Štrasburk 19. ledna 2005

Vážený pane X.,

Dne 23. října 2003 jsem obdržel Vaši stížnost na Evropskou komisi týkající se údajného neposkytnutí odpovědi na dopisy a nakládání se spisem.

Dne 17. listopadu 2003 jsem Vaši stížnost předal Komisi. Komise zaslala své stanovisko dne 19. února 2004, které jsem Vám předal spolu s žádostí o vyjádření.

Dne 18. března 2004 jste zaslal své připomínky včetně příloh.

Dne 2. května 2004 jste zaslal kopie dokumentů týkajících se situace Vaší společnosti v řízení před vnitrostátním soudem, které zřejmě nesouvisejí s Vaší stížností.

Na Vaši žádost byla Vaše stížnost vyřízena důvěrně.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Omlouvám se za dobu potřebnou k vyřízení Vaší stížnosti.

Stížnost

Stěžovatel je patrně účetním poradcem společnosti Y, soukromé telekomunikační společnosti v Lucembursku.

Podle stěžovatele byly relevantní tyto skutečnosti:

V roce 2001 podal ředitel společnosti Y u Generálního ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž stížnost proti EPT, provozovateli veřejné sítě v Lucembursku, týkající se odepření přístupu jeho společnosti k účastnickému vedení. Generální ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž bylo v této věci osloveno manažerem Y v prosinci 2001 a 15. ledna 2002 a jeho advokátem dne 25. ledna 2002.

Stěžovatel se poprvé obrátil na Komisi dne 4. února 2003. Další dopisy zaslal Komisi dne 9. a 17. února 2003 a dne 14. dubna 2003. Komise na jeho dopisy neodpověděla a nezaslala potvrzení o jejich přijetí.

Ve svých dopisech Komisi ze dne 9. a 17. února 2003 stěžovatel odkázal na to, co považoval za nekalé obchodní praktiky v odvětví telekomunikací v Lucembursku. Dopisem ze dne 14. dubna 2003 informoval Komisi, že EPT v březnu 2003 přerušila přístup Y ke svému účastnickému vedení.

Podle stěžovatele si vedoucí pracovník společnosti Y a právník této společnosti dopisovali s Komisí. V e-mailu zaslaném manažerovi Y dne 13. prosince 2002 Komise uvedla, že během jednoho roku neměl odpovědný úředník Komise čas zabývat se případem Y a že tajemník ztratil dokument týkající se tohoto případu.

Dne 1. června 2003 napsal stěžovatel předsedovi Komise ohledně problémů Y a dne 23. června 2003 obdržel odpověď podepsanou jménem předsedy vedoucím oddělení. Ve svém dopise Komise informovala stěžovatele, že jeho šetření týkající se stížnosti společnosti Y stále probíhají, ale že stěžovatele nepovažuje za svého partnera v tomto případě vzhledem k tomu, že stížnost byla Komisi předložena někým jiným (manažerem společnosti Y). Stěžovatel na tento dopis odpověděl dne 30. června 2003, ale neobdržel odpověď.

Dne 19. října 2003 podal stěžovatel stížnost veřejnému ochránci práv a ke své stížnosti připojil několik příloh (kopie korespondence s Komisí a dokumenty týkající se finanční a právní situace Y).

Tvrdil, že Komise neodpověděla ani nepotvrdila přijetí několika dopisů týkajících se případu Y (konkrétně dopis ředitele Y ze dne 15. ledna 2002, dopis advokáta ředitele Y ze dne 25. ledna 2002 a dopisy stěžovatele ze dne 4., 9. a 17. února 2003, 14. dubna 2003 a 30. června 2003).

Rovněž tvrdil, že Komise ve svém e-mailu ze dne 13. prosince 2002 připustila, že neprovedla šetření stížnosti Y po dobu jednoho roku, a odůvodnila toto zpoždění tím, že uvedla, že neměla čas a že došlo ke ztrátě dokumentu ze spisu ve věci.

Nakonec tvrdil, že Komise neověřila (s ohledem na stížnost společnosti Y předloženou Komisi) tvrzení společnosti EPT, že spojení společnosti Y bylo přerušeno, protože společnost Y nezaplatila své účty.

Dne 2. května 2004 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv kopie dokumentů, které zjevně nesouvisely se stížností, neboť se týkaly finanční situace Y a řízení před vnitrostátním soudem ve věci přístupu k účastnickému vedení.

Šetření

Stanovisko Komise

Stanovisko zaslané Komisí lze shrnout takto:

Dne 25. dubna 2001 obdržela Komise stížnost týkající se odmítnutí společnosti EPT, telekomunikačního operátora pevné veřejné telefonní sítě v Lucembursku, poskytnout přístup k jejímu účastnickému vedení společnosti Y. Stížnost byla podána manažerem společnosti Y a zaevidována pod referenčním číslem COMP 38136.

Od tohoto data si Komise pravidelně vyměňuje korespondenci se stranami, jichž se případ týká: ředitel společnosti Y (5 odeslaných sdělení a 12 sdělení přijatých mezi 25. dubnem 2001 a 25. červnem 2003) a EPT. Útvary Komise se rovněž vydaly do Lucemburska, aby ověřily okolnosti případu.

Dne 4. února 2003 začala Komise souběžně s šetřením stížnosti přijímat sdělení stěžovatele, který byl podle Komise zřejmě příbuzným ředitele společnosti Y. Komise obdržela 5 sdělení: faxy ze dne 4., 9. a 17. února 2003 a 14. dubna 2003 a dopis panu Prodimu ze dne 1. června 2003.

Dne 23. června 2003 Komise stěžovateli odpověděla. V tomto dopise Komise poděkovala stěžovateli za jeho korespondenci. Nepochopila však, v jakém postavení zasahuje do věci, protože až do tohoto data se oficiální kontakt Komise jevil jako manažer Y. Komise v tomto dopise rovněž uvedla, že šetření stížnosti bylo pozastaveno vzhledem k tomu, že Komise neobdržela odpověď na tuto žádost o další informace, kterou zaslala manažerovi Y dne 1. dubna 2003 (s kopií zaslanou jeho advokátovi dne 25. června 2003).

Stěžovatel zaslal Komisi odpověď dne 30. června 2003. Ve svém dopise uvedl, že zasahuje v případě Y z důvodu své přísahy (že bude informovat orgány o trestných skutečnostech, o nichž ví). Poukázal také na to, že je možné kontaktovat právníka manažera Y.

Ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv Komise tvrdila, že její dopis ze dne 23. června 2003 představuje odpověď na všechna sdělení, která stěžovatel předtím zaslal (od 4. února 2003 do 1. června 2003).

Komise se rovněž domnívala, že sdělení stěžovatele ze dne 4., 10. a 17. února a 14. dubna 2003 nevyžadovala individuální a konkrétní odpověď z těchto důvodů:

Fax stěžovatele ze dne 4. února 2003 byl odpovědí na e-mail Komise ze dne 13. prosince 2002, a byl proto zařazen do spisu stížnosti Y. Jeho fax ze dne 9. února 2003 byl žádostí o sdělení adresy M. Buiguese a M. Montiho a odpověď nebyla nutná vzhledem k tomu, že požadované adresy byly manažerovi Y známy a byly přístupné na internetových stránkách Komise a prostřednictvím kanceláře Komise v Lucemburku. Faxem ze dne 17. února 2003 stěžovatel požádal Komisi, aby vzala v úvahu dokumenty, které předložil, a zahrnula je do spisu stížnosti Y předložené Komisi. Faxem ze dne 14. dubna 2003 zaslal stěžovatel tiskový článek týkající se otevření telekomunikačního trhu v Lucembursku s krátkým úvodním dopisem. Komise uvedla, že na tento fax neodpověděla, protože se dne 1. dubna 2003 obrátila na společnost Y s žádostí o informace na základě dokumentů dříve poskytnutých stěžovatelem. Komise rovněž považovala za zbytečné odpovídat konkrétně na tento dopis vzhledem k tomu, že již začala připravovat komplexní odpověď na všechny čtyři dopisy (tj. dopisy ze dne 4., 9. a 17. února a 14. dubna 2003) zaslané dříve stěžovatelem.

Pokud jde o dopis stěžovatele ze dne 30. června 2003, v němž stěžovatel objasnil, proč zasáhl ve věci Y, a mimo jiné uvedl kontaktní údaje na advokáta vedoucího pracovníka společnosti Y, Komise uvádí, že tento dopis vzala „správně na vědomí“. Komise rovněž poukázala na to, že tento dopis obsahuje prvky, které již Komise uvedla ve svém dopise stěžovateli ze dne 23. června 2003. Komise rovněž dodala, že osobou oprávněnou jednat, pokud jde o stížnost Y, je jednatel Y a že Komise čekala na odpověď Y, aby mohla pokračovat v šetření jeho stížnosti.

Komise rovněž uvedla, že na rozdíl od tvrzení stěžovatele zaslala kopii svého dopisu adresovaného řediteli Y jeho advokátovi a na podporu tohoto prohlášení připojila potvrzení o přijetí.

Pokud jde o korespondenci s vedoucím pracovníkem Y, Komise vysvětlila, že mu dne 1. dubna 2003 zaslala žádost o doplňující informace (a dne 25. června 2003 kopii jeho advokátovi) a až do dne vydání stanoviska neobdržela jeho odpověď.

Stručně řečeno, Komise měla za to, že řádně vyřídila sdělení stěžovatele i sdělení ředitele společnosti Y.

Komise rovněž uvedla, že podle její praxe jsou při vyřizování případů, které vyžadují rozsáhlou korespondenci, dokumenty zaslané Komisi „navazující“ (jeden po druhém) uchovávány pro účely komplexní analýzy. Komise však prohlásila, že zasílá potvrzení o přijetí a/nebo věcnou odpověď na každé elektronické sdělení, dopis nebo fax, které obdrží.

Konečně Komise vysvětlila, že její tvrzení, že věc byla stažena na jeden rok z důvodu nedostatku času, bylo relevantní pouze pro rok 2002, kdy měla přednostně řešit věci Deutsche Telecom a Wanadoo. V této souvislosti Komise uvedla, že podle judikatury evropských soudů (konkrétně ve věci T-24/90 (1991), bod 77) je její žaloba slučitelná s právem Společenství.

Pokud jde o prohlášení Komise v téže korespondenci se stěžovatelem, že dokument ztratil tajemník, Komise uznala svou administrativní chybu a uvedla, že velmi brzy po této korespondenci byl dotčený dokument nalezen. Komise zdůraznila, že ve svých vztazích se stěžovatelem jednala upřímně.

Ve svém stanovisku se Komise domnívala, že stěžovatel nesprávně tvrdil, že Komise neověřila tvrzení společnosti EPT týkající se účtů Y (že účty nebyly zaplaceny, a proto došlo k odpojení). V této souvislosti Komise poukázala na to, že ve svém dopise ze dne 23. června 2003 informovala stěžovatele, že podle jejích informací je odpojení, které utrpěla společnost Y, důsledkem obchodního sporu týkajícího se neuhrazených plateb a že tento případ je pečlivě projednáván vnitrostátním soudem. Komise proto neshledala zájem Společenství jednat v této fázi šetření. V budoucnu však může být možné připojit otázku předloženou stěžovatelem k případu Y na základě přesvědčivých a výslovných argumentů.

Komise ke svému stanovisku připojila několik příloh, včetně kopií všech sdělení uvedených ve stanovisku (od ní samotné, stěžovatele a manažera Y a potvrzení o přijetí faxu Komise ze dne 25. června 2004).

Připomínky stěžovatele

Stručně řečeno, stěžovatel nesouhlasil s připomínkami Komise k jeho stížnosti.

ROZHODNUTÍ

1 Údajné neposkytnutí odpovědi na dopisy

1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise neodpověděla ani nepotvrdila přijetí několika dopisů týkajících se případu Y (konkrétně dopis manažera Y ze dne 15. ledna 2002, dopis advokáta manažera Y ze dne 25. ledna 2002 a dopisy stěžovatele ze dne 4., 9. a 17. února 2003, 14. dubna 2003 a 30. června 2003).

1.2 Komise uvádí, že zasílá potvrzení o přijetí a/nebo věcnou odpověď na každé elektronické sdělení, dopis nebo fax, které obdrží.

Komise uvádí, že měla za to, že dopisy stěžovatele ze dne 4., 9., 17. února a 14. dubna 2003 nevyžadují individuální a konkrétní odpověď vzhledem k jejich obsahu. Komise rovněž tvrdí, že její dopis zaslaný stěžovateli dne 23. června 2003 představuje odpověď na všechna sdělení, která stěžovatel zaslal dříve (od 4. února 2003 do 1. června 2003). Komise rovněž uvádí, že vzala "správně na vědomí" dopis stěžovatele ze dne 30. června 2003 a že tento dopis obsahoval prvky, na které již Komise odkázala ve svém dopise stěžovateli ze dne 23. června 2003.

