Případ se týkal údajně nedostatečného vysvětlení poskytnutého Evropskou komisí ohledně jejího rozhodnutí nezahájit řízení o nesplnění povinnosti proti Rakousku.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a požádala Komisi, aby poskytla další informace o svém rozhodnutí. V odpovědi Komise svůj postoj objasnila. Veřejná ochránkyně práv shledala, že takto poskytnuté informace jsou soudržné, dostatečné a přiměřené. Případ proto uzavřela zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatelem v daném případě je italská letecká společnost, která v prosinci 2003 podala Komisi stížnost na státní podporu týkající se údajně protiprávní státní podpory, kterou obdržel jeden z jejích konkurentů na lety provozované z regionálního letiště v Itálii a na něj. V září 2007 zahájila Komise proti Itálii řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Stěžovatel, nespokojený se zpožděním Komise při přijímání rozhodnutí o své stížnosti týkající se státní podpory, se v červnu 2012 obrátil na veřejného ochránce práv.

Komise ve svém stanovisku tvrdila, že délka šetření je v tomto případě odůvodněná. Uvedla, že při posuzování této stížnosti je třeba vzít v úvahu různé faktory, jako je složitost věci, opakovaně se měnící rozsah šetření, očekávané přijetí nových pokynů pro leteckou dopravu, jakož i potřeba zadat různé studie a přeložit několik dokumentů předložených v angličtině do italštiny.

Ve svém posouzení případu nebyla veřejná ochránkyně práv argumenty Komise přesvědčena a uvedla, že od podání stížnosti na státní podporu stěžovatelem uplynulo přibližně deset let. Dospěla proto k závěru, že Komise nepřijala včasné rozhodnutí o stížnosti stěžovatele na státní podporu, a v důsledku toho předložila návrh doporučení. Požádala Komisi, aby o stížnosti stěžovatele na státní podporu rozhodla co nejrychleji, nejpozději však do 30. června 2014.

Komise následně souhlasila s „hlavními body“návrhů doporučení veřejné ochránkyně práv, ale požádala, aby veřejná ochránkyně práv prodloužila lhůtu pro dokončení svého posouzení do 31. října 2014, neboť by jí to umožnilo dokončit své posouzení na základě nových pokynů pro leteckou dopravu, které byly přijaty dne 20. února 2014. Veřejný ochránce práv však nebyl přesvědčen o důvodu, na který se Komise odvolávala, neboť se domníval, že Komise i) se stížností stěžovatele na státní podporu zabývala přibližně deset let a ii) měla rovněž důkladnou znalost pokynů, neboť je sama vypracovala a přijala. Veřejná ochránkyně práv proto vyjádřila politování nad tím, že Komise nevyužila této příležitosti k nápravě tohoto nesprávného úředního postupu. Navzdory tomu veřejná ochránkyně práv uznala, že vyhlídka na konečný výsledek do konce října 2014 představuje určitý pokrok. Za těchto okolností a vzhledem k tomu, že stěžovatel ve svých připomínkách neusiloval o dodržení doporučené lhůty veřejného ochránce práv do 30. června 2014, nepovažoval veřejný ochránce práv za nutné provádět další šetření. Vzhledem k tomu, že se Komise stěžovateli za vzniklé zpoždění omluvila, případ uzavřela.

Stěžovatel, španělský právník, si stěžoval evropskému veřejnému ochránci práv na skutečnost, že Evropská komise zveřejnila veřejnou konzultaci pouze v angličtině.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření nejen ohledně nedostupnosti konkrétní konzultace uvedené stěžovatelem v jiných jazycích než v angličtině, ale také ohledně obecné otázky jazykové politiky Komise v rámci postupů veřejné konzultace. Šetření veřejné ochránkyně práv odhalilo, že jen velmi málo veřejných konzultací bylo vedeno ve všech úředních jazycích EU. Kromě toho neexistoval žádný předvídatelný jazykový vzorec, neboť několik konzultací zaměřených na širokou veřejnost bylo uspořádáno v jednom nebo ve velmi omezeném počtu jazyků. Jednalo se o případy nesprávného úředního postupu.

