Vážený pane P.,

Dne 23. května 2002 jsem obdržel Vaši stížnost na Evropskou komisi. Vaše stížnost se týkala výstavby skládky v Portugalsku, Terro sanitario do Oeste (ASO), za podmínek Evropského fondu soudržnosti (1) (ECF).

Dne 15. listopadu 2001 jsem obdržel stížnost ve stejné věci (č.j.: 1655/2001/IP). Dne 22. ledna 2002 jsem předal tuto stížnost předsedovi Evropské komise k vyjádření, které jsem obdržel dne 8. května 2002.

Proto jsem Vám dne 5. června 2002 zaslal stanovisko Komise k případu 1655/2001/IP s výzvou k vyjádření. Téhož dne jsem informoval Komisi o přijatých opatřeních a vyzval orgán, aby zaslal další připomínky, bude-li si to přát. Dne 26. června 2002 mě Komise informovala, že nemá k této věci žádné další připomínky. Dne 8. července 2002 jsem obdržel Vaše připomínky ke stanovisku Komise. Dne 29. července 2002 jsem rozhodl, že je třeba provést další šetření, a požádal jsem proto Komisi o druhé stanovisko. Druhé stanovisko Komise jsem obdržel dne 12. listopadu 2002 a předal jsem Vám ho k vyjádření. Dne 26. listopadu 2002 jste zaslal své připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Komise v rámci ECF financovala projekt výstavby skládky v portugalském regionu Oeste. Podle stěžovatele měl být předmětný záměr předmětem posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice 85/337/EHS (2). Zdá se však, že Komise založila své rozhodnutí financovat projekt pouze na informacích poskytnutých portugalskými orgány.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel uvedl, že i) Komise řádně nezohlednila dopad na životní prostředí předtím, než se rozhodla financovat z Fondu soudržnosti výstavbu „Aterro sanitário de Oeste“ v Portugalsku; ii) rozhodnutí Komise uvolnit finanční prostředky Společenství před ukončením šetření stížnosti 2000/4668 bylo nespravedlivé.

Šetření

Stanovisko Evropské komise

Stížnost byla předána Komisi k vyjádření stanoviska, které lze shrnout takto:

Rozhodnutím C (98)2270 ze dne 24. července 1998 Komise souhlasila s financováním projektu výstavby skládky v portugalském regionu Oeste v rámci ECF.

Dne 7. června 2000 portugalské orgány požádaly Komisi o změnu výše uvedeného rozhodnutí zvýšením financování.

Dne 5. července 2000 podala portugalská advokátní kancelář jménem společnosti MPIASO Evropské komisi stížnost týkající se dotčeného projektu. Stěžovatelé v tomto případě jsou členy sdružení MPIASO. Stížnost podaná Komisi, zaevidovaná pod číslem 2000/4668, se týkala údajného porušení práva Evropského společenství v oblasti životního prostředí portugalskými orgány. Podle stěžovatelů portugalské orgány před povolením výstavby skládky neprovedly posouzení vlivů na životní prostředí.

S ohledem na stížnost 2000/4668 považovala Komise za vhodné odložit rozhodnutí na žádost portugalských orgánů ze dne 7. června 2000, dokud nebude provedeno konečné posouzení tvrzení stěžovatele.

Dne 6. října 2000 požádaly útvary generálního ředitelství Komise pro životní prostředí (GŘ ENV.) portugalské orgány o poskytnutí informací o případu. Dne 11. prosince 2000 předaly portugalské orgány informace požadované Komisí.

Komise uvedla, že dotčený záměr je uveden v příloze II směrnice 85/337. Patří proto mezi ty, které podléhají posouzení vlivů na životní prostředí, pokud se členské státy domnívají, že to jejich vlastnosti vyžadují. Portugalské orgány provedly studie o účincích projektu. Podle výsledků těchto studií se ukázalo, že projekt není náchylný k významným vlivům na životní prostředí. Na základě informací, které obdrželi stěžovatelé i vnitrostátní orgány, dospěla Komise k předběžnému závěru, že portugalské orgány neporušily právo Společenství. Dne 15. května 2001 proto Komise informovala stěžovatele o svém záměru případ uzavřít a vyzvala je, aby se vyjádřili a předložili nové skutečnosti ve lhůtě jednoho měsíce od obdržení dopisu, pokud si to přejí. Stěžovatelé zpochybnili předběžné rozhodnutí Komise uzavřít případ a předali Komisi výsledky některých vědeckých studií, které podle jejich názoru byly v rozporu s informacemi poskytnutými portugalskými orgány. Po pečlivém přezkoumání připomínek stěžovatelů zaslala Komise dne 26. října 2001 portugalským orgánům další žádost o informace, která odpověděla dne 3. prosince 2001 (3).

