Štrasburk, 15. září 2004

Vážený pane a paní G.,

Dne 5. května 2003 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se údajného nesprávného vyřízení Vaší stížnosti na porušení Smlouvy proti Německu ze strany Komise.

Dne 21. července 2003 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 18. listopadu 2003. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření do 31. ledna 2004.

Dne 20. prosince 2003 mi váš právník zaslal právní stanovisko.

Dne 21. prosince 2003 jste mě požádal, abych Vám poskytl kopii německé vyhlášky o žádosti uvedené ve stanovisku Komise.

Dne 5. ledna 2004 mi Váš právník zaslal nový právní názor.

Dne 26. ledna 2004 jsem Vám zaslal kopii výše uvedené německé vyhlášky o žádosti.

Dne 29. ledna 2004 jsem obdržel Vaše připomínky zaslané dne 21. ledna 2004.

Dne 5. února 2004 jste mi zaslal dopis, v němž jste vyjádřil přání předložit doplňující připomínky. V reakci na to jsem pro Vaše doplňující připomínky stanovil lhůtu do 31. března 2004.

Dne 8. února 2004 mi Váš právní zástupce zaslal další právní stanovisko.

Dne 14. února 2004 jste mi zaslal další dopis.

Dne 21. března 2004 jste mi zaslal další dopis, ve kterém jste mě informoval o rozhodnutí německého ústavního soudu.

Dne 20. dubna, 21. června a 15. srpna 2004 jste mi zaslal další sdělení.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Aby se předešlo nedorozumění, je důležité připomenout, že Smlouva o ES zmocňuje evropského veřejného ochránce práv zkoumat možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že stížnost veřejnému ochránci práv nelze podat na žádný jiný orgán nebo osobu.

Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se Vaší stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Evropské komise.

Stížnost

Stížnost podali dva němečtí občané v březnu 2003 a týkala se údajného opomenutí Evropské komise předložit Německo Soudnímu dvoru, pokud jde o právní předpisy týkající se některých plemen psů.

Podkladem stížnosti byla řada legislativních opatření přijatých na regionální a národní úrovni v Německu ke snížení nebo odstranění vnímaného nebezpečí, které představují psi lidově označovaní jako "bojovníci". Tato opatření byla zažehnuta incidentem v roce 2000, kdy dva psi zabili šestiletého chlapce. Stěžovateli v projednávané věci byli majitelé psů náležejících k dotčeným plemenům.

Od července 2000 stěžovatelé informovali Komisi o stávajících nebo navrhovaných německých právních předpisech a požádali Komisi, aby podnikla kroky proti Německu. Stěžovatelé popsali situaci, která by podle jejich názoru vedla k neoprávněnému usmrcení nebo utrpení tisíců psů. Komise stěžovatele opakovaně informovala, že záležitost prošetřuje a odpoví co nejdříve.

V dopise ze dne 2. října 2000 generální ředitelství Komise (GŘ) pro zdraví a ochranu spotřebitele napsalo stěžovatelům souhrnně toto: Za prvé, situace popsaná stěžovateli skutečně vzbuzovala obavy z hlediska ochrany zvířat. Členské státy navíc neměly možnost jednat svévolně při přijímání opatření, která mají negativní vliv na volný pohyb zvířat v Evropské unii. Ochrana lidí před některými plemeny psů však nebyla na úrovni Společenství upravena. Je tedy na vnitrostátních soudech, aby posoudily, zda jsou opatření přijatá na vnitrostátní úrovni na ochranu lidských bytostí v souladu s jakoukoli právní úpravou v oblasti práv zvířat.

Stěžovatelé zaslali Komisi další dopisy, v nichž popsali to, co považovali za neoprávněné zabíjení psů a kruté zacházení s nimi.

Dne 23. listopadu 2000 zaslal kabinet komisaře Davida Byrneho stěžovatelům dopis, v němž vysvětlil, že pravomoc Společenství v oblasti ochrany práv zvířat je omezená. V dopise stěžovatelům však bylo zdůrazněno, že pro Komisi by mohlo být důležité, aby přezkoumala zamýšlený zákaz dovozu určitých specifikovaných plemen psů ze strany Německa, neboť by to ovlivnilo volný pohyb zvířat v rámci Evropské unie.

