Štrasburk, 15. prosince 2004

Vážená paní F.,

Dne 21. listopadu 2003 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se používání věkových hranic v přijímacím řízení organizovaném Evropským univerzitním institutem.

Dne 12. prosince 2003 jsem předal stížnost předsedovi Evropského univerzitního institutu. EUI zaslala své stanovisko dne 30. března 2004. Stanovisko bylo vypracováno ve francouzštině. Dne 6. dubna 2004 jsem proto požádal EUI, aby mi zaslala jeho překlad do jazyka stížnosti. Dne 23. dubna 2004 mě EUI informovala, že nemá překladatelskou službu ani jiné zdroje, aby mohla poskytnout překlad svého stanoviska. Překlad proto provedly překladatelské služby využívané mým úřadem a dne 24. května 2004 jsem Vám zaslal jeho kopii s výzvou k předložení připomínek do 30. června 2004.

Zdá se, že od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Omlouvám se za dobu potřebnou k vyřízení Vaší stížnosti.

Stížnost

Stěžovatel se ucházel o volné pracovní místo zveřejněné Evropským univerzitním institutem (EUI) v Itálii (dočasné pracovní místo IUE/7/2003, administrativní asistent). Žádost stěžovatele byla ve fázi přípustnosti zamítnuta, protože stěžovatel nedodržel věkovou hranici, která předpokládala, že uchazeči by se měli narodit po 1. lednu 1955. Stěžovatel se obrátil na EUI a požádal, aby nebyla zohledněna věková hranice. To bylo zamítnuto. Stěžovatelka proto podala stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, v níž tvrdila, že byla ze strany EUI diskriminována na základě věku. Prohlásila, že by měla být zrušena diskriminace na základě věku v přijímacích řízeních.

Šetření

Status EUI

Podle článku 195 Smlouvy o založení Evropského společenství je mandát veřejného ochránce práv omezen na orgány a instituce Společenství. Posledně uvedený pojem není definován ani Smlouvou, ani statutem veřejného ochránce práv.

Ve svém úvodním dopise adresovaném EUI veřejný ochránce práv uvedl, že otázka, zda je EUI subjektem Společenství, vyvstala v rámci předchozí stížnosti podané evropskému veřejnému ochránci práv proti EUI (šetření stížnosti 659/2000/GG). V tomto případě se veřejný ochránce práv domníval, že není vyloučeno, že EUI lze pro účely mandátu evropského veřejného ochránce práv považovat za subjekt Společenství. Toto zjištění bylo učiněno na základě následujících úvah:

EUI byla zřízena úmluvou (1) přijatou členskými státy Evropského společenství. Bylo uvedeno na seznamu organizací, které se zabývají prosazováním zájmů Společenství, vypracovaném v souladu s čl. 37 odst. 1 písm. b) služebního řádu (2) (týkajícím se dočasného přidělení), přičemž ostatní subjekty, v nichž působil, byly podle všeho v působnosti veřejného ochránce práv. Kromě toho podle důvodové zprávy k Úmluvě o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie (3) spadá EUI do definice „orgánů zřízených v souladu se Smlouvami“ uvedené úmluvy. V návaznosti na Úmluvu EUI získalo Společenství pravomoc v oblasti vzdělávání, kultury a výzkumu (Smlouva o založení Evropského společenství, čl. 3 písm. n) a q); článek 149; článek 151 a článek 163).

Ve věci 659/2000/GG se tehdejší předseda EUI rozhodl, že vzhledem k tomu, že Nejvyšší rada EUI nezaujala stanovisko, stanovisko k této otázce nenavrhne.

Při zahájení tohoto šetření proto veřejný ochránce práv přednesl tuto záležitost novému předsedovi EUI a uvedl, že by velmi ocenil, kdyby byl informován o tom, zda Vysoká rada mezitím přijala stanovisko k této otázce.

Tvrzení stěžovatele

Veřejný ochránce práv konstatoval, že bez ohledu na výše uvedené otázky doufá, že instituce EU na tvrzení stěžovatele v každém případě odpoví. V této souvislosti veřejný ochránce práv upozornil na oddíl 3.7.3 své výroční zprávy za rok 2002, který podává zprávu o šetření z vlastního podnětu týkajícím se používání věkových hranic při náboru, a na internetové stránky veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu), které obsahovaly oddíl o věkových omezeních při náboru.

