Vážený pane Z.,

Dne 11. června 2001 jste podal stížnost týkající se zpracování nabídky 2000/S 144-094468 (překlady do němčiny) Evropskou komisí. Tvrdil jste, že vás Komise z tohoto nabídkového řízení nesprávně vyloučila.

Dne 18. června 2001 jsem předal stížnost Komisi k vyjádření.

Komise zaslala své stanovisko k Vaší stížnosti dne 6. srpna 2001. Stanovisko Komise jsem Vám předala dne 21. srpna 2001 s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete, nejpozději do 30. září 2001. Žádné takové připomínky od vás nebyly obdrženy.

Nyní vám píši, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatelem je překladatel, který předložil nabídku v reakci na výzvu k podávání nabídek (referenční číslo 2000/S 144-094468 - Překlady do němčiny) zveřejněnou Evropskou komisí.

Bod 2.1 "Cahiers des charges" požadoval, aby uchazeči předložili "amtliche Bescheinigung" (úřední dokument), který prokazuje, že zaplatili daně a příspěvky na sociální zabezpečení ve svém členském státě. Stěžovatel se obrátil na svého daňového poradce, který mu sdělil, že není schopen vydat "oficiální" dokument. Stěžovatel se poté obrátil na daňový orgán v místě svého bydliště v Německu, který jej informoval, že nemůže takové doklady vydat osobám samostatně výdělečně činným, jako je stěžovatel. Daňový orgán však stěžovateli poskytl dokument potvrzující tuto skutečnost. Stěžovatel předložil tento dokument spolu se svou nabídkou.

Dne 29. března 2001 byl stěžovatel informován, že jeho nabídka byla odmítnuta, jelikož nepředložil potřebný dokument. Dne 4. dubna 2001 se stěžovatel proti tomuto rozhodnutí odvolal a tvrdil, že nebyl schopen bez vlastního zavinění předložit požadovaný úřední doklad, jelikož daňový orgán nemohl takový doklad vydat a neexistuje žádný jiný orgán, který by mohl taková potvrzení vydat. Na svou čest prohlásil, že vždy dodržoval své povinnosti platit daně a příspěvky na sociální zabezpečení. Stěžovatel dále poukázal na to, že řadu let pracoval pro Komisi a překladatelské středisko EU jako překladatel. Komise stížnost dne 30. května 2001 zamítla s odůvodněním, že netrvala na potvrzení daňového orgánu, "ale výslovně poukázala na to, že jiné dokumenty (např. prohlášení vašeho daňového poradce) jsou možné".

Stěžovatel ve své stížnosti podané veřejnému ochránci práv v červnu 2001 popřel, že by mu takové informace byly poskytnuty. Dodal, že příslušný útvar ho telefonicky informoval, že německý překlad výzvy k podávání nabídek se jeví jako "nešťastný", a vyzval ho, aby se obrátil na veřejného ochránce práv.

Stěžovatel tvrdil, že byl z nabídkového řízení neprávem vyloučen.

Šetření

Stížnost byla zaslána Komisi k vyjádření stanoviska.

Komise ve svém stanovisku uvedla tyto připomínky:

V červenci 2000 vyhlásila překladatelská služba Komise celkem jedenáct výběrových řízení s cílem sestavit nové seznamy externích překladatelů. Nabídka týkající se německého jazyka byla zveřejněna v Úředním věstníku dne 29. července 2000 pod referenčním číslem 2000/S 144-094468 [1]. Příslušná dokumentace - výzva k podávání nabídek, technické specifikace ("Cahiers des charges") a návrh smlouvy - byly zpřístupněny veřejnosti v elektronické podobě prostřednictvím serveru Europa Komise. Dále byl zaslán dopis vyzývající adresáty k podání nabídek osobám (včetně stěžovatele), jejichž jména byla zapsána do databáze externích překladatelů pracujících pro Komisi. Nabídky musely být doručeny do 2. října 2000.

V reakci na dotčenou nabídku bylo obdrženo celkem 117 nabídek. Tyto nabídky byly vyhodnoceny ve dvoustupňovém řízení. V první fázi byl zkontrolován soulad s určitými formálními požadavky. Zbývající žádosti byly poté posouzeny výběrovou komisí složenou ze zkušených státních zaměstnanců, zda splňují kritéria a podmínky stanovené ve výzvě k podávání nabídek a v "Cahiers des charges".

Ustanovení čl. 2 odst. 1 "Cahiers des charges" stanoví pět kritérií, která vedla k vyloučení žádostí. U čtyř z těchto kritérií stačilo, aby uchazeči předložili prohlášení. Pokud jde o páté kritérium, "Cahiers des charges" stanovil, že žadatelé musí předložit "úřední doklad" ("amtliche Bescheinigung"), aby prokázali, že splnili své povinnosti platit daně a příspěvky na sociální zabezpečení v příslušném členském státě. Výraz „úřední dokument“ tak musel být postaven vedle výrazu „prohlášení“. Znamenalo to, že osvědčení příslušného orgánu je nezbytné k prokázání toho, že příslušné povinnosti byly splněny. Neexistoval však žádný přesný údaj o tom, které tělo bylo míněno. Vzhledem k tomu, že výzva k podávání nabídek byla určena žadatelům z 15 členských států, bylo nutné ponechat žadatelům v tomto ohledu určitý prostor pro uvážení.

Výzva k podávání nabídek zveřejněná v Úředním věstníku, která byla jediným právně závazným textem v případě sporu, dále rozšířila možnosti nabízené žadatelům v tomto ohledu tím, že stanovila, že žadatel musí „předložit důkaz o tom, že splnil své povinnosti týkající se daní a příspěvků na sociální zabezpečení v souladu s právními předpisy země, v níž je usazen“ (bod 14 písm. b)).

Výběrová komise měla za to, že navzdory tomu, že se stěžovatel obrátil na daňový orgán, nepředložil důkazy, které by prokazovaly, že zaplatil daně. Stěžovatel byl dne 29. března 2001 informován, že jeho žádost byla zamítnuta. Zároveň mu však bylo sděleno, že se může proti tomuto rozhodnutí odvolat do 30. dubna 2001.

Stěžovatel poté telefonicky kontaktoval příslušný útvar Komise, aby požádal o vysvětlení a označil svůj nesouhlas. Útvary Komise mu poskytly informace nezbytné k podání žádosti o přezkoumání jeho žádosti. Stěžovatel následně dopisem ze dne 4. dubna 2001 podal odvolání, které Komise zamítla.

Komise měla za to, že stěžovatel vyložil výraz „úřední dokument“ příliš úzce. Dokument vydaný německým daňovým orgánem, který mu byl předložen stěžovatelem, potvrdil, že tento orgán nebyl schopen vydat „amtliche Bescheinigung“. To však neznamená, že by žádný jiný orgán nemohl takový dokument poskytnout. Podle názoru Komise se měl stěžovatel pokusit získat tento dokument jinde. V této souvislosti Komise uvedla, že průzkum 57 z 84 nabídek, které přijala, ukázal, že úspěšní žadatelé předložili osvědčení svého daňového poradce, osvědčení advokáta nebo „Lohnsteuerkarte“ (daňový list). Komise měla rovněž za to, že stěžovatel zahájil činnost příliš pozdě vzhledem k tomu, že se obrátil na daňovou správu až dne 2. října 2000, tedy v den uzávěrky pro podání žádostí. Kromě toho měla Komise za to, že stěžovatel nekonzultoval příslušný útvar, který měl nejlepší předpoklady k tomu, aby mu pomohl. V této souvislosti Komise poukázala na to, že dopis vyzývající adresáty k podání nabídek naznačoval, že dotčená služba je k dispozici pro poskytnutí doplňujících informací o technických aspektech nabídky.

Od stěžovatele nebyly obdrženy žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel předložil nabídku v reakci na výzvu k podávání nabídek zveřejněnou Komisí (referenční číslo 2000/S 144-094468 - Překlady do němčiny). Bod 2.1 "Cahiers des charges" požadoval, aby uchazeči předložili "amtliche Bescheinigung" (úřední dokument), který prokazuje, že zaplatili daně a příspěvky na sociální zabezpečení ve svém členském státě. Stěžovatel se obrátil na svého daňového poradce, který mu sdělil, že není schopen vydat "oficiální" dokument. Stěžovatel se poté obrátil na daňový orgán v místě svého bydliště v Německu, který jej informoval, že nemůže takové doklady vydat osobám samostatně výdělečně činným, jako je stěžovatel. Daňový orgán však stěžovateli poskytl dokument potvrzující tuto skutečnost. Stěžovatel tento dokument doplnil do své žádosti. Komise žádost zamítla s odůvodněním, že stěžovatel nepředložil potřebný dokument. Stěžovatel tvrdí, že jeho vyloučení z nabídkového řízení bylo nesprávné.

1.2 Komise se domnívá, že stěžovatel vyložil výraz "oficiální dokument" příliš úzce. Má rovněž za to, že stěžovatel zahájil činnost příliš pozdě vzhledem k tomu, že se obrátil na daňovou správu až dne 2. října 2000, tedy v den uzávěrky pro podání žádostí. Komise se dále domnívá, že stěžovatel nekonzultoval příslušný útvar, který měl nejlepší předpoklady k tomu, aby mu pomohl. V této souvislosti Komise poukazuje na to, že dopis vyzývající adresáty k podání nabídek naznačoval, že dotčená služba byla k dispozici pro poskytnutí doplňujících informací o technických aspektech nabídky.

1.3 Stěžovatel se ke stanovisku Komise nevyjádřil.

1.4 Než se zaměříme na věc samou, je třeba poznamenat, že veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby ve lhůtě tří měsíců předložila stanovisko ke stížnosti. Velmi podrobné stanovisko Komise bylo ve skutečnosti zasláno již o něco déle než měsíc poté, co Komise obdržela stížnost. K tomuto stanovisku byl připojen ucelený soubor všech příslušných dokumentů. Veřejný ochránce práv by rád zdůraznil, že oceňuje značné úsilí, které Komise vynaložila, aby urychlila vyřizování této stížnosti.