Dne 13. prosince 2000 GŘ Komise pro zdraví a ochranu spotřebitele písemně informovalo stěžovatele, že Komise formálně kontaktovala německé orgány v rámci směrnice 98/34/ES (1). S odkazem na články 28 až 30 Smlouvy o založení Evropského společenství požádala Komise německé orgány, aby předložily vědecké důkazy odůvodňující plánovaný zákaz dovozu Staffordshire Bull Terrier, Pitbull Terrier a American Staffordshire Terrier. Kromě toho Komise požádala německé orgány, aby zvážily méně drastická opatření přijatá ve Francii a ve Velké Británii.

Stěžovatelé zaslali Komisi dodatečné dopisy a obdrželi odpověď komisaře Davida Byrneho ze dne 30. ledna 2001, která opakovala obsah dopisu ze dne 13. prosince 2000.

Stěžovatelé zaslali Komisi další dopisy, na něž obdrželi potvrzení o přijetí.

Dopisem ze dne 14. února 2001 stěžovatelé znovu písemně požádali Komisi, aby proti Německu zahájila řízení o nesplnění povinnosti týkající se německých vnitrostátních právních předpisů o takzvaných nebezpečných psech. Právní předpisy obsahovaly ustanovení, která by zakázala dovoz a další volný pohyb určitých plemen psů. Zdá se, že zmíněnou právní úpravou byl Hundeverbringungs- und einfuhrbeschränkungsgesetz (2) - zákon o omezení chovu a dovozu psů - který vstoupil v platnost dne 12. dubna 2001 (dále jen "vnitrostátní právní předpisy o psech").

Dopisem ze dne 23. února 2001 informovalo GŘ Komise pro zdraví a ochranu spotřebitele stěžovatele, že Komise od německých orgánů dosud neobdržela žádnou odpověď.

Dne 16. března 2001 GŘ Komise pro zdraví a ochranu spotřebitele potvrdilo přijetí dopisu stěžovatelů ze dne 14. února 2001, v němž je informovalo, že jejich jménem a pod referenčním číslem 2001/4226 zaevidovalo formální stížnost na porušení právních předpisů.

Dopisem ze dne 9. dubna 2001 informovalo GŘ Komise pro zdraví a ochranu spotřebitele stěžovatele, že postoje jednotlivých členských států v této věci jsou velmi odlišné a že Komise nemá přesvědčivé důkazy ani statistické informace, které by umožnily určit nebezpečnost konkrétních plemen psů. V dopise se rovněž uvádí, že na evropské úrovni neexistuje žádná definice pojmu „nebezpečný pes“.

Stěžovatelé následně zaslali Komisi řadu dopisů a dokumentů, jejichž cílem bylo prokázat, že koncept ze své podstaty agresivních nebo „nebezpečných“ psů je neopodstatněný.

Dne 27. dubna 2001 zaslal advokát stěžovatelů Komisi právní stanovisko, v němž uvedl, že německé vnitrostátní právní předpisy týkající se psů jsou neodůvodněné.

Dopisem ze dne 8. prosince 2001 GŘ Komise pro zdraví a ochranu spotřebitele stěžovatelům potvrdilo, že Komise stále zkoumá, zda Německo neporušuje právo na volný pohyb.

Stěžovatelé zaslali Komisi další dopisy, na něž obdrželi potvrzení o přijetí.

Dne 20. března 2002 zaslalo GŘ Komise pro zdraví a ochranu spotřebitele stěžovatelům dopis, který v souhrnu obsahoval následující informace: Komise obdržela řadu stížností týkajících se údajného špatného zacházení s dotčenými psy. Bylo však velmi obtížné určit rozměr Společenství, který by Komisi umožnil podniknout jakékoli kroky, neboť dotčená otázka veřejné bezpečnosti byla vnímána jako otázka subsidiarity, kterou by měly řešit pouze členské státy. Komisař Byrne (odpovědný za zdraví a ochranu spotřebitele) se proto rozhodl upřednostnit oblasti ochrany zvířat s jasným rozměrem pro celé Společenství.

V tomto dopise byli stěžovatelé rovněž informováni o tom, že pokusy o řešení této záležitosti v souvislosti se spravedlností a vnitřními věcmi, zemědělskou politikou a volným pohybem byly rovněž neúspěšné.

Stěžovatelé zaslali Komisi další materiály a obdrželi potvrzení o přijetí.

