Vážený pane S.,

Dne 29. září 2001 jste podal jménem společnosti „CESCOT Nazionale/Gruppe ESB“ stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv na Evropskou komisi ve věci vyřizování smluv D/95/A/020/PIII/FPC a D/95/A/020/PIII/FPC-P Komisí.

Dne 23. října 2001 jsem předal stížnost Komisi k vyjádření.

V dopise ze dne 3. ledna 2002 jste uvedl další připomínky týkající se Vaší stížnosti. Předala jsem tento dopis Komisi dne 14. ledna 2002 a požádala ji, aby tyto připomínky zohlednila při přípravě svého stanoviska.

Komise zaslala své stanovisko k Vaší stížnosti dne 11. března 2002. Stanovisko Komise jsem Vám předala dne 13. března 2002 s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Dne 22. dubna 2002 jste mi zaslal své připomínky.

Dne 21. května 2002 jste mi zaslal další informace týkající se Vaší stížnosti.

Nyní vám píši, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle informací poskytnutých veřejnému ochránci práv patřil stěžovatel (italská organizace) do skupiny sestávající z několika firem, kterým byla zadána zakázka v rámci programu Leonardo da Vinci (smlouva D/95/A/020/PIII/FPC, č. 3428)). Smlouva byla uzavřena v roce 1995 na dobu dvou let a následně prodloužena o další rok (smlouva D/95/A/020/PIII/FPC-P, č.j. 33428).

Podle stěžovatele byla závěrečná zpráva za první dva roky řádně předložena. Komise však dosud neuhradila všechny částky splatné podle smlouvy č. 3428. V roce 2000 Komise vyplatila částku € 7 907. Podle stěžovatele měla Komise zaplatit € 37 800. Když stěžovatel a jeho partneři vznesli námitku, Komise dopisem ze dne 5. října 2000 informovala koordinátora projektu (německou společnost), že stížnost bude brzy vyřízena a že bude zaslán podrobný dopis s vysvětlením rozhodnutí, které má být přijato. Komise poté zorganizovala audit. Tento audit provedla v listopadu 2000 společnost Deloitte & Touche.

Dne 7. května 2001 vyzval koordinátor Komisi, aby zaplatila dlužnou částku za první dva roky a další částku ve výši € 16 200 za třetí rok. Dne 16. července 2001 informovalo generální ředitelství Komise pro vzdělávání a kulturu koordinátora, že na základě výsledků auditu dospělo k závěru, že částky, které již Komise vyplatila podle smluv 3428 a 33428, by měly být požadovány zpět. Podle Komise již byly návrhy za tímto účelem předány útvaru Komise pro finanční kontrolu. Jakmile tato služba navrhovaný přístup schválí, bude koordinátor informován prostřednictvím podrobných dopisů.

Stěžovatel ve své stížnosti podané koncem září 2001 tvrdil, že došlo k extrémním zpožděním a k neposkytnutí informací ze strany Komise.

Stěžovatel tedy uvedl následující tvrzení:

(1) Komise by měla poskytovat okamžité a lepší informace

(2) Komise by měla uhradit zbývající částky.

Dopisem ze dne 3. ledna 2002 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že Komise nyní oznámila koordinátorovi svůj záměr požadovat zpět celou částku plateb, které provedla podle smlouvy č. 33428, spolu s úroky. Stěžovatel vznesl proti tomuto rozhodnutí námitku a měl za to, že Komise se touto záležitostí zabývala povrchně, zobecňujícím a diletantským způsobem. Rovněž zaslala kopii dopisu, který zaslala Komisi dne 2. ledna 2002, v němž proti dopisu Komise protestovala. Stěžovatel ve svém dopise informoval Komisi o svém názoru, že výtky uvedené v dopise Komise jsou poměrně vágní. Dále požádala Komisi, aby poskytla kopii zprávy auditorů a upřesnila své námitky. Ve svém dopise veřejnému ochránci práv stěžovatel dále kritizoval, že Komise neposkytla žádné informace o možnostech odvolání proti rozhodnutí Komise.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uvedla tyto připomínky:

Smlouva 95/3428

Smluvní stranou projektu D/95/A/020/PIII/FPC (referenční číslo 3428), který byl vybrán během první fáze programu Leonardo da Vinci, byla „Reiseverkehrsakademie Düsseldorf – RVA – der GFS-GmbH“. (GFS-GmbH mezitím zanikla.) Podle finanční dohody mezi Komisí a smluvní stranou byla tato smluvní strana výlučně odpovědná za realizaci projektu a využívání finančních prostředků partnery. Komise nezasahovala do vztahů mezi smluvní stranou a jejími partnery. Obdobně proběhla výměna informací mezi Komisí a její smluvní stranou. Je na něm, aby tyto informace předal svým partnerům.

Tuto stížnost podal jeden z partnerů, který kritizoval nedostatek konkrétních informací o projektu a dobu, která uplynula před provedením konečné platby. Stěžovatel rovněž odkázal na opakované žádosti Komise o dokumenty.

Je třeba připomenout, že TAO (úřad technické pomoci), který byl Komisi nápomocen, provedl dvě šetření, jedno týkající se podstaty zprávy a druhé týkající se finančních údajů. Smluvní strana byla při různých příležitostech informována o stavu řešení projektu. Závěrečná zpráva byla doručena v únoru 1998. V dubnu 1998 požádal TAO o další informace, které mu smluvní strana poskytla dne 13. května 1998. Další informace byly vyžádány dne 9. září 1998 a poskytnuty dne 14. září 1998. Při žádosti o další informace dne 6. října 1998 požádala smluvní strana o poskytnutí těchto informací do poloviny ledna 1999. Část požadovaných informací byla poskytnuta dne 29. listopadu 1998. Dne 25. ledna 1999 a dne 5. února 1999 informoval TAO smluvní stranu, že probíhá přezkum závěrečné zprávy. Toto přezkoumání však nemohlo být dokončeno před rozpuštěním TAO (spravovaného společností Agenor) dne 11. února 1999. Další část požadovaných informací byla předána dne 20. dubna 1999. Dne 28. července 1999 byla smluvní strana telefonicky informována, že přezkoumání nemůže být dokončeno, jelikož zbývající požadované informace nebyly obdrženy. Útvar Komise odpovědný za projekty Leonardo (dále jen "CLEO") zaslal dne 6. října 1999 šetření týkající se dosud neuzavřených informací. Poslední část relevantních informací byla obdržena dne 25. října 1999, aby mohlo být hodnocení dokončeno.

Finanční hodnocení bylo dokončeno na konci prosince 1999. Dne 23. února 2000 byla smluvní strana informována, že přezkoumání bylo dokončeno a že dlužná částka má být vyplacena po schválení finančním oddělením GŘ pro vzdělávání a kulturu a finančním kontrolorem.

Snížená dosud neuhrazená částka byla vyplacena dne 19. května 2000. Příslušné dokumenty včetně finanční přílohy uvádějící položky, které byly pro každého partnera odmítnuty, byly smluvní straně předány dne 19. července 2000 na její žádost. Snížení bylo způsobeno několika faktory, například tím, že byly překročeny sazby stanovené pro různé kategorie zaměstnanců. Komise informovala smluvní stranu poštou a telefonicky. Podle smlouvy mezi oběma stranami byly všechny informace týkající se projektu důvěrné a bylo na smluvní straně, aby tyto informace předala svým partnerům.

Komise však připustila, že několik žádostí o informace zůstalo mezi únorem 1999 a červencem 1999 nezodpovězeno. Byla to doba, kdy byla TAO uzavřena a kdy Komise převzala správu programu Leonardo da Vinci. Komise o této změně informovala všechny smluvní strany a požádala je, aby předložily všechny relevantní informace a všechny zprávy vzhledem k tomu, že příslušné spisy byly belgickými soudními orgány zapečetěny. Komise se zároveň omluvila za způsobené nepříjemnosti a přislíbila, že se touto záležitostí bude zabývat co nejdříve.

S ohledem na mimořádnou situaci způsobenou uzavřením TAO bylo nutno předpokládat, že některé připomínky stěžovatele týkající se příslušného projektu byly po určitou dobu odůvodněné. Komise se však touto záležitostí nezabývala povrchně. Nemůže být ani činěn odpovědným za nedostatečnou komunikaci mezi smluvní stranou a jejími partnery.

Vzhledem k problémům, které vyvstaly, mohlo být posouzení příslušné zprávy dokončeno až v prosinci 1999. V důsledku toho bylo navrženo provést sníženou platbu a provést audit. Vzhledem k tomu, že byl navržen audit, byla navrhovaná konečná platba pozastavena do února 2000. Kvůli vnitřním problémům v roce 2000 musela Komise změnit své postupy pro projekty, u nichž byl požadován audit. Komise se proto rozhodla provést uvedenou platbu a zařadit projekt na seznam projektů, které mají být auditovány společností Deloitte & Touche, auditory, které si Komise ponechala.

Komise uvedla, že výše uvedené problémy zpozdily platbu dosud neuhrazené částky a vedly k nepříjemnostem pro smluvní stranu, které Komise vyjádřila politování. Částka měla být vyplacena do 60 dnů od obdržení závěrečné zprávy a jejího přijetí Komisí. V projednávané věci bylo rozhodným datem datum 25. října 1999. Platba byla provedena dne 19. května 2000, tj. pět měsíců po uplynutí lhůty 60 dnů.

Dne 19. července 2000 zaslala Komise smluvní straně podrobné informace o nepovolených položkách pro každého z partnerů poté, co obdržela žádost v tomto smyslu. Dne 12. srpna 2000 podala smluvní strana stížnost, v níž zpochybnila názor Komise, že by různé položky neměly být povoleny. Komise odložila vyřízení této stížnosti, protože se počítalo s auditem. Dne 5. října 2000 byla smluvní strana informována, že její stížnost bude brzy vyřízena. Dne 26. října 2000 se Komise písemně obrátila na smluvního partnera, aby potvrdila provedení auditu. Audit, který byl následně proveden, zahrnoval návštěvu prostor smluvní strany plánovanou na konec listopadu 2000. Návrh zprávy o auditu byl Komisi předložen v únoru 2001. Vzhledem k závažným důsledkům tohoto návrhu zprávy, které by vedly k žádosti o vrácení všech částek, které byly vyplaceny, požádala Komise auditory o poskytnutí dalších informací. Mezi únorem a květnem 2001 se uskutečnila řada kontaktů a diskusí mezi Komisí a auditory. Hodnocení bylo dokončeno v květnu 2001 na základě závěrečné zprávy o auditu a bylo navrženo usilovat o úplné vrácení vyplacených částek. To bylo založeno na těchto úvahách: auditoři neobdrželi podklady, které by jim umožnily ověřit správnost vykázaných výdajů; nebyl předložen žádný doklad o platbě; nebyly předloženy žádné účty; existovaly vážné pochybnosti o nadnárodní povaze projektu a kvalitě produktů. V souladu s platnými pravidly byl konečný dopis obsahující tyto důvody a inkasní příkaz předložen finančním útvarům GŘ pro vzdělávání a kulturu v květnu 2001 (1). Dne 16. července 2001 byla smluvní strana informována Komisí.

Inkasní příkaz byl schválen v únoru 2002. Konečný dopis obsahující prvky, na nichž je založen inkasní příkaz, byl zaslán KVS společnosti GAW-GmbH, v němž bylo uvedeno, že platba musí být provedena do 30. dubna 2002. Je třeba poznamenat, že smluvní strana byla informována o tom, že dopisem ze dne 16. července 2001 bylo vydáno rozhodnutí o navrácení. S ohledem na dokumenty předložené stěžovatelem bylo nutno vycházet z toho, že stěžovatel disponoval kopiemi příslušné korespondence, a byl tak informován o aktuálním stavu v souvislosti s uzavřením spisu.

Rozhodnutí Komise vzalo v úvahu jak finanční aspekty, tak obsah projektu. Stěžovatel tedy nemohl očekávat, že Komise provede další platby. Kopie zprávy o auditu by mohla být na požádání zaslána smluvní straně (nikoli však jejím partnerům). Žádná taková žádost však dosud nebyla předána.

Smlouva č. 33428

Dopis stěžovatele z ledna 2002 se týkal roku, v němž projekt pokračoval pod názvem D/95/A/020/PIII/FPC-R (č. j. 33428). V tomto dopise stěžovatel vznesl námitku proti navrácení již vyplacené první splátky a vyjádřil názor, že Komise s projektem nakládala povrchně a diletantsky.

Komise uvedla, že v případě následného projektu byly uzavřeny dvě smlouvy, obvykle se stejnou smluvní stranou, stejným právním zástupcem a stejným koordinátorem. Dne 2. února 1998 koordinátor prvního projektu (č.j. 3428) informoval TAO o změnách týkajících se právního zástupce a jména smluvní strany. Koordinátor rovněž poukázal na to, že ve vztahu ke smluvní straně nedošlo k žádné změně. Komise tyto informace zohlednila při přípravě druhé smlouvy.

Pro obě smlouvy byly relevantní tyto údaje:

– D/95/A/020/PIII/FPC (referenční číslo 3428): "RVA der GFS-GmbH – Düsseldorf"
Právní zástupce: Koordinátorka
Marlies Füth: Günter Füth (stejná adresa jako smluvní strana)
Doba trvání smlouvy: od 1.12.1995 do 30.11.1997

– D/95/A/020/PIII/FPC-R (referenční číslo 33428): „RVA der GAW-GmbH – Langenfeld“
Právní zástupce: Jutta Füthová
Koordinátorka: Günter Füth (stejná adresa jako smluvní strana)
Doba trvání smlouvy: od 1.1998 do 30.4.1999

Dne 17. prosince 2001 požádala Komise smluvní stranu (jak bylo uvedeno výše) o vrácení částky, kterou Komise zaplatila, a to do 28. února 2002. Jutta Füth odmítla vyhovět tomuto inkasnímu příkazu s odůvodněním, že dopis Komise a inkasní příkaz byly adresovány GAW, a nikoli GFS. Komise měla za to, že byla oklamána zákonnými zástupci obou projektů, kteří patřili k jedné a téže rodinné společnosti. Informace poskytnuté koordinátorem a právním zástupcem následného projektu si protiřečily: První strana pouze oznámila změnu názvu smluvní strany, zatímco druhá tvrdila, že existují dvě samostatné společnosti. Komise měla za to, že smluvní strana zatajila důležité informace, což příjemcům umožnilo získat finanční prostředky Společenství v době, kdy probíhalo úpadkové řízení.

Dne 2. ledna 2002 (2) se stěžovatel a smluvní strana následného projektu odvolali proti inkasnímu příkazu a požádali o kopii zprávy o auditu. Vzhledem k tomu, že pochybnosti Komise týkající se následného projektu byly do značné míry totožné s pochybnostmi vznesenými v rámci původního projektu, rozhodla se Komise provést audit. Mezitím byl inkasní příkaz pozastaven. Právní zástupce navazujícího projektu bude o této skutečnosti informován dopisem. Právní zástupce následného projektu byl mezitím dopisem ze dne 1. února 2002 informován, že navrácení podpory bylo pozastaveno a že spis bude přezkoumán. Vzhledem k tomu, že audit, který již byl proveden, se týkal pouze období první smlouvy (3428), a nikoli druhé smlouvy (33428), nebylo možné kopii tohoto auditu poskytnout. Smluvní strana byla o této skutečnosti informována dne 1. února 2002.

Pokud jde o původní projekt, Komise podrobně popsala kroky, které podnikla v souvislosti s následným projektem. Podle tohoto shrnutí obdržela Komise závěrečnou zprávu dne 11. listopadu 1999. Další informace, které si Komise vyžádala, byly poskytnuty do 7. dubna 2000. Vzhledem k úzké vazbě mezi následným projektem a původním projektem bylo přezkoumání závěrečné zprávy od dubna do prosince 2000 pozastaveno.

Komise dospěla k závěru, že status smluvní strany je třeba vyjasnit. Odvolání podané smluvní stranou mělo za následek pozastavení inkasního příkazu a přezkum následného projektu. Vzhledem k nejasnostem mohla být zpráva o auditu zaslána pouze smluvní straně původního projektu. Komise potvrdila svou žádost o audit týkající se následného projektu předtím, než mohla s konečnou platností rozhodnout o grantu, který má být udělen.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl, že nastala určitá přestávka vzhledem k tomu, že Komise oznámila nové šetření a mezitím pozastavila inkasní příkaz. Stěžovatel však stále trval na přímé schůzce s Komisí s cílem vyřešit řadu nedorozumění a nepřesností. Vzhledem k tomu, že Komise na tuto žádost dosud neodpověděla, obrátila se nyní smluvní strana na německého poslance Evropského parlamentu.

Stěžovatel uvedl, že smluvní strana dne 28. února 2000 požádala, aby jí bylo umožněno komercializovat výsledky projektu. Podle stěžovatele byly tyto žádosti přijaty pouze v případě, že se nevyskytly žádné problémy se závěrečnou zprávou. Komise žádost přijala dne 31. března 2000 (pro první dva roky) a dne 13. března 2001 (pro třetí rok). Stěžovatel dále poukázal na to, že EU v roce 2000 přijala projekt přímo navazující na výsledky prvních tří let (se stejnou smluvní stranou). Podle stěžovatele Komise poprvé odkázala na údajná selhání, pokud jde o kvalitu, pouze ve svém stanovisku. Stěžovatel měl za to, že Komise tím odporuje svým vlastním předchozím hodnocením a kladným hodnocením jiných subjektů.

V dopise ze dne 2. února 1998 nebylo uvedeno, že pokud jde o smluvní stranu, nedošlo k žádné změně.

Podle stěžovatele byla závěrečná zpráva o následném projektu předložena dne 27. května 1999.

Stěžovatel předložil podrobné připomínky ke korespondenci, která byla s Komisí vyměňována od roku 1998. Podle stěžovatele Komise odpověděla na odvolání ze dne 12. srpna 2000 dopisem ze dne 5. října 2000, v němž vysvětlila, že toto odvolání může vést buď k další platbě, nebo k zamítnutí odvolání. Stěžovatel dále uvedl, že GAW-GmbH obdržela dne 17. prosince 2001 inkasní příkaz na € 43 113,22 a okamžitě se proti tomuto příkazu odvolala. Rovněž dne 17. prosince 2001 se Komise v této věci písemně obrátila na GFS. Komise k inkasnímu příkazu neposkytla žádné vysvětlení. Dopisem ze dne 2. ledna 2002 bývalá GFS-GmbH odmítla obvinění vznesená Komisí a požádala o kopii zprávy o auditu. Dne 21. února 2002 byl společnosti GAW-GmbH zaslán další inkasní příkaz týkající se společnosti € 116 299,76, opět bez uvedení důvodů a bez uvedení možností odvolání. I toto rozhodnutí bylo okamžitě napadeno.

Podle stěžovatele způsobila Komise závažnou škodu tím, že neustále zadržovala informace, na jejichž obdržení byl stěžovatel zjevně oprávněn. Stěžovatel dále kritizoval, že Komise svým pomalým přístupem způsobila značné zpoždění.

