Vážený pane C.,

Dne 5. dubna 2002 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv jménem Universala Esperanto-Asocio (Světové esperantské sdružení). Stížnost se týkala možných případů jazykové diskriminace.

Dne 22. května 2002 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 7. října 2002, které jsem Vám zaslal s výzvou k vyjádření do konce listopadu 2002. Dne 26. listopadu 2002 jste požádal o prodloužení lhůty pro předložení připomínek. Vaše žádost byla přijata dopisem ze dne 2. prosince 2002 a lhůta byla prodloužena na konec prosince 2002. Vaše připomínky zaslané e-mailem dne 26. prosince 2002 byly zaregistrovány dne 6. ledna 2003.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel si jménem Universala Esperanto-Asocio (dále jen „UEA“) stěžoval na údajnou jazykovou diskriminaci ze strany několika evropských organizací financovaných částečně nebo zcela Evropskou komisí, které ve své reklamě na volná pracovní místa vyžadují „anglický mateřský jazyk“ nebo „anglické rodilé mluvčí“. V důsledku toho se zdá, že tisíce lidí jsou diskriminovány; ačkoli dobře ovládají angličtinu, nemohou být přijati.

Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv tvrdil, že Komise by měla:

1) uznat diskriminační povahu oznámení o náboru na pracovní místa oficiálně otevřená všem občanům, která jsou však neoficiálně vyhrazena pro rodilé mluvčí angličtiny;

2) zajistit, že již nebude financovat společnosti nebo organizace, které diskriminují evropské občany, kteří nejsou mateřským jazykem angličtiny;

3) studovat prostředky a řešení k předcházení jazykové diskriminaci uplatňované organizacemi, které částečně nebo plně financuje.

Šetření

Ve svém stanovisku ke stížnosti Komise shrnula tyto body:

Pokud jde o první tvrzení stěžovatele, všechna oznámení o přijetí na pracovní místa, která jsou oficiálně nebo neoficiálně vyhrazena pro „rodilé mluvčí“, nejsou podle pravidel Společenství o volném pohybu pracovníků přijatelná a diskriminační. Otázka, zda bylo pracovní místo neoficiálně rezervováno pro „rodilé mluvčí“, musí být v každém jednotlivém případě posouzena příslušným soudem.

Požadavek „dokonalé znalosti“ však nelze v zásadě považovat za odporující právu Společenství (1). V takovém případě musí zaměstnavatel odůvodnit potřebu velmi vysoké znalosti určitého jazyka pro dané pracovní místo.

Útvary Komise poskytly tyto informace několikrát přímo UEA prostřednictvím svých zástupců (dopisy ze dne 14. května 2001, 20. července 2001, 5. října 2001, 24. ledna 2002 a během schůzky konané dne 11. března 2002). Kromě toho Komise na schůzce dne 24. května 2002 informovala členy Poradního výboru pro volný pohyb pracovníků o nutnosti vyhnout se veškeré diskriminaci při vypracovávání inzerátů na pracovní místa. Vyzvala je, aby informovaly všechny zúčastněné strany, a to jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru.

Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, Komise uvedla, že pravidla a zásady, jimiž se řídí udělování grantů, obsažené v příručce Komise o řízení grantů, jsou zakotveny v novém finančním nařízení (2), které vstoupí v platnost dne 1. ledna 2003. Článek 109 stanoví, že „udělování grantů podléhá zásadám transparentnosti a rovného zacházení. (...)“. Pokud jde o financování výkonné agentury podle článku 55 nového finančního nařízení, Komise zdůraznila, že zaměstnanci těchto agentur budou zaměstnanci podléhající služebnímu řádu. Pravidla, která se na ně vztahují, zahrnují obecnou zásadu zákazu diskriminace.

Pokud jde o třetí tvrzení stěžovatele, boj proti jakékoli diskriminaci je prioritou jeho politik. Pokud jde o možnou diskriminaci způsobenou požadavkem být „rodilými mluvčími“ v konkrétním jazyce v inzerátech na pracovní místa zveřejňovaných zaměstnavateli ze soukromého sektoru nebo nevládními sdruženími, nemůže v těchto případech zasahovat a musí být posuzovány individuálně vnitrostátními soudy.

Komise dále informovala veřejného ochránce práv, že na základě informací zaslaných společností UEA v červenci 2002 týkajících se seznamu inzerátů na pracovní místa spojených s belgickým státem, které se zdají být diskriminační, zaevidovala tyto informace jako formální stížnost a belgické orgány budou v tomto ohledu kontaktovány.

