Štrasburk 15. června 2005

Vážený pane C.,

Dne 1. března 2004 jste podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Evropský parlament týkající se přístupu pomocných zaměstnanců Evropské komise do prostor Parlamentu v Bruselu.

Dne 23. března 2004 jsem předal stížnost předsedovi Parlamentu. Parlament zaslal své stanovisko dne 19. července 2004. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 7. září 2004.

Dne 24. ledna 2005 jsem napsal předsedovi Parlamentu, abych navrhl přátelské řešení Vaší stížnosti. Parlament zaslal svou odpověď na návrh dne 21. dubna 2005. Předala jsem vám ji s pozvánkou k vyjádření, pokud si to přejete. Můj úřad Vás znovu kontaktoval e-mailem dne 7. června 2005 s dotazem, zda si přejete předložit připomínky, což jste učinil e-mailem ze dne 8. června 2005.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou relevantní tyto skutečnosti:

Stěžovatel je pomocným zástupcem v Evropské komisi. Stěžuje si, že pomocným zaměstnancům Komise není povolen přístup do prostor Evropského parlamentu v Bruselu, pokud nejsou naplánovány žádné schůze.

Podle stěžovatele je to diskriminační, neboť dočasným zaměstnancům, vyslaným národním odborníkům nebo akreditovaným lobbistům ze soukromých společností se žádné takové omezení neukládá. Stěžovatel podotýká, že práce, která mu byla přidělena, se nijak neliší od ostatních kategorií zaměstnanců. Stěžovatel nenalezl žádný právní text, na němž by se takové opatření zakládalo. Stěžovatel si na toto odepření přístupu do prostor Evropského parlamentu stěžoval v e-mailové korespondenci s bezpečnostním oddělením Parlamentu v září a říjnu 2003 a v únoru 2004, ale Parlament stěžovateli nikdy neposkytl dokument vysvětlující toto opatření, ačkoli vedoucí bezpečnostního oddělení přislíbil, že jej zašle.

Dne 1. března 2004 podal stěžovatel tuto stížnost veřejnému ochránci práv, v níž tvrdil, že odmítnutí Parlamentu umožnit pomocným zaměstnancům Evropské komise přístup do svých prostor v Bruselu, pokud nejsou naplánovány žádné schůze, představuje neodůvodněnou diskriminaci.

Šetření

Stanovisko Evropského parlamentu

Parlament poznamenal, že popis stížnosti, že pomocným zaměstnancům Evropské komise není povolen přístup do jejích prostor v Bruselu, pokud nejsou naplánovány žádné schůze, je naprosto přesný. Důvody jsou založeny na řádném řízení:

Každý občan, který si přeje vstoupit do prostor Parlamentu mimo prostor pro návštěvníky, tak může učinit na pozvání parlamentního orgánu, poslance nebo státního zaměstnance. V rámci interinstitucionální spolupráce Parlament uděluje přístup úředníkům jiných orgánů EU po předložení jejich průkazu. Tento nástroj však není rozšířen na všechny ostatní zaměstnance orgánů, neboť by se tím podstatně zvýšil počet potenciálních návštěvníků EP. Parlament samozřejmě umožňuje přístup do svých prostor, pokud k tomu existuje funkční důvod, například pokud se pomocní zaměstnanci Komise musí zúčastnit schůze parlamentního výboru. Stěžovatel však neuvádí žádný profesní důvod, který by jeho žádost odůvodňoval.

Omezení práva na přístup je rovněž nezbytné, protože Parlament podléhá vnitrostátním právním a správním předpisům. Tyto předpisy stanoví maximální počet osob vpuštěných do prostor z bezpečnostních důvodů, zejména pokud jde o nebezpečí požáru. V listopadu 2001 se kvestoři zabývali sdělením shrnujícím situaci. Podle tohoto sdělení by měl Parlament pečlivě sledovat počet osob přítomných v daném okamžiku. Z dostupných statistických důkazů vyplývá, že v určité době špičky je maximálního počtu téměř dosaženo. Tato situace se po rozšíření stává ještě obtížnější. V zájmu uživatelů prostor, včetně návštěvníků, je tedy Parlament povinen zavést určitá omezení přístupu. Tato omezení jsou v Bruselu zachována po celý rok, a to i v obdobích s nižší aktivitou, protože v této době je rozmístění stráží v Bruselu z rozpočtových důvodů a pro zajištění řádného finančního řízení omezeno.

