Souvislosti stížnosti

1. Stěžovatel požádal o přístup veřejnosti k datovému souboru obsahujícímu názvy společností a údaje uložené v systému propojení obchodních rejstříků (BRIS), který spravuje Evropská komise. Systém BRIS propojuje obchodní rejstříky členských států EU v souladu se směrnicí o systému BRIS ^[1].

2. Systém BRIS tvoří:

1. obchodní rejstříky členských států EU,
2. Evropská centrální platforma jako back-end elektronická databáze a
3. Portál evropské e-justice, který poskytuje uživatelské rozhraní systému BRIS prostřednictvím stránky „Najít společnost“^[2].

3. Zatímco původní údaje jsou uloženy v obchodních rejstřících členských států EU, evropská centrální platforma indexuje některé základní informace o společnostech z vnitrostátních rejstříků, aby mohl fungovat její vyhledávač. Tyto ústřední „údaje o právních subjektech“ (LED) obsahují – pro členské státy EU, které se účastní – indexovanou kopii omezeného seznamu údajů o společnostech [3].

4. Stěžovatel původně požádal o přístup veřejnosti k datovému souboru obsahujícímu všechny názvy společností a údaje uchovávané ve vztahu k evropské centrální platformě. Stěžovatel napadl původní zamítnutí jeho žádosti Komisí (podáním „potvrzující žádosti“) a uvedl, že žádá o přístup veřejnosti k datovému souboru LED.

5. V odpovědi Komise odmítla přístup k požadovanému souboru údajů s odůvodněním, že nemá žádný dokument, který by odpovídal popisu poskytnutému stěžovatelem. Komise uvedla, že požadovaný soubor údajů nelze považovat za „stávající dokument“ podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům, jak je vykládají soudy EU ^[4]. Je tomu tak proto, že požadované údaje nelze získat v rámci běžného provozu IT systému BRIS za použití běžných nástrojů IT.

6. Stěžovatel byl rozhodnutím a vysvětlením Komise zklamán a obrátil se na veřejného ochránce práv.

Šetření

7. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se postoje Komise, že nemá v držení žádný dokument, který by odpovídal popisu uvedenému v žádosti stěžovatele o přístup.

8. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv odpověď Komise. Veřejná ochránkyně práv požádala stěžovatele o připomínky k odpovědi, ale žádné neobdržela.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Stěžovatel

9. Žadatel tvrdil, že Komise by mohla provést „výpis údajů“, aby získala požadovaný datový soubor z evropské centrální platformy a poskytla k němu přístup veřejnosti. To by podle stěžovatele bylo srovnatelné se zálohováním údajů.

10. Stěžovatel tvrdil, že k provedení takového „úložiště dat“ by nebyly zapotřebí žádné podstatné investice ani značné množství programových prací. Nevyžadovalo by to ani podstatnou změnu organizace elektronické databáze nebo vyhledávacích nástrojů, které jsou v současné době k dispozici pro extrakci údajů. Je tomu tak proto, že tyto záložní soubory jsou pravidelně vytvářeny pro IT systémy v rámci každodenní údržby.

11. Stěžovatel uvedl, že odstranění některých údajů z výsledného souboru údajů, například z důvodu potřeby anonymizovat údaje, neznamená vytvoření nového dokumentu.

12. Žadatel dále tvrdil, že dotčený datový soubor je podmnožinou údajů o společnostech označených jako datový soubor s vysokou hodnotou v příloze 1 směrnice o otevřených datech ^[5]. Podle stěžovatele budou tedy požadované údaje po přijetí prováděcího nařízení podle uvedené směrnice veřejně dostupné. Stěžovatel tvrdil, že to podpořilo jeho žádost o přístup veřejnosti, neboť v budoucnu bude obsah tohoto souboru údajů zveřejněn.

Komise

13. Ve své písemné odpovědi veřejné ochránkyni práv Komise uvedla, že pro usnadnění vyhledávání indexuje centrální datová platforma systému BRIS některé základní informace o společnostech získané z vnitrostátních obchodních rejstříků (centrální LED; viz bod 3). Tyto údaje nemají být extrahovány. Jejich extrakce by vyžadovala další vývoj IT systému BRIS. K získání hromadných indexových údajů a jejich poskytnutí v čitelném formátu by bylo zapotřebí napsat nový program. To by zahrnovalo potřebu provádět programování nových dotazů ve strukturovaném dotazovacím jazyce (SQL). To by zase odhalilo interní technické kódové klíče, které v souladu s politikami Komise v oblasti bezpečnosti údajů nelze sdílet s veřejností, neboť by mohly být použity pro kybernetické útoky, a zejména cílené vkládání kódu SQL.

