Vážený pane V.,

Dne 17. ledna 2001 jste jménem organizace Eurowatch (dále jen „stěžovatel“) podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se odepření přístupu k 37 přehledům z roku 1999 o terorismu rozeslaným členským státům (uvedeným ve výroční zprávě Europolu za rok 1999).

Dne 23. února 2001 jsem předal stížnost řediteli Europolu. Europol zaslal své stanovisko dne 23. května 2001 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Zdá se, že od vás nebyly obdrženy žádné připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatelem je výzkumný úřad pro evropskou spravedlnost a vnitřní politiku. Dne 13. října 2000 požádala Europol o přístup k dokumentům, a sice k 37 přehledům z roku 1999 o terorismu, které byly rozeslány členským státům (uvedeným ve výroční zprávě Europolu za rok 1999).

Dne 1. prosince 2000 Europol odepřel přístup z důvodu ochrany veřejného zájmu (vyšetřování). Europol uvedl, že bez ohledu na skutečnost, že tyto dokumenty jsou založeny na materiálech z otevřených zdrojů, by výběr témat, jimiž se zabývají přehledy, mohl poskytnout informace o zájmu Europolu v konkrétních oblastech teroristických činností. V důsledku toho by veřejné povědomí mohlo narušit účinnost boje proti těmto formám trestné činnosti.

Dne 12. prosince 2000 podal stěžovatel potvrzující žádost, ale dne 11. ledna 2001 Europol znovu odepřel přístup k požadovaným dokumentům ze stejných důvodů.

Dne 17. ledna 2001 podal stěžovatel stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv. Tvrdil, že rozhodnutí Europolu odepřít přístup k 37 přehledům z roku 1999 o terorismu bylo neodůvodněné, protože požadované informace byly materiály z otevřených zdrojů, které nelze považovat za důvěrné. Stěžovatel rovněž uvedl, že argument Europolu, podle něhož by zveřejnění dokumentů mohlo poskytnout informace o zájmu Europolu v konkrétních oblastech teroristických činností, není přesvědčivý.

Šetření

Europol uvedl, že rozhodnutím své správní rady ze dne 21. června 2000 uplatňuje jako předběžné opatření obdobně rozhodnutí Rady ze dne 20. prosince 1993 o přístupu veřejnosti k dokumentům Rady (1). To je tedy právní základ pro posouzení stížnosti.

Žádost stěžovatele ze dne 13. října 2000 se týkala 37 přehledů o terorismu, které Europol vypracoval a rozeslal členským státům, jak je uvedeno ve výroční zprávě Europolu za rok 1999. Přezkumy se skládají z materiálů s otevřeným zdrojovým kódem, které vybírají a editují odborníci Europolu na terorismus.

Jak původní žádost stěžovatele, tak jeho potvrzující žádost ze dne 12. prosince 2000 byly připraveny pro rozhodnutí ředitele interního výboru pro přístup veřejnosti k dokumentům. Tento orgán se skládá ze zástupců různých útvarů Europolu, včetně operativních částí organizace. Kromě toho byly konzultovány osoby odpovědné za požadované dokumenty.

Důvody pro odepření přístupu z důvodu ochrany veřejného zájmu v souladu s článkem 4 rozhodnutí Rady jsou tyto:

Za prvé, výběr témat, která mají být zahrnuta do souboru, odhaluje konkrétní oblasti teroristických činností, které jsou předmětem zájmu Europolu. Výběr provádějí odborníci Europolu na terorismus, kteří zastupují odborné znalosti získané v členských státech. Informovanost veřejnosti o konkrétních oblastech teroristických činností, které jsou v zájmu Europolu, by mohla narušit účinnost boje proti trestným činům souvisejícím s terorismem.

Zadruhé by přístup veřejnosti k přehledům poškodil důvěru členských států v práci Europolu, zejména v oblasti boje proti terorismu. Přehledy jsou produkty Europolu, které jsou speciálně přizpůsobeny potřebám členských států. Zpřístupnění dokumentů by tak mohlo rovněž poskytnout informace o činnostech členských států v těchto oblastech.