Pokud jde o žádost portugalských orgánů ze dne 7. června 2000, Komise přijala rozhodnutí dne 5. září 2001 [rozhodnutí C(01)2104]. Dohodla se na změně rozhodnutí ze dne 24. července 1998 a na zvýšení financování o 13 857,604 EUR. Komise dále souhlasila s uvolněním finančních prostředků pro druhou fázi projektu.

Jako poslední připomínku Komise zdůraznila, že nevybudování PAS by znamenalo zachování devíti neoficiálních skládek, což by vedlo k porušení právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svém vyjádření v podstatě poukázal na to, že předběžné rozhodnutí Komise o uzavření případu 2000/4668 bylo založeno výhradně na informacích poskytnutých portugalskými orgány.

Dále zdůraznil, že Komise nevysvětlila, proč se dne 5. září 2001 rozhodla uvolnit finanční prostředky pro druhou fázi projektu, když byla stížnost 2000/46 stále předmětem šetření. Stěžovatel nakonec poukázal na to, že rozhodnutí o koupi pozemků pro výstavbu ASO bylo stiženo procesními vadami.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření. Dne 29. července 2002 požádal evropský veřejný ochránce práv Komisi, aby vysvětlila, proč se dne 5. září 2001 rozhodla uvolnit dodatečné finanční prostředky na výstavbu skládky Aterro sanitario do Oeste v Portugalsku, ačkoli stížnost 2000/4668 byla stále předmětem šetření.

Druhé stanovisko Komise

Ve svém druhém stanovisku Komise uvedla tyto připomínky:

Finanční aspekty případu:

Komise zdůraznila, že skutečnost, že se zabývá stížností týkající se projektu, není dostatečným důvodem k zablokování nebo odmítnutí financování. Projekty zahrnující environmentální aspekty jsou velmi často předmětem stížností a šetření v těchto případech může vyžadovat zdlouhavé šetření. Pokud by Komise zablokovala nebo odmítla financovat projekt pokaždé, když je podána stížnost týkající se dotčeného projektu, cíl ECF by byl silně ohrožen.

Komise dále připomněla, že podle článku 24 nařízení č. 2082/93 [4] „pokud se zdá, že operace nebo opatření neodůvodňují ani část, ani celou přidělenou pomoc, provede Komise vhodné posouzení případu v rámci partnerství, zejména požádá členský stát nebo orgány jím určené k provedení operace, aby předložily své připomínky ( ).

Po tomto přezkoumání může Komise snížit nebo pozastavit pomoc v souvislosti s dotyčnou operací nebo opatřením, pokud přezkoumání odhalí nesrovnalost nebo významnou změnu ovlivňující povahu, pro kterou nebylo požádáno o souhlas Komise. ( )“

Komise dospěla k závěru, že na základě analýzy informací předložených zúčastněnými stranami se ukázalo, že portugalské orgány neporušily právo Společenství. Neexistovaly tedy žádné důvody pro to, aby nebylo rozhodnuto o žádosti podané portugalskými orgány dne 7. června 2000.

Environmentální aspekty případu:

Komise odkázala na své první stanovisko. Orgán dále připomněl, že v případě záměrů uvedených v příloze II směrnice 85/337/EHS je na členských státech, aby ověřily, zda by mělo být provedeno posouzení vlivů na životní prostředí. Komise nicméně postoupila připomínky stěžovatele týkající se údajného rozporu mezi výsledky studií požadovaných vnitrostátními orgány a výsledky studií předložených samotnými stěžovateli portugalským orgánům. Poukázaly na to, že mezi výsledky získanými různými studiemi neexistují žádné významné rozdíly.

Útvary Komise rovněž provedly hloubkovou analýzu studií předložených žadateli. Na základě těchto výsledků nemohla Komise dospět k závěru, že portugalské orgány překročily svou diskreční pravomoc na základě směrnice 85/337/EHS.

Údajné nesrovnalosti se týkaly nákupu pozemků pro výstavbu ASO

Tímto aspektem se Komise, která má pouze povinnost analyzovat projekt z hlediska práva Společenství, nemůže zabývat.

Komise nakonec uvedla, že dne 10. října 2000 oznámila stěžovateli ve věci 2000/4668 svůj záměr případ uzavřít. Kopie tohoto dopisu, v němž Komise podrobně vysvětlila své rozhodnutí, byla předána veřejnému ochránci práv.

Druhé vyjádření stěžovatele

Stěžovatel v podstatě trval na své stížnosti.

ROZHODNUTÍ

Úvodní poznámky

Aby se předešlo nedorozumění, je důležité připomenout, že článek 195 Smlouvy o ES zmocňuje evropského veřejného ochránce práv (5), aby zkoumal možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že stížnost veřejnému ochránci práv nelze podat na žádný jiný orgán nebo osobu.

Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Evropské komise.

1 Rozhodnutí Komise o financování projektu

1.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise před rozhodnutím o financování výstavby "Aterro sanitário de Oeste" v Portugalsku z Fondu soudržnosti řádně nezohlednila dopad na životní prostředí.

1.2 Komise ve svém stanovisku uvedla, že dotčený záměr je uveden v příloze II směrnice 85/337. Patří proto mezi ty, které podléhají posouzení vlivů na životní prostředí, pokud se členské státy domnívají, že to jejich vlastnosti vyžadují. Portugalské orgány provedly studie o účincích projektu. Podle výsledků těchto studií se ukázalo, že projekt pravděpodobně nebude mít významný vliv na životní prostředí. Komise proto souhlasila s žádostí portugalských orgánů a rozhodla se projekt financovat.

1.3 Článek 8 nařízení Rady č. 1164/94 o zřízení Evropského fondu soudržnosti stanoví, že projekty by měly být financovány "v souladu s ustanoveními Smluv, s nástroji přijatými na jejich základě a s politikami Společenství, včetně politik týkajících se ochrany životního prostředí (...)". To vytváří povinnost Komise zohlednit při financování z Evropského fondu soudržnosti mimo jiné právní předpisy Společenství v oblasti životního prostředí.

1.4 Veřejný ochránce práv se domnívá, že na základě provedených šetření neexistují žádné důkazy o tom, že by Komise překročila svou diskreční pravomoc nebo porušila pravidla, která jsou pro ni závazná při rozhodování o financování projektů.

Zdá se, že v tomto aspektu případu nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu.

2 Rozhodnutí Komise uvolnit finanční prostředky Společenství pro druhou fázi projektu

2.1 Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí Komise uvolnit finanční prostředky Společenství před ukončením šetření stížnosti 2000/4668 bylo nespravedlivé.

2.2 Komise uvedla, že skutečnost, že se zabývá stížností týkající se projektu, není dostatečným důvodem k zablokování nebo odmítnutí financování. Pokud by Komise zablokovala nebo odmítla financovat projekt pokaždé, když je podána stížnost týkající se daného projektu, cíl Evropského fondu soudržnosti by byl silně ohrožen. Kromě toho je podle článku 24 nařízení č. 2082/93 možné, aby Komise snížila nebo pozastavila pomoc v souvislosti s dotyčnou operací nebo opatřením, pokud je odhalena nesrovnalost nebo významná změna ovlivňující povahu, pro kterou Komise nepožádala o schválení.

2.3 Na základě výše uvedených skutečností se zdá, že neexistují žádné důkazy o tom, že by Komise překročila svou zákonnou pravomoc při rozhodování o uvolnění finančních prostředků pro druhou fázi projektu. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že v tomto aspektu případu nedošlo ze strany Komise k nesprávnému úřednímu postupu.

3 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

Jacob SÖDERMAN

---

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1164/94 ze dne 16. května 1994 o zřízení Fondu soudržnosti, Úř. věst. L 130, 25.5.1994, s. 1–13.

(2) Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40–0048.

(3) Útvary Komise při předávání stanoviska zkoumaly další informace poskytnuté portugalskými vnitrostátními orgány.

(4) Nařízení Rady (EHS) č. 2082/93 ze dne 20. července 1993, kterým se mění nařízení (EHS) č. 4253/88, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji, zveřejněné v Úř. věst. L 193, 31.7.1993, s. 20–33.

(5) Rozhodnutí Evropského parlamentu o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv