Vážený pane R.,

Dne 4. prosince 2001 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se náhrady cestovních výdajů Komisí.

Dne 8. března 2002 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Komise zaslala své stanovisko dne 8. května 2002 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Zdá se, že od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel je německý státní příslušník s bydlištěm v Limě v Peru. Byl pozván k účasti na předvýběrové zkoušce a písemné zkoušce z výběrového řízení Komise COM/A/6/01, které se konalo dne 18. října 2001 v německém Dortmundu. Komise jej informovala, že bude mít nárok na cestovní výdaje ve výši 485 EUR.

Stěžovatel tvrdí, že navrhovaná částka je nepřijatelná, neboť nepokrývá skutečné cestovní náklady.

Zaprvé stěžovatel tvrdí, že jeho právo účastnit se výběrového řízení bylo omezeno omezením náhrady cestovních výdajů na území Evropské unie.

Zadruhé stěžovatel tvrdí, že Evropská unie by měla uchazečům umožnit účastnit se výběrových řízení ve všech svých zastoupeních v zahraničí, jako je tomu v případě podobných řízení organizovaných německým ministerstvem zahraničních věcí.

Šetření

Stručně řečeno, Komise uvádí následující:

Zaprvé, náhrada cestovních výdajů se zvyšuje v každé fázi výběrového řízení. Účastníkům předvýběrových testů se náhrada neplánuje. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci se předvýběrová zkouška a písemná zkouška konaly ve stejný den, použila se pravidla pro náhradu cestovních výdajů za písemné zkoušky.

Se všemi uchazeči s bydlištěm mimo Evropskou unii bylo, pokud jde o úhradu, zacházeno stejně. Příslušné ustanovení stanoví sdílení cestovních nákladů. U uchazečů s bydlištěm mimo Evropskou unii toto ustanovení předpokládá náhradu cestovních výdajů ze zeměpisného místa na území Evropské unie, které je nejblíže místu bydliště uchazeče (1).

V případě stěžovatele je zeměpisným bodem nejblíže Limě Las Palmas ve Španělsku. Vzdálenost od tohoto místa do Dortmundu, místa, kde se soutěž konala, byla základem pro náhradu cestovních výdajů.

Komise zdůrazňuje, že výběrové řízení bylo uspořádáno takovým způsobem, že uchazeči museli cestovat pouze jednou a mohli využít náhrady cestovních výdajů, jelikož jak předběžné výběrové testy, tak písemné testy se konaly ve stejný den.

Zadruhé se výběrová řízení provádějí na základě rovného zacházení během zkoušek. Uchazeči by měli skládat zkoušky ve stejný den, ve stejnou dobu a na stejné téma. Vzhledem k tomu, že Komise má kanceláře ve 130 zemích po celém světě, v různých časových pásmech a v zemích s různou politickou stabilitou, nebylo by možné zajistit rovné zacházení, pokud by testy probíhaly ve všech těchto zemích. Je proto v zájmu všech účastníků uspořádat soutěž ve střediscích v rámci členských států.

Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdí, že jeho právo účastnit se výběrového řízení Komise COM/A/6/01 bylo omezeno omezením náhrady cestovních výdajů na území Evropské unie.

1.2 Komise ve svém stanovisku zdůraznila, že se všemi uchazeči s bydlištěm mimo Evropskou unii bylo zacházeno stejně. Příslušné ustanovení stanoví sdílení cestovních nákladů na písemné testy. Toto ustanovení předpokládá náhradu cestovních výdajů ze zeměpisného místa na území Evropské unie, které je nejblíže bydliště uchazeče.

V případě stěžovatele je zeměpisným bodem nejblíže Limě Las Palmas ve Španělsku. Vzdálenost od tohoto místa do Dortmundu, místa, kde se soutěž konala, byla základem pro náhradu cestovních výdajů.

Kromě toho Komise uvedla, že výběrové řízení bylo uspořádáno takovým způsobem, že uchazeči museli cestovat pouze jednou a mohli mít nárok na náhradu cestovních výdajů, jelikož jak předvýběrové testy, tak písemné testy se konaly ve stejný den.

1.3 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise stanovila vnitřní pravidla pro náhradu cestovních výdajů uchazečů ve výběrových řízeních. Na základě informací, které měl veřejný ochránce práv k dispozici, se zdá, že Komise při stanovování pravidel jednala v rámci svých zákonných pravomocí a že pravidla v projednávané věci použila správně.

1.4 Za těchto okolností se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2.1 Stěžovatel tvrdí, že Evropská unie by měla uchazečům umožnit účastnit se výběrových řízení na všech zastupitelských úřadech v zahraničí, jako je tomu v případě podobných řízení organizovaných německým ministerstvem zahraničních věcí.

2.2 Komise uvádí, že její výběrová řízení jsou prováděna na základě rovného zacházení během zkoušek a že uchazeči by měli skládat zkoušky ve stejný den, ve stejnou dobu a na stejné téma. Vzhledem k tomu, že Komise má kanceláře ve 130 zemích po celém světě, v různých časových pásmech a v zemích s různou politickou stabilitou, nebylo by možné zajistit rovné zacházení, pokud by testy probíhaly ve všech těchto zemích.

2.3 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise poskytla přiměřené vysvětlení svého rozhodnutí pořádat výběrová řízení pouze na území Evropské unie.

2.4 S ohledem na výše uvedené se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Ustanovení o náhradě cestovních výdajů, 1996, čl. 2 odst. 2.