Případ se týkal způsobu, jakým Evropská komise řešila správní stížnost na rozhodnutí Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků Komise (PMO) nevyplatit stěžovateli určité rodinné přídavky se zpětnou platností.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise měla být ve své komunikaci se stěžovatelem jasnější a že způsob, jakým vyřídila správní stížnost, nebyl v souladu se zásadami řádné správy.

Vzhledem k tomu, že Komise trvala na tom, že za žádných okolností nebude stěžovateli vyplácet příspěvky se zpětnou platností, veřejný ochránce práv rozhodl, že další šetření této stížnosti nejsou odůvodněná.

Věc se týkala odmítnutí delegace EU v Alžírsku uhradit dodatečné náklady, které dodavateli vznikly během pandemie COVID-19. V důsledku „postupu smírného narovnání“ v této věci delegace EU potvrdila, že některé náklady mohou být stěžovateli proplaceny, ale trvala na tom, že jiné vzniklé náklady proplaceny být nemohou.  

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že stěžovatel a Evropská komise v zásadě nesouhlasili s výkladem použitelných smluvních ustanovení. V takových případech není na veřejném ochránci práv, aby určoval, jak by měla být smlouva vykládána, ale spíše na soudu. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že postoj Komise není nepřiměřený. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela se závěrem, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Případ se týkal způsobu, jakým delegace EU řešila žádost společnosti provozující oddělený hotel o vyplacení náhrady za rezervaci provedenou pro jednoho z jejích zaměstnanců na služební cestu poté, co se zaměstnanec k rezervaci nedostavil.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a vyzvala Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), která má ve vztahu k delegacím EU určité povinnosti, aby zvážila vyplacení vyrovnávací platby. ESVČ v odpovědi souhlasila s tím, že uhradí částku odpovídající pobytu na dvě noci, což stěžovatel akceptoval.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela na základě toho, že byl vyřešen.  

Stěžovatel je externí tlumočník, který vyjádřil obavy ohledně toho, jak Evropský parlament plnil své smluvní závazky v souvislosti s poskytováním tlumočnických služeb na dálku Evropskému parlamentu během pandemie COVID-19.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Parlament poskytl přiměřené vysvětlení svého postoje, a šetření uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel pracoval jako odborník pro externího dodavatele delegace EU v Ghaně. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka za svou práci nedostala zaplaceno, obrátila se na veřejného ochránce práv s tvrzením, že delegace EU nezajistila, aby externí dodavatel dodržoval své povinnosti vůči odborníkům.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že jak delegace EU, tak Evropská komise jednaly při zadržování některých plateb podle smlouvy v souladu s platnými pravidly. Rovněž zjistila, že vůči dodavateli přijali vhodná opatření s cílem pokusit se vyřešit situaci, která měla dopad na stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise má zavedeny odpovídající mechanismy pro sledování dodavatelů, a věří, že Komise tyto mechanismy využije ke sledování situace a v případě potřeby přijme opatření v rámci svých pravomocí.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.