Štrasburk, 14. prosince 2004

Vážená paní A.,

Dne 15. října 2003 mi pan Markus Ferber, poslanec Evropského parlamentu, předal dopis ze dne 6. října 2003, ve kterém jste podal stížnost proti Evropskému úřadu pro výběr personálu (EPSO) týkající se výběrového řízení COM/C/2/02.

Dne 31. října 2003 jsem předal stížnost řediteli EPSO. Vy a pan Ferber poslanec EP jste o tom byli téhož dne informováni.

Dopisem ze dne 4. prosince 2003 EPSO informoval veřejného ochránce práv, že platnost rezervního seznamu týkajícího se výběrového řízení COM/C/2/02, jehož platnost měla skončit dne 31. prosince 2003, byla prodloužena do 31. prosince 2004. Kopii tohoto dopisu jsem Vám předal dne 17. prosince 2003.

Dne 4. února 2004 předložila Komise své stanovisko ke stížnosti. Toto stanovisko jsem Vám předal dne 12. února 2004 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 2. března 2004.

Dne 15. března 2004 jsem Vás písemně požádal o další informace týkající se Vaší stížnosti. Na tuto žádost jste odpověděl dne 29. března 2004.

Dne 31. března 2004 jsem písemně požádal úřad EPSO o poskytnutí dalších informací. Komise a EPSO odpověděly dne 11. května 2004 a já jsem Vám tuto odpověď předal dne 12. května 2004 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 24. května 2004.

Dne 12. července 2004 jsem úřadu EPSO předložil návrh smírného řešení. Kopie tohoto návrhu (v angličtině) byla téhož dne předána Vám a panu poslanci EP Ferberovi. Dne 11. srpna 2004 jsem Vám a panu Ferberovi, poslanci Evropského parlamentu, zaslal překlad tohoto textu do němčiny.

Dne 11. října 2004 mi EPSO zaslal své stanovisko k mému návrhu smírného řešení a dne 12. října 2004 jsem Vám toto stanovisko předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 14. listopadu 2004.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel, který pracuje pro poslance Evropského parlamentu, se zúčastnil výběrového řízení COM/C/2/02, jehož cílem bylo sestavit rezervní seznam německy mluvících tajemníků. Zkouška sestávala z praktické a ústní zkoušky. Pro praktický test měli kandidáti na výběr mezi třemi klávesnicemi, QWERTZ, QWERTY a AZERTY. Stěžovatelka se rozhodla pro QWERTY vzhledem k tomu, že pro svou každodenní práci používá klávesnici QWERTY.

Dopisem ze dne 7. dubna 2003 vyzval Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) stěžovatelku, aby se dne 16. května 2003 v 10:45 hod. dostavila v „Salle d’attente [čekací místnost] MEZ/34“ jeho budovy MO34 v Bruselu k ústní zkoušce. V dopise byla stěžovatelka dále vyzvána, aby se k praktické zkoušce dostavila ve 12:30 téhož dne v místnosti MEZ/34 ve stejné budově.

Podle stěžovatelky ona a další účastník dorazili do čekárny ve stanovený den asi 20 minut před začátkem praktické zkoušky a čekali tam. Vzhledem k tomu, že si je nikdo nepřišel vyzvednout až krátce před zahájením testu, stěžovatel a druhý účastník se zeptali, kde se test koná, a dorazili tam několik minut před zahájením testu.

Po příjezdu byla stěžovateli a druhému účastníkovi přidělena místa dříve, než byli všichni účastníci přivítáni. Ihned poté začala osoba dohlížející na zkoušku vysvětlovat, jak by se uchazeči měli „přihlásit“. Podle stěžovatelky nebyla vyzvána, aby zkoumala a vyzkoušela klávesnici, ani jí nebylo řečeno, že by bylo možné klávesnici změnit, pokud by se něco stalo.

Stěžovatelka nicméně ověřila, zda je její klávesnice QWERTY, což byl případ. Nevšimla si však, že jí byla dána anglická klávesnice QWERTY, která se liší od verze „German EP QWERTY Yellow“, kterou používá Evropský parlament. Anglická verze nemá žádné zvláštní německé symboly a žádné klíče pro „Umlaute“ a zastávky, čárky, dvojtečky a středníky jsou umístěny odlišně. Speciální symboly tak musely být získány průchodem hlavním menu. V testu nebyly povoleny žádné zkratky pro psaní těchto symbolů.

Stěžovatelka si toho všimla ihned po zahájení testu a poté, co napsala prvních několik slov. Podle ní si nebyla vědoma takových rozdílů mezi klávesnicemi, když se rozhodla pro klávesnici QWERTY. Stěžovatel informoval osobu dohlížející na zkoušku. Dohlížitel poté zkontroloval dokumenty stěžovatele a zjistil, že stěžovatel se skutečně rozhodl pro klávesnici QWERTY. Poté se dotázala, zda stěžovatel pracoval v Evropském parlamentu nebo v Radě, a vysvětlila, že tyto orgány používaly různé verze uvedené klávesnice. Vedoucí jí nakonec poradil, aby text napsala co nejlépe na klávesnici, kterou dostala. Podle stěžovatelky mělo přezkoumání jejích dokumentů a diskuse s nadřízeným za následek, že jí zbývala pouze polovina času na zkoušku, který měli ostatní uchazeči k dispozici.

Stěžovatelka tvrdila, že za těchto okolností nebyla schopna psát tak rychle, správně a se stejnou jistotou, na jakou byla zvyklá. Dodala, že jí došel čas a že přibližně v polovině testu se rozhodla napsat text bez „Umlaute“. Navzdory tomu všemu se jí podařilo dokončit jen asi polovinu textu.

