Štrasburk 19. května 2003

Vážená paní,

Dne 17. července 2002 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv ohledně toho, že Komise nezaplatila částku 3 500 EUR za dva úkoly, které jste provedl v rámci smlouvy o poskytování odborných služeb.

Dne 30. srpna 2002 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Komise zaslala své stanovisko dne 29. listopadu 2002 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Zdá se, že od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele byly relevantní tyto skutečnosti:

Stěžovatel, profesor na univerzitě v Bruselu, uzavřel s Komisí smlouvu o poskytování odborných služeb. Tato smlouva byla rozdělena do dvou částí, a to a) fóra odborníků a zástupců občanské společnosti a evropsko-středomořských vlád a b) regionálního fóra na téma „Hospodářství a udržitelný rozvoj: účast žen“.

Cílem první části smlouvy (č.j. VC/2001/0203) bylo vypracování zprávy a účast na přípravné schůzce dne 16. června 2001 v Bruselu. Druhá část smlouvy (referenční číslo VC/2001/0204) se týkala vypracování zprávy o nařízení Rady č. 2636/98 a jeho dopadu na projekt evropsko-středomořského prostoru v oblasti integrace otázek týkajících se rovnosti pohlaví. Po provedení obou úkolů obdržel stěžovatel od generálního ředitele pro zaměstnanost a sociální věci oznámení o „objednávce dodávek a stavebních prací“ ze dne 26. července 2001. V tomto dokumentu bylo uvedeno, že faktury ve výši 2 500 EUR a 1 000 EUR budou uhrazeny do tří měsíců, tj. nejpozději dne 26. října 2001.

Po jednom roce a navzdory několika upomínkám učiněným telefonicky a dopisem stěžovatel stále neobdržel platby ani žádné potvrzení, vysvětlení nebo výmluvu.

Dne 17. července 2002 podal stěžovatel tuto stížnost veřejnému ochránci práv. Stěžovatel požaduje zaplacení a) jistiny ve výši 3 500 EUR (2 500 + 1 000 EUR), b) úroků od 26. října 2001 a c) náhrady škody ex aequo et bono za jeden pracovní den, a to 500 EUR (telefonní hovory, sepisování korespondence, konzultace bankovních účtů, fotokopie a zaslání této stížnosti).

Šetření

Stanovisko Komise

Ve svém stanovisku Komise uvedla, že v červenci 2001 stěžovatel uzavřel dvě objednávky na poskytování odborných služeb s GŘ Komise pro zaměstnanost a sociální věci (VC/2001/0203-SI2.321636 a VC/2001/0204-SI2.321785) za účelem vypracování dvou zpráv týkajících se prací regionálního evropsko-středomořského fóra na téma „Hospodářství a udržitelný rozvoj: účast žen“.

Podle článků 23 a 24 všeobecných podmínek pro zakázky na dodávky „se Komisi (…) zasílá samostatná faktura za každou zásilku nebo dílčí zásilku“. To znamenalo, že stěžovatel předložil dvě samostatné faktury nebo jednu fakturu prokazující, že platba, která má být provedena, se týkala dvou různých částek, a to 2 500 EUR a 1 000 EUR.

Dne 5. července 2001 zaslal stěžovatel Komisi jediné "prohlášení o nároku", které neodpovídalo výše uvedené prezentaci. Odpovědný útvar několikrát telefonicky informoval stěžovatelku, že musí předložit dvě odlišné faktury nebo jednu vhodně předloženou fakturu.

Dokument zaslaný stěžovatelkou dne 7. března 2002 není platný, neboť stěžovatelka znovu požádala o zaplacení celkové částky 3 500 eur, aniž by rozlišila částky odpovídající každé z obou objednávek na poskytnutí služeb. Odpovědný útvar opět telefonicky kontaktoval stěžovatele a dne 29. března 2002 mu zaslal upomínku na nepodepsané „prohlášení o reklamaci“. Dokument byl stěžovatelem zaslán bez uvedení data a příslušný útvar jej zaevidoval dne 16. dubna 2002.

Platby byly provedeny dne 19. července 2002 pro VC/2001/0204 (částka 1 000 EUR) a dne 23. července 2002 pro VC/2001/0203 (částka 2 500 EUR).

