Souvislosti stížnosti

1. V říjnu 2023 podal stěžovatel žádost o přístup veřejnosti [1] ke veškeré korespondenci a komunikaci, kterou si Komise vyměnila se společností Thorn v souvislosti s jinou žádostí o přístup veřejnosti [2], která se týkala schůzek společnosti Thorn se členy kabinetů komisaře a místopředsedy Komise.

2. V listopadu 2023 Komise odpověděla. Zjistila, že dva e-maily s přílohami spadají do rozsahu žádosti stěžovatele. Poskytl široký částečný přístup k e-mailům a pouze redigoval osobní údaje. Přílohy však byly zcela redigovány. Stěžovatel nebyl s touto odpovědí spokojen a požádal Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala (podáním „potvrzující žádosti“).

3. V dubnu 2024 Komise po zásahu veřejné ochránkyně práv [3] odpověděla. Komise identifikovala šest dalších dokumentů, které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti. Poskytla plný přístup k jednomu dokumentu a poskytla široký částečný přístup ke zbývajícím pěti dokumentům, přičemž pouze upravila osobní údaje. Komise trvala na svém původním rozhodnutí poskytnout široký částečný přístup ke dvěma dokumentům, které identifikovala v počáteční fázi.

4. Stěžovatel byl s touto odpovědí nespokojen a znovu se obrátil na veřejného ochránce práv.

Šetření

5. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a její vyšetřovací tým provedl kontrolu sporných dokumentů.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

6. Žadatel ve své potvrzující žádosti tvrdil, že původní odpověď Komise byla neúplná. Uvedly, že přílohy, které pocházely od společnosti Thorn, a že Komise poskytla dva zpřístupněné dokumenty, byly bez jakéhokoli vysvětlení zcela skryty. Stěžovatel uvedl, že ačkoli „nezisková“ organizace tvrdí, že má obchodní zájmy, které by zveřejněním dokumentů byly ohroženy, tato organizace tato tvrzení nedoložila.

7. Stěžovatel požádal Komisi, aby provedla opětovné vyhledávání a poskytla jim vše, co by prokazovalo, že organizace má obchodní zájem, který brání úplnému zpřístupnění dokumentů.

8. Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv zopakoval, že zpřístupněné dokumenty jsou neúplné a příliš skryty.

9. Ve svém potvrzujícím rozhodnutí Komise poskytla úplný přístup k jednomu dokumentu a široký částečný přístup ke zbývajícím sedmi dokumentům. Upravuje pouze osobní údaje. Komise uvedla, že stěžovatel nepředložil žádné argumenty, které by prokázaly nezbytnost předání osobních údajů pro konkrétní účel ve veřejném zájmu.

10. Komise uvedla, že dokumenty, které předala spolu s původní odpovědí, jsou e-maily, které obdržela po konzultaci s třetí osobou, spolu s přílohami, tedy dokumenty, které byly předmětem konzultace s třetí osobou. Přílohy byly třetí stranou skryty a byly stěžovateli poskytnuty jako takové.

11. Dále uvedla, že konzultace s třetími stranami, které označila za konzultace spadající do žádosti stěžovatele o přístup veřejnosti, byly organizaci zaslány v rámci vyřizování jiné žádosti o přístup veřejnosti, než o kterou stěžovatel požádal. Uvedla, že není třeba s organizací znovu konzultovat, neboť obě žádosti se týkaly stejných dokumentů.

Posouzení veřejného ochránce práv

12. Žadatel se domníval, že dokumenty, které Komise zveřejnila, byly nadměrně skryty.

13. V průběhu šetření provedl vyšetřovací tým veřejného ochránce práv kontrolu osmi sporných dokumentů. Z inspekce vyplynulo, že Komise ve fázi potvrzování poskytla široký částečný přístup ke dvěma přílohám, které byly v počáteční fázi poskytnuty v plně upravené podobě. Kontrola rovněž potvrdila, že ve všech dokumentech, které stěžovatel požadoval, byly skryty pouze osobní údaje. Osobní údaje se týkají jmen a kontaktních údajů úředníků Komise, kteří na spisu pracovali, a jmen, kontaktních údajů a vlastnoručního podpisu zástupců společnosti Thorn.

14. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že pravidla EU pro ochranu údajů vyžadují, aby osoba usilující o přístup k osobním údajům prokázala potřebu takového přístupu. Pokud je tato potřeba větší než oprávněný zájem subjektů údajů, může být přístup umožněn. Stěžovatel neuvedl žádné důvody, proč by tyto údaje potřeboval. Veřejná ochránkyně práv proto uznává, že rozhodnutí Komise tyto osobní údaje skrýt je oprávněné.

15. Stěžovatel dále pochybuje o tom, že Komise identifikovala všechny dokumenty, které spadají do jeho žádosti o přístup veřejnosti.

16. Podle ustálené judikatury EU platí, že pokud orgán prohlásí, že požadované dokumenty nemá v držení, existuje právní domněnka, že toto tvrzení je pravdivé a přesné.[4] Ačkoli tuto domněnku lze vyvrátit relevantními a shodujícími se důkazy o tom, že požadované dokumenty existují a jsou v držení dotčeného orgánu, je na žadateli, aby takové důkazy předložil.[5] Tyto důkazy musí jít nad rámec pouhého přesvědčení nebo podezření, že by tyto dokumenty měl mít orgán v držení. Tvrzení žadatele, že je pro něj obtížné se domnívat, že orgán nemá požadované dokumenty, tedy nepostačuje k vyvrácení této právní domněnky [6]. Tvrzení, že údajný nedostatek dokumentů je v rozporu se správnou správní praxí [7].

17. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise v počáteční fázi nezjistila všechny příslušné dokumenty. V návaznosti na potvrzující žádost stěžovatele Komise identifikovala a částečně zpřístupnila šest dalších dokumentů. Stěžovatel nepředložil žádné argumenty, které by zpochybnily, že těchto dalších šest dokumentů nejsou všechny dokumenty, které spadají do oblasti působnosti jeho žádosti, a že existuje více dokumentů.

18. Veřejná ochránkyně práv proto toto šetření uzavírá.

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím závěrem [8]:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Rosita Hickey
ředitel vyšetřování

Štrasburk, 5. června 2024

[1] podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise; https://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/TXT/?uri=CELEX%3A32001R1049

[2] Viz https://www.asktheeu.org/en/request/12844/response/45520/attach/2/Reply%202023%202144.pdf?cookie_passthrough=1

[3] Viz věc 482/2024/SF, k dispozici zde: https://www.ombudsman.europa.eu/en/opening-summary/en/183747

[4] Tribunál: výše uvedený rozsudek Verein Deutsche Sprach v. Komise, T-468/16, body 35 až 37; k dispozici na adrese:

https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&num=T-468/16

[5] Tamtéž.

[6] Tribunál: výše uvedený rozsudek Psara a další v. Evropský parlament, T-639/15 až T-666/15 a T-94/16, body 33–36 ; k dispozici na adrese:

https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=en&td=ALL&num=T-639/15

[7] Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Vereine Deutsche Sprache v. Evropská komise, bod 23f; k dispozici na adrese:

https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?num=C-440/18&language=en

[8] Tato stížnost byla vyřízena v rámci přenesené pravomoci v souladu s rozhodnutím evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.