Souvislosti stížnosti

1. Stěžovatel se zúčastnil výběrového řízení EU pro zaměstnance pořádaného Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) za účelem náboru odborníků („administrátorů“) v oblasti práva[1].

2. V červenci 2022 úřad EPSO stěžovatelku informoval, že nebyla zařazena na užší seznam, z něhož mohou orgány EU přijmout úspěšné uchazeče, protože nebyla mezi uchazeči, kteří v závěrečné fázi výběrového řízení, tj. v hodnotícím centru, získali nejvyšší celkový počet bodů. Během fáze hodnotícího centra posuzovala výběrová komise[2] obecné a specifické schopnosti uchazečů prostřednictvím různých cvičení, jako je pohovor, ústní prezentace a písemná zkouška (ve formátu případové studie). Úřad EPSO poskytl stěžovatelce její známky s obecným přehledem jejích výsledků (tzv. „pas kompetence“). 

3.  Stěžovatelka požádala o přezkum hodnocení její výkonnosti výběrovou komisí ve fázi hodnotícího centra. Tvrdila, že se během pohovoru setkala s technickými problémy. Stěžovatel konkrétně uvedl, že jeden z hodnotitelů měl problémy s připojením a nemohl klást otázky ani řádně vyslechnout odpovědi. Stěžovatelka rovněž tvrdila, že důvody, které výběrová komise uvedla v kompetenčním pasu, byly příliš vágní a neodpovídaly jejím odpovědím poskytnutým během hodnocení v hodnotícím centru, což poukazuje na nesprávné posouzení. Žadatel dále tvrdil, že v připomínkách k posouzení některých pravomocí byly nesrovnalosti[3].

4. V listopadu 2022 úřad EPSO stěžovatelku informoval, že výběrová komise přezkoumala hodnocení jejích kompetencí a známek. Výběrová komise potvrdila, že nedošlo k žádné chybě ve způsobu hodnocení její výkonnosti a že výsledky v kompetenčním pasu stěžovatelky byly správné. Výběrová komise proto potvrdila své rozhodnutí nezařadit stěžovatele na užší seznam.

5. V srpnu 2023, nespokojený s výsledkem přezkumu, se stěžovatel obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

6. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření ohledně toho, jak úřad EPSO vyřídil žádost o přezkum výkonnosti stěžovatelky a její tvrzení týkající se technických problémů.

7. V průběhu šetření vyšetřovací tým veřejného ochránce práv nahlédl do spisu úřadu EPSO, který je pro tento případ relevantní.

8. Na základě kontrolovaných dokumentů zjistil vyšetřovací tým významný rozdíl mezi známkami udělenými dvěma hodnotiteli (označovanými úřadem EPSO jako „markery“), kteří původně hodnotili případovou studii stěžovatele. Šetření se proto rovněž zabývalo metodikou bodového hodnocení používanou výběrovou komisí v tomto výběrovém řízení.

9. Veřejná ochránkyně práv obdržela od úřadu EPSO dvě odpovědi. Vyšetřovací tým veřejného ochránce práv se následně setkal s příslušnými zástupci úřadu EPSO a členy výběrové komise, aby projednali některé aspekty případu. Zpráva ze schůze je připojena k rozhodnutí. Stěžovatel předložil připomínky k odpovědím úřadu EPSO.

Předložené argumenty

10. Stěžovatelka tvrdila, že kompetenční pas poskytl informace o jejím výkonu, které byly příliš obecné, a že neposkytl dostatečné důvody pro posouzení jejího výkonu. Podle jejího názoru hodnocení v kompetenčním pasu řádně neodráželo její výsledky ve fázi hodnotícího centra. Stěžovatelka měla za to, že úřad EPSO se jejími argumenty nezabýval. Stěžovatel rovněž tvrdil, že úřad EPSO se během pohovoru otázkou technického problému nezabýval.

11. Úřad EPSO uvedl, že sdělení známek získaných za každou kompetenci představuje přiměřené a dostatečné vysvětlení, které odůvodňuje rozhodnutí výběrové komise. Během šetření úřad EPSO odpověděl, že neexistují žádné důkazy o tom, že by účastník hodnotícího centra nahlásil technický incident. 

12. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejného ochránce práv úřad EPSO objasnil, že v souvislosti s žádostí o přezkum neprovádí výběrová komise nové posouzení svého hodnotového úsudku (udělené bodové hodnocení). Přezkum se zaměřuje na to, zda došlo k procesní chybě (např. nesprávnému použití metody hodnocení, o níž rozhodla výběrová komise) nebo k významné nesrovnalosti (zjevně nesprávnému posouzení), např. chybě ve výpočtu. Výběrová komise potvrdila, že v tomto případě nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti ani zjevné chyby.

13. Pokud jde o metodiku použitou při přidělování bodového hodnocení stěžovateli, úřad EPSO vysvětlil, že obecně platí, že pokud u výběrových řízení existují významné rozdíly ve známkách udělených různými hodnotiteli, mají výběrové komise k dispozici různé možnosti řešení tohoto problému a zajištění konzistentního a objektivního hodnocení, rovných příležitostí a rovného zacházení s uchazeči. Tyto nesrovnalosti mohou být způsobeny například rozdílným způsobem bodování hodnotitelů, přičemž někteří hodnotitelé mohou být shovívavějšími hodnotiteli nebo nepoužívají celý rozsah bodového hodnocení.