V dopise zaslaném v den jejího testu (16. května 2003) stěžovatelka upozornila EPSO na problémy, které měla, a dotázala se, zda je možné test zopakovat. V nedatované odpovědi (která byla adresátovi doručena dne 19. června 2003) německému poslanci EP, který zasáhl jménem stěžovatele, úřad EPSO uvedl, že to není možné a že z technických důvodů nemůže uchazečům nabídnout možnost používat „německou verzi EP QWERTY Yellow“. Úřad EPSO dále uvedl, že před zahájením praktické zkoušky byli všichni uchazeči vyzváni, aby zkontrolovali a otestovali klávesnici, kterou si vybrali.

Stěžovatelka poukázala na to, že poté, co bylo zjištěno, že její disketa je vadná, zjistila, že jiný uchazeč mohl text zadat dvakrát. Dále se dotázala, proč byli někteří účastníci před testem upozorněni na možné problémy s klávesnicí a proč někteří kandidáti mohli testovat svou a dostali možnost změnit klávesnici před zahájením testu. Stěžovatel dále zpochybnil skutečnost, že v čistě německojazyčném výběrovém řízení neobsahovaly klávesnice, které měli uchazeči k dispozici, žádnou „Umlaute“.

Dopisem ze dne 23. července 2003 informoval EPSO stěžovatelku, že uspěla v šesti ze sedmi testů, ale v praktické zkoušce neuspěla. Podle dopisu získala v tomto testu pouze 2 z 20 bodů. Hodnota přihrávky byla 10 bodů.

V dalším dopise ze dne 23. července 2003 odpověděl EPSO na dopis stěžovatele ze dne 16. května 2003. Úřad EPSO měl za to, že výběrová komise nemohla zohlednit připomínky stěžovatele týkající se klávesnice. Podle úřadu EPSO se osoby odpovědné za praktickou zkoušku zabývaly veškerými dotazy, které jim byly položeny před zahájením zkoušky, pokud to bylo technicky možné. Kromě toho byli všichni uchazeči požádáni, aby před zahájením praktické zkoušky zkontrolovali správnost klávesnice a nastavení počítače. Úřad EPSO dodal, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka před zahájením testu neupozornila odpovědnou osobu na její problém, nebyla tato osoba schopna jí dodat další ze tří klávesnic. Úřad EPSO ve svém dopise rovněž poukázal na to, že test stěžovatele obsahoval kromě chyb týkajících se výrazu „Umlaute“ četné chyby v psaní a formátování, že jedna třetina textu, který měl být napsán, chyběla a že rozvržení v několika ohledech neodpovídalo originálu.

Další odvolání stěžovatele bylo zamítnuto úřadem EPSO v dopise ze dne 2. října 2003. V tomto dopise úřad EPSO poukázal na to, že stěžovatel by v testu neuspěl, i kdyby se k chybám týkajícím se „Umlaute“ nepřihlíželo. Spolu s tímto dopisem obdržela stěžovatelka hodnocení své praktické zkoušky ze dne 9. července 2003. Podle tohoto hodnocení bylo uděleno 9,5 bodu.

Stěžovatelka se domnívala, že rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 938/2001/OV by mohlo být pro její případ relevantní.

Stěžovatelka ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedla v podstatě tato tvrzení:

1) Rozhodnutí EPSO týkající se jejího praktického testu bylo za okolností projednávané věci nespravedlivé.

2) Úřad EPSO ji diskriminoval vzhledem k tomu, že někteří účastníci byli upozorněni na možné problémy s klávesnicí, že některým uchazečům bylo umožněno otestovat své klávesnice a bylo jim umožněno změnit klávesnice před zahájením testu a že jinému uchazeči bylo umožněno zadat text dvakrát, když bylo zjištěno, že její disketa je vadná.

3) Skutečnost, že úřad EPSO sdělil stěžovateli dva různé výsledky praktického testu, představovala nesrovnalost.

Stěžovatelka tvrdila, že její jméno by mělo být doplněno na rezervní seznam.

Šetření

Stanovisko úřadu EPSO / Komise

Stížnost byla zaslána úřadu EPSO k vyjádření. Stanovisko však předložila Komise.

Komise ve svém stanovisku uvedla tyto připomínky:

V okamžiku, kdy byli uchazeči pozváni ke zkoušce, byli informováni o tom, že pro tuto zkoušku budou mít k dispozici počítač vybavený MS Word 97 v německé, anglické nebo francouzské verzi a klávesnicí AZERTY, QWERTY nebo QWERTZ. Uchazeči byli vyzváni, aby o svém výběru informovali úřad EPSO vyplněním formuláře, který byl přiložen k pozvánce ke zkoušce.

V den konání testu byli všichni uchazeči, kteří byli v čekárně (vedle místnosti, kde se zkouška konala), požádáni, aby následovali vedoucího, který je požádal, aby se usadili na místech, která jim byla přidělena. Všechna nezbytná opatření byla přijata předem, aby bylo zajištěno, že kandidáti se zbaví požadovaného uspořádání.

Bezprostředně poté, co kandidáti zaujali svá místa, je vedoucí poté, co je přivítal, požádal, aby se ujistili, že mají klávesnici, kterou požadovali, správnou verzi Wordu a že myš byla správně umístěna. V tomto okamžiku mohly být jakékoli rozdíly mezi klávesnicí, o kterou bylo požádáno, a klávesnicí, která byla poskytnuta, rychle zjištěny pouhým čtením různých kláves.

Uchazeči byli poté před řádným zahájením praktické zkoušky požádáni, aby připravili svůj dokument tak, že v dolní části stránky uvedou své jméno a číslo uchazeče a upraví a uloží rozpětí. Během tohoto cvičení žádný kandidát nenaznačil žádné problémy ani s klávesnicí, ani s myší, to znamená před signálem k zahájení testu.

Pracovníci na místě byli schopni vyměnit zařízení před zahájením praktické zkoušky. Během testu bylo prakticky nemožné nahradit klávesnici, aniž by to vyrušilo ostatní kandidáty.

Stěžovatelka až po zahájení testu zjistila, že nemá klávesnici, na kterou byla zvyklá, tzv. „německou klávesnici EP QWERTY Yellow“, že její klávesnice nemá klávesy pro „Umlaute“ a že interpunkční klávesy nejsou na stejných místech jako na její obvyklé klávesnici.

