Štrasburk 9. srpna 2006

Vážený pane X.,

Dne 5. října 2003 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se otevřeného výběrového řízení COM/LA/2/02.

Dne 19. listopadu 2003 jsem předal stížnost řediteli Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO). Stanovisko předložila Evropská komise dne 5. března 2004. Předala jsem vám ho s pozvánkou k vyjádření. Dne 4. června 2004 jsem Vás informoval, že Vaší stížností se bude od nynějška zabývat můj právní zástupce pan Peter Bonnor. Dne 8. června 2004 jste odpověděl na můj dopis ze dne 4. června 2004 a vyjádřil se ke stanovisku Komise.

Dne 30. září 2004 jsem se rozhodl provést další šetření a informoval jsem Vás o tom. Dne 22. října 2004 předložily Komise a EPSO společnou odpověď. Odpověď jsem Vám předal s výzvou k vyjádření. Dne 3. listopadu 2004 jste předložil své připomínky.

Dne 24. února 2005 jsem předložil návrh na smírné řešení dvou aspektů Vašeho případu a informoval jsem Vás o tom. Dne 12. dubna 2005 předložily Komise a EPSO společnou odpověď na můj návrh. Odpověď jsem Vám předal s výzvou k vyjádření. Své připomínky jste předložil dne 3. května 2005.

V těchto poznámkách se ukázalo, že jste vznesl nové obvinění. Dne 18. listopadu 2005 jsem proto požádal o stanovisko k tomuto tvrzení. Stanovisko předložil úřad EPSO dne 3. února 2006. Předala jsem vám ho s pozvánkou k vyjádření. Své připomínky jste zaslal dne 20. března 2006.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel, italský občan, se zúčastnil otevřeného výběrového řízení COM/LA/2/02, které bylo uspořádáno za účelem sestavení rezervního seznamu asistentů překladatelů v anglickém jazyce (LA 8). Získal známku 0 (přibližná známka 10) v testu b) předvýběrových testů, a byl proto vyloučen z výběrového řízení. Test b) sestával z překladu textu v italštině do angličtiny.

Dne 28. července 2003 se stěžovatel obrátil na Evropskou komisi a úřad EPSO s žádostí o:

a) zkušební dokument s poznámkami;

b) hodnotící kritéria;

c) kopie zkušebních dokladů ostatních uchazečů;

d) informace o jeho pořadí ve výběrovém řízení; a

e) vzorový překlad.

Stěžovatel odkázal na nařízení 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (1) a směrnici 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (2).

Dne 17. září 2003 zaslal úřad EPSO stěžovateli hodnotící list ke zkoušce b) a zkušební dokument stěžovatele (neobsahující poznámky). Úřad EPSO uvedl, že zkušební dokument byl přezkoumán a potvrdil známku udělenou stěžovateli.

Dne 5. října 2003 podal stěžovatel stížnost veřejnému ochránci práv. Stěžovatel tvrdil, že mu nebyly poskytnuty všechny informace, o které požádal dne 28. července 2003, aby porozuměl známce, která mu byla udělena v testu b).

Stížnost byla zaslána úřadu EPSO k vyjádření stanoviska. Stanovisko, které veřejný ochránce práv obdržel, však napsala Komise.

Šetření

Stanovisko Komise ze dne 5. března 2004

Ve svém stanovisku ze dne 5. března 2004 Komise v souhrnu uvedla, že posouzení zkušebního dokumentu stěžovatele nejprve provedli nezávislí hodnotitelé na základě hodnotících kritérií stanovených výběrovou komisí. Tito hodnotitelé formulovali svá stanoviska na samostatných hodnotících listech, které byly předloženy sboru k vlastnímu posouzení. Tyto hodnotící listy nebyly zveřejněny, protože neobsahovaly posouzení samotného výboru.

Závěrečný hodnotící list obsahoval sedm políček, z nichž každé odkazovalo na jiný typ chyby, který mohla výběrová komise zaškrtnout: smysl, vynechání, gramatika, lexika, pravopis, interpunkce a srozumitelnost. Podle názoru Komise postačovaly informace uvedené v tomto hodnotícím listu k tomu, aby stěžovateli umožnily zjistit, proč mu byla udělena známka nižší, než je minimální požadovaná známka, a aby mohl přijmout opatření s cílem vyhnout se chybám v budoucích výběrových řízeních.

Připomínky stěžovatele

Dne 8. června 2004 stěžovatel uvedl, že nevidí, jak by hodnotící list a kopie jeho zkušebního dokumentu bez poznámek mohly postačovat k tomu, aby mu umožnily zjistit, proč mu byla udělena známka nižší, než je minimální požadovaná známka, a aby mu umožnily přijmout opatření s cílem vyhnout se chybám v budoucích výběrových řízeních.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise ze dne 5. března 2004 a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření. Veřejný ochránce práv napsal Komisi dopis, v němž poukázal na žádost, kterou stěžovatel podal ve svém dopise úřadu EPSO ze dne 28. července 2003 (viz výše), a konstatoval, že stanovisko Komise se nezabývalo jednotlivými body této žádosti. Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby se ve druhém stanovisku zabývala žádostí o informace, kterou podal stěžovatel ve svém dopise ze dne 28. července 2003.

Druhé stanovisko ze dne 22. října 2004

Druhé stanovisko, které společně předložily Komise a EPSO dne 22. října 2004, obsahovalo tyto body:

a) Zkouškový dokument s poznámkami

Komise a úřad EPSO v souhrnu vysvětlily, že zkušební dokumenty jsou zasílány nezávislým hodnotitelům, kteří své posouzení zaznamenávají do samostatných hodnotících listů. Z tohoto důvodu neexistuje žádný zkušební dokument obsahující poznámky.

Komise a úřad EPSO konstatovaly, že veřejný ochránce práv v předchozích rozhodnutích uvedl, že si není vědom žádného pravidla, které by výběrové komisi ukládalo povinnost psát připomínky přímo ke zkušebnímu dokumentu.

b) Kritéria hodnocení

Komise a EPSO uvedly, že výběrová komise stanovila jako hodnotící kritéria seznam chyb, které mají být sankcionovány. Jednalo se o ty, které byly uvedeny v hodnotícím listu a jejichž kopii stěžovatel obdržel (viz výše).

Komise a EPSO dále uvedly, že podle ustálené judikatury Soudního dvora Společenství(3) je zvláštní povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí o vyloučení uchazečů z výběrových řízení na přijetí do zaměstnání splněna, je-li dotyčnému žadateli sdělena konečná známka.

Komise a EPSO dále uvedly, že podle ustálené judikatury (4) se na práci nezávislých hodnotitelů, jakož i na dokumenty, které jim byly předány, vztahuje tajnost týkající se práce výběrové komise.

c) Kopie zkouškových dokumentů ostatních uchazečů

Komise a úřad EPSO měly za to, že přístup ke zkušebním dokumentům ostatních uchazečů „není možný, aniž by byla porušena práva těchto uchazečů na ochranu údajů“.

d) Informace o jeho umístění v soutěži

Komise a úřad EPSO se domnívaly, že informování uchazeče o jeho pořadí ve výběrovém řízení by porušilo práva ostatních uchazečů na ochranu údajů. Komise a úřad EPSO nicméně dospěly k závěru, že mohou stěžovatele informovat, že z 526 uchazečů, kteří uspěli ve všech předvýběrových testech, jich 106 získalo minimální požadované body.

e) Modelový překlad

Komise a úřad EPSO uvedly, že kromě toho, že výběrová komise poskytla nezávislým hodnotitelům hodnotící kritéria, poskytla těmto hodnotitelům i další materiály, jimiž se mohli při své práci řídit. Podle jejich názoru se však na tento materiál vztahovalo utajení týkající se práce výboru.

Kromě svých konkrétních poznámek k výše uvedeným písmenům a) až e) Komise a úřad EPSO dodaly, že pokud jde o odkaz stěžovatele na nařízení 1049/2001 a směrnici 95/46, z ustálené judikatury (5) vyplývá, že obecnou zásadu transparentnosti nelze použít k popření příslušných ustanovení použitelných v oblasti výběrových řízení na zaměstnance, přičemž relevantním ustanovením v tomto případě je ustanovení, které stanoví tajnou povahu práce výběrových komisí (článek 6 přílohy III služebního řádu).

Připomínky stěžovatele ke druhému stanovisku

Druhé stanovisko ze dne 22. října 2004 bylo předáno stěžovateli, který trval na svých tvrzeních a tvrzeních.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení

Po pečlivém zvážení stanovisek a připomínek nebyla veřejná ochránkyně práv spokojena s tím, že Komise a úřad EPSO odpovídajícím způsobem odpověděly na všechny části žádosti stěžovatele o informace a dokumenty.

Návrh přátelského řešení

Čl. 3 odst. 5 statutu veřejného ochránce práv (6) ukládá veřejnému ochránci práv, aby pokud možno usiloval o smírné řešení s dotyčným orgánem s cílem odstranit nesprávný úřední postup a uspokojit stěžovatele. Veřejný ochránce práv dospěl k předběžnému závěru, že i) neposkytnutí informací stěžovateli o jeho pořadí ve výběrovém řízení a ii) modelový překlad by mohlo být případem nesprávného úředního postupu. Veřejná ochránkyně práv proto předložila tento návrh smírného řešení:

(1) Úřad EPSO by mohl přehodnotit své odmítnutí poskytnout stěžovateli informace o jeho pořadí ve výběrovém řízení.

(2) Úřad EPSO by mohl žádost stěžovatele o přístup ke kopii vzorového překladu přehodnotit.

Tento návrh vycházel z těchto úvah:

1. Stěžovatel, italský občan, se zúčastnil otevřeného výběrového řízení COM/LA/2/02, které bylo uspořádáno za účelem sestavení rezervního seznamu asistentů překladatelů v anglickém jazyce (LA 8). Stěžovatel ve výběrovém řízení neuspěl a následně požádal úřad EPSO o informace a dokumenty. Součástí požadovaných informací a dokumentů byly i) informace o jeho pořadí ve výběrovém řízení a ii) vzorový překlad.

2. Pokud jde o žádost stěžovatele o informace o jeho pořadí ve výběrovém řízení, Komise a úřad EPSO ve druhém stanovisku uvedly, že přístup ke zkouškám ostatních uchazečů „není možný, aniž by byla porušena práva těchto uchazečů na ochranu údajů“.

