnné zprávy se veřejná ochránkyně práv domnívá, že podle všeho poskytuje odpovídající vyjádření k postoji, který orgán zaujal v souladu s právními kritérii stanovenými v pracovním programu.

2.5 Pokud jde o údajný nedostatek objektivity hodnotitelů vyplývající z jejich vztahu s třetí osobou, veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že na základě dostupných informací podepsali všichni hodnotitelé prohlášení o neexistenci střetu zájmů v okamžiku svého jmenování ve vztahu k záležitosti, ke které měli vydat stanovisko.

Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel ani Komise mu v průběhu šetření nepředložili žádné důkazy a že při kontrole dokumentů nebylo zjištěno nic, co by ho mohlo vést k domněnce, že některý z hodnotitelů měl nějaký zvláštní vztah se třetí stranou, v důsledku čehož mohlo být jeho hodnocení zkreslené.

2.6 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Komise poskytla stěžovateli podrobné vysvětlení důvodů svého rozhodnutí, a to jak v dopise zaslaném jemu, tak ve stanovisku zaslaném veřejnému ochránci práv. Zahrnují odkazy na konkrétní aspekty návrhu stěžovatele a jeho nedostatky z hlediska kritérií programu. Zdá se, že tato vysvětlení poskytují dostatečné odůvodnění Komise na podporu jejího stanoviska.

2.7 Veřejný ochránce práv si je vědom skutečnosti, že některé skutkové okolnosti případu, včetně telefonického rozhovoru jednoho z partnerů konsorcia Z s útvary Komise a následného e-mailu tohoto partnera ostatním partnerům, způsobily, že stěžovatel zpochybnil správnost rozhodnutí Komise zrušit druhou fázi nabídkového řízení a sloučit ji s třetí fází.

Po pečlivém přezkoumání všech dostupných informací nezjistil veřejný ochránce práv žádné důkazy o nevhodnosti rozhodnutí nepokračovat ve druhé fázi programu nebo uspořádat nové nabídkové řízení, včetně druhé a třetí fáze programu. Veřejný ochránce práv shledává, že žádný z dokumentů přezkoumaných v průběhu jeho šetření neodhalil zvláštní postoj nebo predispozici ze strany Komise ani vůči stěžovateli, ani ve prospěch třetí strany. V této souvislosti považuje veřejná ochránkyně práv za obzvláště důležité, že se Komise rozhodla neponechat žádný z návrhů předložených v rámci nové výzvy k podávání nabídek zahrnující fáze 2 a 3 programu, a proto výběrové řízení zrušit.

Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že by pro Komisi bylo snazší zabývat se obavami stěžovatele v tomto ohledu, pokud by byla schopna předložit písemný záznam dotčeného telefonního rozhovoru. Veřejná ochránkyně práv proto navrhuje, aby Komise v rámci nabídkového řízení přezkoumala svá pravidla týkající se telefonních protokolů, aby se předešlo podobným problémům v budoucnu. Veřejný ochránce práv zašle Komisi za tímto účelem další poznámku níže.

2.8 S ohledem na výše uvedené úvahy se veřejný ochránce práv domnívá, že stěžovatel nepředložil důkazy, které by prokazovaly, že Komise zneužila své pravomoci při výběru návrhů pro fázi 2 programu.

Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že Komise jednala v mezích své zákonné pravomoci. Veřejný ochránce práv proto shledává, že v souvislosti s tímto aspektem případu neexistují žádné důkazy o nesprávném úředním postupu.

3 Žádost stěžovatele o nové posouzení jeho návrhu

3.1 Stěžovatel tvrdí, že jeho návrh byl přehodnocen odbornými a nestrannými hodnotiteli.

3.2 S ohledem na výše uvedená zjištění nepovažuje veřejný ochránce práv za nutné zabývat se tvrzením stěžovatele.

4 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

DALŠÍ POZNÁMKA

Veřejný ochránce práv si je vědom skutečnosti, že některé skutkové okolnosti případu, včetně telefonického rozhovoru jednoho z partnerů konsorcia Z s útvary Komise a následného e-mailu tohoto partnera ostatním partnerům, vedly stěžovatele ke zpochybnění správnosti rozhodnutí Komise zrušit druhou fázi zadávacího řízení a sloučit ji s třetí fází. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že by pro Komisi bylo snazší zabývat se obavami stěžovatele v tomto ohledu, pokud by byla schopna předložit písemný záznam dotčeného telefonního rozhovoru. Veřejná ochránkyně práv proto navrhuje, aby Komise v rámci nabídkového řízení přezkoumala svá pravidla týkající se telefonních protokolů s cílem zabránit podobným problémům v budoucnu.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 2002, L 232, s. 1.

(2) Úř. věst. 2002, L 355, s. 23.

(3) "výzkum v příslušných vědeckých a technologických oblastech; správa, řízení nebo hodnocení projektů; využití výsledků projektů výzkumu a technologického rozvoje; přenos technologií a inovace; mezinárodní spolupráce v oblasti vědy a techniky; rozvoj lidských zdrojů". Oddíl 2.2, s. 8 pokynů.

(4) Oddíl 2.2, s. 8 pokynů.

(5) Věc T-173/99 Elkaïm & Mazuel v. Komise, Sb. VS s. IA-101; II-433, bod 70.

(6) rozsudek Soudního dvora ve věci Agence Européenne d'Interims v. Komise, 56/77, Recueil 1978, s. 2215, bod 20; věc T-19/95, Adia Interim v. Komise, Sb. rozh. 1996, s. II-321, bod 49; Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci ADT Projekt v. Komise, T-145/98, Recueil 2000, s. II-387, bod 147.

(7) Relevance, potenciální dopad, věda & amp; technologická excelence, kvalita konsorcia, kvalita řízení a mobilizace zdrojů.