Štrasburk 16. prosince 2004

Vážená paní Z.,

Dne 23. února 2004 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se údajného odmítnutí náhrady cestovních výdajů v souladu se smlouvou. Věc (0548/2004/TN) byla dne 16. března 2004 uzavřena jako nepřípustná, neboť nebylo možné určit, o který orgán nebo subjekt Společenství se jedná.

Dne 2. června 2004 jste mě informoval, že orgánem, proti němuž si chcete stěžovat, je Evropská komise. Na základě těchto informací jsem se rozhodl zahájit šetření Vaší stížnosti, která byla zaregistrována pod novým číslem stížnosti (1775/2004/TN).

Dne 28. června 2004 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 30. září 2004. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 22. října 2004.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

V červnu 2004 byla veřejnému ochránci práv podána stížnost týkající se údajného odmítnutí Evropské komise uhradit cestovní výdaje v souladu se smlouvou.

Podle stěžovatele jsou relevantními skutečnostmi v souhrnu tyto skutečnosti:

Stěžovatel cestoval z Ženevy do Bruselu, aby pracoval jako externí tlumočník pro Komisi ve dnech 20.–21. října 2003. Podle její smlouvy s Komisí by měla být cesta proplacena. Odpovědnému úředníkovi Komise zaslala potřebné dokumenty k žádosti o dopravu, ale byla informována, že obdržel pouze palubní vstupenky a že potřebuje originální letenky. Letecká společnost uvedla, že nemůže znovu vyrábět letenky z minulosti, ale stěžovateli se podařilo přimět cestovní kancelář, aby cenu cesty písemně potvrdila. Komise však stále trvala na tom, aby předložila originály jízdenek, což podle ní v první řadě učinila. Stěžovatelka má dojem, že pokaždé, když splní požadavky Komise na náhradu cestovních výdajů, předkládá další požadavky a Komise její případ neustále odkládá.

Stěžovatelka tvrdí, že Komise neproplatila cestovní výdaje vyplývající ze smlouvy, na jejímž základě pracovala jako externí tlumočnice v Bruselu ve dnech 20.–21. října 2003.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uvádí tyto připomínky:

Stěžovatel pracoval ve dnech 19. a 20. října 2003 jako pomocný konferenční tlumočník (dále jen „ACI“) pro Generální ředitelství pro tlumočení (dále jen „GŘ SCIC“).

Dne 31. října 2003 obdrželo GŘ SCIC žádost o platbu ve výši 972,50 švýcarských franků za její letenku. Přiložený dokument však nebyl letenkou uvádějící zaplacenou cenu. Navzdory rozsáhlé korespondenci mezi stěžovatelkou a úředníkem Komise odpovědným za její žádosti o platbu nebyla nikdy předložena letenka ani doklad o platbě na podporu její žádosti.

Podle Komise mezi hlavní korespondence patří poznámka, kterou stěžovatelka napsala dne 5. listopadu 2003, v níž vysvětlila, že má kopii své letenky. Tato kopie však nebyla nikdy předložena. Stěžovatelka rovněž informovala odpovědného úředníka, že ztratila e-mail společnosti Swiss International Airlines potvrzující její elektronickou letenku a že dotčené letecké společnosti (Swiss International a SN Brussels) nemohly získat spis na její letence ze svých archivů.

Komise považovala za nepravděpodobné, že by letecké společnosti nevedly záznamy o svých výhradách, a odpovědný úředník proto kontaktoval dotčené letecké společnosti a získal adresy jejich příslušných služeb, kde lze tyto informace získat. Tyto adresy byly předány stěžovateli spolu s doporučením kontaktovat letecké společnosti.

Stěžovatel nakonec zaslal Komisi kopii faxu společnosti Swiss International Airlines, z něhož vyplývá, že cena letenky činila 19 švýcarských franků. Komise obdržela od letecké společnosti informace, že tato částka představuje pouze daň z letenky, neboť letenka byla vydána jako bonusová letenka. Stěžovatel však požadoval náhradu ve výši 972,50 švýcarských franků.

Pravidla upravující platby ACI jsou stanovena v "Convention fixant les Conditions de Travail et le Régime pécuniaire des Interprètes de Conférence Auxiliaires de Session (i.a.s.) et free-lance (i.f.l.) (1) recrutés par les Institutions de l'Union européenne (annotée à la suite de l'adoption du Règlement du Conseil no 628/2000, du 20.3.2000)"(dále jen "dohoda") a v "Modalités d'Application de certaines Dispositions de la Convention" (dále jen "prováděcí pravidla").

Podle článku 10 dohody se cestovní výdaje vzniklé smluvním konferenčním tlumočníkům s bydlištěm mimo místní oblast proplácejí po předložení podpůrných dokladů. Prováděcí pravidla dále upřesňují druh podpůrných dokladů, které musí ACI předložit, a informace o tom, že tyto podpůrné doklady musí obsahovat cestovní doklady. V případě letecké dopravy musí ACI předložit palubní vstupenky a letenku, v nichž musí být mimo jiné uvedeno jméno cestujícího, zaplacené jízdné a měna, v níž bylo zaplaceno. To bylo rovněž vysvětleno v příručce poskytující praktické pokyny pro smluvní konferenční tlumočníky, pokud jde o platební pravidla a postupy, které je třeba dodržovat.

Za účelem získání náhrady cestovních výdajů by měli smluvní konferenční tlumočníci, kteří pracují mimo místní oblast, předložit formulář žádosti o platbu. Tento formulář jasně uvádí, že originály jízdenek a palubních vstupenek musí být předloženy platební kanceláři.

Komise nebyla schopna zaplatit požadovanou částku, jelikož stěžovatel nepředložil nezbytné podklady. GŘ SCIC případ přezkoumalo a v současné době předkládá spis úřadu OLAF k dalšímu vyšetřování.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatelka ve svém vyjádření trvá na své stížnosti a předkládá následující doplňující připomínky:

Stěžovatel si během téměř jednoho roku rozsáhle korespondoval s Komisí, ale pouze ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv Komise zmínila jízdenku pro udělení ceny a tato jízdenka se považuje za nulovou. Pokud je jí však známo, počet ujetých kilometrů lze zakoupit, a proto by upřednostnila, kdyby Komise mohla na její účet letecké společnosti vrátit skutečné míle vynaložené na cestu plus 126,50 švýcarských franků, které zaplatila v hotovosti za letištní daně.

ROZHODNUTÍ

1 Údajné neproplacení cestovních výdajů

1.1 Stížnost se týká údajného odmítnutí Evropské komise uhradit cestovní výdaje v souladu se smlouvou. Podle stěžovatelky cestovala z Ženevy do Bruselu, aby pracovala jako externí tlumočnice pro Komisi ve dnech 20.–21. října 2003, a podle její smlouvy s Komisí by měla být cesta proplacena. Poté, co zaslala příslušnému úředníkovi Komise dokumenty nezbytné pro žádost o dopravu, byla kontaktována Komisí s žádostí, aby předložila originály jízdenek, což podle ní učinila v první řadě. Stěžovatelka má dojem, že Komise svůj případ stále zdržuje tím, že předkládá více požadavků. Stěžovatelka tvrdí, že Komise neproplatila cestovní výdaje vyplývající ze smlouvy, na jejímž základě pracovala jako externí tlumočnice v Bruselu ve dnech 20.–21. října 2003.

1.2 Podle Komise podala stěžovatelka za svou letenku žádost o platbu ve výši 972,50 švýcarských franků. Přiložený dokument však nebyl letenkou uvádějící zaplacenou cenu. Navzdory rozsáhlé korespondenci mezi stěžovatelkou a Komisí nebyla nikdy předložena letenka ani doklad o zaplacení na podporu jejího tvrzení. Komise proto nebyla schopna zaplatit požadovanou částku, jelikož stěžovatel nepředložil nezbytné podklady. Podle pravidel upravujících platby ACI musí ACI při letecké dopravě předložit palubní vstupenky a letenku, v nichž musí být mimo jiné uvedeno jméno cestujícího, zaplacené jízdné a měna, v níž bylo zaplaceno. To bylo rovněž vysvětleno v příručce poskytující praktické pokyny pro smluvní konferenční tlumočníky, pokud jde o platební pravidla a postupy, které je třeba dodržovat. Komise obdržela od letecké společnosti informace, že stěžovatel zaplatil pouze 19 švýcarských franků, což představuje pouze daň z letenky, neboť letenka byla vydána jako bonusová letenka.

