Vážený pane V.,

Dne 21. února 2001 jste podal stížnost kanceláři poslance Evropského parlamentu pana van den Bose jménem obce Zutphen ohledně komplikací projektu v Tartu (Estonsko) financovaného Evropskou komisí v rámci programu Phare/ECOS-Ouverture. Tato stížnost mi byla předána dne 27. března 2001.

Dne 4. dubna 2001 jsem předal stížnost předsedovi Komise. Komise zaslala své stanovisko dne 9. července 2001. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 12. září 2001.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele byly relevantní tyto skutečnosti:

Stěžovatel, obec Zutphen v Nizozemsku, si stěžuje na vývoj projektu v estonském Tartu, který je financován Evropskou komisí v rámci programu Phare/ECOS-Ouverture. Projekt byl schválen v prosinci 1995. Mnoho průtahů projekt zkomplikovalo. V červnu 1997 již stěžovatel podal evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na nesprávný úřední postup v projektu (592/97/PD)(1).

Tento žalobní důvod se týká plateb, které by Komise měla provést ve prospěch programu ECOS Ouverture. Tato posledně uvedená společnost následně platí obci Zutphen, která je hlavním partnerem dotčeného projektu.

Dne 1. prosince 2000 obdržel stěžovatel dopis od ředitele programu ECOS-Ouverture, podle kterého Komise nevyplatí poslední část financování (celková částka € 2 749). Důvody spočívaly v tom, že ze zprávy o auditu, kterou si vyžádala Komise, vyplynulo, že stěžovatel změnil cíl projektu a nedodržel načasování projektu.

Stěžovatel s tímto odmítnutím nesouhlasil, a proto dne 19. února 2001 napsal Komisi (GŘ pro regionální politiku, ředitelství F). Stěžovatel ve svém dopise uvádí, že projekt splnil krátkodobé cíle návrhu projektu. Na dopis nebyla obdržena žádná odpověď.

Stěžovatel proto podal tuto stížnost a tvrdil, že Komise by měla zaplatit poslední část projektu, a to částku € 2 749 v souladu s dopisem stěžovatele Komisi ze dne 19. února 2001.

Šetření

Komise ve svém stanovisku nejprve popsala okolnosti případu. Stížnost se týká projektu s názvem Tartu, který je realizován v rámci energetického programu ECOS-Ouverture (smlouva Energie II) a je spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR). Týká se projektu spolupráce mezi městy Zutphen, Deventer, Dronten (v Nizozemsku), Uppsala (Švédsko) a Tartu (Estonsko). Stěžovatel je předkladatelem projektu v rámci tohoto programu. Smlouva Energy II byla uzavřena v roce 1998 mezi Komisí a Radou evropských obcí a regionů (CEMR) a radou města Glasgow (GCC) (správcovské organizace), které měly smlouvu s projektem Tartu, rovněž uzavřenou v roce 1998.

Komise zdůrazňuje, že tato stížnost je druhou stížností podanou ohledně projektu Tartu s ohledem na smlouvu uzavřenou v roce 1995 mezi týmiž stranami, jak bylo uvedeno výše. V rámci prvního žalobního důvodu byla Komise obviněna z nesprávného úředního postupu. Veřejná ochránkyně práv se však domnívala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Na základě smlouvy uzavřené v roce 1995 Komise prodloužila platnost některých projektů v oblasti energetiky, které si přály pokračovat (tj. smlouvy Energy II). Tartu bylo jedním z projektů, u nichž bylo požádáno o prodloužení.

V této (druhé) stížnosti stěžovatel tvrdí, že Evropská komise nezaplatila konečnou část projektu ve výši € 2 749 EUR. V návaznosti na svou žádost již Komise stěžovatele podrobně informovala o důvodech neprovedení platby. V dopise Komise ze dne 3. dubna 2001 jsou uvedeny tyto klíčové prvky:

Jak již bylo uvedeno výše, smlouva Komise týkající se programu ECOS-Ouverture Energy II byla uzavřena s CEMR a GCC. Tyto subjekty řídí program podle smluvních pravidel. Platby Komise se provádějí přímo těmto subjektům, a nikoli jednotlivým předkladatelům projektů. Úkolem CEMR a GCC je provádět platby včetně konečné platby, pokud je to odůvodněno vzniklými způsobilými výdaji, předkladatelům projektů.

Z toho vyplývá, že stěžovatel nemůže požadovat žádnou platbu přímo od Komise, ale musí požadovat platbu od řídících orgánů.