Dohlížitel rychle zjistil, že klávesnice, kterou stěžovatelka obdržela, odpovídala jejímu výběru ze tří typů klávesnice používaných v Komisi. Německy hovořící zaměstnanci Komise obecně používali klávesnici QWERTZ. Nicméně, každý kandidát mohl samozřejmě vybrat, která klávesnice mu nejlépe vyhovuje. Klávesnice, na kterou stěžovatel odkázal, nebyla Komisi známa ani používána, a proto nebyla zmíněna jako možná volba, když byli uchazeči pozváni ke zkoušce.

Byla tedy přijata veškerá vhodná opatření, která uchazečům umožnila seznámit se s podmínkami, za nichž měla být zkouška provedena, a vyzvala je, aby si vybrali svou klávesnici s plnou znalostí všech relevantních skutečností.

Jiná kandidátka, která kvůli technickému problému nemohla použít disketu, mohla ve skutečnosti napsat test podruhé poté, co ostatní kandidáti odešli. Tento případ se však zcela lišil od případu stěžovatele. Skutečnost, že klávesnice, kterou měla stěžovatelka k dispozici, neodpovídala jejím očekáváním, nebyla vinou útvarů pořádajících výběrové řízení, ale byla způsobena tím, že se stěžovatelka dostatečně neinformovala o svém výběru klávesnice a že před zahájením testu nereagovala.

Pokud jde o dva různé výsledky testu, které byly sděleny stěžovateli, výběrová komise zvážila dva přístupy k označení testu, jeden, který nezohlednil chyby, pokud jde o „Umlaute“, a druhý, který byl přísnější. Po prostudování dokumentů všech uchazečů však výběrová komise zjistila, že chyby týkající se „Umlaute“ se dopustili i uchazeči, kteří neupozornili na žádné problémy s klávesnicí. Výběrová komise se proto rozhodla neudělit stěžovateli žádnou výjimku, aby byla dodržena zásada rovného zacházení. Stěžovatelka byla omylem informována o výsledku, kterého by dosáhla, kdyby nebyly zohledněny chyby týkající se „Umlaute“. Výběrová komise se za tuto chybu omluvila, ale potvrdila, že výsledek, který zjistila, byl ve skutečnosti výsledek sdělený dne 23. července 2003 (tj. 2 z 20 bodů).

V každém případě, i kdyby byl přijat přístup, který je pro stěžovatele nejpříznivější, stěžovatel by nezískal známku, která by byla vyšší než požadované minimum.

Rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnosti 938/2001/OV nemělo pro projednávaný případ žádný význam.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatelka ve svých připomínkách uvedla následující:

Do čekárny dorazila 20 minut před začátkem testu. Žádný nadřízený ji však nepřišel vyzvednout. Z vlastní vůle odešla do místnosti, kde se měla zkouška konat. Tam se musela přihlásit a okamžitě začít testovat. Pro přihlášení nebylo vyžadováno „Umlaute“. Nebyla tedy schopna rozpoznat rozdíl mezi klávesnicí, kterou dostala, a klávesnicí „German EP QWERTY Yellow“, na kterou byla zvyklá.

Formulář, který byl zaslán spolu s výzvou ke zkoušce, neuváděl, že se jedná o volbu mezi klávesnicemi používanými v Komisi nebo že mezi klávesnicemi používanými orgány existují technické rozdíly.

Kvůli nedostatku vysvětlení byla konfrontována s nevhodným technickým vybavením. Útvary, které tuto soutěž organizovaly, měly být z tohoto nedostatku obviňovány. Výběrová komise nesplnila svou povinnost řádné péče vůči uchazečům.

Je pravda, že podle výběrové komise by získala pouze 9,5 bodu, a tudíž by v testu neuspěla, i kdyby nebyly zohledněny chyby týkající se „Umlaute“. Je však třeba poznamenat, že ztratila spoustu času kvůli nedostatečnému technickému vybavení a že by jinak byla schopna dělat mnohem lépe.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska předloženého Komisí a připomínek stěžovatele se ukázalo, že je třeba provést další šetření.

Dopis veřejného ochránce práv stěžovateli

Dne 15. března 2004 veřejný ochránce práv požádal stěžovatelku, aby upřesnila, kdy přesně dorazila do čekárny před zkouškou.

Odpověď stěžovatele

Ve své odpovědi ze dne 29. března 2004 stěžovatelka vysvětlila, že do čekárny dorazila mezi 12:05 a 12:10 hodinou.

Žádost veřejné ochránkyně práv o další informace od úřadu EPSO

Dne 31. března 2004 požádal veřejný ochránce práv úřad EPSO, aby na základě těchto informací poskytnutých stěžovatelem vysvětlil, jak a kdy byli uchazeči, kteří byli přítomni v čekárně, pozváni do zkouškové místnosti. Veřejná ochránkyně práv rovněž zaslala kopii připomínek stěžovatele ke stanovisku Komise.

Odpověď úřadu EPSO a Komise

Úřad EPSO a Komise ve své odpovědi uvedly následující připomínky:

Přijímání kandidátů probíhalo v každém z dotčených dnů stejným způsobem. Mezi 12:20 a 12:25 požádal vedoucí uchazeče přítomné v čekárně, aby ji následovali do místnosti, kde se má zkouška konat (místnost vedle čekárny), aby si sedli na jim přidělená místa a zkontrolovali, zda jim byla dána klávesnice, o kterou požádali. Od 12:20 do 12:25 se vedoucí pravidelně vracel do čekárny, aby požádal nově příchozí kandidáty, aby ji následovali do zkouškové místnosti. Když byl uchazeč ještě nepřítomen ve 12:30, tedy v době, kdy měla začít praktická zkouška, nadřízený před zahájením zkoušky chvíli počkal. Když uchazeči dorazili před 12:20 a chtěli vstoupit do zkouškové místnosti, nadřízený je požádal, aby počkali v čekárně, dokud je nepřivede.

Před 12:30 nebylo poskytnuto žádné vysvětlení týkající se praktické zkoušky a do začátku zkoušky nebylo povoleno žádné cvičení na klávesnici.

Během praktických testů, které trvaly několik týdnů, reagovali někteří uchazeči, kteří se zúčastnili testu před stěžovatelem, velmi rychle, když viděli typ klávesnice, který jim byl dán k dispozici a který neodpovídal klávesnici, na kterou byli zvyklí v jiných orgánech. Tito kandidáti poté před zahájením testu požádali o změnu klávesnice.

Je třeba poznamenat, že klávesnice používané v Komisi byly standardními klávesnicemi, které tento orgán nejen používal.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatelka ve svých připomínkách poukázala na to, že úřad EPSO mohl mít určitý vzorec, pokud jde o způsob provedení praktické zkoušky, ale že tento vzorec nebyl v jejím případě dodržen. Podle ní nikdo nepřišel vyzvednout ji a dalšího kandidáta přítomného v čekárně buď ve 12:20, nebo ve 12:25 a že šli do zkouškové místnosti sami. Ostatní uchazeči proto měli před zkouškou více času na kontrolu klávesnice.

Stěžovatel uvedl, že by bylo spravedlivé, kdyby úřad EPSO informoval všechny uchazeče poté, co byly známy první případy týkající se příslušného problému. Měla rovněž za to, že by bylo méně problémů, kdyby úřad EPSO v příslušném formuláři uvedl, že klávesnice, které mají být použity, jsou standardní.

Podle ní bylo několik dalších kandidátů, kteří měli stejný problém, ale nevznesli otázku a kteří také neuspěli.

Stěžovatelka uvedla, že po zkoušce byla dostatečně spravedlivá na to, aby upozornila ostatní kandidáty, jejichž řada teprve přijde, na problém s klávesnicí.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení

Po pečlivém zvážení stanoviska, připomínek a výsledků dalších šetření nebyl veřejný ochránce práv spokojen s tím, že úřad EPSO odpovídajícím způsobem reagoval na všechna tvrzení stěžovatele.

Návrh přátelského řešení

Čl. 3 odst. 5 statutu veřejného ochránce práv (1) nařizuje veřejnému ochránci práv, aby v co největší míře hledal s dotyčným orgánem řešení s cílem odstranit nesprávný úřední postup a vyhovět stížnosti.

Veřejná ochránkyně práv proto úřadu EPSO předložila tento návrh smírného řešení:

Úřad EPSO by mohl zvážit přezkoumání způsobu, jakým řešil praktické zkoušky stěžovatele ve výběrovém řízení COM/C/2/02.

Tento návrh vycházel z předběžného závěru veřejné ochránkyně práv, že způsob, jakým úřad EPSO zacházel s praktickým testem stěžovatele, mohl být nespravedlivý a diskriminační.

Hlavní úvahy, z nichž tento předběžný závěr vychází, lze shrnout takto:

* Klávesnice, která byla stěžovateli dána k dispozici, nebyla vhodná k absolvování praktického testu psaní v německém jazyce vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici žádné klíče pro "Umlaute";

* útvary pořádající výběrové řízení si musely být vědomy skutečnosti, že došlo k problému, ale neinformovaly o tom uchazeče před zahájením zkoušky;

* jednoduše ignorování chyb týkajících se "Umlaute" nedokázalo vyřešit problém; a

* existovaly vážné pochybnosti o tom, zda stěžovatelka měla možnost ověřit, zda její klávesnice odpovídá jejím očekáváním, a pokud tomu tak nebylo, nechat ji vyměnit.

Stanovisko úřadu EPSO a Komise

Návrh smírného řešení byl zaslán úřadu EPSO k vyjádření stanoviska. Stanovisko však předložily jak Komise, tak úřad EPSO.

Úřad EPSO a Komise ve svém stanovisku uvedly následující připomínky:

Pokud jde o možnost přátelského řešení

Aby smírné řešení dávalo smysl, musela mít administrativa, která se k takovému řešení zavázala, pravomoc přijmout nezbytná opatření. Administrativa musela přijmout opatření nezbytná k zajištění řádné organizace výběrového řízení. Administrativa však neměla pravomoc zrušit individuální rozhodnutí přijaté výběrovou komisí a doplnit jméno na seznam úspěšných uchazečů. Administrativa rovněž nemohla dát výběrové komisi žádné pokyny, aby znovu otevřela již uzavřené výběrové řízení, a tím méně aby přidala jméno na seznam úspěšných uchazečů.

V projednávané věci administrativa přijala vhodná organizační opatření.

Pokud jde o obsah smírného řešení navrženého veřejným ochráncem práv

Veřejná ochránkyně práv navrhla, aby byl přezkoumán způsob, jakým úřad EPSO vyřídil praktický test stěžovatele. V průběhu celého řízení bylo se všemi uchazeči zacházeno stejně. Nebylo tedy možné uspořádat novou praktickou zkoušku pro stěžovatelku, a tudíž ani doplnit její jméno na seznam úspěšných uchazečů, aniž by byla porušena zásada rovného zacházení se všemi uchazeči výběrového řízení.

Pokud jde o věc samou (2)

Všichni kandidáti obdrželi stejné informace o klávesnicích, které byly k dispozici.

Aby měli uchazeči co největší výběr, rozhodl se úřad EPSO dát k dispozici nejen klávesnici QWERTZ, ale také dvě další standardní klávesnice (QWERTY a AZERTY). Klávesnice AZERTY obsahovala klávesy pro "Umlaute". Klávesnice QWERTY takové klávesy neměla. Někteří kandidáti však museli tuto klávesnici používat z profesních důvodů. Německy mluvící kandidáti, kteří používali tuto klávesnici, obvykle používali kódy "ASCII", aby napsali "Umlaute". Ačkoli se převážná většina německy mluvících kandidátů (78 %) rozhodla pro klávesnici QWERTZ, byly požadovány a používány i další dva typy klávesnice.