Dne 29. srpna 2002 zaslalo GŘ Komise pro zdraví a ochranu spotřebitele stěžovatelům dopis obsahující jeho formální závěr ohledně jejich stížnosti na protiprávní jednání 2001/4226. V dopise byli stěžovatelé informováni o tom, že GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele navrhne Komisi, aby byl spis týkající se jejich stížnosti na porušení právních předpisů uzavřen. Stručně uvedla, že dopisy a materiály obdržené od stěžovatelů nepostačují k tomu, aby Komise přijala opatření proti Německu v souvislosti s dotčenými právními předpisy. V dopise bylo zdůrazněno, že Komise může přijmout opatření pouze v případech, kdy dotyčný členský stát porušil právo Společenství. V souladu s procesními zárukami poskytnutými osobám podávajícím stížnosti na porušení předpisů dopis informoval stěžovatele, že mohou do jednoho měsíce předložit nové důkazy na podporu své stížnosti.

Dne 8. září 2002 zaslali stěžovatelé Komisi svou odpověď s dodatečnými podklady na podporu své stížnosti.

Dne 16. prosince 2002 informovalo GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele stěžovatele, že trvá na svém záměru doporučit uzavření spisu týkajícího se jejich stížnosti. Podobný dopis byl stěžovatelům zaslán dne 13. února 2003. Stěžovatelé zaslali Komisi další dopisy a dokumenty, mimo jiné dopis ze dne 27. února 2003 adresovaný předsedovi Evropské komise Prodimu.

Dne 25. března 2003 odpovědělo GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele jménem předsedy Evropské komise na dopis stěžovatelů ze dne 27. února 2003. V dopise byli stěžovatelé opět informováni o tom, že GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele nevidí žádný důvod nenavrhovat Komisi, aby byl spis týkající se jejich stížnosti na porušení právních předpisů uzavřen. V dopise bylo uvedeno, že chov a rozmnožování psů považovaných za nebezpečné je čistě vnitrostátní záležitostí, a že členské státy jsou tedy oprávněny přijmout opatření, která považují za nezbytná. V dopise bylo zdůrazněno, že členské státy jsou přirozeně povinny při přijímání takových opatření dodržovat právo Společenství.

Žadatelé poté zaslali Komisi další dopisy.

Dne 5. května 2003 stěžovatelé předložili svou stížnost evropskému veřejnému ochránci práv. Stěžovatelé ve své stížnosti tvrdili, že Komise nezohlednila jasná porušení práva Společenství, a proto nezahájila řízení o nesplnění povinnosti proti Německu.

Šetření

Stanovisko Komise

Ve svém stanovisku ke stížnosti Komise uvedla následující připomínky:

1. Stěžovatelé podali dne 14. února 2001 generálnímu tajemníkovi Komise stížnost na návrh německých právních předpisů o nebezpečných psech, které zakazují určitá plemena z důvodu veřejné bezpečnosti. Stěžovatelé ve své stížnosti zastávali názor, že německé právní předpisy nejsou v souladu s acquis communautaire.

2. Komise stížnost zaevidovala pod číslem 2001/4226 a informovala o tom stěžovatele dopisem ze dne 16. března 2001.

3. Německé orgány byly informovány o výše uvedených právních předpisech v rámci postupu podle směrnice 98/34. Komise informovala německé orgány, že zákaz dovozu některých plemen do Německa není v souladu s článkem 28 Smlouvy o založení Evropského společenství ani s článkem 4 nařízení 827/68/EHS, protože představuje porušení pravidel volného pohybu zboží. Na základě připomínek Komise přijalo Německo prováděcí vyhlášku (3), která obsahovala výjimky ze zákazu dovozu, aby byla dodržena výše uvedená pravidla Smlouvy.

4. Poté, co Komise vzala v úvahu znění prováděcí vyhlášky a pečlivě posoudila všechny prvky stížnosti, rozhodla se uzavřít spis, protože měla za to, že Německo neporušuje právo Společenství. Přezkoumání této záležitosti útvary Komise bylo obzvláště důkladné a týkalo se různých útvarů Komise. Tato otázka byla konzultována s generálními ředitelstvími pro zemědělství, spravedlnost a vnitřní věci a pro vnitřní trh.