Veřejná ochránkyně práv předložila Komisi návrh doporučení, podle něhož by měla všechny své konzultace zveřejnit ve všech úředních jazycích EU nebo na požádání poskytnout občanům překlad. Rovněž doporučil, aby Komise ve svých veřejných konzultacích vypracovala jasné, objektivní a přiměřené pokyny týkající se používání jazyků uvedených ve Smlouvě, o nichž by měli být občané informováni.

Komise první návrh doporučení veřejné ochránkyně práv zamítla. Pokud jde o druhou možnost, vzala na vědomí připomínky veřejné ochránkyně práv týkající se nesrovnalostí v používání úředních jazyků a zavázala se usilovat o soudržnější jazykovou politiku týkající se veřejných konzultací. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že Komise řádně neprovedla jeho návrhy doporučení. Vzhledem k tomu, že Evropský parlament právě přijal usnesení o „veřejných konzultacích a jejich dostupnosti ve všech jazycích EU“, které se týkalo oblasti působnosti návrhů doporučení veřejné ochránkyně práv, nepovažovala veřejná ochránkyně práv za vhodné předkládat Parlamentu zvláštní zprávu. Vyšetřování tak uzavřel kritickou poznámkou. Veřejná ochránkyně práv informovala Parlament o svém rozhodnutí, aby mohlo být vzato v úvahu při posuzování odpovědi Komise na její usnesení.

Shrnutí rozhodnutí o stížnosti 930/2010/(ANA)CK na Evropskou komisi

Stěžovatel si evropskému veřejnému ochránci práv stěžoval, že se Evropská komise řádně nezabývala jeho stížností na porušení právních předpisů, v níž tvrdil, že Kypr porušil právo EU tím, že ho požádal, aby při dovozu ojetého vozidla zaplatil dvě daně. Tvrdil, že jedna z daní představuje "spotřebnídaň".

V březnu 2011 veřejná ochránkyně práv předložila návrh smírného řešení a vyzvala Komisi, aby přezkoumala stížnost stěžovatele na Kypr týkající se porušení právních předpisů. Ve své odpovědi na návrh Komise informovala veřejnou ochránkyni práv, že dne 7. dubna 2011 zaslala Kypru výzvu týkající se skutečnosti, že jedna z daní není plně v souladu s článkem 110 SFEU. Dodal, že v rámci starší věci (věc 2005/4093) zkoumá další aspekt kyperské právní úpravy zdanění vozidel. Komise dále uvedla, že bude stěžovatele informovat o veškerých dalších krocích, které v těchto případech přijme.

Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že žádná další šetření nejsou odůvodněná, neboť se zdá, že věcným otázkám vzneseným ve stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů je ze strany Komise věnována náležitá pozornost. S cílem pomoci Komisi při dalším zlepšování jejích postupů učinil veřejný ochránce práv dvě další poznámky.

Shrnutí rozhodnutí o stížnosti 1827/2009/(ANA)CK (důvěrné) na Evropskou komisi

Řecký občan podal Komisi stížnost pro nesplnění povinnosti, v níž mimo jiné tvrdil, že Řecko porušilo směrnici Rady 83/183/EHS o osvobození od daně při trvalém dovozu osobního majetku fyzických osob z členského státu.

V červenci 2009 si stěžovatel stěžoval veřejnému ochránci práv, že Komise řádně nevyřídila jeho stížnost na porušení právních předpisů. Zejména tvrdil, že Komise tím, že dospěla k závěru, že dotčené řecké právní předpisy nespadají do oblasti působnosti směrnice, nezohlednila relevantní řecké právní předpisy a judikaturu řeckého Nejvyššího správního soudu, která byla vypracována s ohledem na příslušnou judikaturu Soudního dvora.

V únoru 2011 veřejná ochránkyně práv předložila návrh smírného řešení, v němž vyzvala Komisi, aby přezkoumala stížnost stěžovatele na Řecko týkající se porušení právních předpisů. Ve své odpovědi na návrh Komise zopakovala, že v souvislosti se stížností, která jí byla předložena, jednala s řádnou péčí.