Když se úřad EPSO dozvěděl o problému týkajícím se specifičnosti klávesnic používaných Evropským parlamentem, tj. během praktických testů, požádal příslušné útvary Komise, zda je možné získat a používat klávesnice používané Parlamentem v rámci těchto testů. Poté bylo zjištěno, že tyto klávesnice nejsou vůbec kompatibilní se zařízením používaným Komisí.

Dále je třeba zdůraznit, že „Umlaute“ by mohlo být také napsáno pomocí jiné metody (například „Ü“ by mohlo být napsáno „UE“ a „Ö“ by mohlo být napsáno „OE“). Tuto alternativu využilo několik kandidátů.

Volba klávesnice byla výhradní odpovědností kandidáta, na rozdíl od případu technického incidentu, jako je vada diskety. Úřad EPSO tedy nemohl uchazečce navrhnout, aby svůj test zopakovala poté, co ostatní uchazeči odešli.

Aby mohli uchazeči prověřit a otestovat svou klávesnici, požádal úřad EPSO před začátkem testu všechny uchazeče, aby si řádně připravili své dokumenty tím, že je zformátují a vloží jejich jména a čísla uchazečů.

Před zahájením praktických testů byli uchazeči systematicky dotázáni, zda jsou připraveni. Přesný čas, kdy zkouška začala, se tak mohl mírně lišit.

Název klávesnice používaný kandidátem („německé EP QWERTY Yellow“) jasně ukázal, že se jedná o speciální klávesnici. Stěžovatelka dále osobě dohlížející na test po jeho zahájení sdělila, že klávesnice, která jí byla dána k dispozici, není "zvláštním modelem Parlamentu".

Úřad EPSO však byl připraven upozornit uchazeče v budoucích výběrových řízeních tohoto typu (v pozvánce a v den konání testu) konkrétně na skutečnost, že klávesnice, které jim byly dány k dispozici, byly standardní, a tedy nikoli konkrétní typy, jaké používá například Parlament.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatelka ve svém vyjádření trvala na své stížnosti. Stěžovatelka zdůraznila, že na kontrolu klávesnice měla méně času než ostatní. Dále poukázala na to, že nezná kódy "ASCII". Stěžovatel zdůraznil, že uchazeči nebyli před testem nikdy (písemně ani ústně) informováni o tom, že „Umlaute“ může být rovněž napsáno na stroji pomocí alternativy uvedené úřadem EPSO a Komisí. Podle ní musel uchazeč předpokládat, že by to bylo nesprávné, pokud by takové informace nebyly k dispozici.

Stěžovatelka uznala, že je nyní malá šance, že bude přijata Komisí, vzhledem k tomu, že platnost rezervního seznamu měla skončit na konci roku 2004. Požádala nicméně veřejnou ochránkyni práv, aby v jejím případě přijala kladné rozhodnutí.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámka

1.1 Projednávaná věc se týká výběrového řízení pořádaného Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO). V červenci 2004 předložil veřejný ochránce práv úřadu EPSO návrh smírného řešení, podle něhož by úřad EPSO mohl zvážit přezkoumání způsobu, jakým vyřídil praktický test stěžovatele.

1.2 Úřad EPSO a Evropská komise ve svém společném stanovisku uvedly, že má-li mít smírné řešení smysl, musí mít správa, která se k takovému řešení zavázala, pravomoc přijmout nezbytná opatření. Administrativa musela přijmout opatření nezbytná k zajištění řádné organizace výběrového řízení. Administrativa však neměla pravomoc zrušit individuální rozhodnutí přijaté výběrovou komisí a doplnit jméno na seznam úspěšných uchazečů. Administrativa rovněž nemohla dát výběrové komisi žádné pokyny, aby znovu otevřela již uzavřené výběrové řízení, a tím méně aby přidala jméno na seznam úspěšných uchazečů.

1.3 Veřejný ochránce práv si je plně vědom skutečnosti, že o výsledcích testů konaných v rámci výběrových řízení rozhoduje na základě oznámení o výběrovém řízení pouze příslušná výběrová komise. Je si rovněž vědom toho, že administrativa (v projednávané věci EPSO) není oprávněna vydávat v tomto ohledu výběrové komisi žádné pokyny. Veřejný ochránce práv dále souhlasí s tím, že úloha správy spočívá v přijímání opatření nezbytných k zajištění řádné organizace výběrového řízení. Podle názoru veřejného ochránce práv je však v tomto případě v sázce právě tato úloha vzhledem k tomu, že námitka stěžovatele, kterou veřejný ochránce práv považuje za odůvodněnou (viz bod 2 níže), se týká organizace příslušného testu. Otázka, jaký vliv má toto zjištění na rozhodnutí výběrové komise, bude projednána později (viz bod 5 níže).

2 Údajná zneužívající povaha rozhodnutí EPSO za okolností projednávané věci

2.1 Stěžovatelka tvrdila, že rozhodnutí EPSO o jejím praktickém testu ve výběrovém řízení COM/C/2/02 bylo za okolností projednávané věci nespravedlivé. Uchazeči v tomto testu dostali na výběr mezi třemi typy klávesnice, QWERTZ, QWERTY a AZERTY. Stěžovatelka se rozhodla pro QWERTY vzhledem k tomu, že pro svou každodenní práci v Evropském parlamentu používala klávesnici QWERTY. Po zahájení testu si stěžovatelka všimla, že klávesnice, kterou si zvolila, neodpovídá „německé verzi EP QWERTY Yellow“, kterou používá Evropský parlament. Anglická verze QWERTY, která byla stěžovateli dána k dispozici, neměla žádné zvláštní německé symboly a žádný klíč pro „Umlaute“ a zastávky, čárky, dvojtečky a středníky byly umístěny odlišně. Zvláštní symboly (např. „Umlaute“) tak musely být získány průchodem hlavním panelem nabídek. V testu nebyly povoleny žádné zkratky pro psaní těchto symbolů. Stěžovatel informoval osobu dohlížející na test. Dohlížitel poté zkontroloval dokumenty stěžovatele a dotázal se, zda stěžovatel pracuje v Evropském parlamentu nebo v Radě, přičemž vysvětlil, že tyto orgány používají různé verze uvedené klávesnice. Nakonec stěžovatelce poradila, aby text napsala co nejlépe na klávesnici, kterou dostala. Podle stěžovatelky mělo přezkoumání jejích dokumentů a diskuse s nadřízeným za následek, že jí zbývala pouze polovina času na zkoušku, který měli ostatní uchazeči k dispozici. Stěžovatelka tvrdila, že za těchto okolností nebyla schopna psát tak rychle, správně a se stejnou jistotou, na jakou byla zvyklá. Dodala, že jí došel čas a že přibližně v polovině testu se rozhodla napsat text bez „Umlaute“. Navzdory tomu všemu se jí podařilo dokončit jen asi polovinu textu.

2.2 Úřad EPSO a Komise tvrdily, že uchazeči měli na výběr ze tří typů klávesnice, které Komise nejen používala, ale které byly standardní. Podle úřadu EPSO a Komise byli uchazeči rovněž dohlížitelem požádáni před zahájením testu, aby se ujistili, že mají klávesnici, o kterou požádali. Úřad EPSO a Komise uvedly, že v tomto okamžiku mohly být veškeré rozdíly mezi klávesnicí, o kterou bylo požádáno, a klávesnicí, která byla poskytnuta, rychle zjištěny pouhým přečtením různých kláves. Dodaly, že zaměstnanci, kteří byli na místě, byli schopni vyměnit vybavení před zahájením praktické zkoušky, zatímco během zkoušky to bylo prakticky nemožné, aniž by byli ostatní uchazeči vyrušeni. Ve své odpovědi na žádost o další informace EPSO a Komise poukázaly na to, že několik uchazečů, kteří složili test před stěžovatelem, reagovalo velmi rychle, když viděli typ klávesnice, který jim byl dán k dispozici a který neodpovídal klávesnici, na kterou byli zvyklí v jiných orgánech. Tito kandidáti poté před zahájením testu požádali o změnu klávesnice.

2.3 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že je řádnou správní praxí, aby administrativa přijala veškerá opatření nezbytná k zajištění řádné organizace výběrového řízení. V tomto případě veřejná ochránkyně práv konstatuje, že úřad EPSO a Komise přijaly argument stěžovatelky, že klávesnice, kterou dostala, neměla k dispozici žádné klíče pro „Umlaute“. Vzhledem k významu tohoto symbolu v německém jazyce tedy typ klávesnice, který jí dali k dispozici pořadatelé soutěže, nebyl vhodný k absolvování praktické písemné zkoušky v německém jazyce. Je třeba připomenout, že výběrové řízení COM/C/2/02 bylo uspořádáno s cílem sestavit rezervní seznam německy mluvících tajemníků a že praktická zkouška se týkala německého textu, který musel být napsán na stroji. Psaní „Umlaute“ pomocí funkce „symbols“, která je k dispozici na „Word“, je časově náročné cvičení, které nelze považovat za přiměřenou náhradu speciálních kláves na klávesnici.

2.4 Ve své odpovědi na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení úřad EPSO a Komise uvedly, že někteří uchazeči musí z profesních důvodů používat klávesnici QWERTY. Německy mluvící kandidáti, kteří používali tuto klávesnici, obvykle používali kódy "ASCII", aby napsali "Umlaute". Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatelka nezpochybnila, že tato možnost existuje, ale poukázala na to, že tyto kodexy nezná, neboť na jejím pracovišti nebyly potřebné. Je třeba poznamenat, že z výše uvedené odpovědi vyplývá, že podle úřadu EPSO a Komise se kódy „ASCII“ zdají být používány pouze některými osobami. Úřad EPSO a Komise netvrdily, že všichni uchazeči měli být s těmito kodexy obeznámeni. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že možnost používat kódy „ASCII“ nemá vliv na jeho závěr, že klávesnice, kterou měl stěžovatel k dispozici, byla nevhodná.

2.5 Ve své odpovědi na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení úřad EPSO a Komise dále uvedly, že by bylo možné zadat "Umlaute" použitím jiné metody (například "Ü" by mohlo být napsáno "UE" a "Ö" by mohlo být napsáno "OE"). Podle úřadu EPSO a Komise využilo této alternativy při praktické zkoušce několik uchazečů. Veřejný ochránce práv nemůže než vyjádřit své překvapení nad tímto argumentem. Je zřejmé, že vykreslení výrazu „Umlaute“ způsobem popsaným úřadem EPSO a Komisí není podle německé gramatiky zjevně správné. Ještě důležitější je, že veřejná ochránkyně práv se domnívá, že „alternativa“ uvedená úřadem EPSO a stěžovatelem by byla pro současné účely relevantní pouze tehdy, pokud by o ní byli uchazeči informováni před zahájením testu. Ani úřad EPSO, ani Komise však netvrdily (ani neprokázaly), že tomu tak bylo.

2.6 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že stěžovatelka nemohla důvodně předpokládat, že klávesnice „QWERTY“, kterou si zvolila, bude nutně totožná s klávesnicí, kterou používala v Evropském parlamentu. Podle názoru veřejné ochránkyně práv však stěžovatelka byla přinejmenším oprávněna předpokládat, že všechny tři klávesnice, které byly uchazečům nabídnuty, jí umožní psát všechna písmena německé abecedy bez nepřiměřeného úsilí. Jak bylo uvedeno výše, v případě anglické klávesnice QWERTY, která byla stěžovateli dána k dispozici, tomu tak nebylo. Argumenty, které EPSO a Komise předložily ve své odpovědi na návrh smírného řešení (na základě skutečnosti, že název „německý EP QWERTY Yellow“ jasně ukázal, že se jedná o speciální klávesnici, a skutečnosti, že stěžovatel osobě dohlížející na test řekl, že klávesnice, kterou jí dal k dispozici, není „zvláštním modelem Parlamentu“), se proto v této souvislosti nejeví jako relevantní.