14. V tomto výběrovém řízení se výběrová komise rozhodla použít statistickou metodu k řešení rozdílných vzorců bodového hodnocení a k vytvoření srovnatelného bodového hodnocení pro všechny případové studie (dále jen „normalizační metoda“). Metoda normalizace byla použita na všechna bodová hodnocení všech uchazečů (více informací viz zpráva ze schůze v příloze). Na základě „normalizovaného“ bodového hodnocení úřad EPSO poté zvážil, zda je nezbytné, aby případové studie hodnotil třetí hodnotitel. Usoudila, že to není pro případovou studii stěžovatele nezbytné.

Posouzení veřejného ochránce práv

15. Oznámení o výběrovém řízení[4] stanovilo postup pro oznamování technických problémů, které se mohly vyskytnout v kterékoli fázi řízení. Uchazeči měli technické problémy oznámit nejpozději tři kalendářní dny poté, co k nim došlo. Cílem je zajistit, aby úřad EPSO mohl včas provést šetření a přijmout nápravná opatření. V tomto případě stěžovatel nahlásil problém dlouho po uplynutí této lhůty.

16. Vzhledem k tomu, že úřad EPSO nezaznamenává ústní testy[5], nelze vyvodit žádné závěry o tom, zda a do jaké míry mohl údajný technický problém ovlivnit výkon stěžovatele.

17. Pokud jde o to, jak byla hodnocena výkonnost stěžovatele, judikatura EU ponechává výběrovým komisím širokou posuzovací pravomoc při určování metod hodnocení a při provádění skutečných hodnocení ve výběrových řízeních pro zaměstnance EU.[6] Úloha veřejného ochránce práv je tedy omezena na určení, zda se výběrová komise dopustila zjevné chyby[7].

18. Z kontroly spisu úřadu EPSO vyplynulo, že hodnotitelé postupovali podle předem stanovené hodnotící tabulky pro testy v hodnotícím centru a že výběrová komise přezkoumala známky stěžovatele v souladu s platnými pravidly a jeho praxí. Během schůze úřad EPSO objasnil své metody hodnocení. Veřejná ochránkyně práv zvažuje přiměřená vysvětlení úřadu EPSO o tom, jak použil metodu „normalizace“ pro bodování případových studií v tomto výběrovém řízení a jak byla tato metoda použita zejména na hodnocení případové studie stěžovatele.

19. A konečně, pokud jde o zpětnou vazbu a informace poskytnuté stěžovateli, jak uvedl úřad EPSO, podle judikatury EU[8] poskytnutí přístupu k uděleným známkám představuje odpovídající „odůvodnění“[9] rozhodnutí výběrové komise ve vztahu ke konkrétnímu uchazeči.

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím závěrem[10]:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropského úřadu pro výběr personálu.

Stěžovatel a úřad EPSO budou o tomto rozhodnutí informováni.

Tina Nilsson
vedoucí oddělení pro vyřizování případů

Štrasburk, 19. září 2024

[1] EPSO/AD/381/20 – Administrátoři (AD 5) v oblasti evropského práva: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.CA.2020.250.01.0001.01.ENG&toc=OJ%3AC%3A2020%3A250A%3ATOC.

[2] Každé výběrové řízení má výběrovou komisi, která odpovídá za výběr uchazečů v každé fázi na základě předem stanovených kritérií a za sestavení konečného seznamu úspěšných uchazečů.

[3] Ve své žádosti o přezkum stěžovatelka odkázala zejména na „upřednostňování a organizování“, „analýzu a řešení problémů“ a „odolnost“.

[4] Bod 4.1 přílohy I oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/381/20. 

[5] Veřejná ochránkyně práv zastává názor, že úřad EPSO není povinen vést záznam pohovorů:

Viz případy 1468/2020/SF a 2022/299/EIS, které jsou k dispozici na adrese:

https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/133803

https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/164066.

[6]Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 10. února 2004, T-19/03, Konstantopoulou v. Soudní dvůr, body 48 a 60 https://eur-lex.europa.eu/legal-content/FR/TXT/HTML/?uri=CELEX:62003TJ0019&qid=1550837935186&from=EN, a rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 26. ledna 2005, T-267/05, Roccato v. Evropská komise, body 48-49 https://eur-lex.europa.eu/legal-content/FR/TXT/HTML/?uri=CELEX:62003TJ0267&qid=1550838111391&from=EN.

[7] Viz rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, kterým se uzavírá šetření stížnosti 14/2010/ANA na

Evropský úřad pro výběr personálu, bod 14 (rozhodnutí je k dispozici zde:

https://www.ombudsman.europa.eu/cases/decision.faces/en/10427/html.bookmark#_ftnref5); a rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 31. května 2005, věc T-294/03, Gibault v. Komise, bod 41: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX:62003TJ0294.   

[8] Rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 11. prosince 2012, Mata Blanco v. Komise, F-65/10, body 107–109: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/FR/TXT/?uri=CELEX:62010FJ0065. 

[9] Podle článku 296 Smlouvy o fungování EU musí subjekty EU jasně odůvodnit svá rozhodnutí. https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A12016E296

[10] Tato stížnost byla projednána v přenesené pravomoci v souladu s rozhodnutím evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení .