Stěžovatel, poslanec Evropského parlamentu, vyjádřil obavy ohledně toho, co považuje za rozpor mezi aktem o umělé inteligenci a kodexem zásad pro obecnou umělou inteligenci (GPAI). Evropská komise nedávno potvrdila, že kodex, který vypracovaly zúčastněné strany, je „odpovídajícím“ dobrovolným nástrojem pro poskytovatele GPAI k prokázání souladu s aktem o umělé inteligenci. Žadatel však tvrdil, že kodex osvobozuje poskytovatele GPAI od jejich povinnosti podle aktu o umělé inteligenci dokumentovat nebo alespoň odhadovat spotřebu energie svých modelů během jejich trénování a testování.

Veřejná ochránkyně práv se touto otázkou zabývala a zjistila, že Komise přiměřeně vysvětlila, jak má její úřad pro umělou inteligenci v úmyslu posoudit spotřebu energie GPAI, pokud poskytovatelům chybí určité informace nezbytné k provedení odhadu. Komise proto poskytla nezbytné záruky, že v tomto ohledu splní základní cíl aktu o umělé inteligenci. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv uvedla, že kodex je zamýšlen jako dočasné řešení, které může být dále zlepšeno a pravděpodobně bude nahrazeno cílenými nástroji, jako jsou „harmonizované normy“, které vypracovaly evropské normalizační organizace.

Na tomto základě veřejná ochránkyně práv zjistila, že v této fázi nejsou žádná další šetření této stížnosti odůvodněná.

Případ se původně týkal toho, že Evropská komise stěžovatele neinformovala o aktuálním stavu stížnosti na porušení předpisů týkající se souladu některých španělských právních předpisů s pravidly EU pro ochranu údajů a se směrnicí o elektronickém obchodu.

Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby stěžovatele informovala o stavu stížnosti, důvodech zpoždění při jejím posuzování a o akčním plánu Komise v tomto případě. Vzhledem k tomu, že Komise stěžovateli neposkytla dostatečně podrobné informace, vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv se rovněž setkal se zástupci Komise a nahlédl do spisu Komise, aby lépe porozuměl tomu, jak Komise vyřizuje stížnost na nesplnění povinnosti.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že ačkoli existovalo období, kdy Komise nebyla ve věci aktivní, jakmile se příslušné španělské právní předpisy staly plně použitelnými, pravidelně spolupracovala s vnitrostátními orgány a případ posoudila. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že ačkoli Komise stěžovateli neposkytla včasné informace, což je politováníhodné, během tohoto šetření poskytla podrobná vysvětlení týkající se doby potřebné k vyřízení stížnosti na porušení předpisů a jejího stavu. Kromě toho Komise zaslala Španělsku v průběhu šetření výzvu týkající se prvního aspektu stížnosti na protiprávní jednání.

Veřejná ochránkyně práv proto šetření uzavřela závěrem, že žádná další šetření nejsou odůvodněná.

Případ se týkal Evropské komise ´s zabývající se stížností na porušení právních předpisů týkající se rozhodnutí Czechia´s sloučit svůj Úřad pro železnice s Úřadem pro hospodářskou soutěž. Hlavní obavou bylo, že spojení mohlo porušit právo EU a že Česko nemuselo zajistit nezávislý a účinný dohled nad železničním odvětvím.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise stěžovateli neposkytla dostatečné odůvodnění svého zjištění, že Česko neporušilo právo EU. Po přezkoumání vysvětlení Komise poskytnutých během šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Komise záležitost pečlivě prošetřila a že její rozhodnutí případ uzavřít bylo založeno na pevných důvodech.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření zjištěním, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud jde o posouzení stížnosti na nesplnění povinnosti ze strany Komise. Vzhledem k tomu, že Komise v průběhu šetření poskytla podrobné odůvodnění, byl tento aspekt věci vyřešen. Veřejná ochránkyně práv navrhla Komisi, aby stěžovatelům v případě, že mají v úmyslu uzavřít řízení o nesplnění povinnosti, vždy poskytla náležité odůvodnění.

Případ se týkal doby, kterou Evropská komise potřebovala k dokončení svého posouzení stížnosti na nesplnění povinnosti podané proti Španělsku v roce 2018. Stížnost na porušení právních předpisů se týkala legislativních změn zavedených v roce 2014 ve španělském zákoně o přístavech a následného prodloužení doby platnosti koncesí na provozování rekreačních vodních sportů ve veřejném přístavu přístavním orgánem Baleárských ostrovů. Stěžovatel ve své stížnosti na porušení právních předpisů v podstatě tvrdil, že uvedené legislativní změny a prodloužení doby platnosti koncesí přístavním orgánem Baleárských ostrovů jsou v rozporu s články 49, 56 a 106 SFEU.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise neprokázala, že v daném případě jednala s náležitou péčí a aktivně, a že neposkytla přesvědčivé důvody, proč nebyla schopna dokončit své posouzení po více než sedmi letech. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že se jedná o nesprávný úřední postup, a doporučila, aby Komise dokončila své posouzení bez dalšího odkladu. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila problémy týkající se informací poskytnutých stěžovateli a vedení záznamů v souvislosti s dialogem v rámci projektu EU Pilot, který Komise vedla se Španělskem, a předložila v tomto ohledu dva odpovídající návrhy na zlepšení.

Zatímco Komise zahájila nový dialog se Španělskem před zahájením řízení o nesplnění povinnosti (dříve známý jako dialog v rámci projektu EU Pilot) po zahájení šetření veřejné ochránkyně práv, Komise nedokončila své posouzení stížnosti na nesplnění povinnosti, když veřejná ochránkyně práv tento případ uzavírala. Neposkytla ani přiměřené odůvodnění potřebného času. Veřejná ochránkyně práv proto potvrdila své zjištění nesprávného úředního postupu. Veřejná ochránkyně práv bude i nadále sledovat vedení záznamů Komise v souvislosti s dialogy před zahájením řízení o nesplnění povinnosti, jakož i způsob, jakým při uzavírání těchto dialogů komunikuje se stěžovateli.

Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentu souvisejícímu s rozhodnutím Evropské komise označit projekt těžby nerostných surovin nacházející se v Srbsku za „strategický projekt“ podle zákona o kritických surovinách (CRMA). Stěžovatel konkrétně požádal dotčenou zemi mimo EU o přístup k příslušnému schválení tohoto rozhodnutí. Stěžovatel předložil svou žádost Evropské komisi v červenci 2025.

Komise poprvé odpověděla v srpnu 2025. Identifikovala jeden dokument jako dokument spadající do působnosti žádosti o přístup, k němuž odmítla poskytnout veřejnosti přístup v plném rozsahu. Komise přitom tvrdila, že zpřístupnění by mohlo narušit mezinárodní vztahy EU se zemí, v níž se projekt nachází.

Stěžovatel napadl rozhodnutí Komise podáním „potvrzující žádosti“ v září 2025. Když Komise neposkytla výslovnou odpověď, stěžovatel se v říjnu 2025 obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se implicitního odmítnutí Komise poskytnout přístup veřejnosti a jako první krok požádala Komisi, aby co nejdříve přijala výslovnou odpověď na potvrzující žádost stěžovatele. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě neobdržela odpověď, vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval dotyčný dokument spolu s dokumentací o konzultaci s dotčenou zemí mimo EU.

Komise stěžovateli odpověděla v květnu 2026 a poskytla mu široký částečný přístup ke spornému dokumentu, přičemž odstranila pouze omezené osobní údaje, které stěžovatel nezpochybnil. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že stížnost na implicitní odepření přístupu ze strany Komise byla vyřešena nyní poskytnutým přístupem. Veřejná ochránkyně práv však vyjádřila politování nad zpožděním Komise při vyřizování žádosti stěžovatelky o přístup, které přetrvávalo i poté, co zahájila šetření. Veřejná ochránkyně práv nadále pečlivě sleduje záležitost zpoždění na základě stížností, které jí byly předloženy.

 

Jednalo se o to, jak Evropská komise informovala veřejnost o stavu své legislativní iniciativy týkající se rámce pro udržitelné potravinové systémy, který byl součástí strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“. V návaznosti na zahájení této iniciativy a veřejnou konzultaci ji Komise nezahrnula do svého pracovního programu na rok 2024. Stěžovatel, organizace, která se zúčastnila veřejné konzultace, se obával, že Komise neinformovala veřejnost o stavu iniciativy a o důvodech zpoždění při přijímání legislativního návrhu týkajícího se této iniciativy.

Během šetření veřejné ochránkyně práv Komise vysvětlila, že v roce 2023 revidovala své politické priority v důsledku narušení hospodářství způsobených ruskou útočnou válkou proti Ukrajině, protestů zemědělců v celé EU a širších obav zúčastněných stran ohledně zemědělství EU. V roce 2025 přijala Komise novou „Vize pro zemědělství a potraviny“. Vzhledem k tomu, že tento dokument se o FSFS nezmiňuje, Komise se domnívala, že zúčastněným stranám bylo jasné, že tato iniciativa byla ukončena. Kromě toho Komise uvedla, že právě aktualizuje informace o všech svých politických iniciativách, které jsou k dispozici na jejích internetových stránkách.

Veřejná ochránkyně práv uvítala závazek Komise zajistit větší transparentnost, pokud jde o stav jejích politických iniciativ, a domnívala se, že žádná další šetření v této věci nejsou odůvodněná.