Vážený pane H.,

Dne 25. března 2002 jste evropskému veřejnému ochránci práv podal stížnost týkající se způsobu, jakým Evropský parlament, jeho předseda a zejména jeho oddělení pro korespondenci s občany nakládali s Vašimi dopisy.

Dne 15. dubna 2002 jsem předal stížnost předsedovi Evropského parlamentu. Evropský parlament zaslal své stanovisko dne 4. července 2002. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 20. července 2002.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel napsal panu Coxovi, předsedovi Evropského parlamentu. Ve svém dopise se dotázal, zda skutečnost, že Francie nadále používala měnu francouzský tichomořský frank nebo XPF v Nové Kaledonii, byla v souladu s protokolem č. 13 Maastrichtské smlouvy, který zmiňuje pouze Francs des Colonies Françaises du Pacifique. Zastával názor, že "francouzské úřady nemohou vymýšlet různá označení nebo dokonce tisknout různé typy měn těchto opičích peněz (.)". Stěžovatel rovněž uvedl, že na X podal v této věci stížnost, a informoval předsedu, že případem se zabývá pařížský státní zástupce. Stěžovatel očekával, že předseda Evropského parlamentu přijme opatření a podpoří jeho případ, aby se zabránilo tomu, že euro bude kvůli krokům francouzských orgánů trpět obrovským skandálem.

Stěžovatel obdržel odpověď podepsanou vedoucím odboru pro korespondenci s občany Evropského parlamentu. Shrnuto a podotknuto, že pan Cox je předsedou Evropského parlamentu, a nikoli Evropské komise, jak nesprávně uvedl stěžovatel ve svém dopise. Informoval stěžovatele o adrese Evropské komise a uvedl, že Evropský parlament nebude moci zasahovat do záležitostí, které jsou projednávány před soudem (Tribunal de Grande Instance de Paris).

Stěžovatel považoval odpověď za nevhodnou a nedůstojnou pro Evropský parlament. Stěžoval si proto panu Coxovi a tvrdil, že dopis obsahuje nepřesnosti a řádně se nezabývá důležitou otázkou vznesenou stěžovatelem, a sice možným porušením Maastrichtské smlouvy ze strany Francie.

Dne 25. března 2002 pan Cox na tento dopis osobně odpověděl a potvrdil, že vedoucí oddělení pro korespondenci s občany poskytl stěžovateli odpovídající odpověď. Stěžovatel se proto rozhodl podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv, v níž tvrdil, že mu předseda Evropského parlamentu neposkytl správnou odpověď nebo odpovídající radu. Domníval se, že k zodpovězení jeho dotazu je příslušný Evropský parlament.

Šetření

Stanovisko Evropského parlamentu ke stížnosti bylo shrnuto takto:

Stěžovatel se několikrát obrátil na Evropský parlament. Vedoucí oddělení pro korespondenci s občany stěžovatele informoval, že Evropský parlament nemůže zasahovat do záležitostí, které jsou projednávány před soudem. Dále byl informován, že pan Cox je předsedou Evropského parlamentu, a nikoli Evropské komise. Nakonec mu byla předána adresa Komise.

Stěžovatel se obrátil na předsedu Evropského parlamentu, aby si urážlivě stěžoval na vedoucího oddělení pro korespondenci s občany. Po interním šetření předseda potvrdil odpověď zaslanou vedoucím oddělení pro korespondenci s občany.

Evropský parlament uvedl, že je běžnou praxí nezasahovat do záležitostí, které jsou projednávány před soudem. Orgán by měl dodržovat zásadu oddělení zákonodárných a soudních pravomocí.

Evropský veřejný ochránce práv předal stanovisko Evropského parlamentu stěžovateli s výzvou k vyjádření. Stěžovatel ve své odpovědi trval na své stížnosti a v souhrnu uvedl následující:

Vedoucí oddělení pro korespondenci s občany ani předseda Evropského parlamentu na jeho otázky neodpověděli. Aby se vyhnuli odpovědi na věcnou otázku, zaměřili se na menší chybu v adrese prvního dopisu, tj. na předsedu Evropské komise namísto předsedy Evropského parlamentu, zatímco všechny ostatní informace byly správné (jméno, ulice, město, faxové číslo). Dokonce i ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv zůstal předseda Evropského parlamentu v této hlavní otázce neurčitý.

Pokud jde o údajný soudní případ, který Evropskému parlamentu znemožnil odpovědět ve věci samé, stěžovatel poznamenal, že se jednalo o pouhou stížnost podanou státnímu zástupci, která byla dne 5. března 2002 podána v rámci „žádné žaloby“. Nic by tedy nebránilo předsedovi Evropského parlamentu odpovědět na otázky stěžovatele v jeho odpovědi ze dne 25. března 2002 nebo v jeho stanovisku veřejnému ochránci práv.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdil, že mu Evropský parlament neposkytl správnou odpověď nebo odpovídající radu. Domníval se, že k zodpovězení jeho dotazu je příslušný Evropský parlament.

1.2 Evropský parlament se domnívá, že vzhledem k tomu, že otázka vznesená stěžovatelem v jeho dopisech byla postoupena Tribunal de Grande Instance de Paris, je běžnou praxí nezasahovat do záležitostí, které jsou projednávány před soudem. Orgán by měl dodržovat zásadu oddělení zákonodárných a soudních pravomocí.

1.3 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že stěžovatel ve svém prvním dopise položil předsedovi Evropského parlamentu dvě otázky. Ve svém druhém dopise se stěžovatel dotázal, zda Francie přímo neporušila Maastrichtskou smlouvu a zda tato smlouva nebrání Francii zachovat Franc des Colonies Françaises du Pacifique v Nové Kaledonii.

1.4 Ačkoli dopis stěžovatele mohl být považován za petici, Evropský parlament jej na základě svého uvážení považoval spíše za žádost o informace, kterou se proto zabývalo oddělení pro korespondenci s občany.

1.5 V některých situacích Smlouva stanoví, že Evropský parlament by se měl zdržet jednání, pokud je určitá záležitost projednávána soudem a je stále předmětem soudního řízení (1). S ohledem na skutečnost, že stěžovatel uvedl, že předmětná otázka je předmětem soudního řízení a že neinformoval Evropský parlament o tom, že toto řízení bylo zastaveno, se odpověď Evropského parlamentu jeví jako přiměřená.

1.6 Na základě otázek vznesených stěžovatelem v jeho dopisech mohl Evropský parlament stěžovateli doporučit, aby formálně předložil petici Evropskému parlamentu nebo podal stížnost Evropské komisi jakožto strážkyni Smlouvy. S ohledem na znění druhého dopisu zaslaného stěžovatelem předsedovi Evropského parlamentu se však odpověď zaslaná předsedou Evropského parlamentu dne 25. března 2002 nejeví jako nepřiměřená.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Evropského parlamentu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

Další poradenství

S ohledem na předmětné otázky by stěžovatel mohl zvážit podání stížnosti Evropské komisi (rue de la Loi 200, B-1049 BRUXELLES, tel.: +(32-2) 299 11 11). Formulář stížnosti je přiložen.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropského parlamentu.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Za účelem prošetření údajných porušení při provádění práva Společenství článek 193 Smlouvy stanoví, že Evropský parlament může zřídit dočasný vyšetřovací výbor. To je však zakázáno, pokud jsou tvrzené skutečnosti zkoumány soudem a pokud je věc stále předmětem soudního řízení.