Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentu souvisejícímu s rozhodnutím Evropské komise označit projekt těžby nerostných surovin nacházející se v Srbsku za „strategický projekt“ podle zákona o kritických surovinách (CRMA). Stěžovatel konkrétně požádal dotčenou zemi mimo EU o přístup k příslušnému schválení tohoto rozhodnutí. Stěžovatel předložil svou žádost Evropské komisi v červenci 2025.

Komise poprvé odpověděla v srpnu 2025. Identifikovala jeden dokument jako dokument spadající do působnosti žádosti o přístup, k němuž odmítla poskytnout veřejnosti přístup v plném rozsahu. Komise přitom tvrdila, že zpřístupnění by mohlo narušit mezinárodní vztahy EU se zemí, v níž se projekt nachází.

Stěžovatel napadl rozhodnutí Komise podáním „potvrzující žádosti“ v září 2025. Když Komise neposkytla výslovnou odpověď, stěžovatel se v říjnu 2025 obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se implicitního odmítnutí Komise poskytnout přístup veřejnosti a jako první krok požádala Komisi, aby co nejdříve přijala výslovnou odpověď na potvrzující žádost stěžovatele. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě neobdržela odpověď, vyšetřovací tým veřejného ochránce práv zkontroloval dotyčný dokument spolu s dokumentací o konzultaci s dotčenou zemí mimo EU.

Komise stěžovateli odpověděla v květnu 2026 a poskytla mu široký částečný přístup ke spornému dokumentu, přičemž odstranila pouze omezené osobní údaje, které stěžovatel nezpochybnil. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívala, že stížnost na implicitní odepření přístupu ze strany Komise byla vyřešena nyní poskytnutým přístupem. Veřejná ochránkyně práv však vyjádřila politování nad zpožděním Komise při vyřizování žádosti stěžovatelky o přístup, které přetrvávalo i poté, co zahájila šetření. Veřejná ochránkyně práv nadále pečlivě sleduje záležitost zpoždění na základě stížností, které jí byly předloženy.

 

Jednalo se o to, jak Evropská komise informovala veřejnost o stavu své legislativní iniciativy týkající se rámce pro udržitelné potravinové systémy, který byl součástí strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“. V návaznosti na zahájení této iniciativy a veřejnou konzultaci ji Komise nezahrnula do svého pracovního programu na rok 2024. Stěžovatel, organizace, která se zúčastnila veřejné konzultace, se obával, že Komise neinformovala veřejnost o stavu iniciativy a o důvodech zpoždění při přijímání legislativního návrhu týkajícího se této iniciativy.

Během šetření veřejné ochránkyně práv Komise vysvětlila, že v roce 2023 revidovala své politické priority v důsledku narušení hospodářství způsobených ruskou útočnou válkou proti Ukrajině, protestů zemědělců v celé EU a širších obav zúčastněných stran ohledně zemědělství EU. V roce 2025 přijala Komise novou „Vize pro zemědělství a potraviny“. Vzhledem k tomu, že tento dokument se o FSFS nezmiňuje, Komise se domnívala, že zúčastněným stranám bylo jasné, že tato iniciativa byla ukončena. Kromě toho Komise uvedla, že právě aktualizuje informace o všech svých politických iniciativách, které jsou k dispozici na jejích internetových stránkách.

Veřejná ochránkyně práv uvítala závazek Komise zajistit větší transparentnost, pokud jde o stav jejích politických iniciativ, a domnívala se, že žádná další šetření v této věci nejsou odůvodněná.

Tyto tři případy se týkaly toho, jak Evropská komise uplatňovala svá pravidla pro zlepšování právní úpravy a další procesní požadavky při přípravě legislativních návrhů týkajících se náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti (983/2025/MIK), boje proti převaděčství migrantů (2031/2024/VB) a společné zemědělské politiky (1379/2024/MIK). Komise považovala tyto návrhy za naléhavé, a proto ve svých pravidlech opomenula kroky, jako jsou posouzení dopadů a veřejné konzultace. Stěžovatelé, kteří jsou organizacemi občanské společnosti, se domnívali, že tato opomenutí jsou v rozporu s pravidly Komise pro zlepšování právní úpravy. Ve dvou případech stěžovatelé rovněž tvrdili, že Komise neposoudila soulad legislativních návrhů s cíli EU v oblasti klimatu, jak vyžaduje evropský právní rámec pro klima. V jednom případě se stěžovatel dále obával, že Komise porušila svůj jednací řád pro konzultace mezi útvary.

Veřejná ochránkyně práv na základě svých šetření zjistila procesní nedostatky ve způsobu, jakým Komise připravovala dotčené legislativní návrhy, což ve svém souhrnu představovalo nesprávný úřední postup. V zájmu řešení těchto nedostatků veřejná ochránkyně práv doporučila, aby Komise zajistila předvídatelné, soudržné a nesvévolné uplatňování svých pravidel pro zlepšování právní úpravy tím, že vymezí „naléhavé“ situace, které odůvodňují odchylku od jejich požadavků, a zaznamená a vysvětlí důvody všech udělených odchylek. Kromě toho by v případech, kdy jsou uděleny výjimky, měla Komise stanovit postup, který zajistí, aby naléhavá příprava legislativních návrhů byla stále v souladu se zásadami transparentního, fakticky podloženého a inkluzivního legislativního procesu. S cílem pomoci Komisi v tomto úkolu veřejná ochránkyně práv rovněž předložila čtyři návrhy na zlepšení, které zahrnovaly: vyjasnění svých pravidel pro konzultace se zúčastněnými stranami v případě naléhavých návrhů; zajistit, aby analytické dokumenty nahrazující posouzení dopadů a uvádějící důkazy na podporu jejích návrhů byly zveřejňovány včas, a umožnily tak veřejnou diskusi před přijetím právních předpisů; vydávání pokynů k provádění posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu; poskytování a zaznamenávání odůvodnění při zkrácení období konzultací mezi útvary pod stanovené prahové hodnoty.

Ve své odpovědi veřejné ochránkyni práv se Komise dohodla, že během nadcházející revize pravidel pro zlepšování právní úpravy zváží vymezení „naléhavých“ situací a zaznamená a zveřejní důvody pro uplatnění jakýchkoli odchylek od jejich požadavků. Komise se rovněž zavázala zajistit cílené konzultace o svých „naléhavých“ návrzích, zveřejnit analytické dokumenty s důkazy na podporu svých návrhů do tří měsíců od přijetí, zahrnout posouzení konzistentnosti v oblasti klimatu jak do analytických dokumentů, tak do vysvětlujících memorand pro budoucí návrhy a poskytnout odůvodnění pro zkrácené meziútvarové konzultace.

Stěžovatelé se ve svých připomínkách k odpovědi Komise domnívali, že závazky Komise nejsou ani jasné, ani dostatečně konkrétní, aby zaručily transparentní, inkluzivní a fakticky podložený legislativní proces.

Veřejná ochránkyně práv uvítala celkovou konstruktivní odpověď Komise na její doporučení a návrhy na zlepšení. Reakce Komise však dosud neposkytuje dostatečnou jasnost ohledně konkrétních kroků, které hodlá podniknout k provedení doporučení a návrhů veřejné ochránkyně práv na zlepšení.

Veřejná ochránkyně práv proto bude tuto záležitost sledovat na základě budoucích stížností a poté, co Komise dokončí revizi pravidel pro zlepšování právní úpravy. V této fázi nejsou žádná další šetření odůvodněná a veřejný ochránce práv tyto tři případy uzavřel.