1.3 Stěžovatelka ve svém vyjádření ke stanovisku Komise tvrdí, že Komise pouze ve svém stanovisku zmínila bonusovou jízdenku a že taková jízdenka je považována za nulovou. Pokud je jí však známo, počet ujetých kilometrů lze zakoupit, a proto by upřednostnila, kdyby Komise mohla na její účet letecké společnosti vrátit skutečné míle vynaložené na cestu plus 126,50 švýcarských franků, které zaplatila v hotovosti za letištní daně.

1.4 Je třeba připomenout, že veřejný ochránce práv v dřívějším rozhodnutí přijal postoj Komise, podle něhož letenky nepředstavují skutečné náklady, a nejsou proto hrazeny podle pravidel upravujících náhradu cestovních výdajů (1). Pokud jde o projednávanou věc, veřejný ochránce práv konstatuje, že podle pravidel upravujících vyplácení ACI musí ACI předložit podpůrné doklady, jako jsou letenky, které mimo jiné prokazují cenu cesty, za niž je požadována náhrada (2). Na základě rozsáhlé e-mailové korespondence mezi Komisí a stěžovatelem (3) veřejný ochránce práv dále konstatuje, že již v první den e-mailové výměny týkající se této záležitosti (5. listopadu 2003) Komise stěžovateli vysvětlila, že bude potřebovat důkaz o ceně zaplacené za letenku, například kopii faktury. Veřejná ochránkyně práv neshledává žádné důkazy, které by naznačovaly, že stěžovatelka předložila důkaz o tom, že za svou letenku zaplatila 972,50 švýcarských franků v souladu se svou žádostí o náhradu. Toto zjištění je podpořeno tvrzením Komise, že letenka byla ve skutečnosti bonusovou letenkou, což stěžovatelka zřejmě uznala ve svých připomínkách. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem neshledává veřejný ochránce práv v této věci žádný nesprávný úřední postup ze strany Komise.

1.5 Veřejná ochránkyně práv rovněž poznamenává, že stěžovatelka ve svých připomínkách uvádí, že by upřednostnila, kdyby Komise mohla na její účet letecké společnosti vrátit skutečné míle vynaložené na bonusovou letenku (tj. aby Komise koupila její počet najetých kilometrů), plus 126,50 švýcarských franků, které zaplatila v hotovosti za letištní daně. Jelikož se však nezdá, že by stěžovatelka dříve adresovala svou žádost přímo Komisi, veřejný ochránce práv není oprávněn se touto záležitostí zabývat (4).

2 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Viz rozhodnutí veřejného ochránce práv ve věci 152/2002/(BB)IJH, dostupné na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu/decision/en/default.htm. Veřejná ochránkyně práv neshledala žádný nesprávný úřední postup, učinila však další poznámku v tom smyslu, že vzhledem k rozšířenému využívání leteckých mil by Komise mohla zvážit, zda do poskytnutých informací o cestovních výdajích nezahrne výslovné prohlášení, že letenky zakoupené za letecké míle nebudou proplaceny.

(2) Článek 10 „Convention fixant les Conditions de Travail et le Régime pécuniaire des Interprètes de Conférence Auxiliaires de Session (i.a.s.) et free-lance (i.f.l.) (1) recrutés par les Institutions de l'Union européenne (annotée à la suite de l'adoption du Règlement du Conseil no 628/2000, du 20.3.2000)“a čl. 10 odst. 2 písm. b) „Modalités d'Application de certaines Dispositions de la Convention“.

(3) Kopie této e-mailové korespondence předložila Komise jako přílohu ke svému stanovisku ke stížnosti.

(4) Viz článek 2.4 statutu evropského veřejného ochránce práv, který je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu/lbasis/en/statute.htm.