Závěrem lze říci, že rozhodnutí Europolu o odepření přístupu bylo založeno na ochraně veřejné bezpečnosti, a tedy na veřejném zájmu. Při poměřování oprávněného zájmu žalobce na přístupu k dokumentům s právní povinností Europolu a členských států EU předcházet terorismu a bojovat proti němu se mělo za to, že posledně uvedený zájem jasně převažuje nad prvním zájmem. Europol měl tedy za to, že odepření přístupu k dokumentům bylo odůvodněné a že argumenty předložené žalobci k odůvodnění tohoto rozhodnutí byly přesvědčivé.

Stěžovatel nepředložil ke stanovisku Europolu žádné připomínky.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí Europolu odepřít přístup k 37 přehledům z roku 1999 o terorismu bylo neodůvodněné, protože požadované informace byly materiály z otevřených zdrojů, které nemohly být považovány za důvěrné. Stěžovatel rovněž uvedl, že argument Europolu, podle něhož by zveřejnění dokumentů mohlo poskytnout informace o zájmu Europolu v konkrétních oblastech teroristických činností, není přesvědčivý.

1.2 Europol uvedl, že mu byl odepřen přístup z důvodu ochrany veřejného zájmu v souladu s článkem 4 rozhodnutí Rady 93/731/ES. Uvedla, že informovanost veřejnosti o konkrétních oblastech teroristických činností, které jsou v zájmu Europolu, by mohla narušit účinnost boje proti trestným činům souvisejícím s terorismem. Europol rovněž poukázal na to, že zpřístupnění dokumentů by mohlo poskytnout informace o činnostech členských států v těchto oblastech.

1.3 Žádost stěžovatele o přístup k 37 přehledům z roku 1999 o terorismu musí být posouzena podle rozhodnutí Rady 93/731/ES, které je použitelné v Europolu jako prozatímní opatření na základě rozhodnutí jeho správní rady ze dne 21. června 2000 a které je zveřejněno na internetových stránkách Europolu. Výjimky týkající se přístupu k dokumentům jsou uvedeny v článku 4 rozhodnutí Rady. Článek 4 odst. 1 stanoví, že „přístup k dokumentu Rady se neposkytne, pokud by jeho zpřístupnění mohlo ohrozit ochranu veřejného zájmu (veřejná bezpečnost, mezinárodní vztahy, měnová stabilita, soudní řízení, inspekce a vyšetřování)“.

1.4 Soud prvního stupně ve svém rozsudku ve věci T-174/95 rozhodl, že "cílem rozhodnutí 93/731 je naplnit zásadu co nejširšího přístupu občanů k informacím s cílem posílit demokratický charakter institucí a důvěru veřejnosti ve správu"(2). Veřejný ochránce práv však konstatuje, že samotná povaha policejní práce nutně zahrnuje nakládání s informacemi a dokumenty, s nimiž musí být v zájmu občanů zacházeno důvěrně (3).

1.5 V projednávané věci se důvod, kterého se Europol dovolává, aby odepřel přístup k dokumentům požadovaným stěžovatelem, a sice že výběr témat, jimiž se zabývají přehledy, by mohl poskytnout informace o zájmu Europolu v konkrétních oblastech teroristických činností a že znalost těchto přehledů ze strany veřejnosti by mohla narušit účinnost boje proti těmto formám trestné činnosti, jeví jako opodstatněný.

1.6 Na základě výše uvedeného se veřejný ochránce práv domnívá, že Europol byl oprávněn odepřít přístup k dokumentům na základě ochrany veřejného zájmu (veřejné bezpečnosti), jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 rozhodnutí 93/731. Veřejný ochránce práv proto nezjistil žádný nesprávný úřední postup.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Europolu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován ředitel Europolu.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Rozhodnutí Rady 93/731/ES o přístupu veřejnosti k dokumentům Rady (Úř. věst. 1993, L 340/43).

(2) Věc T-174/95, Svenska Journalistförbundet v. Rada, [1998] Sb. rozh. II-2289, bod 66.

(3) Výroční zpráva veřejného ochránce práv za rok 1999, s. 257.