1.5 Veřejný ochránce práv konstatuje, že podle "Cahiers des charges" museli žadatelé předložit "amtliche Bescheinigung" (oficiální dokument), který prokazuje, že splnili příslušné povinnosti. Ačkoli osoba nebo subjekt, který mohl takový dokument vydat, nebyl specifikován, použitý výraz jasně znamená, že byl míněn orgán veřejné moci nebo osoba či subjekt pověřený výkonem veřejné moci. Zdá se, že Komise souhlasí s tím, že dokument vydaný německým daňovým orgánem, který jí byl předložen stěžovatelem, potvrzuje, že tento orgán nebyl schopen takové „amtliche Bescheinigung“ vydat. Tvrdí však, že to neznamenalo, že by žádný jiný orgán nemohl takový dokument poskytnout. Podle názoru Komise se měl stěžovatel pokusit získat tento dokument jinde. V této souvislosti Komise odkazuje na další žadatele, kteří předložili osvědčení svého daňového poradce, osvědčení advokáta nebo „Lohnsteuerkarte“ (daňový list). Ani osvědčení daňového poradce, ani osvědčení advokáta však nelze kvalifikovat jako „amtliche Bescheinigung“ v akceptovaném smyslu výrazu v německém jazyce. Kromě toho se zdá, že „Lohnsteuerkarte“ je k dispozici pouze zaměstnaným osobám. Stěžovatel je však osobou samostatně výdělečně činnou. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že Komise nebyla schopna vyvrátit tvrzení stěžovatele, že nebyl schopen poskytnout "amtliche Bescheinigung", jak se zdálo vyžadovat čl. 2 odst. 1 "Cahiers des charges".

1.6 Je pravda, že výzva k podávání nabídek zveřejněná v Úředním věstníku, která byla jediným právně závazným textem v případě sporu, takový dokument nevyžadovala, ale pouze za předpokladu, že žadatel musí "předložit důkaz o tom, že splnil své povinnosti týkající se daní a příspěvků na sociální zabezpečení v souladu s právními předpisy země, ve které je usazen" (bod 14 písm. b) bez upřesnění druhu důkazů, které se očekávaly. Komise však ve svém dopise ze dne 29. března 2001 založila zamítnutí žádosti stěžovatele na nepředložení "amtliche Bescheinigung" podle čl. 2 odst. 1 "Cahiers des charges". Pro úplnost je třeba dodat, že nic nepotvrzuje tvrzení Komise uvedené v jejím dopise ze dne 30. května 2001, že netrvala na potvrzení daňového orgánu, "ale výslovně poukázala na to, že jiné dokumenty (např. prohlášení vašeho daňového poradce) jsou možné"(2).

1.7 Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel nepředložil dokument, který by prokazoval, že splnil své povinnosti platit daně a příspěvky na sociální zabezpečení ve svém členském státě. Veřejný ochránce práv se však domnívá, že toto selhání bylo způsobeno zavádějícím zněním příslušné podmínky v čl. 2 odst. 1 "Cahiers des charges". Komise sama ve svém stanovisku konstatuje, že šest žádostí (včetně žádostí stěžovatele) bylo zamítnuto z důvodu neposkytnutí „amtliche Bescheinigung“. Je tedy dosti pravděpodobné, že stěžovatel nebyl jediným žadatelem, kterému zavádějící formulace příslušné podmínky způsobila problémy.

1.8 Je řádnou správní praxí v nabídkových řízeních, aby administrativa jasně stanovila podmínky, které musí žadatelé splňovat. V projednávané věci Komise požadovala, aby žadatelé předložili „amtliche Bescheinigung“ (úřední dokument), který prokazuje, že zaplatili daně a příspěvky na sociální zabezpečení ve svém členském státě. Zdá se, že pro takovou osobu, jako je stěžovatel, nebylo možné takový dokument získat od orgánu veřejné moci nebo od osoby či subjektu pověřených výkonem veřejné moci, jak vyplývá ze znění tohoto pojmu. Komise nevyjasnila, že osvědčení jiných osob nebo subjektů, např. daňového poradce nebo advokáta, by bylo považováno za dostatečné. Vyloučení stěžovatele z důvodu nepředložení takového dokumentu tedy představuje nesprávný úřední postup. Veřejná ochránkyně práv proto považuje za nezbytné učinit v tomto ohledu kritickou poznámku.

Na základě šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit tyto kritické poznámky:

Vzhledem k tomu, že se tyto aspekty věci týkají postupů souvisejících s konkrétními událostmi v minulosti, není vhodné usilovat o smírné urovnání této záležitosti. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Úř. věst. 2000, S 144.

(2) Komise rovněž poskytla francouzské znění tohoto dopisu, v němž příslušná pasáž zní takto: „Cependant, nous ne demandions pas nécessairement un document délivré par le Finanzamt;d'autre moyens de preuve étaient possibles en ce qui concerne votre situation fiscale, et notamment une déclaration de votre Steuerberater.“ Je-li francouzské znění originálem a dopisem zaslaným stěžovateli jeho překlad, je snaha Komise sestavit seznam příslušných externích překladatelů nejsrozumitelnější.