5. Stanovisko útvarů Komise v této věci bylo stěžovatelům shrnuto v dopise ze dne 29. srpna 2002. Stěžovatelé byli informováni, že s ohledem na výsledky šetření útvarů Komise v této věci se navrhuje, aby Komise uzavřela spis týkající se jejich stížnosti na nesplnění povinnosti.

6. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé ve svém dopise ze dne 8. září 2002 neposkytli žádné nové relevantní informace, bylo rozhodnutí o uzavření spisu přijato dne 16. října 2002.

7. Rozhodnutí Komise uzavřít spis bylo založeno na skutečnosti, že otázky vznesené stěžovateli nebyly ve skutečnosti zahrnuty do acquis communautaire.

8. Je třeba poznamenat, že stížnost podaná evropskému veřejnému ochránci práv neobsahovala žádnou stížnost proti postupu uplatněnému v tomto případě. Stěžovatelé nebyli v zásadě spokojeni se skutečností, že Komise nemohla jednat proti Německu z důvodu chybějícího právního základu, a vyjádřili pouze obecná obvinění týkající se „špatné politiky“ německých orgánů, kterou podle názoru stěžovatelů Komise podpořila. Tato stížnost totiž opět obsahovala tytéž prvky, kterými se Komise zabývala již ve svých dopisech zaslaných stěžovatelům v předchozích třech letech.

Připomínky stěžovatelů

Stěžovatelé předložili své připomínky v dopisech ze dne 21. ledna, 8. února a 23. února 2004. V souhrnu bylo v těchto podáních uvedeno, že německé vnitrostátní právní předpisy týkající se psů porušily Smlouvu o založení Evropského společenství, protože omezení obchodu v ní obsažené bylo neodůvodněné. Podle jejich názoru nebylo toto porušení v žádném případě odstraněno německou prováděcí vyhláškou uvedenou ve stanovisku Komise. Stěžovatelé proto trvali na svém tvrzení, že Komise nezohlednila jasná porušení práva Společenství.

Dne 26. března 2004 stěžovatelé upozornili veřejného ochránce práv na rozsudek německého ústavního soudu (4). Rozsudek, který byl zveřejněn dne 16. března 2004, se týkal zákonnosti německých vnitrostátních právních předpisů týkajících se psů. Před Soudním dvorem bylo zpochybněno, že právní úprava je nepřiměřená a vědecky neodůvodněná a že porušuje práva Společenství na volný pohyb. Soudní dvůr ve svém rozhodnutí výslovně uvedl, že nemůže přezkoumávat soulad právní úpravy s právem Společenství (část B., II, bod 55). Přezkoumala však, zda je zákaz dovozu přiměřený a vědecky odůvodněný. I když Soudní dvůr uznal, že vědci zřejmě soustavně souhlasí s tím, že nebezpečnost psa nelze odvodit pouze z genetického složení psa, rovněž konstatoval, že nelze vyloučit, že geny mohou přispívat k úrovni nebezpečnosti (část C, I., bod 75). Dospěl tedy k závěru, že vzhledem k vysoké hodnotě lidského života v německé ústavě měl německý zákonodárce dostatečný základ pro přijetí dotčených právních předpisů, část C, I., bod 79), a že tyto právní předpisy byly přiměřené (část C, I., bod 80).

ROZHODNUTÍ

1 Úvodní poznámka

1.1 Kromě svého tvrzení, že Komise nezohlednila jasná porušení práva Společenství, a proto nezahájila řízení o nesplnění povinnosti proti Německu, stěžovatelé dále tvrdili, že Komise neprávem nenavrhla opatření, která by řešila zacházení německých orgánů se psy v Německu.

Komise vysvětlila, že Evropská unie nemá žádnou pravomoc přijímat právní předpisy ani jinak řešit otázky dobrých životních podmínek zvířat uvedené stěžovateli, a že Komise proto nemůže v tomto ohledu navrhovat ani přijímat žádná opatření. Zdá se, že tento závěr byl výsledkem rozsáhlého dialogu s členskými státy o tom, zda by zásada subsidiarity umožnila Unii jednat.