2.7 Úřad EPSO a Komise tvrdily, že stěžovatel mohl snadno odhalit jakékoli rozdíly týkající se klávesnic pouhým čtením kláves. Nezávisle na tom, zda si stěžovatel mohl skutečně všimnout nedostatečnosti klávesnice před zahájením zkoušky (která bude posouzena pod bodem 3), skutečností zůstává, že klávesnice nabízená organizátory soutěže nebyla pro svůj účel vhodná. Stěží je správnou administrativní praxí dát kandidátům k dispozici nedostatečné vybavení a ponechat na nich, aby se k tomu vyjádřili a požádali o jeho nahrazení.

2.8 Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že EPSO a Komise ve své odpovědi na jeho žádost o další informace vysvětlily, že několik uchazečů, kteří složili příslušný test předtím, než stěžovatel požádal o výměnu klávesnice, protože neodpovídala tomu, na co byli ve svých orgánech zvyklí. Útvary pořádající výběrové řízení tak byly informovány o existenci problému a musely si být vědomy toho, že tento problém může postihnout i jiné uchazeče. To potvrzuje i odpověď, kterou stěžovatel obdržel od osoby dohlížející na její test. Za těchto okolností je obtížné pochopit, proč uchazeči v následných testech nebyli odpovídajícím způsobem informováni před zahájením každého z těchto testů. Takové informace lze jen stěží považovat za informace, které ohrožují zásadu rovného zacházení.

2.9 Pokud jde o argument, že stěžovatel by v testu neuspěl, i kdyby nebyly zohledněny chyby týkající se „Umlaute“, veřejná ochránkyně práv oceňuje skutečnost, že se výběrová komise zřejmě snažila nalézt řešení neuspokojivé situace, v níž se stěžovatel nacházel. Pouhé přehlížení chyb, pokud jde o „Umlaute“, však tento problém nevyřeší. Ztráta času, která stěžovateli vznikla v důsledku odhalení problému a jeho projednání s dohlížitelem, jakož i agitace, kterou to pravděpodobně způsobilo, měly jednoznačně vliv na výkonnost stěžovatele jako celku.

2.10 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že úřad EPSO nepřijal vhodná opatření, pokud jde o organizaci praktického testu stěžovatele, a jednal tak nespravedlivě. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu. V tomto ohledu bude učiněna kritická poznámka.

3 Údajná diskriminace

3.1 Stěžovatelka tvrdila, že úřad EPSO ji diskriminoval vzhledem k tomu, že někteří účastníci byli upozorněni na možné problémy s klávesnicí, že některým uchazečům bylo umožněno testovat své klávesnice a byla jim dána možnost měnit klávesnice před zahájením testu a že jinému uchazeči bylo umožněno psát text dvakrát, když bylo zjištěno, že její disketa je vadná. Podle stěžovatelky nebyla vyzvána, aby si vyzkoušela a vyzkoušela klávesnici, ani jí nebylo řečeno, že by bylo možné klávesnici změnit, pokud by se něco stalo.

3.2 Zdá se, že Komise ve svém stanovisku v podstatě tvrdila, že se všemi uchazeči bylo zacházeno podobně, neboť poté, co byli přivítáni, byli vyzváni, aby si ověřili, že mají klávesnici, o kterou požádali. Pokud jde o kandidátku, které bylo povoleno přepsat její text z důvodu, že nemohla použít disketu z důvodu technického problému, Komise uvedla, že tento případ je zcela odlišný od případu stěžovatele.

3.3 Ve své odpovědi na návrh smírného řešení, který předložila veřejná ochránkyně práv, EPSO a Komise zdůraznily, že výběr klávesnice je výlučnou odpovědností uchazeče, na rozdíl od případu technického incidentu, jako je vada diskety.

3.4 Pokud jde o kandidáta, jehož disketa byla vadná, veřejný ochránce práv uznává, že technický problém, s nímž se tento kandidát setkal, nebyl totožný s problémem, s nímž byl konfrontován stěžovatel. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že stěžovatelka se nemůže odvolávat na případ této kandidátky, aby tvrdila, že byla diskriminována.

3.5 Veřejný ochránce práv má však stále vážné pochybnosti, pokud jde o argument, že se všemi uchazeči bylo zacházeno stejně, pokud jde o možnost ověřit, zda jejich klávesnice odpovídá jejich očekáváním. Podle úřadu EPSO a Komise byli uchazeči požádáni, aby vstoupili do místnosti, kde se měl test konat, od 12:25, tj. pět minut před zahájením testu. Stěžovatelka soustavně tvrdila, že vedoucí ji nepřišel vzít do zkušební místnosti, ale že ona a další uchazeč tam museli jít sami, že nebyla vyzvána ke kontrole klávesnice ani informována o tom, že by mohla být změněna, pokud by došlo k něčemu špatnému, a že zkouška začala bezprostředně poté, co nastoupila na její místo. Na základě výpovědi stěžovatele by tak ostatní uchazeči měli více času na kontrolu své klávesnice. Ačkoli veřejná ochránkyně práv výslovně požádala úřad EPSO, aby se vyjádřil k podání stěžovatelky, že přišla do čekárny mezi 12:05 a 12:10 a že k jejímu vyzvednutí nepřišel žádný nadřízený, úřad EPSO a Komise se ve své odpovědi omezily na popis standardního vzoru těchto testů a na potvrzení, že tento vzorec byl dodržen i v praktickém testu, kterého se stěžovatel zúčastnil. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že podrobná a soudržná podání stěžovatele v tom smyslu, že tomu tak nebylo, měla přinejmenším vést příslušné útvary k tomu, aby ověřily, co se stalo. Nezdá se však, že by se tak stalo, například prostřednictvím konzultace s dohlížitelem, který byl toho dne ve službě, nebo s (málem) dalšími uchazeči, kteří se zúčastnili stejné praktické zkoušky (3). Je třeba poznamenat, že stěžovatelka uvedla, že její účet bude moci potvrdit jiný kandidát.

