Vážený pane B.,

Dne 1. února 2001 jste jménem organizace Eurowatch (dále jen „stěžovatel“) podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se odepření přístupu k pracovnímu programu Europolu na rok 2001 (dokument 11523/00 EUROPOL 25).

Dne 23. února 2001 jsem předal stížnost generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie. Rada zaslala své stanovisko dne 11. května 2001. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 29. června 2001.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele byly relevantní tyto skutečnosti:

Stěžovatelem je výzkumný úřad pro evropskou spravedlnost a vnitřní věci. Dne 26. října 2000 požádala Radu o přístup k pracovnímu programu Europolu na rok 2001 (dokument 11523/00 EUROPOL 25). Dne 14. listopadu 2000 Rada odepřela přístup z těchto důvodů: Rada konstatovala, že požadovaným dokumentem je poznámka předsednictví určená Výboru článku 36 o pracovním programu Europolu na rok 2001, která obsahuje informace o plánovaných činnostech a prioritách. Konkrétně dokument pojednává o možnostech posílení boje proti organizované trestné činnosti a nedovolenému přistěhovalectví. Obsahuje rovněž připomínky k operativním opatřením proti padělání eura. Zveřejnění těchto informací by ohrozilo účinnost těchto opatření a bylo by v rozporu s veřejným zájmem. Rada proto odepřela přístup k požadovanému dokumentu na základě čl. 4 odst. 1 (veřejná bezpečnost) rozhodnutí 93/731/ES (1).

Dne 22. listopadu 2000 podal stěžovatel potvrzující žádost, ale dne 15. prosince 2000 Rada potvrdila jeho zamítnutí. Rada uvedla, že:

„Pracovní program Europolu na rok 2001 (dokument 11523/00) se týká budoucích pracovních metod a obecného způsobu fungování organizace. Obsahuje podrobnosti o některých konkrétních projektech, které budou provedeny v roce 2001 a jejichž obecné znalosti by mohly ohrozit účinnost těchto projektů. Zvláštní úkoly Europolu v oblasti předcházení trestné činnosti a prosazování práva v souladu s Úmluvou o Europolu vytvářejí oprávněnou potřebu omezit přístup veřejnosti k těmto informacím. Aby Europol a donucovací orgány členských států mohly účinně pracovat, je nezbytné zadržet informace o tom, na čem Europol plánuje pracovat a jak to hodlá dělat. V důsledku toho musí být přístup k tomuto dokumentu odepřen na základě čl. 4 odst. 1 rozhodnutí (veřejná bezpečnost).

Pokud jde o poznámky žadatele týkající se pracovního programu na rok 2000, je třeba poznamenat, že obsah pracovního programu na rok 2001 se liší od předchozího programu v tom smyslu, že na žádost orgánů členských států obsahuje více podrobností týkajících se konkrétních činností Europolu.

Otázka, zda je Rada podle článku 4 rozhodnutí 93/731/ES právně povinna přezkoumat, zda by měl být poskytnut částečný přístup k informacím obsaženým v dokumentu, je v současné době předmětem přezkumu Soudního dvora (věc C-353/99 P).

Dne 1. února 2001 tedy stěžovatel podal k veřejnému ochránci práv stížnost, v níž tvrdil, že odmítnutí Rady poskytnout přístup k pracovnímu programu Europolu na rok 2001 bylo neodůvodněné, protože byly uvolněny předchozí pracovní programy. Stěžovatel uvedl, že je sporné, zda dokument obsahuje důvěrné a provozní informace, a že není správné, aby se celý pracovní program stal důvěrným, protože jeden oddíl by obsahoval provozní informace.

Šetření

Ve svém stanovisku Rada uvedla, že argumenty předložené stěžovatelem nejsou takové povahy, aby ji vedly k přehodnocení jejího rozhodnutí ze dne 14. prosince 2000.

V reakci na první tvrzení stěžovatele, že předchozí pracovní programy byly zveřejněny, Rada již ve svém rozhodnutí ze dne 14. prosince 2000 uvedla, že obsah pracovního programu na rok 2001 se liší od předchozího programu v tom smyslu, že na žádost orgánů členských států obsahuje více podrobností týkajících se konkrétních činností Europolu. Vzhledem k tomu, že předchozí pracovní programy předložené Europolem Radě byly delegacemi kritizovány za to, že neposkytují žádné nebo poskytují příliš málo informací o operativních aspektech činnosti Europolu, pracovní program na rok 2001 obsahoval podrobnější informace o plánovaných operacích Europolu. Je zcela zřejmé, že zpřístupnění informací o plánovaných operacích Europolu v běžném roce před jejich skutečným uskutečněním by mohlo skutečně ohrozit jejich účinnost, a tím ohrozit ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost.