Parlament zaslal kopii výše uvedeného sdělení (PE 308.245/QUAEST zástupce generálního tajemníka Haralda RØMERA kolegiu kvestorů) se svým stanoviskem.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel si kladl otázku, proč musí pomocní zaměstnanci na rozdíl od ostatních zaměstnanců odůvodnit svou žádost o vstup do budovy uvedením profesního důvodu.

Stěžovatel nezpochybňuje, že právo na přístup musí být omezeno. To by však nemělo být prováděno svévolně. Stěžovatel nenalezl ve sdělení připojeném ke stanovisku Parlamentu žádné ustanovení, které by stanovilo omezení týkající se pomocných zaměstnanců.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení

Po pečlivém zvážení stanoviska a připomínek dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že by mohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu Parlamentu. V souladu s čl. 3 odst. 5 statutu (1) proto dne 24. ledna 2005 napsal předsedovi Parlamentu, aby navrhl smírné řešení na základě následující analýzy sporné otázky mezi stěžovatelem a Parlamentem:

1.1 Stěžovatel tvrdí, že odmítnutí Parlamentu umožnit pomocným zaměstnancům Evropské komise přístup do svých prostor v Bruselu, pokud nejsou naplánovány žádné schůze, představuje neodůvodněnou diskriminaci. Na podporu svého tvrzení stěžovatel poukázal na to, že žádné takové omezení není uloženo dočasným zaměstnancům, vyslaným národním odborníkům nebo akreditovaným lobbistům ze soukromých společností. Stěžovatel nenalezl žádný právní text, na němž by se takové opatření zakládalo.

1.2 Parlament uvedl, že umožňuje přístup úředníkům jiných orgánů EU po předložení jejich průkazu. Tento nástroj však není rozšířen na všechny ostatní zaměstnance orgánů, neboť by se tím podstatně zvýšil počet potenciálních návštěvníků Parlamentu. Parlament samozřejmě umožňuje přístup do svých prostor, pokud k tomu existuje funkční důvod, například pokud se pomocní zaměstnanci Komise musí zúčastnit schůze parlamentního výboru. Stěžovatel však neuvádí žádný profesní důvod, který by jeho žádost odůvodňoval. Parlament dále poukázal na to, že omezení práva na přístup je rovněž nezbytné, protože Parlament podléhá vnitrostátním právním předpisům, které stanoví maximální počet osob vpuštěných do prostor z bezpečnostních důvodů, zejména pokud jde o rizika požáru. V této souvislosti odkázala na sdělení zaslané kolegiu kvestorů a kopii sdělení připojila ke svému stanovisku.

1.3 Veřejný ochránce práv pečlivě přezkoumal sdělení, na které Parlament odkazuje, aby odůvodnil omezení přístupu pomocných zaměstnanců Komise do prostor Parlamentu v případě, že nejsou naplánovány žádné schůze. Veřejná ochránkyně práv poznamenává, že se nezdá, že by sdělení obsahovalo jakýkoli odkaz na pomocné zaměstnance z jiných orgánů nebo na omezení jejich přístupu do prostor Parlamentu, pokud nejsou naplánovány žádné schůze. Naopak bod 9 sdělení uvádí, že „[p]ředpisy ze dne 23. listopadu 2001 udělil Parlament na základě platných pravidel právo trvalého přístupu 17711 osobám (poslancům, asistentům, úředníkům, zaměstnancům skupin, externím poskytovatelům služeb atd.). Jedná se o osoby, kterým byl vydán odznak. K nim musí být přidány osoby s průkazem vydaným jiným orgánem, které mohou vstupovat do prostor Parlamentu na základě zásady vzájemnosti (poslanci, úředníci a ostatní zaměstnanci ostatních orgánů, [Veřejný ochránce práv zdůrazňuje, že pomocní zaměstnanci jsou „ostatní zaměstnanci“ a že sdělení nerozlišuje mezi dočasnými zaměstnanci a pomocnými zaměstnanci] novináři akreditovanými u Komise (…). Bod 10 sdělení uvádí, že „v současné době neexistuje žádné ustanovení, které by Parlamentu umožňovalo odepřít přístup osobám uvedeným v předchozím odstavci“.