3.6 S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv domnívá, že důkazy, které má k dispozici, mu dosud neumožňují získat konečné stanovisko k tvrzení stěžovatelky, že ji úřad EPSO diskriminoval tím, že jí poskytl méně času a příležitosti ke kontrole klávesnice než ostatním uchazečům. Za tímto účelem by bylo třeba provést další šetření. Zdá se pravděpodobné, že veřejný ochránce práv by nakonec musel vzít svědeckou výpověď dohlížitele (za předpokladu, že tato osoba je úředníkem nebo zaměstnancem Společenství).

3.7 Je však třeba poznamenat, že veřejný ochránce práv již dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o první tvrzení stěžovatele. Případné zjištění dalšího nesprávného úředního postupu v souvislosti s druhým tvrzením by nemělo vliv na celkový závěr veřejné ochránkyně práv týkající se tohoto případu (viz bod 5 níže). Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že by nebylo vhodné provádět další šetření týkající se tohoto tvrzení.

4 Oznámení dvou různých výsledků

4.1 Dopisem ze dne 23. července 2003 informoval EPSO stěžovatelku, že v praktické zkoušce získala pouze 2 z 20 bodů. Dne 2. října 2003 zaslal EPSO stěžovatelce hodnocení její praktické zkoušky ze dne 9. července 2003. Podle tohoto posouzení bylo stěžovateli uděleno 9,5 bodu. Stěžovatelka tvrdila, že skutečnost, že jí úřad EPSO sdělil dva různé výsledky praktického testu, představuje nesrovnalost.

4.2 Komise uvedla, že výběrová komise zvážila dva přístupy k hodnocení testu, jeden, který nezohlednil chyby týkající se „Umlaute“, a druhý, který byl přísnější. Po prostudování dokumentů všech uchazečů však výběrová komise zjistila, že chyby týkající se „Umlaute“ se dopustili i uchazeči, kteří neupozornili na žádné problémy s klávesnicí. Výběrová komise se proto rozhodla neudělit stěžovateli žádnou výjimku, aby byla dodržena zásada rovného zacházení. Stěžovatelka byla omylem informována o výsledku, kterého by dosáhla, kdyby nebyly zohledněny chyby týkající se „Umlaute“. Výběrová komise se za tuto chybu omluvila, ale potvrdila, že výsledek, který zjistila, byl ve skutečnosti výsledek sdělený dne 23. července 2003 (tj. 2 z 20 bodů).

4.3 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tato vysvětlení se zdají být rozumná. Vzhledem k tomu, že úřad EPSO a Komise se za chybu omluvily, je veřejný ochránce práv toho názoru, že v souvislosti s tímto aspektem stížnosti nejsou nutná žádná další šetření.

5 Závěr

5.1 Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit následující kritickou poznámku:

Je řádnou správní praxí, aby správní orgány přijaly veškerá opatření nezbytná k zajištění řádné organizace výběrového řízení. Projednávaná věc se týká výběrového řízení COM/C/2/02 organizovaného za účelem sestavení rezervního seznamu německy mluvících tajemníků. V tomto výběrovém řízení neměla klávesnice, kterou stěžovatel podrobil praktické zkoušce, k dispozici žádné klávesy pro „Umlaute“. Vzhledem k významu tohoto symbolu v německém jazyce tedy nebylo vhodné, aby typ klávesnice, který měl stěžovatel k dispozici, složil praktickou zkoušku psaní v německém jazyce. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

5.2 Čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv stanoví, že zjistí-li veřejný ochránce práv nesprávný úřední postup, uvědomí o tom dotyčný orgán nebo instituci a případně předloží návrhy doporučení. Takto informovaný orgán nebo subjekt zašle veřejnému ochránci práv do tří měsíců podrobné stanovisko.

5.3 Je však třeba uvést, že projednávaná výtka se týká nepřijetí vhodných organizačních opatření ze strany EPSO, pokud jde o příslušné výběrové řízení. Nic nenasvědčuje tomu, že by samotná výběrová komise nedodržela zásady řádné správy. Úřad EPSO dále správně uvedl, že administrativa nemá pravomoc zrušit individuální rozhodnutí přijaté výběrovou komisí a přidat jméno na seznam úspěšných uchazečů. Administrativa rovněž nemůže dávat výběrové komisi žádné pokyny, jako je znovuotevření již uzavřeného výběrového řízení, a tím méně přidání jména na seznam úspěšných uchazečů. Veřejný ochránce práv dále konstatuje, že platnost příslušného rezervního seznamu skončí na konci roku 2004. Za těchto okolností se veřejná ochránkyně práv domnívá, že není vhodné předkládat úřadu EPSO návrh doporučení.

5.4 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že úřad EPSO je připraven upozornit uchazeče v budoucích výběrových řízeních tohoto typu (ve výzvě a v den konání testu) na skutečnost, že klávesnice, které mají k dispozici, jsou standardní, a tedy nikoli konkrétní typy, které používá například Parlament. Tento krok by měl zajistit, aby se takovým problémům, jako jsou problémy v projednávané věci, v budoucnu předešlo.

5.5 Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

5.6 O tomto rozhodnutí bude rovněž informován ředitel úřadu EPSO.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

(2) Úřad EPSO a Komise zdůraznily, že připomínky k této látce byly vzneseny pouze na pomocném základě („à titre surabondant“).

(3) Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že úřad EPSO a Komise ve své odpovědi na jeho návrh smírného řešení odkazují na prohlášení, které stěžovatel údajně učinil u dohlížitele při testu (viz bod 2.6 výše). Tyto informace může poskytnout pouze dohlížitel. Je proto obtížné pochopit, proč se úřad EPSO a Komise zřejmě rozhodly nepožádat tohoto nadřízeného, aby se vyjádřil k popisu událostí stěžovatele.