1.2 Smlouva o založení Evropského společenství a statut evropského veřejného ochránce práv stanoví přesné podmínky přípustnosti stížnosti. Veřejný ochránce práv může zahájit šetření pouze tehdy, jsou-li tyto podmínky splněny. Jednou z těchto podmínek je čl. 2 odst. 2 statutu evropského veřejného ochránce práv (5):

„Každý občan Unie (...) může (...) podat stížnost veřejnému ochránci práv v souvislosti s nesprávným úředním postupem ...“

Stížnosti týkající se pravomoci Komise navrhovat právní předpisy se netýkají možných případů nesprávného úředního postupu, ale politické pravomoci tohoto orgánu. Veřejný ochránce práv se proto nedomnívá, že by bylo v jeho pravomoci přezkoumat tvrzení stěžovatelů, že Komise nesprávně nenavrhla opatření k řešení zacházení se psy v Německu.

2 Tvrzení, že Komise nezohlednila jasná protiprávní jednání

2.1 Stěžovatelé ve své stížnosti Komisi tvrdili, že německé právní předpisy o dovozu a chovu některých psích plemen jsou v rozporu s právem Společenství. Tvrdili, že Komise by měla podniknout kroky proti Německu. Komise podnět zaevidovala a informovala o tom stěžovatele. Komise následně informovala stěžovatele, že s ohledem na své posouzení této záležitosti nepředloží Německo Soudnímu dvoru.

Stěžovatelé ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdili, že Komise nezohlednila jasná porušení práva Společenství.

2.2 Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že výše uvedené právní předpisy byly sděleny německým orgánům v rámci postupu podle směrnice 98/34 (6). Komise informovala německé orgány o svém názoru, že zákaz dovozu některých plemen do Německa není v souladu s článkem 28 Smlouvy o založení Evropského společenství ani s článkem 4 nařízení 827/68/EHS (7), protože představuje porušení pravidel volného pohybu zboží. Na základě připomínek Komise přijalo Německo prováděcí nařízení (8), které obsahovalo výjimky ze zákazu dovozu, aby byla dodržena výše uvedená pravidla Smlouvy.

Po zohlednění nového znění prováděcí vyhlášky a po pečlivém posouzení všech prvků stížnosti se Komise rozhodla uzavřít spis, protože měla za to, že Německo neporušuje právo Společenství. Přezkoumání této záležitosti útvary Komise bylo obzvláště důkladné a týkalo se různých útvarů Komise. Tato otázka byla konzultována s generálními ředitelstvími pro zemědělství, spravedlnost a vnitřní věci a pro vnitřní trh.

2.3 Stěžovatelé ve svých připomínkách trvali na svém tvrzení.

2.4 Veřejný ochránce práv připomíná, že jeho současné šetření je zaměřeno na přezkoumání, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v činnosti Evropské komise. To znamená, že veřejný ochránce práv zkoumá, zda se Komise stížností na porušení právních předpisů zabývala v souladu se svými povinnostmi řádné správy a zda k jejímu závěru dospěla v mezích své zákonné pravomoci a bez zjevně nesprávných posouzení.

Z důkazů, které měl veřejný ochránce práv k dispozici, vyplývá, že Komise informovala německé orgány, že příslušné německé právní předpisy podle jejího názoru porušují právo Společenství, což vedlo k přijetí německé prováděcí vyhlášky zaměřené na nápravu protiprávního jednání. Dále se zdá, že Komise na základě toho dospěla k závěru, že Německo již neporušuje právo Společenství a že tak učinilo po rozsáhlých konzultacích mezi útvary.

Na tomto základě se veřejný ochránce práv nedomnívá, že tvrzení stěžovatelů, že Komise nezohlednila jasná porušení práva Společenství, lze považovat za prokázané. Zdá se tedy, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (Úř. věst. L 204, s. 37).

(2) Bundesgesetzblatt I 2001, č. 16, S. 530.

(3) Verordnung über Ausnahmen zum Verbringungs- und Einfuhrverbot von gefährlichen Hunden in das Inland, 3. vydání duben 2002, BGBl I 2002, 1248.

(4) Rozhodnutí Soudního dvora ze dne 16. března 2004 (BVerfG, 1 BvR 1778/01 vom 16.3.2004).

(5) Úř. věst. 1994, L 113, s. 15.

(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (Úř. věst. L 204, s. 37).

(7) Nařízení Rady (EHS) č. 827/68 ze dne 28. června 1968 o společné organizaci trhu s některými produkty uvedenými v příloze II Smlouvy, Úř. věst. L 151, s. 16.

(8) Verordnung über Ausnahmen zum Verbringungs- und Einfuhrverbot von gefährlichen Hunden in das Inland, 3. vydání duben 2002, BGBl I 2002, 1248.