Stanovisko EUI Status
EUI

Instituce EU informovala veřejnou ochránkyni práv, že její vysoká rada dosud nebyla požádána o přijetí stanoviska k této otázce a že instituce EU dospěla k závěru, že nespadá do pravomoci veřejné ochránkyně práv. Podle jejího názoru by tuto pravomoc musela stanovit její vysoká rada po dohodě s veřejným ochráncem práv. Odkázala na právní prohlášení svých útvarů, které lze shrnout následovně:

1. EUI byla zřízena „klasickou“ mezinárodní úmluvou a není součástí „acquis communautaire“.

2. Seznam sestavený na základě čl. 37 odst. 1 písm. b) služebního řádu odkazuje na organizace „oddané podpoře zájmů Společenství“, a nikoli na „orgány nebo subjekty Společenství“. Lze předpokládat, že zákonodárce Společenství záměrně použil širší pojetí organizací, které se věnují podpoře zájmů Společenství, aby umožnil začlenění subjektů, které nejsou striktně součástí subjektů vytvořených na základě Smluv Společenství.

3. Pokud jde o skutečnost, že instituce EU je uvedena na seznamu „orgánů zřízených v souladu se Smlouvami“ v důvodové zprávě k Úmluvě o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie (4), instituce EU uvedla, že zpráva pouze kopírovala seznam vytvořený na základě čl. 37 odst. 1 písm. b) služebního řádu (viz výše). Na rozdíl od všech ostatních orgánů nebo institucí uvedených na tomto seznamu nebyla EUI vytvořena na základě Smluv Společenství.

4. pokud jde o skutečnost, že Společenství získalo pravomoci v oblasti vzdělávání, kultury a výzkumu v návaznosti na Úmluvu EUI (viz Smlouva o založení Evropského společenství, čl. 3 písm. n) a q); článek 149; Podle článku 151 a článku 163 se EUI nacházela pouze v situaci srovnatelné s jinými evropskými univerzitami, které se účastní programů Společenství.

Právní prohlášení se pak touto otázkou zabývalo konkrétně s ohledem na skutečnost, že projednávaná věc se týkala personálních záležitostí. Uvedl, že v roce 1981 zřídil EUI subjekt pro vyřizování stížností odpovědný za vyřizování žádostí a stížností zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že postupy stanovené pro tyto žádosti a stížnosti byly téměř totožné s postupy podle článků 90 a 91 služebního řádu, vyjádřila Nejvyšší rada EUI přání, aby Soudní dvůr získal pravomoc v personálních záležitostech. Předpokládala, že k tomu může dojít, jakmile budou zřízeny specializované senáty pro personální záležitosti (zavedené Niceskou smlouvou).

V samotném stanovisku instituce EU uvedla, že očekává, že se v roce 2007 obrátí na Soudní dvůr (kdy se očekává vytvoření specializovaných senátů pro personální otázky), aby projednala možnost rozšíření pravomoci Soudního dvora na instituci EU. Instituce EU měla v úmyslu současně kontaktovat evropského veřejného ochránce práv, aby projednala prodloužení jeho mandátu.

Tvrzení stěžovatele

Instituce EU uvedla, že bez ohledu na svůj závěr, že nespadá do pravomoci evropského veřejného ochránce práv, se rozhodla předložit stanovisko k tvrzení stěžovatele. Uvedla, že toto souvisí pouze s projednávanou věcí a nevytváří žádný precedens.

Jeho stanovisko k tomuto tvrzení lze shrnout takto:

Instituce EU vysvětlila, že její vysoká rada se před časem rozhodla vytvořit dočasná pracovní místa kategorie C, aby umožnila správní pomoc při výzkumných projektech financovaných z externích zdrojů. Bylo rozhodnuto, že tito dočasní zaměstnanci nemohou nabývat důchodových práv, ale pouze odchodného. Z tohoto důvodu oznámení o vyhlášení takových dočasných pracovních míst vždy stanovila a) podmínku, že zaměstnanec může zůstat po dobu nejvýše deseti let, a b) věkovou hranici.

V souvislosti s reformou služebního řádu orgánů Společenství EUI sledoval a projednával otázku věkových hranic. Vzala na vědomí zmínky o rovnosti věku v některých návrzích.

Instituce EU konstatovala, že v případě dotčených dočasných pracovních míst znamená použití věkové hranice ze strany instituce EU překrývání pracovního práva a důchodových práv. Nejvyšší radě by proto byl předložen návrh na oddělení těchto dvou aspektů v nařízeních EUI.

Mezitím byl vydán pokyn, aby do oznámení o výběrových řízeních pro dotčenou kategorii nebyla zahrnuta žádná věková hranice.