3. Zdálo se, že stěžovatel chtěl znát pouze své vlastní pořadí ve výběrovém řízení, a nikoli pořadí ostatních uchazečů. Veřejný ochránce práv proto nechápal, jak by práva ostatních kandidátů na ochranu údajů mohla být platným důvodem pro odmítnutí poskytnout mu požadované informace. Veřejný ochránce práv proto předběžně konstatoval, že neposkytnutí požadovaných informací stěžovateli by mohlo představovat nesprávný úřední postup. Je však třeba poznamenat, že vzhledem k neexistenci konkrétnějších informací nemohl veřejný ochránce práv vyloučit, že pořadí uchazečů dosud neexistuje a že jeho příprava by mohla vyžadovat značné úsilí ze strany Komise a úřadu EPSO.

4. Pokud jde o žádost stěžovatele o vzorový překlad, Komise a úřad EPSO ve svém druhém stanovisku uvedly, že výběrová komise kromě toho, že nezávislým hodnotitelům poskytla hodnotící kritéria, poskytla těmto hodnotitelům i další materiály, které jim pomohou při jejich práci. Podle jejich názoru se však na tento materiál vztahovalo utajení týkající se práce výboru.

5. Komise a EPSO dodaly, že podle ustálené judikatury nelze obecnou zásadu transparentnosti použít k popření ustanovení o tajné povaze práce výběrových komisí (článek 6 přílohy III služebního řádu). V této souvislosti Komise a EPSO odkázaly na rozhodnutí Soudu prvního stupně ve věci Angioli (7). Tato věc se týkala dočasné zaměstnankyně, která neuspěla ve výběrovém řízení a požádala o informace, které jí umožnily porozumět rozhodnutí výboru. S odkazem na článek 255 Smlouvy o ES, který se týká přístupu veřejnosti k dokumentům Parlamentu, Rady a Komise, Soudní dvůr uvedl, že uchazeči výběrových řízení pro přijímání zaměstnanců nemohou použít obecnou zásadu transparentnosti, aby zpochybnili použitelnost článku 6 přílohy III služebního řádu („ ...les candidats à un concours ne sauraient se prevaloir du principe général de transparence pour mettre en cause l'applicabilité de l'article 6 de l'annexe III du statut“).

6. Veřejný ochránce práv poznamenal, že prohlášení Soudu prvního stupně, na které odkázaly Komise a EPSO, poukázalo na to, že ustanovení o utajení obsažené v článku 6 přílohy III služebního řádu není článkem 255 Smlouvy o ES nepoužitelné. Toto šetření se však netýkalo otázky, zda byl článek 6 použitelný, či nikoli, ale rozsahu jeho použití.

7. Článek 6 přílohy III služebního řádu stanoví, že „jednání výběrové komise jsou tajná“ (kurzivou zvýraznil autor stanoviska). Cílem tohoto ustanovení je zajistit nezávislost rady tím, že ji ochrání před vnějším rušením a tlakem (8). Jak zdůraznil veřejný ochránce práv v předchozích šetřeních (9), článek 6 neznamená, že všechny dokumenty týkající se práce sboru musí být uchovávány v tajnosti. Toto zjištění bylo navíc potvrzeno v nedávných rozhodnutích Soudu prvního stupně (10). V projednávané věci měl veřejný ochránce práv za to, že vzorový překlad nelze považovat za dokument odrážející jednání o jednotlivých žádostech v průběhu řízení sboru. Místo toho se jednalo o dokument s neutrálními a objektivními informacemi, které sboru pomáhaly při jeho posuzování. Bylo proto obtížné pochopit, jak by zveřejnění takového dokumentu mohlo ohrozit nezávislost výboru. Veřejný ochránce práv proto dospěl k předběžnému závěru, že odmítnutí poskytnout stěžovateli kopii vzorového překladu by mohlo být případem nesprávného úředního postupu.

Odpověď Komise a úřadu EPSO ze dne 12. dubna 2005

Ve své společné odpovědi ze dne 12. dubna 2005 na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení Komise a úřad EPSO uvedly, že o pořadí stěžovatele ve výběrovém řízení neexistují žádné informace. Uvedly, že takové informace týkající se uchazečů, kteří neuspěli ve zkoušce, nejsou pro práci výběrové komise užitečné.

Komise a úřad EPSO dále uvedly, že výběrová komise pro toto výběrové řízení neprovedla vzorový překlad. Rada pouze vydala různé pokyny nezávislým hodnotitelům, aby jim poskytla vodítko při jejich práci. Komise a úřad EPSO poukázaly na to, že odborníci pracující v oblasti překladů obecně neakceptovali používání vzorových překladů jako dobrou pracovní metodu.

Připomínky stěžovatele

Ve svém vyjádření ke stanovisku ze dne 12. dubna 2005 stěžovatel v souhrnu uvedl, že se nedomnívá, že obdržel dostatečné informace, aby porozuměl svým ochranným známkám. Zmínil se o "zkušebním dokumentu bez poznámek a hodnotícím listu plném křížů". Uvedl, že mu to neumožnilo dostatečně porozumět jeho známce a chybám.

Další šetření

S ohledem na připomínky stěžovatele ke společné odpovědi Komise a úřadu EPSO na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení se veřejný ochránce práv rozhodl požádat o stanovisko k dodatečnému tvrzení, že informace obsažené v hodnotícím listu mu neumožňují dostatečně porozumět jeho známce a chybám.

Stanovisko ze dne 3. února 2006

Stanovisko k tomuto dodatečnému tvrzení předložil pouze úřad EPSO, který mezitím převzal plnou odpovědnost za vyřízení stížnosti v rámci šetření veřejného ochránce práv.

Úřad EPSO ve svém stanovisku podrobně vysvětlil, jak bylo označení provedeno. Zdůraznila, že výběrová komise neuvádí v hodnotícím listu počet chyb pro každou kategorii chyb a že platná je pouze konečná celková známka, o níž rozhodla výběrová komise.

Připomínky

Ve svém vyjádření ke stanovisku úřadu EPSO ze dne 3. února 2006 stěžovatel uvedl, že nemá žádné další připomínky. Informoval veřejného ochránce práv, že pokud jde o něj, může být šetření uzavřeno.

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámky

1.1 Stěžovatel, italský občan, se zúčastnil otevřeného výběrového řízení COM/LA/2/02 organizovaného za účelem sestavení rezervního seznamu asistentů překladatelů v anglickém jazyce (LA 8). Získal známku 0 (přibližná známka 10) v testu b) předvýběrových testů, a byl proto vyloučen z výběrového řízení. Test b) sestával z překladu textu v italštině do angličtiny. Následně požádal Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) a Evropskou komisi o přístup k dokumentům a informacím. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neobdržel všechny požadované dokumenty a informace, podal stížnost veřejnému ochránci práv. Stěžovatel tvrdil, že mu nebyly poskytnuty všechny informace, o které požádal dne 28. července 2003, aby porozuměl známce, která mu byla udělena v testu b).

Stížnost byla podána proti úřadu EPSO, a byla proto zaslána úřadu EPSO k vyjádření stanoviska. Toto stanovisko však bylo předloženo Komisí, tedy orgánem Společenství, který byl původně odpovědný za dotčené výběrové řízení. S ohledem na tuto skutečnost se veřejný ochránce práv obrátil na Komisi se svým návrhem smírného řešení. Po obdržení odpovědi Komise ze dne 12. dubna 2005 na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení a připomínek stěžovatele ze dne 3. května 2005 se veřejný ochránce práv rozhodl provést další šetření. V té době se Komise rozhodla převést vyřizování všech stížností týkajících se otevřených výběrových řízení na úřad EPSO. Na další šetření veřejného ochránce práv proto odpověděl úřad EPSO. Za těchto okolností je toto rozhodnutí určeno pouze úřadu EPSO.

2 Žádosti o dokumenty a informace

2.1 Dopisem ze dne 28. července 2003 se stěžovatel obrátil na úřad EPSO s žádostí o následující:

a) zkušební dokument s poznámkami;

b) hodnotící kritéria;

c) kopie zkušebních dokladů ostatních uchazečů;

d) informace o jeho pořadí ve výběrovém řízení; a

e) vzorový překlad.

2.2 Ve svém prvním stanovisku ze dne 5. března 2004 Komise v souhrnu uvedla, že posouzení zkušebního dokumentu stěžovatele nejprve provedli nezávislí hodnotitelé na základě hodnotících kritérií stanovených výběrovou komisí. Tito hodnotitelé formulovali svá stanoviska na samostatných hodnotících listech, které byly předloženy sboru k vlastnímu posouzení. Tyto hodnotící listy nebyly zveřejněny, protože neobsahovaly posouzení samotného výboru. Závěrečný hodnotící list obsahoval sedm políček, z nichž každé odkazovalo na druh chyby, kterou by výbor mohl zaškrtnout: smysl, vynechání, gramatika, lexika, pravopis, interpunkce a srozumitelnost. Podle názoru Komise postačovaly informace uvedené v tomto hodnotícím listu k tomu, aby stěžovateli umožnily zjistit, proč mu byla udělena známka nižší, než je minimální požadovaná známka, a aby mohl přijmout opatření s cílem vyhnout se chybám v budoucích výběrových řízeních.

2.3 V reakci na žádost veřejného ochránce práv o doplňující stanovisko předložila Komise dne 22. října 2004 společně s úřadem EPSO stanovisko, v němž se zabývala zvláštní žádostí o dokumenty a informace uvedenou v dopise stěžovatele ze dne 28. července 2003.

2.4 Pokud jde o žádost o kopii zkušebního dokumentu s poznámkami, Komise a EPSO v souhrnu vysvětlily, že zkušební dokumenty jsou zasílány nezávislým hodnotitelům, kteří své posouzení zaznamenají do samostatných hodnotících listů. Z tohoto důvodu neexistuje žádný zkušební dokument obsahující poznámky. Rovněž konstatovala, že veřejný ochránce práv v předchozím rozhodnutí uvedl, že si není vědom žádného pravidla, které by výběrové komisi ukládalo povinnost psát připomínky přímo ke zkušebnímu dokumentu.

2.5 Dne 18. října 1999 zaslal veřejný ochránce práv Evropskému parlamentu zvláštní zprávu v návaznosti na své šetření z vlastního podnětu týkající se utajení, které bylo součástí přijímacího řízení Komise (11). Zvláštní zpráva obsahovala formální doporučení, aby Komise v budoucích výběrových řízeních umožnila uchazečům na požádání přístup k jejich vlastním označeným zkušebním dokumentům. Dne 7. prosince 1999 zaslal předseda Komise veřejnému ochránci práv dopis, v němž jej informoval, že:

"Komise vítá doporučení, která jste uvedli v této zprávě, a navrhne nezbytná právní a organizační opatření, aby byl uchazečům od 1. července 2000 na požádání umožněn přístup k jejich vlastním označeným zkušebním dokumentům."(12)

2.6 Veřejný ochránce práv má za to, že závazek Komise uvedený v bodě 2.5 přijal úřad EPSO v rámci své vlastní praxe.

2.7 V projednávané věci EPSO poskytl stěžovateli neoznačenou kopii písemné zkoušky a kopii závěrečného hodnotícího listu výběrové komise. Jak rozhodl jak Soud prvního stupně, tak veřejný ochránce práv (13), výbor nemá povinnost zapisovat své připomínky týkající se hodnocení kandidáta do samotného zkušebního dokumentu kandidáta. S ohledem na jeho odůvodnění uvedené v jeho doporučení v rozhodnutí o stížnosti 1004/97/PD a na jeho zvláštní zprávu ze dne 18. října 1999, v níž se Komise zavázala poskytnout uchazečům na požádání přístup k jejich vlastním označeným zkušebním skriptům, veřejný ochránce práv shledal, že pravidlo umožňující uchazeči získat kopii jeho vlastního zkušebního dokumentu a v případě písemných testů i hodnotícího listu výboru představuje uspokojivé opatření pro provedení návrhu doporučení, podle něhož by měl být stěžovateli umožněn přístup k jeho vlastnímu označenému zkušebnímu dokumentu (14). Veřejný ochránce práv v souvislosti s tím konstatoval, že poskytnutí přístupu k hodnotícímu listu může být v zásadě dostatečným uvedením důvodů známky uchazeče (15). S ohledem na výše uvedené nemůže veřejný ochránce práv konstatovat, že úřad EPSO nedodržel výše uvedený závazek. V tomto ohledu tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2.8 Pokud jde o přístup k hodnotícím kritériím, Komise a EPSO ve druhém stanovisku ze dne 22. října 2004 uvedly, že výběrová komise stanovila jako hodnotící kritéria seznam chyb, které mají být sankcionovány. Jednalo se o ty, které byly uvedeny v hodnotícím listu, jehož kopii stěžovatel obdržel (viz výše). Stěžovatel ve svých připomínkách neuvedl žádné konkrétní připomínky k přiměřenosti nebo přiměřenosti této části stanoviska Komise a úřadu EPSO.

2.9 Na základě výše uvedeného se veřejný ochránce práv domnívá, že v rámci tohoto šetření podnikl úřad EPSO kroky k vyřešení této části stížnosti týkající se přístupu k hodnotícím kritériím. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že obecná otázka přístupu uchazečů ke kritériím hodnocení je v současné době projednávána v rámci jeho šetření z vlastního podnětu OI/5/2005/PB. Za těchto okolností není žádné další zkoumání nebo posuzování tohoto aspektu případu odůvodněné.

2.10 Pokud jde o žádost o kopie zkušebních dokladů ostatních uchazečů, Komise a EPSO ve svém stanovisku ze dne 22. října 2004 uvedly, že přístup ke zkušebním dokladům ostatních uchazečů "není možný, aniž by byla porušena práva těchto uchazečů na ochranu údajů". Ve svých připomínkách ze dne 3. listopadu 2004 stěžovatel neuvedl žádné konkrétní připomínky k přiměřenosti nebo přiměřenosti této části stanoviska Komise a EPSO.

2.11 Stěžovatel podal žádost s odkazem na nařízení 1049/2001, jehož čl. 4 odst. 1 písm. b) stanoví, že "orgány odepřou přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany: soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména v souladu s právními předpisy Společenství o ochraně osobních údajů". Stěžovatel ve svém vyjádření ze dne 3. listopadu 2004 neuvedl žádné konkrétní připomínky ke správnosti nebo přiměřenosti prohlášení Komise a EPSO, podle něhož nemohl být poskytnut přístup ke zkušebním dokumentům ostatních uchazečů, aniž by byla porušena práva těchto uchazečů na ochranu údajů, což podle všeho odkazuje na možnost úplného přístupu k požadovaným dokumentům. V tomto ohledu se veřejná ochránkyně práv domnívá, že bylo rozumné, aby Komise a úřad EPSO dospěly k závěru, že by došlo k porušení práv ostatních uchazečů na ochranu údajů, pokud by stěžovateli poskytli plný přístup ke zkušebním dokumentům těchto uchazečů. Stěžovatel navíc nepředložil konkrétní připomínky k možnosti částečného přístupu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se zdá, že v souvislosti s tímto aspektem stížnosti nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2.12 Pokud jde o žádost stěžovatele o informace o jeho pořadí ve výběrovém řízení, Komise a EPSO ve druhém stanovisku ze dne 22. října 2004 uvedly, že se domnívají, že informování uchazeče o jeho pořadí ve výběrovém řízení by porušilo práva ostatních uchazečů na ochranu údajů.