Stěžovatel nejprve uvedl, že jeho první stížnost veřejnému ochránci práv byla řádně odůvodněna, protože dva komisaři napsali omluvné dopisy.

Stěžovatel uvedl, že cíle projektu byly zachovány, ale že realizace vyžadovala změnu, aby bylo dosaženo dobrých výsledků. Dopis Komise ze dne 3. dubna 2001 se týkal schválené změny názvu projektu, nikoli však cílů nebo výsledků. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že projekt byl úspěšný a že mezi místními orgány a obyvatelstvem existovala vynikající spolupráce.

Stěžovatel uvedl, že poté, co obdržel informace z Glasgow, bude poslední oddíl nakonec zaplacen.

Pokud jde o argument Komise, že řízení projektu přísluší podnikům CEMR a GCC a že stěžovatel musí požadovat platbu od nich, a nikoli od Komise, stěžovatel poznamenal, že to není v souladu se skutečností: jak CEMR, tak GCC uvedly, že nemohou platit, protože „Brusel“ neposkytl nezbytné prostředky. Stěžovatel konkrétněji odkázal na dopis ze dne 11. dubna 2001 obdržený od ECOS-Ouverture, podle něhož byla nezaplacení způsobeno úsporami ve výši € 2 milionů, které Komise provedla na smlouvách ECOS-Ouverture. To bylo v rozporu s prohlášeními Komise v jejím dopise ze dne 3. dubna 2001. CEMR i GCC si na tuto situaci stěžovaly Komisi. Německý dodavatel dokonce od projektu odstoupil, protože nebylo možné spolupracovat s Komisí.

V telefonickém rozhovoru se službami veřejného ochránce práv dne 26. října 2001 stěžovatel uvedl, že částka € 2 749 byla nakonec vyplacena dne 24. října 2001. Stěžovatel byl s tímto konkrétním výsledkem spokojen. Trval však na tom, že je obecně velmi nespokojen se zpožděními a celou organizací programu odpovědnými útvary Komise. Naznačil proto, že by veřejný ochránce práv měl prošetřit způsob, jakým Komise program vede.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdí, že Komise by měla zaplatit poslední část projektu, a to částku € 2 749 v souladu s dopisem stěžovatele Komisi ze dne 19. února 2001.

1.2 Komise uvedla, že smlouva týkající se programu ECOS-Ouverture Energy II byla uzavřena s EMR a GCC a že právě tyto subjekty program spravují a měly by provést platby stěžovateli. Stěžovatel nemůže požadovat žádnou přímou platbu od samotné Komise.

1.3 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že v rámci programů ECOS-Ouverture Komise nejprve vyplácí finanční příspěvky subjektům, s nimiž uzavřela smlouvu na základě výzvy k předkládání návrhů. Následně tyto subjekty –, které ve skutečnosti tvoří finanční zprostředkovatele –, převádějí částky konečným příjemcům projektu. V projednávané věci tedy Komise musela zaplatit příspěvky Radě evropských obcí a regionů (CEMR) a Radě města Glasgow (GCC), které následně musely zaplatit částky stěžovateli.

1.4 Z připomínek stěžovatele a z telefonického rozhovoru s úřadem evropského veřejného ochránce práv vyplývá, že stěžovatel nakonec dne 24. října 2001 obdržel platbu dlužné částky ve výši € 2 749 EUR. Stěžovatel uvedl, že je s tímto konkrétním výsledkem spokojen. Zdá se proto, že toto tvrzení bylo vyřízeno ke spokojenosti stěžovatele.

Z připomínek stěžovatele vyplývá, že Komise podnikla kroky k vyřešení této záležitosti, a tím stěžovatele uspokojila. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

DALŠÍ POZNÁMKA

Pokud jde o tvrzení stěžovatele uvedené v jeho připomínkách, že byl obecně velmi nespokojen se zpožděními a celou organizací programu ECOS-Ouverture odpovědnými útvary Komise, veřejná ochránkyně práv předává připomínky Komisi, aby ji informovala a zvážila možná další opatření.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Věc byla ukončena dne 16. dubna 1999 rozhodnutím 005686. Veřejný ochránce práv nezjistil žádný nesprávný úřední postup, protože Komise uznala, že projekt nefunguje správně, a omluvila se za něj. Komise rovněž uvedla, že byla přijata další opatření ke zlepšení hladkého fungování projektu. Rozhodnutí je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv http://www.ombudsman.europa.eu.