Vážený pane N.,

Dne 7. ledna 2002 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se stížnosti na porušení právních předpisů, kterou jste předložil Komisi v roce 1995.

Dne 29. ledna 2002 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 27. května 2002.

Dopisem ze dne 7. června 2002 jste ve své stížnosti objasnil své druhé tvrzení. Dne 5. července 2002 jsem předala Váš dopis Evropské komisi a požádala ji o předložení druhého stanoviska. Komise zaslala své druhé stanovisko dne 2. září 2002. Stanoviska Komise jsem Vám předal dne 28. září 2002 s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 12. listopadu 2002.

Aby se předešlo nedorozumění, je důležité připomenout, že Smlouva o ES zmocňuje evropského veřejného ochránce práv zkoumat možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že stížnost veřejnému ochránci práv nelze podat na žádný jiný orgán nebo osobu.

Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se Vaší stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Evropské komise.

Stížnost

Stížnost byla podána v lednu 2002. Týkala se stížnosti na nesplnění povinnosti podané Evropské komisi, která se týkala možného porušení práva Společenství Dánskem v souvislosti se zdaněním dluhopisů ECU.

Stěžovatel již dříve podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se jeho stížnosti na porušení právních předpisů (stížnost 1307/98). Ve své odpovědi Komise stěžovatele informovala, že podnikne kroky k vyřízení jeho stížnosti na porušení právních předpisů a bude jej průběžně informovat.

Stěžovatel uvádí, že poté od Komise neobdržel žádné informace. Písemně proto požádal o informace v březnu 2000 a lednu 2002. Nedostal žádnou odpověď.

Stěžovatel tvrdí, že Komise nereagovala na jeho stížnost na porušení právních předpisů.

Tvrdí, že:

1. Zjistit stav jeho stížnosti na porušení právních předpisů.

2. Kopie veškeré korespondence mezi Komisí a dánskými orgány týkající se jeho stížnosti na nesplnění povinnosti.

Druhé tvrzení stěžovatele bylo veřejným ochráncem práv původně vykládáno jako žádost o kopie korespondence mezi ním a Komisí. Dopisem ze dne 7. června 2002 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že jeho záměrem je výše uvedené tvrzení. Veřejná ochránkyně práv o tom Komisi informovala a požádala ji, aby na ni ve svém stanovisku odpověděla.

Šetření

Komise ve stručnosti vypracovala následující stanovisko.

Pokud jde o vyřizování stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů, stěžovatel v roce 1995 napsal Komisi, že s jeho dluhopisy ECU je zacházeno diskriminačním způsobem.

Stěžovateli však nebyla zaslána žádná odpověď. V důsledku toho podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv [ (výše uvedená stížnost č. 1307/98)].

Meziútvarové kontakty vedly k závěru, že problém vznesený stěžovatelem nepředstavuje porušení práva Společenství, a proto nebyl řešen v rámci řízení o nesplnění povinnosti. Případ nebyl dále projednáván, ale stěžovatel o tom bohužel nebyl informován.

Stěžovatel zaslal dne 5. března 2000 a dne 7. ledna 2002 dvě upomínky, na které rovněž neodpověděl okamžitě. Vzhledem ke značnému pracovnímu vytížení „servisního šéfkuchaře“ se s nimi zacházelo jako s neprioritními záležitostmi.

Konečně odpovědný úředník telefonoval stěžovateli dne 7. března 2002. Kromě opětovné omluvy byla stěžovateli poskytnuta věcná odpověď na jeho stížnost na porušení právních předpisů.

Komise uznává, že její útvary tím, že nezaregistrovaly dopis stěžovatele jako formální stížnost a neinformovaly ho o tom, že neexistují dostatečné důvody pro jeho podání, se touto záležitostí nezabývaly v souladu s předchozími závazky Komise vůči evropskému veřejnému ochránci práv.

Komise by ráda zdůraznila, že dne 20. března 2002 přijala sdělení Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovateli v případě porušení práva Společenství (KOM(2002)141)(1) , v souladu se závazky vyjádřenými v její odpovědi ze dne 15. května 2001 na kritické připomínky formulované veřejným ochráncem práv v jeho rozhodnutí o stížnosti 995/98 (2).