Podle názoru stěžovatele nebyla Komise oklamána ohledně totožnosti smluvní strany. Ani platební neschopnost jedné z těchto dvou společností nevedla k protiprávnímu využívání finančních prostředků Společenství. Stěžovatel uvedl, že smluvní strana byla změněna právě s cílem zachránit projekt a finanční prostředky, které na něj byly vynaloženy.

Obvinění, že během auditu nebyly předloženy žádné podpůrné doklady a doklady o platbě, stěžovatel kategoricky zamítl.

Stěžovatel rovněž předložil podrobnou chronologii událostí, v níž uvedl několik tvrzení, z nichž nejdůležitější jsou tato:

Všechny informace požadované Komisí dne 29. října 1998 byly poskytnuty dne 22. listopadu 1998. V dubnu 2000 bylo dohodnuto, že dne 12. května 2000 bude proveden audit. Auditor se však neobjevil, aniž by schůzku zrušil. Dne 21. února 2002 obdržela GAW-GmbH inkasní příkaz na € 116 299,76. Společnost GAW-GmbH vrátila tuto objednávku dne 7. března 2002, přičemž zdůraznila, že není smluvní stranou uvedenou ve smlouvě, tj. společností GFS-GmbH. Dne 8. března 2002 zaslala bývalá GFS-GmbH Komisi dopis, v němž zdůraznila, že nedošlo k porušení smluv.

Stěžovatel dále předložil Komisi kopie dopisů bývalé GFS-GmbH ze dne 9. a 10. dubna 2002 spolu s kopií dopisu bývalé GFS-GmbH německému poslanci EP ze dne 10. dubna 2002. Podle těchto dopisů Komise poskytla bývalé GFS-GmbH kopii zprávy o auditu v dubnu 2002. Společnost GFS-GmbH měla za to, že společnost GAW-GmbH není vůči Komisi odpovědná, že veškeré nároky vůči této společnosti by měly být staženy a že by Komise měla dokumenty společnosti GFS-GmbH znovu přezkoumat.

Dne 21. května 2002 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv kopii dalšího dopisu bývalé GFS-GmbH Komisi, ve kterém se smluvní strana odvolala proti zprávě o auditu, včetně přílohy s podrobnými komentáři ke zprávě o auditu. Stěžovatel poznamenal, že tento dopis byl zaslán Komisi začátkem května 2002 a že Komise mezitím obdržela dopis ze dne 14. května 2002 s informací, že v blízké budoucnosti může být uspořádána schůzka v Bruselu.

ROZHODNUTÍ

1 Neposkytnutí dostatečných informací

1.1 Stěžovatel (italská organizace) patřil do skupiny složené z několika firem, kterým byla zadána zakázka v rámci programu Leonardo da Vinci (smlouva D/95/A/020/PIII/FPC, č. 3428). Smlouva byla uzavřena v roce 1995 na dobu dvou let a následně prodloužena o další rok (smlouva D/95/A/020/PIII/FPC-P, č.j. 33428). Stěžovatel tvrdí, že mu Komise neposkytla dostatečné informace o nakládání se smlouvami. Tvrdí tedy, že Komise by měla poskytnout okamžité a lepší informace.

1.2 Komise zdůrazňuje, že podle smluv uzavřených mezi ní a smluvní stranou (německou společností) byla tato strana výlučně odpovědná za realizaci projektu a Komise nezasahovala do vztahů mezi smluvní stranou a jejími partnery. Obdobně proběhla výměna informací mezi Komisí a její smluvní stranou. Podle Komise byla smluvní strana povinna předat tyto informace svým partnerům. Komise nicméně připouští, že několik žádostí o informace zůstalo mezi únorem 1999 a červencem 1999 nezodpovězeno. Byla to doba, kdy byl uzavřen úřad technické pomoci (TAO) a kdy Komise převzala správu programu Leonardo da Vinci.

1.3 Veřejný ochránce práv se domnívá, že stěžovatel neprokázal, že názor Komise, podle kterého byla pouze povinna poskytnout informace smluvní straně, byl nesprávný. Dále poznamenává, že Komise uznala, že se v období od února do července 1999 nevypořádala s několika žádostmi o informace. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise ve svém stanovisku poskytla podrobné informace o tom, jak případ řešila. Konstatuje rovněž, že Komise nedávno poskytla smluvní straně (a tedy nepřímo stěžovateli) kopii dokumentu, který se v této souvislosti jeví jako jeden z nejdůležitějších, tj. zprávu o auditu týkajícím se smlouvy č. 3428, který byl proveden na žádost Komise.

1.4 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že není důvod pokračovat v šetření tohoto aspektu stížnosti.

1.5 V příloze ke svým připomínkám ke stanovisku Komise předložil stěžovatel podrobné připomínky ke korespondenci, která byla v tomto případě s Komisí vyměněna. V těchto připomínkách stěžovatel tvrdil, že mu Komise způsobila vážnou škodu tím, že mu neustále zatajovala informace, na které měla nárok. Veřejná ochránkyně práv by ráda zdůraznila, že se zdá, že se jedná o nové tvrzení a že na tomto základě dosud nebyl Komisi předložen žádný konkrétní nárok na náhradu škody. S ohledem na své závěry týkající se zbývající části této stížnosti (viz níže) se veřejný ochránce práv domnívá, že by nebylo vhodné zabývat se tímto dodatečným tvrzením v průběhu tohoto šetření.

2 Zpoždění a nezaplacení dlužných částek

2.1 Stěžovatel tvrdí, že došlo k extrémním průtahům, pokud jde o projednávání obou případů Komisí. V této souvislosti stěžovatel poznamenává, že závěrečná zpráva týkající se smlouvy 3428 byla předložena v únoru 1998, zatímco Komise provedla další platbu až v květnu 2000. Pokud jde o smlouvu č. 33428, stěžovatel tvrdí, že závěrečná zpráva byla předložena v květnu 1999. Stěžovatel tvrdí, že v rámci obou smluv jsou stále nevypořádány částky, které Komise dosud nevyplatila.

2.2 Komise ve svém stanovisku odkazuje na různé skutečnosti, aby vysvětlila dobu, kterou potřebovala k vyvození závěrů v tomto případě. V této souvislosti Komise poukazuje na to, že TAO, který se původně případem zabýval, byl uzavřen v únoru 1999, takže sama Komise se musela smlouvami zabývat později. Komise dále tvrdí, že trvalo značnou dobu, než byly shromážděny všechny skutečnosti, které potřebovala k posouzení případu. Pokud jde o projekt 3428, Komise se domnívá, že při rozhodování o konečné platbě, která má být provedena, zohlednila jak finanční aspekty, tak obsah projektu. Stěžovatel tedy nemohl očekávat, že Komise provede další platby. Pokud jde o návazný projekt 33428, Komise konstatuje, že předtím, než mohla s konečnou platností rozhodnout o grantu, který má být udělen, byl nutný audit.

2.3 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že Komise má v úmyslu provést audit projektu 33428 předtím, než s konečnou platností rozhodne o platbách, které mají být v souvislosti s tímto projektem provedeny. Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že v současné době neexistují důvody pokračovat v šetření tohoto aspektu stížnosti. Stěžovatel může samozřejmě zvážit podání nové stížnosti, pokud by nebyl spokojen s konečným rozhodnutím Komise, které má být přijato po provedení auditu.

2.4 Na první pohled se zdá, že u projektu 3328 je situace odlišná vzhledem k tomu, že audit týkající se tohoto projektu již byl proveden a že Komise odmítá provést další platby podle této smlouvy. Je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že postoj Komise vychází ze zprávy vypracované jejími auditory. Tato zpráva nebyla před podáním stížnosti sdělena smluvní straně (nebo stěžovateli). Podle připomínek stěžovatele ke stanovisku Komise byla smluvní straně v dubnu 2002 předána kopie zprávy o auditu. Z dokumentů předložených stěžovatelem dne 21. května 2002 dále vyplývá, že smluvní strana předložila v dubnu/květnu 2002 podrobné připomínky zpochybňující zjištění zprávy o auditu. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise se bude muset těmito námitkami zabývat před přijetím konečného rozhodnutí o tom, zda jsou podle smlouvy splatné další platby. Vzhledem k tomu, že tato záležitost je stále projednávána Komisí, veřejný ochránce práv se domnívá, že v současné době neexistují žádné důvody pokračovat v šetření tohoto aspektu stížnosti. Stěžovatel může samozřejmě zvážit podání nové stížnosti, pokud by nebyl spokojen s konečným rozhodnutím Komise v této věci.

2.5 Veřejný ochránce práv by chtěl poukázat na to, že přezkum námitek proti auditní zprávě by měl rovněž poskytnout Komisi příležitost posoudit (pokud tak již neučinila) veškeré nároky na úroky, které mohly vzniknout z důvodu zpoždění přičitatelných Komisi. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu mimo jiné skutečnost, že sama Komise připouští, že konečná platba ze dne 19. května 2000 byla provedena pět měsíců po uplynutí lhůty pro tuto platbu.

3 Inkasní příkazy

3.1 Stěžovatel ve své stížnosti a ve svém následném dopise ze dne 3. ledna 2002 rovněž nesouhlasí s inkasními příkazy vydanými Komisí v souvislosti s oběma smlouvami. Zdá se, že inkasní příkaz týkající se smlouvy č. 33428 byl vydán v prosinci 2001, zatímco inkasní příkaz týkající se smlouvy č. 3428, který byl oznámen v červenci 2001, byl vydán v únoru 2002.

3.2 Komise konstatuje, že odvolání, které smluvní strana podala proti inkasnímu příkazu ve věci 33428, mělo za následek jeho pozastavení a přezkum tohoto projektu.

3.3 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v současné době neexistují důvody pokračovat v šetření tohoto aspektu stížnosti.

3.4 Pokud jde o projekt 3428, z vyjádření stěžovatele a jím předložené korespondence vyplývá, že smluvní strana podala v březnu 2002 odvolání proti příslušnému inkasnímu příkazu. Vzhledem k tomu, že inkasní příkaz je založen na zjištěních zprávy o auditu, je zřejmé, že tento opravný prostředek bude muset být přezkoumán s ohledem na připomínky ke zprávě o auditu předložené smluvní stranou. To je o to nezbytnější, že inkasní příkaz týkající se projektu 3428 byl zaslán společnosti GAW-GmbH, a nikoli společnosti GFS-GmbH (smluvní strana). Jak bylo uvedeno výše, Komise se stále musí zabývat námitkami proti auditní zprávě, kterou smluvní strana předložila v dubnu/květnu 2002.

3.5 Za těchto okolností se veřejný ochránce práv domnívá, že v současné době neexistují důvody pokračovat v šetření tohoto aspektu stížnosti. Stěžovatel může samozřejmě zvážit podání nové stížnosti, pokud by nebyl spokojen s konečným rozhodnutím Komise v této věci.

4 Závěr

Na základě šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že v současné době neexistují žádné důvody pro pokračování v šetření. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá. Stěžovatel může samozřejmě zvážit podání nové stížnosti, pokud by nebyl spokojen s konečnými rozhodnutími Komise týkajícími se otázek vznesených v této stížnosti.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

Jacob SÖDERMAN

---

(1) Německé znění stanoviska Komise (bezpochyby omylem) odkazuje na „květen 2002“.

(2) Stanovisko Komise chybně odkazuje na rok 2001.