Vážený pane C.,

Dne 17. srpna 2001 jste podal u evropského veřejného ochránce práv stížnost na Evropskou komisi týkající se článku 7 nařízení Rady (ES) č. 2027/97 ze dne 9. října 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod.

Dne 11. října 2001 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 10. ledna 2002 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření. Dne 22. března, 2. dubna 2002 a 17. června 2002 jsem obdržel Vaše připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou skutečnosti, z nichž jeho stížnost vychází, tyto:

Nařízení Rady 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod bylo přijato dne 9. října 1997 a zveřejněno dne 17. října 1997 (1). Účelem nařízení je uložit upravenou verzi Varšavské úmluvy leteckým dopravcům Společenství pro veškerou přepravu cestujících a doplnit ustanovení o okamžitých zálohových platbách obětem nehod, jakož i o nových požadavcích na informace.

Článek 7 nařízení stanoví, že nejpozději dva roky po jeho vstupu v platnost vypracuje Komise zprávu o uplatňování nařízení, která zohlední hospodářský vývoj a vývoj na mezinárodních fórech. Ke zprávě mohou být připojeny návrhy na revizi nařízení.

Stěžovatel tvrdí, že Komise takovou zprávu nevypracovala.

Stěžovatel uznává, že Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) provádí přezkum Varšavské úmluvy o odpovědnosti leteckých dopravců a že uvedené nařízení je prozatímním opatřením do doby, než bude přezkum ICAO dokončen. Tento přezkum vyvrcholil novou úmluvou: Montrealská úmluva ze dne 28. května 1999.

Stěžovatel rovněž uznává, že Rada je povinna přezkoumat nařízení 2027/97 a že Komise by měla navrhnout změny tohoto nařízení s cílem sladit pravidla platná pro dopravce Společenství s Montrealskou úmluvou, jakmile vstoupí v platnost.

Stěžovatel však poukazuje na to, že tato opatření nemohou nahradit požadavek stanovený v článku 7 nařízení, aby Komise podávala zprávy o uplatňování stávajícího nařízení. Tvrdí, že návrhy Komise na změnu nařízení jsou fatálně chybné, neboť nezohledňují vývoj v členských státech, zejména rozsudek anglického vrchního soudu ze dne 21. dubna 1999 o slučitelnosti předmětného nařízení s předchozími povinnostmi členských států vůči nečlenským státům, které jsou stranami Varšavské úmluvy.

Šetření

Stručně řečeno, Komise uvádí následující:

Varšavská úmluva z roku 1929 a následné protokoly omezily odpovědnost leteckých dopravců na velmi skromné částky a poskytly dopravcům silnou obranu proti nárokům přesahujícím tyto limity. V důsledku toho dostatečně nechránil cestující. Bez bezprostřední vyhlídky na obnovení varšavského systému Komise navrhla a Rada přijala nařízení 2027/97, kterým se zavádí moderní režim odpovědnosti za smrt a zranění. Zabývala se rovněž otázkami pojištění a poskytováním informací cestujícím o podmínkách odpovědnosti dopravců Společenství a dopravců třetích zemí. Jak však bylo v bodech odůvodnění jasně uvedeno, Rada se domnívala, že z dlouhodobého hlediska je vhodnější úplná revize varšavského systému, aby existovala jednotná pravidla na mezinárodní úrovni. Nařízení tedy bylo prozatímním opatřením, které mělo být po přezkumu Varšavské úmluvy znovu zváženo. Tento postoj byl rovněž zohledněn v článku 7, který vyzval Komisi, aby při vypracovávání své zprávy zohlednila vývoj na mezinárodních fórech.

Méně než dva roky po přijetí uvedeného nařízení byla sjednána nová mezinárodní dohoda, Montrealská úmluva. Členské státy a Společenství ji podepsaly v květnu 1999 a ratifikaci by měly dokončit do konce roku 2002. Proto přijaly jasné a vědomé politické rozhodnutí uplatňovat pravidla Montrealské úmluvy v rámci svých příslušných pravomocí na mezinárodní dopravu dopravců Společenství.

Společenství musí následně změnit nařízení 2027/97 tak, aby bylo v souladu s montrealskými pravidly, a nikoli jej revidovat na základě jeho uplatňování po dobu dvou let. Komise proto navrhla pozměňující nařízení, jehož hlavním cílem bylo zavést montrealská pravidla pro odpovědnost dopravců Společenství za mezinárodní i vnitrostátní přepravu. Tato nová pravidla by se vztahovala nejen na odpovědnost za smrt a zranění, ale také za zpoždění a nesprávné nakládání se zavazadly. Dále by se tak zpřísnily požadavky na informování cestujících. Přijetí tohoto pozměňujícího nařízení je téměř dokončeno, neboť Parlament ukončil první čtení a Rada dosáhla politické dohody o společném postoji, který bude brzy přijat.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, Komise nepopírá, že zpráva nebyla vypracována. Tvrdí, že se nedopustil nesprávného úředního postupu tím, že tuto zprávu nevypracoval, neboť mezinárodní vývoj odstranil hlavní důvod pro podávání zpráv o uplatňování nařízení. Tvrdí, že Komise ve svém návrhu pozměňujícího nařízení tento vývoj plně popisuje. Komise dále uvádí, že se nedomnívala, že její stanovisko je „fatálně chybné“, jak je popsáno stěžovatelem, nebo že je chybné vůbec, a to z důvodu nepodání zprávy o uplatňování nařízení 2027/97. Uvádí, že stěžovatel nevznesl žádné důležité otázky, na které by Komise měla odpovědět ve zprávě předcházející jejímu návrhu. Komise zejména nepovažuje rozsudek anglického Vrchního soudu za vývoj hodný podávání zpráv. Bylo by spíše nesprávným úředním postupem odložit provádění pravidel Montrealské úmluvy, což by cestujícím v letecké dopravě přineslo skutečné výhody, a to předložením zprávy, která z velké části ztratila svůj účel, a projednáním této zprávy.

Stěžovatel ve svém vyjádření shrnuje následující body:

Potřeba zprávy o uplatňování stávajícího nařízení v členských státech není nahrazena návrhy na sladění budoucích právních předpisů, které nejsou úmluvami, s Montrealskou úmluvou.

Komise neuvedla, jaké informace mohly být v chybějící zprávě obsaženy, a nebyla schopna prokázat, že některé z navrhovaných témat stěžovatele je irelevantní.

Chybějící zpráva by odhalila názory Komise na dodržování Vídeňské úmluvy a význam rozsudku anglického vrchního soudu, který by měl posoudit Evropský parlament i Rada. Stěžovatel na závěr uvádí, že chybějící zpráva má i nadále zásadní význam pro legislativní proces.

Dopisem ze dne 16. června 2002 stěžovatel informoval veřejného ochránce práv, že pozměňující nařízení bylo přijato a zveřejněno v Úředním věstníku (2). Vzhledem k významu chybějící zprávy požádal stěžovatel veřejnou ochránkyni práv, aby v této věci zahájila šetření z vlastního podnětu.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise nevypracovala zprávu podle článku 7 nařízení Rady 2027/97.

1.2 Komise uvádí, že mezinárodní vývoj odstranil důvod pro podávání zpráv o uplatňování nařízení.

1.3 Nařízení Rady 2027/97 vstoupilo v platnost dne 18. října 1998. Komise měla vypracovat zprávu do 18. října 2000. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí stanovisko Komise, že mezinárodní vývoj změnil její názor na nutnost vypracovat zprávu. Nicméně vzhledem k tomu, že neexistuje žádné právní ustanovení, které by Komisi zprostilo povinnosti vypracovat zprávu, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise nesplnila svou povinnost podle článku 7 nařízení 2027/97. Jedná se o případ nesprávného úředního postupu. Proto bude v tomto ohledu učiněna kritická poznámka.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se jeví jako nezbytné učinit tuto kritickou poznámku:

Vzhledem k tomu, že Komise předložila návrhy na změnu nařízení s cílem zavést pravidla Montrealské úmluvy, která zlepší podmínky odpovědnosti leteckého dopravce za cestující, a vzhledem k tomu, že přijetí tohoto nového nařízení je nyní dokončeno, čímž se zruší povinnost vypracovat dotyčnou zprávu, nezdá se možné usilovat o smírné řešení nebo o návrh doporučení v této věci. Nový článek 7 bude ve skutečnosti vyžadovat, aby Komise vypracovala zprávu o uplatňování pozměňujícího nařízení do tří let ode dne, kdy se toto nařízení začne používat.

Pokud jde o návrh stěžovatele na šetření z vlastního podnětu, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že k řešení zjištěného nesprávného úředního postupu je vhodná kritická poznámka. Veřejný ochránce práv v této souvislosti poukazuje na to, že bude pravidelně požadovat informace o opatřeních přijatých v návaznosti na všechny kritické připomínky vznesené od začátku roku 2002, aby pomohl zabránit podobným případům nesprávného úředního postupu v budoucnu.

Veřejná ochránkyně práv proto tento případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) 1997 Úř. věst. L 285, s. 1.

(2) Nařízení (ES) č. 889/2002 ze dne 13. května 2002, kterým se mění nařízení (ES) č. 2027/97, Úř. věst. L 140, 30.5.2002, s. 2.