Komise konečně poukazuje na své obavy, pokud jde o postavení, v němž stěžovatel zasahoval v případě Y, vzhledem k tomu, že oficiálním kontaktem Komise v tomto případě byla jiná osoba.

1.3 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že obecné prohlášení Komise v jejím stanovisku, že zasílá potvrzení o přijetí a/nebo věcnou odpověď na každé elektronické sdělení, dopis nebo fax, které obdrží, je v souladu s vlastním kodexem řádné správní praxe Komise (1). Podle kodexu Komise musí být odpověď na dopis zaslaný Komisi zaslána do patnácti pracovních dnů ode dne obdržení dopisu příslušným útvarem Komise. Nelze-li odpověď zaslat ve výše uvedené lhůtě, zašle se průběžná odpověď s uvedením data, do kterého může adresát očekávat, že mu bude odpověď zaslána.

1.4 Pokud jde o dopis ředitele Y ze dne 15. ledna 2002 a dopis advokáta ředitele ze dne 25. ledna 2002, dostupné informace neumožňují veřejnému ochránci práv zjistit, zda Komise tyto dopisy uznala a/nebo na ně včas odpověděla.

1.5 Pokud jde o dopisy stěžovatele ze dne 4., 9. a 17. února a 14. dubna 2003, veřejný ochránce práv nejprve poukazuje na to, že funkce, v níž stěžovatel oslovoval Komisi, se nezdá být relevantní pro povinnost odpovídat na dopisy občanů.

1.6 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že Komise vysvětlila, že fax stěžovatele ze dne 4. února 2003 byl sám odpovědí na e-mail Komise ze dne 13. prosince 2002. Veřejný ochránce práv se domnívá, že názor Komise, že fax proto nevyžadoval individuální odpověď, se jeví jako opodstatněný. Veřejný ochránce práv však s překvapením bere na vědomí názor Komise, že odpověď na žádost stěžovatele ze dne 9. února 2003 o poskytnutí adresy M. Buiguese a M. Montiho nebyla nutná s odůvodněním, že požadované adresy byly manažerovi společnosti Y známy a byly přístupné na internetových stránkách Komise a prostřednictvím kanceláře Komise v Lucemburku.

1.7 Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že ačkoli Komise ve svém stanovisku uvedla, že její dopis stěžovateli ze dne 23. června 2003 představuje odpověď na dopisy stěžovatele ze dne 4., 9. a 17. února 2003 a 14. dubna 2003, dopis Komise ze dne 23. června 2003 odkazuje pouze na e-mail stěžovatele "ze dne 4. června 2003" (Veřejný ochránce práv chápe: „ze dne 1. června 2003“) a nezmiňuje předchozí korespondenci stěžovatele. Veřejný ochránce práv proto nechápe, jak lze dopis Komise ze dne 23. června 2003 považovat za odpověď na předchozí korespondenci.

1.8 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že Komise při vyřizování korespondence stěžovatele důsledně neuplatňuje svůj vlastní kodex řádné správní praxe. Jednalo se o případ nesprávného úředního postupu. V souvislosti s tímto aspektem stížnosti bude proto vznesena kritická poznámka.

2 Nakládání Komise se spisem Y

2.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise ve svém e-mailu ze dne 13. prosince 2002 připustila, že neprovedla šetření stížnosti Y po dobu jednoho roku, a odůvodnila toto prodlení tím, že neměla čas a že dokument ze spisu k případu byl ztracen.

2.2 Komise vysvětluje, že její tvrzení, že věc byla na jeden rok stažena z důvodu nedostatku času, platilo pouze pro rok 2002, kdy měla přednostně řešit věci Deutsche Telecom a Wanadoo. V této souvislosti Komise uvádí, že podle judikatury evropských soudů (konkrétně ve věci T-24/90 (1991), bod 77) byla její žaloba slučitelná s právem Společenství.

Komise uznává administrativní chybu, pokud jde o dokument Y, který byl dočasně ztracen. Komise poukazuje na to, že ve svých vztazích se stěžovatelem jednala upřímně.