14. V reakci na návrh stěžovatele, že by mohl obdržet kopii zálohy systému provedením „úložiště dat“, Komise uvedla, že informační systémy nemohou sdílet své zálohy, aniž by nenapravitelně neohrozily bezpečnost samotného systému a veřejnou službu, kterou poskytuje. Záloha systému navíc obsahuje další údaje (osobní údaje, důvěrné údaje a chráněné informace), které nelze zveřejnit z důvodu ochrany osobních údajů a bezpečnosti.

15. Komise rovněž uvedla, že informace požadované stěžovatelem jsou již veřejně dostupné jak na portálu evropské e-justice, tak ve vnitrostátních obchodních rejstřících. Žadatel má proto již k těmto konkrétním údajům o společnostech přístup, žádá však Komisi, aby tyto údaje agregovala. Podle názoru Komise skutečnost, že tyto údaje jsou již veřejně dostupné, plně odpovídá cílům transparentnosti a otevřenosti.

16. Pokud jde o odkaz stěžovatele na směrnici o otevřených datech, Komise ve své odpovědi vysvětlila, že tato směrnice stanoví pravidla upravující opakované použití stávajících dokumentů v držení vnitrostátních subjektů veřejného sektoru a vnitrostátních veřejných podniků členských států EU pro komerční a nekomerční účely [6]. ^Objasnila, že ačkoli informace v držení obchodních rejstříků členských států EU spadají do oblasti působnosti směrnice o otevřených datech, systém BRIS do oblasti působnosti této směrnice nespadá. Komise se proto domnívá, že směrnice o otevřených datech, včetně připravovaného prováděcího aktu, nemůže poskytnout žádné odůvodnění pro přístup k informacím v systému Komise.

Posouzení veřejného ochránce práv

17. Cílem právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům je „zajistit co nejširší přístup k dokumentům“.[7] Jakákoli výjimka ze základního práva na přístup veřejnosti musí být vykládána a uplatňována úzce. Právo veřejnosti na přístup se vztahuje na dokumenty, které má orgán Unie v držení, tj. na dokumenty, které vytvořil nebo obdržel, a to ve všech oblastech činnosti Unie.

18. Dokumentem se rozumí „obsah na jakémkoli nosiči (psaný na papíře nebo uložený v elektronické podobě nebo jako zvuková, vizuální nebo zvuková vizuální nahrávka)“ [8], a tudíž v zásadě zahrnuje dokumenty vytvořené získáváním informací z elektronických databází. Právo veřejnosti na přístup se však vztahuje pouze na stávající dokumenty a orgán není povinen vytvořit nový dokument z informací nebo jiných dokumentů, které má k dispozici [9].

19. Pokud jde o elektronické databáze, Soudní dvůr konstatoval, že extrahované informace mohou představovat existující dokument, pokud je lze extrahovat pomocí běžných nebo rutinních vyhledávacích nástrojů a pokud není požadováno, aby orgán tyto informace extrahoval s vynaložením značných investic. Uvedl, že určení stávajícího dokumentu musí být provedeno na základě kritéria přizpůsobeného technickým zvláštnostem těchto databází v souladu s cílem unijních právních předpisů o přístupu veřejnosti k dokumentům zajistit co nejširší přístup [10].

20. Je proto nezbytné posoudit případ od případu, zda lze požadovaný datový soubor považovat za stávající dokument podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům, a to na základě povahy samotné databáze, rozsahu případných investic potřebných k vytěžení a zásady, že zpřístupnění by mělo být poskytnuto v co nejširším rozsahu [11].

21. Komise v tomto případě tvrdila, že požadovaný soubor údajů nelze považovat za stávající dokument podle právních předpisů EU [12], protože jej nelze získat v rámci běžného provozu IT systému BRIS a za použití běžných nástrojů IT. Namísto toho by extrakce technického datového souboru vyžadovala další programování. Komise proto odepřela přístup, protože nemá k dispozici žádné dokumenty, které by odpovídaly popisu poskytnutému stěžovatelem.

22. Žadatel tvrdil, že požadovaný soubor údajů lze z systému BRIS získat prostřednictvím „výpisu údajů“. To by podle stěžovatele nevyžadovalo značné investice zdrojů nebo objem programování, neboť tento proces těžby se podobá bezpečnostní záloze.

23. Veřejná ochránkyně práv chápe, že technický datový soubor v tomto případě pochází z jedné databáze, konkrétně z evropské centrální platformy.[13] Komise nicméně uvedla, že datový soubor je uložen v „mnoha složitých datových strukturách“. Zmínila rovněž, že evropská centrální platforma nebyla navržena tak, aby z ní bylo možné získávat informace. V důsledku toho veřejná ochránkyně práv přijímá jako opodstatněný argument Komise, že by to vyžadovalo další vývoj IT, včetně vypracování nového programování s cílem získat údaje z hromadného indexu a poskytnout je stěžovateli ve čitelném formátu. Komise rovněž poukazuje na to, že požadovaný soubor údajů existuje pouze na podporu technického fungování systému BRIS a není přístupný úředníkům Komise kromě těch, kteří poskytují IT podporu, tedy mimo běžný provoz (včetně vyhledávacích funkcí) platformy.

24. Vzhledem ke zvláštnostem dotčené databáze a v rozporu s tvrzením stěžovatele by Komise musela vynaložit značné investice na extrakci souboru technických údajů z platformy a jeho předložení stěžovateli v čitelném formátu. Komise dále vysvětlila, že bez ohledu na to, zda lze informace takto získat, by jejich zpřístupnění mohlo ohrozit integritu a bezpečnost samotné databáze a vyvolat obavy o soukromí a veřejnou bezpečnost. Za těchto podmínek se argumenty Komise jeví jako rozumné.

25. Je politováníhodné, že Komise neposkytla stěžovateli tato dodatečná vysvětlení, pokud jde o veřejnou bezpečnost, ve svém potvrzujícím rozhodnutí a až následně ve své odpovědi veřejnému ochránci práv.

26. Pokud jde o odkaz stěžovatele na směrnici o otevřených datech, Komise správně uvádí, že směrnice o otevřených datech se vztahuje pouze na data v držení vnitrostátních subjektů veřejného sektoru a vnitrostátních veřejných podniků členských států EU a že se nevztahuje na propojovací systémy na úrovni EU, jako je systém BRIS.

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím závěrem [14]:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Komise.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Rosita Hickey
ředitel vyšetřování

Štrasburk, 28. února 2023

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/17/EU ze dne 13. června 2012, kterou se mění Rada

Směrnice 89/666/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES a 2009/101/ES

Rada, pokud jde o propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků, nyní kodifikovaných v

Kodifikované znění směrnice (EU) 2017/1132 o právu obchodních společností. Viz: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A32012L0017.

[2] Viz: https://e-justice.europa.eu/489/EN/business_registers__search_for_a_company_in_eu. Portál evropské e-justice slouží jako evropské elektronické přístupové místo.

[3] Pouze pro zúčastněné členské státy EU.

[4] Viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Viz: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/NL/ALL/?uri=CELEX%3A32001R1049 a rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 2017, Rainer Typke v. Evropská komise, C-491/15 P, EU:C:2017:5, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/GA/TXT/?uri=CELEX:62015CJ0491.

[5] směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a

opakované použití informací veřejného sektoru. Viz: https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2019/1024/oj.

[6] Viz čl. 1 odst. 1 směrnice (odkaz v poznámce pod čarou č. 3).

[7] Viz bod 4 odůvodnění a čl. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001, který je uveden v poznámce pod čarou 4.

[8] Viz čl. 3 písm. a) nařízení č. 1049/2001, který je uveden v poznámce pod čarou 4.

[9] Viz bod 25 rozsudku ve věci Typke (C-491/15 P), který je uveden v poznámce pod čarou 4.

[10] Tamtéž, bod 35.

[11] Generální advokát ve věci Typke poskytl demonstrativní seznam příkladů toho, co by mohlo v této souvislosti znamenat významnou investici, včetně situací, kdy:

• do stávající databáze musí být přidány nové hodnoty, jako jsou nová pole, indexy nebo identifikátory;

• jsou nutná složitá vyhledávání a operace napříč databázemi, nebo

byly by zapotřebí podstatné změny samotné struktury databáze, jako je nové kódování nebo indexování databáze, viz stanovisko generálního advokáta M. Bobka přednesené dne 21. září 2016. Rainer Typke v. Evropská komise. Viz: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/en/TXT/?uri=CELEX:62015CC0491.

[12] Nařízení (ES) č. 1049/2001, které je uvedeno v poznámce pod čarou 4.

[13] Případ Typke se na druhé straně týkal několika databází, kde byl vyžadován SQL kód pro extrakci požadovaných informací do dokumentu z více nepřipojených zdrojů.

[14] Tato stížnost byla vyřízena v rámci delegovaného vyřizování případů v souladu s rozhodnutím evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.