Veřejná ochránkyně práv vyjádřila politování nad tím, že Komise náhle odmítla argumenty stěžovatele. Nicméně poznamenal, že v pozdějším sdělení jej stěžovatel informoval o nedávném vývoji judikatury řeckého Nejvyššího správního soudu. Veřejný ochránce práv měl za to, že podle judikatury řeckého Nejvyššího správního soudu není účelné, aby Komise zahájila řízení o stížnosti na porušení právních předpisů proti Řecku v souvislosti s uložením dotčené daně. V této souvislosti se neshoda mezi Komisí a stěžovatelem, pokud jde o správný výklad řeckých daňových pravidel, stala němou. Ačkoli veřejný ochránce práv nebyl přesvědčen o tom, že Komise jednala s řádnou péčí v reakci na stížnost na porušení právních předpisů, kterou mu podal stěžovatel, uzavřel případ zjištěním, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Dne 27. září 2007 si stěžovatel, nizozemský občan s bydlištěm v Německu, který pobírá nizozemskou podporu v nezaměstnanosti, stěžoval Komisi na údajnou diskriminační praxi veřejnoprávní vysílací společnosti na jihozápadě Německa vůči neněmeckým občanům, pokud jde o osvobození od koncesionářských poplatků za televizní a rozhlasové vysílání. Po zásahu veřejného ochránce práv zaslala Komise stěžovateli v prosinci 2007 a červenci 2008 dvě průběžné odpovědi. Jelikož však stěžovatel neobdržel žádnou věcnou odpověď, podal v červenci 2008 opět stížnost veřejnému ochránci práv. Tvrdil, že se Komise řádně nezabývala jeho stížností ze dne 27. září 2007 jak z hlediska řízení, tak z hlediska merita věci.

Pokud jde o věc samou, Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že nizozemská podpora v nezaměstnanosti pobíraná stěžovatelem (která není testována podle majetkových poměrů) není srovnatelná s německou dávkou, která opravňuje její příjemce k osvobození od koncesionářských poplatků za televizní a rozhlasové vysílání v Německu (a která je testována podle majetkových poměrů). Podle názoru Komise tedy nedošlo k porušení pravidel EU o volném pohybu osob. Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Komise zřejmě správně analyzovala a vysvětlila podstatné problémy, které v tomto případě vyvstaly, a proto neshledala žádný případ nesprávného úředního postupu.

Pokud jde o řízení, Komise tvrdila, že se případem zabývala v přiměřené lhůtě a že stěžovatele informovala o svém závěru, že nedošlo k protiprávnímu jednání. Veřejná ochránkyně práv nejprve konstatovala, že stížnost stěžovatele byla před jejím projednáním třikrát převedena z jednoho útvaru Komise na druhý. Dospěl k závěru, že Komise nedodržela ustanovení sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovatelem v souvislosti s porušením práva Společenství, zejména pokud jde o i) registraci stížností, ii) zaslání potvrzení o přijetí a iii) uzavření případu. Předložil proto Komisi návrh doporučení, aby i) uznala, že nedodržuje sdělení, ii) omluvila se za toto opomenutí a iii) přijala nezbytná opatření, aby zajistila, že bude při projednávání případů v budoucnu v souladu se sdělením.

Komise uznala, že nedodržela body 3 a 4 sdělení, a omluvila se za to, že tak neučinila. Výslovně však neuznala, že nedodržela bod 10 sdělení. Ani se neomluvil za to, že tak neučinil. Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že Komise jeho návrh doporučení částečně přijala. Pokud jde o třetí část návrhu doporučení, veřejný ochránce práv konstatoval, že mezitím zahájil šetření z vlastního podnětu týkající se vztahu mezi novým projektem EU Pilot a procesními zárukami stanovenými ve sdělení. Dospěl proto k závěru, že žádná další šetření v této věci nejsou odůvodněná.