2.3 Veřejný ochránce práv připomíná, že v rozsudku Soudu prvního stupně citovaném Komisí (2) Soudní dvůr uvedl, že skutečnost, že Komise uplatňuje různé stupně priority v případech, které jí byly předloženy v oblasti hospodářské soutěže, je slučitelná s povinnostmi, které jí ukládá právo Společenství. Veřejný ochránce práv pečlivě přezkoumal e-mail Komise ze dne 13. prosince 2002 a konstatuje, že uvádí, že „úředník odpovědný za spis Y byl po dobu jednoho roku velmi zaneprázdněn dvěma velmi důležitými spisy a neměl čas věnovat se spisu Y“. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že znění e-mailu je politováníhodné, neboť je otevřeno různým výkladům, z nichž ne všechny by byly v souladu se zásadami řádné správy. Veřejný ochránce práv se však nedomnívá, že dotčený e-mail sám o sobě postačuje k prokázání toho, že Komise nesplnila své povinnosti při vyřizování stížnosti v oblasti hospodářské soutěže.

2.4 Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívá, že dočasná ztráta dokumentu ze strany Komise byla politováníhodná. Veřejná ochránkyně práv však konstatuje, že Komise stěžovateli situaci rychle a upřímně vysvětlila a že dokument byl brzy znovu nalezen. Komise proto přijala nezbytná opatření k nápravě vzniklé administrativní chyby.

2.5 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že v souvislosti s tímto aspektem stížnosti nejsou nutná žádná další šetření.

3 Údajné neřešení konkrétního aspektu věci

3.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise neověřila (s ohledem na stížnost společnosti Y předloženou Komisi) tvrzení provozovatele veřejné sítě v Lucembursku (EPT), že připojení společnosti Y bylo přerušeno, protože společnost Y nezaplatila své účty.

3.2 Komise uvádí, že ve svém dopise ze dne 23. června 2003 informovala stěžovatele, že odpojení, které utrpěl Y, bylo důsledkem obchodního sporu týkajícího se neuhrazených plateb a že tento případ je pečlivě projednáván vnitrostátním soudem. Komise proto v současné době neshledává zájem Společenství jednat. V budoucnu by však bylo možné připojit otázku předloženou stěžovatelem k případu Y na základě přesvědčivých a výslovných argumentů.

Komise rovněž poukazuje na to, že její šetření stížnosti předložené společností Y není ukončeno a že čeká na odpověď společnosti Y na žádost o doplňující informace.

3.3 Veřejný ochránce práv považuje za užitečné začít své hodnocení postoje Komise tím, že uvede, že jeho chápání příslušných úloh Komise a vnitrostátního soudu v tomto případě je následující: Komise se zabývá případem možných nekalých obchodních praktik podle práva Společenství, zatímco vnitrostátní soud se zabývá obchodním sporem týkajícím se občanskoprávních závazků podle vnitrostátního práva.

Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že pokud jde o tento konkrétní aspekt případu Y, zdá se, že otázka předložená Komisi a otázka, kterou se zabývá vnitrostátní soud, jsou v podstatě stejné.

3.4 V této souvislosti veřejný ochránce práv připomíná zásadu loajální spolupráce orgánů s vnitrostátními soudy podle článku 10 (dříve 5) Smlouvy o ES, jak je stanovena judikaturou (3), a že tato zásada vyžaduje, aby Komise respektovala rozhodnutí vnitrostátních soudů týkající se stejného předmětu (4).

3.5 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že postoj Komise, že v současné době neshledává zájem Společenství jednat, se jeví jako rozumný. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o tento aspekt stížnosti.

Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit tuto kritickou poznámku:

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise při vyřizování korespondence stěžovatele důsledně neuplatňuje svůj vlastní kodex řádného úředního chování. Jednalo se o případ nesprávného úředního postupu.

Vzhledem k tomu, že se tento aspekt věci týká konkrétních událostí v minulosti, není vhodné usilovat o smírné urovnání této záležitosti. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Předseda Komise bude o tomto rozhodnutí informován.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Kodex řádné správní praxe Komise, který je k dispozici na internetových stránkách Komise (http://ec.europa.eu/secretariat_general/code/index_en.htm).

(2) Věc T-24/90, Automec Srl v. Komise, Sb. rozh. 1992, s. II-02223.

(3) Viz usnesení Soudního dvora ve věci C-2/88 Zwartveld (1990)I-03365, bod 53.

(4) Viz věc T-24/90 Automec Srl v. Komise, Sb. rozh. 1992, s. II-0223, bod 87 a násl.