Útvary Komise nyní zaevidovaly původní dopis stěžovatele jako formální stížnost na porušení právních předpisů (č. 2002/4553), která bude v nadcházejících týdnech řádně přezkoumána a předložena Komisi v souladu s obecným postupem pro porušení právních předpisů. Dopisem ze dne 6. září 2002 útvary Komise informovaly stěžovatele, že Komise zamýšlí ukončit šetření jeho stížnosti na protiprávní jednání.

Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, Komise stěžovatele informovala, že předtím, než mu může zaslat požadovanou korespondenci, potřebuje souhlas dánských orgánů. Dánská dohoda byla obdržena dne 3. června 2002. Komise proto zaslala stěžovateli kopii dopisu dánského ministerstva daní, který byl zaslán Komisi v průběhu šetření Komise týkajícího se stížnosti na nesplnění povinnosti. Kopie tohoto dopisu byla stěžovateli zaslána s určitým zpožděním dne 24. září 2002 z důvodu interního nedorozumění. Ve svém dopise stěžovateli se Komise stěžovateli za toto zpoždění omluvila.

Komise se domnívá, že stěžovatel nyní obdržel informace, o které požádal.

Stanovisko Komise bylo předáno stěžovateli, který v souhrnu předložil následující připomínky.

Stěžovatel uvedl, že si stále přeje úplnou korespondenci mezi Komisí a dánskými orgány. Obdržel dopis dánského ministerstva daní adresovaný Komisi. Nicméně, on také chtěl předchozí korespondenci.

Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že nemá v úmyslu dále se zabývat podstatou své stížnosti na porušení právních předpisů.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise nereagovala na jeho stížnost na porušení právních předpisů.

1.2 Komise připustila, že se stížností na porušení právních předpisů řádně nezabývala více než šest let. Za to se omluvila a uvedla, že stížnost na nesplnění povinnosti byla formálně zaregistrována a vyřízena podle nových zdokonalených pravidel Komise pro vyřizování těchto stížností (3).

1.3 Stěžovatel ve svém vyjádření uvedl, že nemá v úmyslu se stížností na porušení práva dále zabývat.

1.4 Za těchto okolností se zdá, že Komise podnikla odpovídající kroky k vyřešení této části případu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

2.1 Stěžovatel požaduje kopie veškeré korespondence mezi Komisí a dánskými orgány týkající se jeho stížnosti na porušení právních předpisů.

2.2 Komise uvedla, že na žádost stěžovatele odpověděla dne 24. září 2002 a přiložila kopii dopisu dánského ministerstva daní. Komise se domnívá, že stěžovatel nyní obdržel informace, o které požádal.

2.3 Stěžovatel ve svém vyjádření uvádí, že není spokojen s odpovědí Komise. Přeje si kopie úplné korespondence mezi Komisí a dánskými orgány. Domnívá se, že v korespondenci mezi Komisí a dánskými orgány by měly být další konkrétní dokumenty.

2.4 Relevantní otázkou v tomto případě je, zda Komise přiměřeně odpověděla na žádost stěžovatele o kopie korespondence.

Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že se zdá, že Komise vyvinula skutečné úsilí, aby stěžovateli poskytla informace v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 Smlouvy o ES v reakci na jeho pochopení žádosti stěžovatele. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že jeho šetření neodhalilo žádný nesprávný úřední postup Komise.

Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že nařízení č. 1049/2001 poskytuje právní rámec pro právo veřejnosti na přístup k dokumentům v držení Komise. Pokud se stěžovatel domnívá, že mu Komise odepřela přístup k dokumentům, k nimž má právo na přístup podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (4), má možnost podat novou stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Úř. věst. C 244, 10.10.2002, s. 5. K dispozici na stránkách EUR-Lex na adrese:
http://eur-lex.europa.eu/pri/en/oj/dat/2002/c_244/c_24420021010en00050008.pdf

(2) Výroční zpráva evropského veřejného ochránce práv za rok 2001, s. 116. Rozhodnutí je rovněž k dispozici na domovské stránce veřejného ochránce práv na adrese:
http://www.europarl.ep.ec/ombudsman/decision/en/980995.htm

(3) Úř. věst. C 244, 10.10.2002, s. 5, EUR-Lex prostřednictvím:
http://eur-lex.europa.eu/pri/en/oj/dat/2002/c_244/c_24420021010en00050008.pdf

(4) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.