2.13 Z důvodů shrnutých výše v části "Úsilí veřejného ochránce práv o dosažení smírného řešení" nepovažoval veřejný ochránce práv postoj Komise a úřadu EPSO za přesvědčivý. Veřejná ochránkyně práv proto předložila návrh smírného řešení.

2.14 Ve svém stanovisku ze dne 12. dubna 2005 Komise a úřad EPSO uvedly, že neexistují žádné informace o pořadí stěžovatele ve výběrovém řízení. Uvedly, že takové informace týkající se uchazečů, kteří neuspěli ve zkoušce, nejsou pro práci výběrové komise užitečné.

2.15 Veřejný ochránce práv ve svém návrhu smírného řešení uvedl, že vzhledem k nedostatku konkrétnějších informací nemůže vyloučit, že pořadí uchazečů ještě neexistuje a že jeho příprava by mohla vyžadovat značné úsilí ze strany Komise a úřadu EPSO. Z odpovědi Komise vyplývá, že takové pořadí ve skutečnosti neexistuje, pokud jde o uchazeče, kteří v příslušném výběrovém řízení neuspěli. Komise a úřad EPSO dále vysvětlily, že takové pořadí by nebylo pro práci výběrové komise užitečné.

2.16 Zásady řádné správy zakotvené v čl. 21 odst. 1 a článku 22 Evropského kodexu řádné správní praxe (16) vyžadují, aby správa poskytla občanům požadované informace, pokud neuplatní platné a přiměřené důvody pro to, aby tak neučinila. Pouhý odkaz na užitečnost informací pro správu nemůže sám o sobě představovat platný a dostatečný důvod pro neposkytnutí požadovaných informací.

2.17 V projednávaném případě se Komise a EPSO ve stanovisku ze dne 12. dubna 2005 omezily na konstatování, že pořadí uchazečů neexistuje a že takové pořadí není užitečné pro práci výběrové komise. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že nebyly uvedeny žádné platné nebo dostatečné důvody pro to, aby stěžovateli nebyly poskytnuty informace o jeho pořadí ve výběrovém řízení. V souvislosti s tímto aspektem případu tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Vzhledem k výslovnému prohlášení stěžovatele, že pokud jde o veřejného ochránce práv, může tento případ uzavřít, nepovažuje veřejný ochránce práv za vhodné předložit návrh doporučení týkající se tohoto aspektu případu. Veřejná ochránkyně práv proto učiní relevantní kritickou poznámku.

2.18 Pokud jde o žádost stěžovatele o vzorový překlad, Komise a EPSO ve druhém stanovisku ze dne 22. října 2004 uvedly, že výběrová komise kromě toho, že nezávislým hodnotitelům poskytla hodnotící kritéria, poskytla těmto hodnotitelům i další podklady, které jim měly pomoci při jejich práci. Podle jejího názoru se však na tento materiál vztahovalo utajení týkající se práce výboru.

2.19 Z důvodů shrnutých výše v části "Úsilí veřejného ochránce práv o dosažení smírného řešení" nepovažoval veřejný ochránce práv postoj Komise a úřadu EPSO za přesvědčivý. Veřejná ochránkyně práv proto předložila návrh smírného řešení.

2.20 Ve své odpovědi ze dne 12. dubna 2005 Komise a EPSO uvedly, že výběrová komise nepředložila vzorový překlad pro toto výběrové řízení. Rada pouze vydala různé pokyny nezávislým hodnotitelům, aby jim poskytla vodítko při jejich práci. Komise a úřad EPSO poukázaly na to, že odborníci pracující v oblasti překladů obecně neakceptovali používání vzorových překladů jako dobrou pracovní metodu.

2.21 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že stěžovatel požádal o přístup ke konkrétnímu dokumentu, konkrétně vzorovému překladu. Ve své odpovědi na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení ze dne 12. dubna 2005 Komise a úřad EPSO objasnily, že neexistuje žádný vzorový překlad.

2.22 Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům se vztahují pouze na dokumenty, které již existují (17). Neobsahují právo požadovat, aby byly dokumenty vypracovány. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který má výběrová komise při hodnocení výkonnosti uchazečů, nemá komise v zásadě ze zákona (18) ani na základě zásad řádné správy povinnost vypracovávat vzorové překlady. S ohledem na výše uvedené nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o tento aspekt věci.

3 Tvrzení o nedostatečných informacích v hodnotícím listu

3.1 Ve svých připomínkách k odpovědi Komise a úřadu EPSO ze dne 12. dubna 2005 na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení stěžovatel zřejmě tvrdil, že informace obsažené v hodnotícím listu jsou nedostatečné a neumožňují mu dostatečně porozumět jeho známkám a chybám.

3.2 Veřejný ochránce práv se rozhodl požádat o stanovisko k dodatečnému tvrzení, že informace obsažené v hodnotícím listu neumožnily stěžovateli dostatečně porozumět jeho známce a chybám.

3.3 Stanovisko předložil úřad EPSO dne 3. února 2006. Úřad EPSO podrobně vysvětlil, jak bylo označení provedeno. Zdůraznila, že výběrová komise neuvádí v hodnotícím listu počet chyb pro každou kategorii chyb a že pouze konečná celková známka, o níž rozhodla, je platná.

