Štrasburk 4. září 2003

Vážená paní,

Dne 2. prosince 2002 jste podal stížnost na Radu Evropské unie ve věci odmítnutí Rady Evropské unie poskytnout Vám přístup k Vašim zkušebním dokumentům v Radě pro hospodářskou soutěž/C/412.

Dne 9. prosince 2002 jsem předal stížnost generálnímu tajemníkovi Rady. Rada zaslala své stanovisko dne 19. února 2003. Předala jsem Vám jej dne 3. března 2003 s výzvou k vyjádření. Od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Dne 16. dubna 2003 jsem Radě předložil návrh doporučení. Dne 29. července 2003 mi Rada zaslala své podrobné stanovisko k tomuto návrhu doporučení, které jsem Vám předal dne 30. července 2003, s výzvou k vyjádření do 31. srpna 2003. Od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel, německý občan, se zúčastnil výběrového řízení Council/C/412 na administrativní asistenty německého jazyka (skupina C5). Soutěž se skládala ze čtyř částí: dva testy s výběrem odpovědí (A a B), písemná zkouška, pro kterou musel být použit PC (C), a ústní zkouška (D). Písemná zkouška byla rozdělena do tří testů. Ve druhém z těchto testů (test b) museli uchazeči předložit čistý text z přibližně 45 řádků, které byly napsány na psacím stroji a které obsahovaly opravy rukopisu a odkazy, jakož i chyby v psaní a gramatické chyby. Tento text měl být označen od 0 do 40 bodů. Hodnota přihrávky byla 24 bodů.

Dne 12. listopadu 2002 ji Rada informovala, že v testu C.b. získala pouze 18 bodů, a že tedy nemůže být připuštěna k ústní zkoušce.

V dopise ze dne 20. listopadu 2002 stěžovatelka informovala Radu, že nikdy předtím nesložila takovou zkoušku, a dodala, že vzhledem k tomu, že má stále zájem pracovat v evropských orgánech, velmi jí pomůže znát důvody, proč nezískala požadovaný minimální počet bodů. Stěžovatel proto požádal o přístup k posouzení dotčeného testu.

Ve své odpovědi ze dne 27. listopadu 2002 informovala Rada stěžovatelku, že výběrová komise přezkoumala její dokument a rozhodla se potvrdit jeho původní označení. Rada dodala, že stěžovatelce bohužel nebylo možné poskytnout přístup k jejímu vyšetřovacímu dokumentu.

Stěžovatelka ve své stížnosti veřejnému ochránci práv zdůraznila, že odmítnutí Rady poskytnout jí přístup k jejímu označenému vyšetřovacímu dokumentu není přijatelné. Poukázala na to, že pro toto odmítnutí nebyly uvedeny žádné důvody. Stěžovatelka dodala, že toto odmítnutí jí znemožnilo pochopit, proč neprošla příslušnou zkouškou.

Šetření

Stanovisko Rady

Rada ve svém stanovisku uvedla tyto připomínky:

Podle článku 6 přílohy III služebního řádu je jednání výběrové komise tajné. Jak již Soudní dvůr uvedl, toto utajení bylo zavedeno s cílem zaručit nezávislost výběrových komisí a objektivitu jejich jednání tím, že byly chráněny před veškerými vnějšími zásahy a tlaky. Dodržování tohoto tajemství tedy bylo v rozporu se zveřejněním postojů jednotlivých členů výběrových komisí a také se zveřejněním všech faktorů týkajících se individuálního nebo srovnávacího hodnocení uchazečů (1). Toto utajení vlastní jednání výběrové komise rovněž bránilo sdělení kritérií pro hodnocení testů výběrového řízení, která byla nedílnou součástí srovnávacího posouzení příslušných zásluh uchazeče provedeného výběrovou komisí (2).

Povinnost chránit tajnost jednání výběrové komise jí bránila v tom, aby uchazeči poskytla přístup k jeho označenému zkušebnímu dokumentu, neboť tento dokument odhalil postoje jednotlivých členů týkající se hodnocení uchazečů.

Sdělení bodů získaných v jednotlivých zkouškách představovalo dostatečné odůvodnění, na němž bylo založeno rozhodnutí výběrové komise.

Připomínky stěžovatele

Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

NÁVRH DOPORUČENÍ

Návrh doporučení

Dne 16. dubna 2003 předložil veřejný ochránce práv Radě v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv tento návrh doporučení:

Rada Evropské unie by měla stěžovatelce umožnit přístup k jejímu vlastnímu označenému vyšetřovacímu dokumentu.

Tento návrh doporučení vycházel z těchto úvah:

1. Stěžovatel, německý občan, se zúčastnil výběrového řízení Council/C/412 na administrativní asistenty německého jazyka (skupina C5). Poté, co byla informována o tom, že v jednom z písemných testů tohoto výběrového řízení nezískala požadovaný minimální počet bodů, požádala o přístup ke svému označenému zkušebnímu dokumentu. Rada tuto žádost zamítla. Stěžovatelka ve své stížnosti veřejnému ochránci práv vyjádřila názor, že toto odmítnutí je nepřijatelné.

2. Rada ve svém stanovisku poukázala na to, že podle článku 6 přílohy III služebního řádu jsou jednání výběrové komise tajná a že toto utajení bylo zavedeno s cílem zaručit nezávislost výběrových komisí a objektivitu jejich jednání. Podle Rady jí povinnost chránit tajnost jednání výběrové komise bránila v tom, aby uchazeči poskytla přístup k jeho označenému zkušebnímu dokumentu, jelikož tento dokument odhalil postoje, které jednotliví členové zaujali v souvislosti s hodnocením uchazečů.

3. Evropský veřejný ochránce práv se již musel zabývat otázkou přístupu k označeným zkušebním dokumentům uchazečů v případech týkajících se Evropské komise (3) a Evropského parlamentu (4).

4. Na základě svých šetření týkajících se přijímacích řízení Komise předložil veřejný ochránce práv dne 18. října 1999 Evropskému parlamentu zvláštní zprávu [5], která obsahuje následující úvahy:

„Veřejný ochránce práv si není vědom žádného ustanovení práva Společenství nebo judikatury soudů Společenství, které by bránilo Komisi umožnit uchazeči o písemnou zkoušku, aby si prohlédl své vlastní označené písmo. Článek 6 přílohy III služebního řádu stanoví, že „řízení výběrové komise“ jsou tajná. Jednání výběrové komise tedy musí zůstat tajná, ale z toho nutně nevyplývá, že uchazeči musí být zabráněno v tom, aby viděl svůj vlastní označený scénář ke zkouškám.

Hlavní argument, který Komise uvádí k odůvodnění svého odmítnutí, se týká povahy přijímacího řízení. Podle názoru Komise posuzuje výběrová komise každého uchazeče porovnáním jeho výsledků s výsledky všech ostatních uchazečů téhož výběrového řízení. Komise z toho vyvozuje, že zpřístupnění označeného zkušebního scénáře by bylo bezpředmětné, neboť odráží pouze hodnocení osoby, která neposoudila všechny ostatní uchazeče.

Možnost nahlédnout do vlastního zkušebního skriptu s vyznačenou zkouškou však pro uchazeče znamená několik výhod. Za prvé, kandidát získá příležitost odhalit své chyby a tím zlepšit svůj budoucí výkon. Zadruhé je posílena důvěra kandidáta v administrativu. To je důležité, protože se zdá, že panuje všeobecné přesvědčení, že Komise testy ne vždy řádně posuzuje a že někdy dokonce nejsou posuzovány vůbec. Zatřetí, pokud má uchazeč pocit, že byl nesprávně posouzen, bude moci argumentovat mnohem přesněji, pokud viděl svůj označený zkušební scénář. Občan, který žádá o informace, by měl v každém případě posuzovat, zda jsou tyto informace užitečné, a nikoli správa.

Komise se rovněž odvolává na administrativní a finanční zátěž, která by mohla být způsobena zpřístupněním zkušebních scénářů. Veřejná ochránkyně práv je přesvědčena, že útvary Komise by mohly zorganizovat proces zveřejňování informací tak, aby se minimalizovaly náklady, neboť je nepravděpodobné, že by si každý uchazeč přál vidět svou označenou zkušební verzi.

(…)

Komise rovněž správně zdůrazňuje, že činnost výběrových komisí podléhá soudnímu přezkumu ze strany soudů Společenství. To však znamená, že dotazy, které by mohly být snadno vyřešeny, pokud by uchazeč měl možnost vidět označený zkušební scénář, mohou být řešeny soudy. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že je to pro kandidáty velmi neuspokojivé. Udělení přístupu k označenému zkušebnímu skriptu na druhou stranu pravděpodobně uspokojí mnoho dotazů s minimálním úsilím a časem.

(…)

Jak potvrdila Amsterodamská smlouva, povinnost přijímat rozhodnutí co nejotevřeněji představuje jednu ze základních zásad správního práva Evropských společenství. Kromě toho je důležité zajistit, aby občané při prvním setkání s orgány Společenství získali pozitivní dojem. Občané, kteří chtějí pracovat pro Společenství, získají velmi špatný dojem, pokud mají pochybnosti o tom, zda byli hodnoceni spravedlivě a správně. Aby se tyto pochybnosti rozptýlily, je nezbytné, aby měl každý uchazeč možnost nahlédnout do označené kopie svého vlastního zkušebního scénáře. Tato možnost není v žádném případě v rozporu s požadavkem, aby jednání výběrových komisí byla tajná, neboť se netýká jednání výběrových komisí, při nichž se posuzují relativní zásluhy uchazečů. Z těchto důvodů se zdá, že skutečnost, že Komise nezměnila své správní postupy tak, aby každému uchazeči umožnila přístup k jeho vlastnímu označenému zkušebnímu scénáři, představuje nesprávný úřední postup.“

5. Na základě těchto úvah vydal veřejný ochránce práv Komisi doporučení, podle něhož by Komise měla ve svých budoucích výběrových řízeních, nejpozději však od 1. července 2000, umožnit uchazečům na požádání přístup ke svým vlastním označeným zkušebním skriptům. Dopisem ze dne 7. prosince 1999 informoval předseda Evropské komise veřejného ochránce práv, že Komise toto doporučení přijala.

6. Dne 17. listopadu 2000 přijal Evropský parlament usnesení (6), v němž podpořil zvláštní zprávu veřejného ochránce práv a poblahopřál Komisi k její kladné odpovědi na doporučení veřejného ochránce práv. Parlament rovněž vyjádřil naději, že „všechny ostatní evropské orgány a instituce budou následovat příkladu Komise“.

7. Dne 17. července 2000 zaslal veřejný ochránce práv Evropskému parlamentu návrhy doporučení, v nichž navrhl, aby Evropský parlament poskytl dotčeným stěžovatelům přístup k jejich označeným vyšetřovacím dokumentům. Dne 27. listopadu 2000 Parlament informoval veřejného ochránce práv, že přijal zásadu, že kandidáti by měli mít možnost získat kopii svých vlastních označených zkušebních dokumentů, a popsal, jak provede návrh doporučení veřejného ochránce práv (7).

8. Argumenty předložené Radou v projednávané věci neodkazují na žádnou zvláštní charakteristiku výběrových řízení pořádaných Radou, která by je odlišovala od výběrových řízení pořádaných Evropským parlamentem a Komisí. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že úvahy uvedené v jeho zvláštní zprávě týkající se přijímacích řízení Komise platí (obdobně) i pro výběrová řízení pořádaná Radou.

9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívá, že odmítnutí Rady poskytnout stěžovatelce přístup k jejímu označenému vyšetřovacímu dokumentu je případem nesprávného úředního postupu.

Podrobné stanovisko Rady

Rada ve svém podrobném stanovisku informovala veřejnou ochránkyni práv, že se rozhodla přijmout návrh doporučení a umožnit stěžovatelce přístup k jejímu vlastnímu označenému vyšetřovacímu dokumentu. Téhož dne bude stěžovateli zaslána kopie zkušebního dokumentu stěžovatele a jeho hodnocení výběrovou komisí.

Rada vzala na vědomí, že vzhledem ke služebnímu řádu a nedávnému rozsudku Soudu prvního stupně ve věci T-72/01 (8) nelze mít za to, že sdělení těchto dokumentů porušuje zásadu utajení, která je vlastní jednání výběrové komise.

Připomínky stěžovatele

Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky k podrobnému stanovisku Rady.

ROZHODNUTÍ

1 Odepření přístupu k označenému zkušebnímu dokumentu

1.1 Stížnost se týkala odmítnutí Rady poskytnout stěžovatelce přístup k jejímu označenému zkušebnímu dokumentu ve výběrovém řízení Council/C/412 pro administrativní asistenty (záložka C5) německého jazyka.

1.2 Dne 16. dubna 2003 zaslal veřejný ochránce práv v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv Radě návrh doporučení, podle kterého by Rada měla stěžovatelce umožnit přístup k vlastnímu označenému vyšetřovacímu dokumentu.

1.3 Rada ve svém podrobném stanovisku informovala veřejnou ochránkyni práv, že se rozhodla přijmout návrh doporučení a umožnit stěžovatelce přístup k vlastnímu označenému vyšetřovacímu dokumentu.

2 Závěr

2.1 Na základě svých šetření dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že Rada přijala návrh doporučení veřejného ochránce práv a že opatření přijatá Radou jsou uspokojivá.

2.2 Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá. O tomto rozhodnutí bude rovněž informován generální tajemník Rady.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS

---

(1) Rozsudek Soudního dvora ve věci Bonu v. Rada, 89/79, Recueil 1980, s. 553, bod 5.

(2) Rozsudek Soudního dvora ve věci Evropský parlament v. Innamorati, C-254/95 P, Recueil 1996, s. I-3423, bod 29.

(3) Šetření z vlastního podnětu 1004/97/(PD)/GG.

(4) Stížnosti 457/99/IP, 610/99/IP, 1000/99/IP a 25/2000/IP.

(5) Úř. věst. 1999, C 371, s. 12.

(6) Úř. věst. 2001, C 223, s. 352, 368.

(7) Viz rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 11. května 2001 týkající se stížností 457/99/IP, 610/99/IP, 1000/99/IP a 25/2000/IP, která jsou k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.ombudsman.europa.eu).

(8) Rozsudek ze dne 25. června 2003 ve věci T-72/01, Pyres v. Komise.