Skutečnost, že pracovní program byl v nizozemské parlamentní diskusi kritizován pro svou neurčitost, neumožňuje vyvodit z otázky, zda obsahuje informace, jejichž zpřístupnění by mohlo ohrozit účinnost operací Europolu, či nikoli. Ve většině členských států existují zvláštní postupy pro nakládání s důvěrnými informacemi ze strany vnitrostátních parlamentů, které zajišťují, aby se tyto informace nezveřejnily pouhým předáním. Proto skutečnost, že oprávněný příjemce dotčeného dokumentu, který je vázán příslušnými pravidly na ochranu jeho důvěrnosti, si přeje být o činnostech Europolu informován ještě podrobněji, neumožňuje dospět k závěru, že skutečný pracovní program může být zpřístupněn veřejnosti. V této souvislosti se veřejný ochránce práv upozorňuje na článek 3 rozhodnutí Rady 2000/23/ES ze dne 6. prosince 1999 o zlepšení informací o legislativní činnosti Rady a o veřejném rejstříku dokumentů Rady (2), podle něhož jsou dokumenty, které již byly zpřístupněny veřejnosti, zpřístupněny na internetu.

Rada rovněž uvedla, že otázka, zda má podle článku 4 rozhodnutí 93/731/ES zákonnou povinnost přezkoumat, zda by měl být poskytnut částečný přístup k informacím obsaženým v dokumentu, je v současné době předmětem přezkumu Soudního dvora (věci C-353/99 P a C-239/00 P). Rada se proto zdržela dalších připomínek k této otázce.

Stěžovatel uvedl, že pracovní program Europolu na rok 2002 je přístupný veřejnosti. Podle Rady obsahoval pracovní program na rok 2001 na žádost členských států více operativních informací. V pracovním programu na rok 2002 tomu tak však není, takže se zdá, že členské státy jej již nepotřebují.

Stěžovatel dospěl k závěru, že pracovní program na rok 2001 by měl být běžně přístupný veřejnosti a je vysoce nepravděpodobné, že by obsahoval operativní informace, které by mohly poškodit zájmy Unie.

Úsilí ombudsmana dosáhnout přátelského řešení

Dne 6. prosince 2001 vynesl Soudní dvůr rozsudek ve věci Hautala (3). Soud potvrdil rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 19. července 1999 ve věci T-14/98 (4) tím, že uvedl, že „tento soud v bodě 87 napadeného rozsudku správně rozhodl, že čl. 4 odst. 1 rozhodnutí 93/731 musí být vykládán v tom smyslu, že Rada je povinna přezkoumat, zda by měl být poskytnut částečný přístup k informacím, na které se nevztahují výjimky (.)“.

S ohledem na nedávný rozsudek Soudního dvora ve výše uvedené věci se zdálo rozumné se domnívat, že by mohl být poskytnut částečný přístup k dokumentu. Kancelář veřejného ochránce práv proto dne 19. prosince 2001 telefonicky kontaktovala stěžovatele s dotazem, zda by mohl souhlasit se smírným řešením, které by mohlo spočívat v částečném přístupu k dokumentu. Stěžovatel však uvedl, že nemůže souhlasit se smírným řešením, neboť trvá na své žádosti o přístup k celému dokumentu, a nikoli pouze k jeho části. Veřejná ochránkyně práv proto nenavrhla žádné smírné řešení.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdil, že odmítnutí Rady poskytnout přístup k pracovnímu programu Europolu na rok 2001 bylo neodůvodněné, protože byly uvolněny předchozí pracovní programy. Stěžovatel uvedl, že je sporné, zda dokument obsahuje důvěrné a provozní informace, a že není správné, aby se celý pracovní program stal důvěrným, protože jeden oddíl by obsahoval provozní informace.

1.2 Rada uvedla, že obsah pracovního programu na rok 2001 se liší od předchozího programu v tom smyslu, že na žádost orgánů členských států obsahuje více podrobností o konkrétních činnostech a plánovaných operacích Europolu. Zveřejnění informací o plánovaných operacích Europolu v běžném roce před jejich skutečným uskutečněním by skutečně mohlo ohrozit jejich účinnost, a tím ohrozit ochranu veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost.

1.3 Veřejný ochránce práv se domnívá, že důvody uvedené Radou v jejím odmítnutí ze dne 14. listopadu 2000 a v jejím potvrzujícím odmítnutí ze dne 15. prosince 2000, jakož i v jejím stanovisku veřejnému ochránci práv, se jeví jako přiměřené. V souvislosti s tímto tvrzením tedy nebyl zjištěn žádný nesprávný úřední postup.

1.4 Toto rozhodnutí se přijímá za použití pravidel, která platila v době, kdy Rada přijala rozhodnutí uvedená ve stížnosti. Je však třeba poznamenat, že nové nařízení (ES) č. 1049/2001 (5) o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise je použitelné ode dne 3. prosince 2001.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Rady. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován generální tajemník Rady.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Rozhodnutí Rady 93/731/ES o přístupu veřejnosti k dokumentům Rady (Úř. věst. 1993, L 340/43).

(2) Úř. věst. 2000, L 9, s. 22.

(3) Rozsudek ze dne 6. prosince 2001 ve věci C-353/99 P, Rada v. Hautala, dosud nezveřejněný.

(4) Věc T-14/98, Hautala v. Rada, Sb. rozh. 1999, s. II-2489.

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise.