Vážený pane X,

Dne 17. května 2001 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se odepření přístupu k veřejné rozpravě v Evropském parlamentu.

Dne 22. srpna 2001 jsem předal stížnost předsedovi Evropského parlamentu a požádal jej, aby do 30. listopadu 2001 předložil stanovisko k Vaší stížnosti. Dne 1. září 2001 jste mi e-mailem zaslal žádost o důvěrné vyřízení Vaší stížnosti. Dne 5. září Vás moji zaměstnanci informovali, že Vaší žádosti bylo vyhověno. Dne 6. září 2001 jsem informoval Parlament, že Vaše stížnost by měla být projednána důvěrně.

Dne 18. prosince 2001 moji zaměstnanci písemně informovali Parlament, že se zdá, že Parlament předložil stanovisko k Vaší stížnosti se zpožděním. Parlament byl požádán, aby předložil své stanovisko do 31. ledna 2002.

Dne 31. ledna 2002 zaslal Parlament své stanovisko ve francouzštině. Moji zaměstnanci se obrátili na Parlament s žádostí o překlad stanoviska do jazyka Vaší stížnosti (angličtina). Dne 14. února 2002 obdrželi moji zaměstnanci překlad, který Vám byl téhož dne předán. Opět dne 14. února 2002 jsem obdržel Vaše připomínky ke stanovisku Parlamentu.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

V květnu 2001 předložil stěžovatel svá obvinění a nároky vůči Evropskému parlamentu.

Podle stěžovatele byly souvislosti jeho stížnosti v souhrnu následující.

Stěžovatel cestoval z Německa do Štrasburku, aby se zúčastnil společné rozpravy Evropského parlamentu – Nové technologie ve vzdělávání zítřka. Rozprava byla naplánována na 14. května 2001 od 17:00 do 21:00. Stěžovateli bylo půl šesté a byl mu odepřen vstup do rozpravy. Bezpečnostní pracovníci Parlamentu stěžovatele informovali, že po 18:30 není nikomu povolen vstup do galerie za účelem účasti na veřejných rozpravách.

Stěžovatel pak požádal o rozhovor s nadřízenými bezpečnostního personálu. Bylo mu řečeno, že všichni nadřízení na ten den odešli a že se bude muset vrátit následující den. Stěžovatel požádal o telefonní číslo, na kterém by mohl získat potvrzení o pravidlech Parlamentu v této věci. Dostal kus papíru, na kterém bylo telefonní číslo.

V průběhu těchto událostí měl stěžovatel problémy s komunikací s bezpečnostními pracovníky. Jeho dojem byl, že bezpečnostní personál odmítl mluvit jiným jazykem než francouzštinou, a to navzdory skutečnosti, že někteří zaměstnanci tvrdili, že mluví nějakou angličtinou.

Stěžovatelka pak viděla úředníka Parlamentu, který byl náhodou na cestě domů. Přistoupil k ní a ona souhlasila, že zavolá do návštěvnické kanceláře Parlamentu. Poté, co úředník zavolal do této kanceláře, potvrdil, že ve skutečnosti existuje pravidlo, které zakazuje přístup do galerie Parlamentu po 18:30.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti vznesl žadatel tato tvrzení:

Stěžovatel tvrdil, že Evropský parlament by měl přijmout opatření, která by zabránila budoucím případům nesprávného úředního postupu, k němuž údajně došlo.

Šetření

Stížnost byla postoupena Parlamentu, který předložil následující stanovisko.

Pokud jde o přístup do galerie jednacího sálu, je povolen do 18:30 během dílčích zasedání Parlamentu. Bezpečnostní pracovníci stěžovatele informovali, že po uplynutí této doby již není možný neomezený přístup do galerie a že nemůže vstoupit do budovy bez zvláštního pozvání.

Tato praxe byla zavedena na základě statistik týkajících se počtu osob, které od té doby galerie využívají, a s ohledem na rozpočtové a bezpečnostní aspekty.

Pokud jde o tvrzení, že bezpečnostní pracovníci odmítli hovořit jiným jazykem než francouzštinou, interní šetření odhalilo, že stěžovatel v té době nevznesl žádný jazykový problém. Stěžovatel byl kontaktován úředníkem bezpečnostní služby, s nímž hovořil telefonicky, a navíc by s ním recepční ve službě mohla hovořit německy. Sekretariát Parlamentu se pokud možno snaží zaměstnávat vícejazyčné zaměstnance.

Stanovisko Parlamentu bylo předáno stěžovateli k vyjádření.

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na svých tvrzeních a tvrzeních a vyzval veřejného ochránce práv, aby zajistil změnu pravidla, že přístup do galerie není po 18:30 bez pozvání povolen.

Stěžovatel rovněž zdůraznil, že neuplatňuje právo komunikovat se zaměstnanci Parlamentu v jakémkoli úředním jazyce, ale domnívá se, že tito zaměstnanci by se měli alespoň snažit skutečně využívat cizojazyčné dovednosti, o nichž tvrdí, že je mají (v tomto případě angličtinu).

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdil, že nebylo správné mu odepřít vstup do jednacího sálu Evropského parlamentu (galerie) za účelem účasti na veřejné diskusi. Stěžovatel dorazil v půl šesté a byl informován, že vstup do rozprav po 18:30 není podle pravidel Parlamentu povolen.

1.2 Parlament ve svém stanovisku uvedl, že po 18:30 již není možný neomezený přístup do galerie bez zvláštního pozvání. Tato praxe byla zavedena na základě statistik týkajících se počtu osob, které od té doby galerie využívají, a s ohledem na rozpočtové a bezpečnostní aspekty.

1.3 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že o hodinách, během nichž je umožněn přístup do galerie Parlamentu, rozhoduje Parlament. Tento přezkum veřejného ochránce práv se omezuje na otázku, zda zaměstnanci Parlamentu jednali v souladu s pravidly, která jsou pro něj závazná.

1.4 Ze skutkových okolností případu vyplývá, že zaměstnanci Parlamentu odepřeli stěžovateli přístup do galerie v souladu s pravidlem, že neomezený přístup do galerie není po 18:30 povolen. Zdá se tedy, že v souvislosti s tímto aspektem stížnosti nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2.1 Stěžovatel tvrdil, že nebylo správné, aby s ním ochranka odmítla komunikovat v jiném jazyce než ve francouzštině.

2.2 Parlament uvedl, že jeho interní šetření odhalilo, že stěžovatel v té době nevznesl žádný jazykový problém. Podle Parlamentu byl stěžovatel kontaktován úředníkem bezpečnostní služby, s nímž hovořil telefonicky, a recepční ve službě by s ním mohla hovořit německy. Dodal, že sekretariát Parlamentu se snaží zaměstnávat vícejazyčné zaměstnance.

2.3 Zásada řádné správy vyžaduje, aby úředníci byli ve vztazích s veřejností smýšlející, korektní, zdvořilí a přístupní (1). V projednávané věci měli tedy bezpečnostní pracovníci Parlamentu povinnost používat veškeré znalosti cizích jazyků, které by mohly usnadnit komunikaci se stěžovatelem.

2.4 Vzhledem k nedostatku konkrétních důkazů nebo spolehlivých svědků však veřejný ochránce práv nepovažuje za možné dospět k závěru o tom, co se stalo během komunikace mezi bezpečnostními pracovníky Parlamentu a stěžovatelem. Na tomto základě se veřejný ochránce práv domnívá, že se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Parlamentu.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Evropského parlamentu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

DALŠÍ POZNÁMKA

Je parlamentní tradicí, že Parlament pracuje otevřeně a že občané mají možnost sledovat jeho jednání. V tomto případě mohly odpovědné osoby prokázat o něco vyšší míru zaměření na služby tím, že podnikly kroky, které stěžovateli umožnily sledovat jednání Parlamentu, i když - aniž by o pravidlech Parlamentu věděl - dorazil o několik minut pozdě.

Veřejný ochránce práv musí poukázat na to, že někteří z jeho návštěvníků se setkali s problémy podobnými těm, které byly vzneseny v tomto případě, tj. že bezpečnostní pracovníci obecně hovoří pouze francouzsky a zřejmě nerozumí žádným jiným jazykům. Zdá se, že úsilí generálního sekretariátu Parlamentu o zaměstnávání vícejazyčných zaměstnanců se v praxi plně nedostalo k osobám odpovědným za nábor příslušníků ostrahy.

Vzhledem k tomu, že setkání s bezpečnostními pracovníky je často prvním kontaktem občanů s Evropským parlamentem, bylo by dobré povzbudit správu Parlamentu, aby ve spolupráci s bezpečnostními službami zajistila občanům možnost používat alespoň jeden z nejčastěji používaných úředních jazyků Evropské unie s možností kontaktovat nadřízeného za účelem další pomoci v případě problémů u vchodů do jeho prostor.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropského parlamentu.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Viz článek 12 kodexu řádné správní praxe, který Evropský parlament schválil usnesením ze dne 6. září 2001. Kodex je k dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/code/pdf/en/code_en.pdf