Připomínky stěžovatele

Stanovisko EUI bylo předáno stěžovateli k vyjádření. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1 Status EUI

1.1 Přihláška na pracovní místo, kterou stěžovatel předložil Evropskému univerzitnímu institutu (EUI), byla ve fázi přípustnosti zamítnuta, protože stěžovatel nedodržel věkovou hranici, která předpokládala, že uchazeči by se měli narodit po 1. lednu 1955. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdila, že byla ze strany EUI diskriminována na základě věku. Prohlásila, že diskriminace na základě věku v přijímacích řízeních by měla být zrušena.

1.2 Při zkoumání přípustnosti této stížnosti veřejný ochránce práv poznamenal, že otázka, zda je EUI subjektem Společenství, již vyvstala v rámci předchozí stížnosti podané evropskému veřejnému ochránci práv proti EUI (šetření stížnosti 659/2000/GG). V tomto případě se veřejný ochránce práv domníval, že není vyloučeno, že EUI lze pro účely mandátu evropského veřejného ochránce práv považovat za subjekt Společenství. Toto zjištění bylo učiněno na základě následujících úvah.

1.3 EUI byla zřízena úmluvou (5) přijatou členy Evropského společenství a byla na seznamu organizací zabývajících se prosazováním zájmů Společenství vypracovaném v souladu s čl. 37 odst. 1 písm. b) služebního řádu (6) (týkajícím se dočasného přidělení). Zdálo se, že všechny ostatní subjekty uvedené na tomto seznamu spadají do působnosti veřejného ochránce práv. Kromě toho podle důvodové zprávy k Úmluvě o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie (7) spadá EUI do definice „orgánů zřízených v souladu se Smlouvami“ uvedené úmluvy. V návaznosti na Úmluvu EUI získalo Společenství pravomoc v oblasti vzdělávání, kultury a výzkumu (Smlouva o založení Evropského společenství, čl. 3 písm. n) a q); článek 149; článek 151 a článek 163).

1.4 Ve věci 659/2002/GG se tehdejší předseda EUI rozhodl, že vzhledem k absenci stanoviska Vysoké rady EUI nenavrhne stanovisko k této otázce.

1.5 Ve svém stanovisku k této stížnosti EUI informoval veřejnou ochránkyni práv, že její Vysoká rada dosud nebyla požádána o přijetí stanoviska k této záležitosti. EUI však dospěla k závěru, že nespadá do pravomoci veřejného ochránce práv. Podle jejího názoru by tuto pravomoc musela stanovit její vysoká rada po dohodě s veřejným ochráncem práv. Odkázala na právní prohlášení, které její útvary učinily pro účely stanoviska v projednávané věci a které lze shrnout následovně:

i) EUI byla zřízena „klasickou“ mezinárodní úmluvou a není součástí „acquis communautaire“.

ii) Seznam sestavený na základě čl. 37 odst. 1 písm. b) služebního řádu odkazuje na organizace „oddané podpoře zájmů Společenství“, a nikoli na „orgány nebo subjekty Společenství“. Lze předpokládat, že zákonodárce Společenství záměrně použil širší pojetí organizací, které se věnují podpoře zájmů Společenství, aby umožnil začlenění subjektů, které nejsou striktně součástí subjektů vytvořených na základě Smluv Společenství.

iii) Pokud jde o skutečnost, že instituce EU je uvedena na seznamu „orgánů zřízených v souladu se Smlouvami“ v důvodové zprávě k Úmluvě o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie (8), instituce EU uvedla, že zpráva pouze kopírovala seznam vytvořený na základě čl. 37 odst. 1 písm. b) služebního řádu (viz výše). Na rozdíl od všech ostatních orgánů nebo institucí uvedených na tomto seznamu totiž EUI nebyla vytvořena na základě Smluv Společenství.

iv) pokud jde o skutečnost, že Společenství získalo pravomoci v oblasti vzdělávání, kultury a výzkumu v návaznosti na Úmluvu EUI (viz Smlouva o založení Evropského společenství, čl. 3 písm. n) a q); článek 149; Podle článku 151 a článku 163 se EUI nacházela pouze v situaci srovnatelné s jinými evropskými univerzitami, které se účastní programů Společenství.

1.6 Právní prohlášení se pak touto otázkou zabývalo konkrétně s ohledem na skutečnost, že projednávaná věc se týkala personálních záležitostí. Uvedl, že v roce 1981 zřídil EUI subjekt pro vyřizování stížností odpovědný za vyřizování žádostí a stížností zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že postupy stanovené pro tyto žádosti a stížnosti byly téměř totožné s postupy podle článků 90 a 91 služebního řádu, vyjádřila Nejvyšší rada EUI přání, aby Soudní dvůr získal pravomoc v personálních záležitostech. Podle právního prohlášení by k tomu mohlo dojít, jakmile budou zřízeny specializované senáty pro personální záležitosti (zavedené Niceskou smlouvou).

1.7 V samotném stanovisku EUI uvedl, že očekává, že se v roce 2007 obrátí na Soudní dvůr (kdy se očekává vytvoření specializovaných senátů pro personální otázky), aby projednal možnost rozšíření pravomoci Soudního dvora na EUI. Instituce EU měla v úmyslu současně kontaktovat evropského veřejného ochránce práv, aby projednala prodloužení jeho mandátu.

1.8 Veřejná ochránkyně práv pečlivě přezkoumala stanovisko EUI a příslušné právní texty. Na základě tohoto přezkumu dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že názor EUI, že se nejedná o „subjekt Společenství“ ve smyslu mandátu evropského veřejného ochránce práv, se jeví jako přiměřený.

1.9 Vzhledem k tomu, že je důležité zajistit právní jistotu pro jednotlivce, kteří mají kontakty s EUI, chce veřejný ochránce práv vyjádřit svou vděčnost za rozhodnutí EUI předložit podrobnou právní analýzu této záležitosti. Veřejný ochránce práv by rovněž rád zdůraznil, že jeho poslání zahrnuje cíl zlepšit vztahy mezi občany a správou, a že bylo proto považováno za nevhodné umožnit pochybnosti týkající se statusu EUI, aby se zabránilo zahájení šetření této stížnosti.

2 K žalobnímu důvodu

S ohledem na zjištění uvedené v odstavci 1 se veřejný ochránce práv nedomnívá, že má pravomoc přezkoumat tvrzení stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv by nicméně uvítala rozhodnutí EUI navrhnout své vysoké radě přijetí opatření, která umožní řešit otázky týkající se důchodových práv jinými prostředky, než je použití věkových hranic při náboru, a která mezitím dostala pokyn, aby do oznámení o výběrových řízeních pro dotčenou kategorii nebyla zahrnuta žádná věková hranice.

3 Závěr

Na základě zjištění týkajících se statusu Evropského univerzitního institutu veřejný ochránce práv případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropského univerzitního institutu.

DALŠÍ POZNÁMKY

Ve svém stanovisku EUI navrhla, že by mohla být zahrnuta do pravomoci evropského veřejného ochránce práv prostřednictvím dohody mezi ní a veřejným ochráncem práv. Rovněž uvedl, že EUI má v úmyslu prozkoumat možnosti začlenění EUI do pravomoci Evropského soudního dvora.

Veřejná ochránkyně práv vřele vítá rozhodnutí EUI prozkoumat možnosti posílení nezávislé kontroly nad svými činnostmi. Je však třeba zdůraznit, že článek 195 Smlouvy o založení Evropského společenství stanoví, že evropský veřejný ochránce práv je oprávněn přijímat stížnosti týkající se „činnosti orgánů nebo institucí Společenství“a že čl. 2 odst. 1 jeho statutu stanoví, že „žádné opatření jiného orgánu nebo osoby [než orgánu nebo instituce Společenství ]] nesmí být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv“.

V případě, že se zjistí, že subjekt není orgánem nebo institucí Společenství, veřejný ochránce práv tedy nemá pravomoc zahrnout tento subjekt na základě individuální dohody nebo jinak do rozsahu své pravomoci.

Avšak vzhledem k tomu, že pojem „subjekty Společenství“, jak je uveden ve výše uvedeném ustanovení Smlouvy, není v právu Společenství přesně definován, veřejný ochránce práv se domnívá, že budoucí právní vývoj by mohl učinit relevantním přezkoumat otázku, zda by EUI mohl být považován za „subjekt Společenství“ v rámci pravomoci evropského veřejného ochránce práv.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úmluva o zřízení Evropského univerzitního institutu z roku 1976, Úř. věst. C 02911.

(2) Pravidla určující seznam organizací, které se věnují podpoře zájmů Společenství uvedených v čl. 37 odst. 1 písm. b) druhé odrážce služebního řádu úředníků Evropských společenství.

(3) Znění schválené Radou dne 3. prosince 1998, Úř. věst. C 391/l.

(4) Znění schválené Radou dne 3. prosince 1998, Úř. věst. C 391/l.

(5) Úmluva o zřízení Evropského univerzitního institutu z roku 1976, Úř. věst. C 02911.

(6) Pravidla určující seznam organizací, které se věnují podpoře zájmů Společenství uvedených v čl. 37 odst. 1 písm. b) druhé odrážce služebního řádu úředníků Evropských společenství.

(7) Znění schválené Radou dne 3. prosince 1998, Úř. věst. C 391/l.

(8) Znění schválené Radou dne 3. prosince 1998, Úř. věst. C 391/l.