Komise opět poukázala na to, že kdykoli byly její útvary informovány o možných diskriminačních inzerátech na pracovní místa ze strany organizací částečně nebo plně financovaných tímto orgánem, zasáhla a požádala je, aby přijaly nezbytná opatření k jejich nápravě. Generální ředitelství zaslala dopisy organizacím úzce spojeným s orgánem, v němž jim důrazně doporučila, aby zajistily, že: i) jazyková kvalifikace pro jakékoli pracovní místo odpovídá skutečné úrovni znalostí požadovaných pro výkon daného pracovního místa; ii) pokud je základní podmínkou pro konkrétní pracovní místo úplná znalost jakéhokoli jazyka, používají se před "rodilým mluvčím" nebo "mateřským jazykem" popisy jako "úplná znalost" nebo "důkladná znalost"; iii) uplatňují politiku rovných příležitostí při náboru bez nepřiměřené předpojatosti ve prospěch jakékoli jazykové nebo národní skupiny. Komise dále připomněla, že její generální ředitelství pro zaměstnanost a sociální věci vloží do všech svých výzev k podávání nabídek a výzev k předkládání projektů doložku, která potenciální dodavatele upozorní na nezákonnost doložek o rodilých mluvčích. Orgán opět upozornil na skutečnost, že Eurostat zvažuje, že do své standardní zadávací dokumentace zahrne doložku v tom smyslu, že „uchazečům se připomíná, že pravidla Společenství týkající se volného pohybu pracovníků zakazují diskriminaci na základě státní příslušnosti a že je diskriminační požadovat jako podmínku přístupu k zaměstnání znalost určitého jazyka v mateřském jazyce“.

Stěžovatel ve svých připomínkách považoval stanovisko Komise za neuspokojivé a trval na svých původních tvrzeních.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stížnost je založena na údajné jazykové diskriminaci několika evropských organizací, financovaných částečně nebo zcela Evropskou komisí, které ve své reklamě na volná pracovní místa vyžadují "anglický mateřský jazyk" nebo "anglické rodilé mluvčí". Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla: i) uznat diskriminační povahu oznámení o náboru na pracovní místa oficiálně otevřená všem občanům, která jsou však neoficiálně vyhrazena pro rodilé mluvčí angličtiny; ii) zajistit, aby již nefinancovala společnosti nebo organizace, které diskriminují evropské občany, kteří nepocházejí z anglického mateřského jazyka; iii) studovat prostředky a řešení k předcházení jazykové diskriminaci uplatňované organizacemi, které částečně nebo plně financuje.

1.2 Komise ve svém stanovisku zdůraznila, že všechna oznámení o přijetí na pracovní místa, která jsou oficiálně nebo neoficiálně vyhrazena pro "rodilé mluvčí", nejsou podle pravidel Společenství o volném pohybu pracovníků přijatelná a diskriminační. Požadavek „dokonalé znalosti“ však nelze v zásadě považovat za odporující právu Společenství a zaměstnavatel musí odůvodnit potřebu velmi vysoké znalosti určitého jazyka, která je pro dané pracovní místo nezbytná.

Pokud jde o pravidla a zásady, jimiž se řídí poskytování grantů, Komise uvedla, že jsou obsaženy v příručce Komise o řízení grantů a jsou zakotveny v novém finančním nařízení (3), které vstoupí v platnost dne 1. ledna 2003. Článek 109 stanoví, že „udělování grantů podléhá zásadám transparentnosti a rovného zacházení. (...)“. Pokud jde o financování výkonné agentury podle článku 55 nového finančního nařízení, Komise zdůraznila, že zaměstnanci těchto agentur budou zaměstnanci podléhající služebnímu řádu. Pravidla, která se na ně vztahují, zahrnují obecnou zásadu zákazu diskriminace.

Pokud jde o třetí tvrzení stěžovatele, Komise podrobně vysvětlila opatření, která v této věci přijala. Ke stanovisku orgánu byla přiložena kopie příslušných dokumentů, v nichž jsou uvedena opatření přijatá Komisí.

1.3 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise se zabývala tvrzeními stěžovatele a že odpověď poskytnutá orgánem se jeví jako přiměřená. Veřejná ochránkyně práv vítá skutečnost, že Komise přijala opatření s cílem zabránit tomu, aby v budoucnu byla zveřejňována diskriminační oznámení o zaměstnání na základě jazyka. Dále by chtěl povzbudit tuto instituci, aby pokračovala v boji proti jakékoli diskriminaci na základě jazyka a proti překážkám bránícím zásadě volného pohybu pracovníků a aby tento boj zintenzivnila.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Komise se k tomuto tématu vyjádřila již ve svých odpovědích na několik otázek k písemnému zodpovězení, tj. ve své odpovědi ze dne 21. února 2002 na otázku k písemnému zodpovězení E-4100/00: „Pravidla Společenství týkající se volného pohybu pracovníků zakazují nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti, ale také skrytou diskriminaci, která použitím zdánlivě neutrálních kritérií ve skutečnosti vede ke stejnému výsledku. Nedochází však k diskriminaci v případě podmínek týkajících se jazykových znalostí požadovaných z důvodu povahy pracovního místa, které má být obsazeno (...)“. Odpověď Komise byla zveřejněna v Úř. věst. C 174 E ze dne 19. června 2001, s. 233.

(2) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, Úř. věst. L 248, 16.9.2002.

(3) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, Úř. věst. L 248, 16.9.2002.