3.4 Stěžovatel ve svém vyjádření ke stanovisku EPSO ze dne 3. února 2006 uvedl, že nemá žádné další připomínky. Informoval veřejného ochránce práv, že pokud jde o něj, může být šetření uzavřeno.

3.5 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že tato část stížnosti se v podstatě týká otázky přístupu uchazečů k informacím o závažnosti a rozsahu jednotlivých typů chyb zjištěných výběrovou komisí ve výběrových řízeních pro překladatele. Touto otázkou se zabývalo i šetření veřejné ochránkyně práv týkající se stížnosti 674/2004/(MF)PB. Ve svém návrhu doporučení v této věci veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že pokud se hodnotící list vypracovaný sborem týká překladatelského testu (jako v tomto případě), musí poskytnout informace nejen o typech, ale také o závažnosti a rozsahu chyb nebo nedostatků zjištěných sborem v dokumentu uchazečů, aniž by však pro sbory představoval nepřiměřenou administrativní zátěž. Veřejná ochránkyně práv v souvislosti s tím poukázala na to, že ze zásad řádné správy nevyplývá žádná povinnost, která by vyžadovala, aby rada poskytla uchazečům podrobné stanovisko ke konkrétním chybám nebo nedostatkům, které zjistila. Úřad EPSO na návrh doporučení odpověděl tím, že poskytl více informací o typech chyb, kterých se stěžovatel v testu dopustil. Uvedla však, že není odpovědností výboru uvádět závažnost a význam různých typů chyb zjištěných při opravě dotčeného dokumentu. Úřad EPSO proto návrh doporučení veřejné ochránkyně práv nepřijal. Vzhledem k tomu, že úřad EPSO neuvedl žádné pádné důvody, proč stěžovateli neposkytl příslušné informace, trval veřejný ochránce práv na svém zjištění nesprávného úředního postupu a ve svém závěrečném rozhodnutí učinil kritickou poznámku.

3.6 V projednávané věci EPSO zdůraznil, že výběrová komise neuvádí v hodnotícím listu počet chyb pro každou kategorii chyb a že je platná pouze konečná celková známka, o níž rozhodla. Kromě toho úřad EPSO neposkytl informace o závažnosti a rozsahu chyb nebo nedostatků, které výbor zjistil ve zkušebním dokumentu stěžovatele, a podle názoru veřejného ochránce práv neuvedl žádné platné důvody tohoto selhání. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu.

3.7 S ohledem na stanovisko úřadu EPSO ve výše uvedené věci 674/2004/(MF)PB a na výslovné prohlášení stěžovatele, že pokud jde o veřejného ochránce práv, může tento případ uzavřít, nepovažuje veřejný ochránce práv za vhodné předložit návrh doporučení týkající se tohoto aspektu případu. Veřejná ochránkyně práv proto učiní příslušnou kritickou poznámku (19).

4 Závěr

4.1 Na základě zjištění veřejného ochránce práv uvedených výše v bodě 3 je nezbytné učinit následující kritické poznámky:

První kritická poznámka

Zásady řádné správy zakotvené v čl. 12 odst. 1 a článku 22 Evropského kodexu řádné správní praxe (20) vyžadují, aby správa poskytla občanům požadované informace, pokud neuplatní platné a přiměřené důvody pro to, aby tak neučinila. Pouhý odkaz na užitečnost informací pro správu nemůže sám o sobě představovat platný a dostatečný důvod pro neposkytnutí požadovaných informací. V projednávaném případě se Komise a EPSO ve stanovisku ze dne 12. dubna 2005 omezily na konstatování, že pořadí uchazečů neexistuje a že takové pořadí není pro práci výběrové komise užitečné. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že nebyly uvedeny žádné platné nebo dostatečné důvody pro to, aby stěžovateli nebyly poskytnuty informace o jeho pořadí ve výběrovém řízení. V souvislosti s tímto aspektem případu tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Druhá kritická poznámka

Poskytnutí kopie závěrečného hodnotícího listu výběrové komise uchazečům může být vhodným ukazatelem hodnocení komise, pokud jde o chyby a nedostatky, které výběrová komise zjistila ve zkušebním dokumentu uchazeče. Přiměřenost informací uvedených v hodnotícím listu je třeba posoudit s ohledem na to, aby uchazeči mohla být poskytnuta kopie jeho označeného zkušebního dokumentu. Tyto účely byly stanoveny ve zvláštní zprávě veřejného ochránce práv Parlamentu ze dne 18. října 1999. Komise tuto zprávu přijala. Hodnotící list by proto měl dotčenému uchazeči poskytnout dostatečně jasné a podrobné informace s ohledem na tyto účely. Tento požadavek znamená, že pokud se hodnotící list týká překladatelského testu, musí poskytovat informace nejen o typech, ale také o závažnosti a rozsahu chyb nebo nedostatků, které výbor zjistil v dokumentu uchazečů, aniž by však pro výbory představoval nepřiměřenou administrativní zátěž.

V tomto případě nelze mít za to, že hodnotící list poskytnutý stěžovateli poskytl stěžovateli dostatečně jasné a podrobné informace s ohledem na účely, které byly vyjádřeny ve zvláštní zprávě veřejného ochránce práv ze dne 18. října 1999, neboť stěžovateli nebyly poskytnuty žádné informace o tom, kolik chyb bylo zjištěno u každého z jednotlivých typů chyb zjištěných výběrovou komisí a zda došlo k závažným nebo pouze drobným chybám. Jednalo se o případ nesprávného úředního postupu.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Úř. věst. 2001, L 145, s. 43.

(2) Úř. věst. 1995, L 281, s. 31.

(3) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Pimley-Smith v. Komise, T-291/94, Recueil FP, s. I-A-209 a II-637.

(4) Věc T-33/00, Martinez Paramo a další v. Komise, Sb. VS s. I-A-105 a II-541.

(5) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Angiolo v. Komise, T-53/00, Recueil FP, s. I-A-13 a II-73, bod 84.

(6) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262 ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

(7) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Angiolo v. Komise, T-53/00, Recueil FP, s. I-A-13 a II-73, bod 84.

(8) Věc T-277/02 Pascall v. Rada, rozsudek ze dne 28. dubna 2004, dosud nezveřejněno, bod 20.

(9) Viz návrh doporučení veřejného ochránce práv v dokumentu 2028/2003/(MF)PB.

(10) Rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Pyres v. Komise, T-72/01, Recueil FP, s. I-A-169 a II-861, body 70 až 71; Věc T-233/02 Alexandratos a Panagiotou v. Komise, rozsudek ze dne 17. září 2003, dosud nezveřejněno, bod 31.

(11) Zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu v návaznosti na šetření z vlastního podnětu týkající se utajení, které je součástí výběrového řízení Komise (http://www.ombudsman.europa.eu/special/en/default.htm).

(12) Viz tisková zpráva evropského veřejného ochránce práv č. 16/99 ze dne 15. prosince 1999.

(13) Viz věc T-19/03 Konstantopoulou, cit. výše, bod 61, a rozhodnutí o stížnostech 324/2003/MF a 774/2003/ELB, která jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu

(14) Viz rozhodnutí o stížnosti 2059/2002/IP, které je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu.

(15) Viz rozhodnutí o stížnosti 774/2003/ELB, které je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv: http://www.ombudsman.europa.eu

Jak je uvedeno v části A tohoto rozhodnutí, veřejný ochránce práv nezaujímá stanovisko k přiměřenosti připomínek uvedených v hodnotícím listu sděleném stěžovateli v daném případě.

Článek 12 odst. 1 kodexu stanoví: „Úředník musí být ve vztazích s veřejností slušný, korektní, zdvořilý a přístupný. Při odpovídání na korespondenci [...] se úředník snaží být co nejužitečnější a odpovídá co nejúplněji a nejpřesněji na položené otázky.“

Článek 22 kodexu mimo jiné stanoví: „1. Úředník [...] poskytne veřejnosti informace, které si vyžádá. [...] Úředník dbá na to, aby sdělované informace byly jasné a srozumitelné. [...] 3. Pokud úředník nemůže požadované informace prozradit z důvodu jejich důvěrnosti, sdělí v souladu s článkem 18 tohoto kodexu dotyčné osobě důvody, proč nemůže informace sdělit.“

(17) Článek 255 Smlouvy o založení Evropského společenství a nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

(18) Viz rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Pimley-Smith v. Komise, T-291/94, Recueil FP, s. I-A-209 a II-637, bod 64; věc T-19/03 Konstantopoulou v. Soudní dvůr, rozsudek ze dne 19. února 2004, dosud nezveřejněno, bod 34; a věc T-375/02 Cavallaro v. Komise, rozsudek ze dne 7. června 2005, dosud nezveřejněno, bod 85.

(19) Veřejný ochránce práv v souvislosti s tím poukazuje na to, že ve výše uvedené věci 674/2004/(MF)PB měl za to, že není vhodné předkládat Evropskému parlamentu zvláštní zprávu týkající se téže otázky. Veřejný ochránce práv uvedl, že zváží, zda by otázka, kterou se v tomto případě zabývá, mohla být užitečně zahrnuta do jeho šetření z vlastního podnětu týkajícího se přístupu k hodnotícím kritériím stanoveným výbory pro písemné zkoušky (OI/5/2005/PB). Veřejný ochránce práv uvedl, že by mohl rovněž zvážit, zda by bylo vhodné zahájit samostatné šetření z vlastního podnětu. Kromě toho, jak bylo uvedeno výše, stěžovatel v projednávané věci výslovně uvedl, že pokud jde o něj, veřejný ochránce práv může nyní projednávanou věc uzavřít. S ohledem na výše uvedené se veřejný ochránce práv nedomnívá, že by v tomto případě bylo vhodné předložit návrh doporučení v souvislosti s touto otázkou. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

20) Článek 12 odst. 1 kodexu stanoví: „Úředník musí být ve vztazích s veřejností slušný, korektní, zdvořilý a přístupný. Při odpovídání na korespondenci [...] se úředník snaží být co nejužitečnější a odpovídá co nejúplněji a nejpřesněji na položené otázky.“

Článek 22 kodexu mimo jiné stanoví: „1. Úředník [...] poskytne veřejnosti informace, které si vyžádá. [...] Úředník dbá na to, aby sdělované informace byly jasné a srozumitelné. [...] 3. Pokud úředník nemůže požadované informace prozradit z důvodu jejich důvěrnosti, sdělí v souladu s článkem 18 tohoto kodexu dotyčné osobě důvody, proč nemůže informace sdělit.“