1.4 Sdělení dochází k závěru, že současná pravidla pro přístup do prostor Parlamentu, která přiznávají právo trvalého přístupu velmi širokému okruhu osob, znemožňují sledovat běžnou míru obsazenosti. Vzhledem k této neuspokojivé situaci a ke skutečnosti, že rozšíření Unie zvýší počet stálých uživatelů budov Parlamentu, sdělení naléhavě vyzývá kolegium kvestorů, aby pověřilo sekretariát, aby navrhl revizi pravidel pro přístup do prostor Parlamentu s cílem projednat tuto otázku kvestory v únoru 2002. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že stanovisko Parlamentu neodkazuje na žádná revidovaná pravidla upravující přístup.

1.5 Veřejný ochránce práv připomíná, že podle ustálené judikatury má Evropský parlament, stejně jako ostatní orgány Společenství, rozsáhlé diskreční pravomoci při organizaci svých vnitřních záležitostí. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že regulace přístupu do prostor Parlamentu spadá do pravomoci Parlamentu v oblasti vnitřní organizace.

1.6 Veřejný ochránce práv rovněž připomíná, že podle ustálené judikatury je zásada rovného zacházení obecným pravidlem, které je součástí práva použitelného na zaměstnance Společenství, a že k diskriminaci dochází, pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno nerovným způsobem a diskriminace není objektivně odůvodněna.

1.7 Veřejný ochránce práv konstatuje, že stanovisko Parlamentu neobsahuje žádné vysvětlení, proč by pozice všech kategorií zaměstnanců Společenství neměla být pro účely přístupu do jeho prostor považována za srovnatelnou. Parlament se naopak omezil na to, že bez rozlišení kategorií zaměstnanců odkázal na obecnou potřebu omezit z bezpečnostních důvodů celkový počet osob, které mají přístup. Vzhledem k tomu, že se zdá, že sdělení, na které Parlament odkazuje ve svém stanovisku, uznává, že neexistuje žádné ustanovení, které by Parlamentu umožňovalo odepřít přístup „ostatním zaměstnancům“ jiných orgánů, je veřejná ochránkyně práv toho názoru, že Parlament neposkytl objektivní odůvodnění svého odmítnutí umožnit pomocným zaměstnancům Komise přístup do svých prostor, pokud nejsou naplánovány žádné schůze. Toto odmítnutí tedy představuje neodůvodněnou diskriminaci a je případem nesprávného úředního postupu.

Návrh přátelského řešení

Smírné řešení navržené veřejnou ochránkyní práv spočívalo v tom, že Parlament ukončil současnou situaci, kdy je přístup pomocných zaměstnanců jiných orgánů do prostor Evropského parlamentu bez objektivního odůvodnění omezen.

Druhé stanovisko Parlamentu

Parlament ve svém stanovisku s potěšením informoval veřejnou ochránkyni práv, že problém přístupu již neexistuje. Po vstupu nového služebního řádu v platnost se nyní v Evropském parlamentu uplatňuje nový režim pro smluvní zaměstnance s účinností od 1. března 2005 pro zaměstnance dříve zaměstnané na základě pomocných smluv a od 1. ledna 2005 pro nově přijaté zaměstnance. V důsledku těchto změn bezpečnostní služba Parlamentu nerozlišuje mezi různými kategoriemi zaměstnanců pro účely přístupu.

V návaznosti na jednání předsednictva vydal generální tajemník dne 28. ledna 2005 nová pravidla upravující přístup do orgánů. Parlament přiložil ke svému stanovisku kopii těchto pravidel. Parlament upozornil veřejného ochránce práv zejména na článek 6, který stanoví přístup všech kategorií zaměstnanců ostatních orgánů do prostor Evropského parlamentu.

Druhé vyjádření stěžovatele

Ve svém e-mailu ze dne 8. června 2005 stěžovatel uvedl, že se zdá, že problém je nyní vyřešen a že se cítí spokojen. Poděkoval rovněž úřadu veřejného ochránce práv za jeho úsilí a prezidentu Borrellovi za jasná a písemná nová pravidla.