Komise uvedla, že stěžovatel měl nárok na úroky až od 16. června 2002, jelikož platební podmínky stanoví lhůtu 60 dnů ode dne obdržení faktury. Tyto úroky činí 5,73 EUR u objednávky VC/2001/0204 a 16,01 EUR u objednávky VC/2001/0203, což činí celkem 21,74 EUR.

Komise nakonec uvedla, že stěžovatelka není oprávněna požadovat náhradu škody, neboť nikdy nepředložila faktury, jak je stanoveno v článcích 23 a 24 obecných podmínek platných pro smlouvy o dodávkách, ale pouze „prohlášení o nároku“, která nebyla v souladu s pravidly Komise.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel nepředložil připomínky

ROZHODNUTÍ

1 K návrhu na zaplacení jistiny, úroků a náhrady škody

1.1 Stěžovatel, profesor na univerzitě v Bruselu, uzavřel s Komisí smlouvu o poskytování odborných služeb. Stěžovatel požaduje zaplacení a) jistiny ve výši 3 500 EUR (2 500 + 1 000 EUR), b) úroků od 26. října 2001 a c) náhrady škody ex aequo et bono za jeden pracovní den, a to 500 EUR (telefonní hovory, sepisování korespondence, konzultace bankovních účtů, fotokopie a zaslání této stížnosti).

1.2 Pokud jde o žádost o zaplacení jistiny, Komise ve svém stanovisku uvádí, že částky 1.000 EUR a 2.500 EUR byly vyplaceny dne 19. a 23. července 2002. Zdá se tedy, že Komise tomuto tvrzení vyhověla.

1.3 Pokud jde o nárok na úroky, Komise tvrdí, že stěžovatel zaslal jediné "prohlášení o nároku", které neodpovídalo předložení požadovanému články 23 a 24 všeobecných podmínek vztahujících se na smlouvy o dodávkách. Podle Komise příslušný útvar několikrát telefonicky informoval stěžovatelku, že musí předložit dvě odlišné faktury nebo jednu vhodně předloženou fakturu. Komise nakonec zaplatila hlavní částku a uvedla, že stěžovatel má nárok na úroky až od 16. června 2002, jelikož platební podmínky stanoví lhůtu 60 dnů ode dne obdržení faktury.

1.4 Veřejný ochránce práv konstatuje, že článek 23 všeobecných podmínek vztahujících se na smlouvy o dodávkách stanoví, že "samostatná faktura za každou zásilku nebo dílčí zásilku musí být zaslána Komisi v pěti vyhotoveních; je vypracován v eurech s uvedením referenčního čísla a data smlouvy.“ Článek 24 všeobecných obchodních podmínek stanoví, že „není-li stanoveno jinak, provádějí se platby na základě faktur v eurech do šedesáti dnů od obdržení“.

1.5 Ze spisu vyplývá, že stěžovatel nejprve zaslal Komisi jedno prohlášení o nároku, a nikoli dvě odlišné faktury pro každou zásilku, jak vyžaduje článek 23 všeobecných smluvních podmínek. Dne 16. dubna 2002 však stěžovatel předložil dokument, který Komise přijala. I když tedy platba měla být provedena do 60 dnů ,, tj. do 16. června 2002, Komise ve skutečnosti provedla platbu až 19. července 2002 a 23. července 2002 pro první a druhý oddíl smlouvy. Komise souhlasila s placením úroků od 16. června 2002 do těchto dat. Veřejný ochránce práv se domnívá, že Komise se může důvodně domnívat, že úroky jsou splatné až od 16. června 2002, a že Komise proto přiměřeně reagovala na druhé tvrzení stěžovatele.

1.6 Pokud jde o nárok na náhradu škody, Komise tvrdila, že stěžovatelka nemá nárok na náhradu škody, protože nikdy nepředložila faktury, jak je stanoveno v článcích 23 a 24 všeobecných podmínek platných pro smlouvy o dodávkách, ale pouze "prohlášení o nároku", která nebyla v souladu s platnými pravidly. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tento argument, který stěžovatel nezpochybnil, se jeví jako přiměřené odůvodnění odmítnutí Komise zaplatit náhradu škody.

1.7 Na základě výše uvedených úvah nezjistil veřejný ochránce práv žádný případ nesprávného úředního postupu ze strany Komise.

2 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS