Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise řešila správní stížnost na rozhodnutí Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků Komise (PMO) nevyplatit stěžovateli určité rodinné přídavky se zpětnou platností.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise měla být ve své komunikaci se stěžovatelem jasnější a že způsob, jakým vyřídila správní stížnost, nebyl v souladu se zásadami řádné správy.

Vzhledem k tomu, že Komise trvala na tom, že za žádných okolností nebude stěžovateli vyplácet příspěvky se zpětnou platností, veřejný ochránce práv rozhodl, že další šetření této stížnosti nejsou odůvodněná.