ROZHODNUTÍ

1 K údajné diskriminaci pomocných zaměstnanců Komise

1.1 Stěžovatel tvrdí, že odmítnutí Parlamentu umožnit pomocným zaměstnancům Evropské komise přístup do svých prostor v Bruselu, pokud nejsou naplánovány žádné schůze, představuje neodůvodněnou diskriminaci. Na podporu svého tvrzení stěžovatel poukázal na to, že žádné takové omezení není uloženo dočasným zaměstnancům, vyslaným národním odborníkům nebo akreditovaným lobbistům ze soukromých společností. Stěžovatel nenalezl žádný právní text, na němž by se takové opatření zakládalo.

1.2 Parlament uvedl, že umožňuje přístup úředníkům jiných orgánů EU po předložení jejich průkazu. Tento nástroj však není rozšířen na všechny ostatní zaměstnance orgánů, neboť by se tím podstatně zvýšil počet potenciálních návštěvníků Parlamentu. Parlament samozřejmě umožňuje přístup do svých prostor, pokud k tomu existuje funkční důvod, například pokud se pomocní zaměstnanci Komise musí zúčastnit schůze parlamentního výboru. Stěžovatel však neuvádí žádný profesní důvod, který by jeho žádost odůvodňoval. Parlament dále poukázal na to, že omezení práva na přístup je rovněž nezbytné, protože Parlament podléhá vnitrostátním právním předpisům, které stanoví maximální počet osob vpuštěných do prostor z bezpečnostních důvodů, zejména pokud jde o rizika požáru. V této souvislosti odkázala na sdělení zaslané kolegiu kvestorů a kopii sdělení připojila ke svému stanovisku.

1.3 Z důvodů vysvětlených výše pod nadpisem "úsilí veřejného ochránce práv o dosažení smírného řešení" se veřejný ochránce práv dne 24. ledna 2005 písemně obrátil na Parlament a navrhl smírné řešení, které by spočívalo v tom, že Parlament ukončí současnou situaci, kdy je přístup pomocných zaměstnanců jiných orgánů k útvarům Evropského parlamentu bez objektivního odůvodnění omezen.

1.4 Ve svém stanovisku ze dne 21. dubna 2005 Parlament informoval veřejného ochránce práv, že po vstupu nového služebního řádu v platnost problém přístupu již neexistuje. Parlament poukázal na to, že nový režim pro smluvní zaměstnance je nyní použitelný v Evropském parlamentu s účinností od 1. března 2005 pro zaměstnance dříve zaměstnané na základě pomocných smluv a od 1. ledna 2005 pro nově přijaté zaměstnance. V důsledku toho Parlament již nerozlišuje mezi různými kategoriemi zaměstnanců pro účely přístupu. Článek 6 nových pravidel pro přístup do prostor Parlamentu přijatých dne 28. ledna 2005 stanoví přístup do prostor Evropského parlamentu pro všechny kategorie zaměstnanců ostatních orgánů.

1.5 Evropský veřejný ochránce práv bere na vědomí, že článek 6 nového nařízení o průkazech a povoleních ke vstupu do prostor Parlamentu, které přijal generální tajemník dne 28. ledna 2005, stanoví, že "úředníkům a ostatním zaměstnancům ostatních orgánů Unie, kteří ze služebních důvodů potřebují vstoupit do prostor Parlamentu, je umožněn přístup do těchto prostor, s výhradou zásady vzájemnosti, během časových úseků vyhrazených pro schůze orgánů Parlamentu. Přístup se udělí pouze po předložení průkazu vydaného jejich vlastní institucí.“

1.6 Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že se zdá, že problém je nyní vyřešen a že se cítí spokojen. Poděkoval rovněž úřadu veřejného ochránce práv za jeho úsilí a prezidentu Borrellovi za jasná a písemná nová pravidla.

1.7 Z výše uvedeného vyplývá, že Evropský parlament přijal smírné řešení navržené evropským veřejným ochráncem práv.

2 Závěr

Na základě iniciativy veřejného ochránce práv se zdá, že stížnosti bylo dosaženo smírného řešení. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Parlamentu.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) "Veřejný ochránce práv hledá, pokud je to možné, s dotyčným orgánem nebo institucí řešení, aby odstranil nesprávný úřední postup a vyhověl stížnosti".