Vážený pane X,

Podal(a) jste evropskému veřejnému ochránci práv stížnost na Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ohledně toho, jak řešil(a) výběrové řízení, kterého jste se zúčastnil(a).

V červenci 2020 vás úřad EUIPO informoval, že na základě vašich výsledků plánuje váš převod od stávajícího zaměstnavatele. O tři týdny později Vás informovala, že z důvodu vnitřní reorganizace nebude převod pokračovat, protože musí danou pozici pokrýt interně.

Stěžoval jste si úřadu EUIPO na to, jak postupoval při přijímacím řízení. Zejména jste tvrdil, že jeho postup byl nezákonný, diskriminační a porušil vaše legitimní očekávání.

V reakci na Vaši stížnost Vás úřad EUIPO informoval, že kroky, které podnikl, byly v souladu s příslušnou judikaturou EU. Uvedla, že rozhodnutí o vnitřní reorganizaci bylo oznámeno až poté, co jste byli informováni o tom, že úřad EUIPO plánuje váš převod. Dále uvedla, že v důsledku vnitřní reorganizace příslušné oddělení neobdrží žádné dodatečné zdroje. EUIPO tedy oznámení o volném pracovním místě (znovu) nezveřejnil, ale rozhodl se přerozdělit příslušné úkoly mezi dostupné zaměstnance.

Úřad EUIPO rovněž uvedl, že vám neposkytl „přesná, nepodmíněná a konzistentní ujištění“, že bude s vaším převodem pokračovat. Informovala vás pouze o tom, že „zamýšlí“ váš převod. Podle jejího názoru to nemohlo vyvolat žádné legitimní očekávání ve smyslu stanoveném unijní judikaturou.

Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv zejména tvrdíte, že úřad EUIPO nedodržel platná právní pravidla a porušil vaše legitimní očekávání. Tvrdíte, že úřad EUIPO by se vám měl omluvit za způsob, jakým postup provedl.

Chápeme vaše zklamání a frustraci a oceňujeme obtížnou osobní situaci, do které vás tento postup dostal. Po pečlivé analýze všech informací, které jste poskytli ve své stížnosti, jsme se však rozhodli uzavřít naše šetření s následujícím závěrem:

Na základě informací a důkazů uvedených ve stížnosti nic nenasvědčuje tomu, že by v rozhodnutí úřadu EUIPO o zrušení výběrového řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Je tomu tak proto, že se zdá, že vám úřad EUIPO poskytl přiměřená vysvětlení a vysvětlení.

EUIPO správně uvádí, že podle unijní judikatury nemá „orgán oprávněný ke jmenování“ (orgán nebo agentura pověřená výběrovým řízením) žádnou právní povinnost obsadit pracovní místo, na které zahájil výběrové řízení. Orgán oprávněný ke jmenování má při organizaci svých služeb prostor pro uvážení a může rozhodnout o zrušení oznámení o volném pracovním místě a souvisejícího výběrového řízení i ve velmi pokročilé fázi řízení. Tento postup však musí být objektivně odůvodněn ^[1].

V tomto případě úřad EUIPO vysvětlil, že nemohl přistoupit k Vašemu převodu z důvodu vnitřní reorganizace. Tato vnitřní reorganizace přiměla příslušné oddělení k tomu, aby pracovní místo obsadilo přerozdělením úkolů interně mezi stávající zaměstnance. Domníváme se, že se jedná o objektivní důvody pro rozhodnutí nepokračovat ve vašem převodu.

Úřad EUIPO rovněž správně uvedl, že podle judikatury EU nemůže existovat „legitimní očekávání“, pokud správa neposkytne „ujištění“, která jsou „přesná, nepodmíněná a konzistentní“.^[2] Úřad EUIPO vás informoval, že „zamýšlí“váš převod. Požádala Vás rovněž o potvrzení Vašeho zájmu a uvedla, že se poté obrátí na Vašeho stávajícího zaměstnavatele, aby „ověřil nezbytné podmínky a dohodl se na podmínkách převodu“. Chápeme, že vás to vedlo k domněnce, že k převodu dojde, nezdá se však, že by se jednalo o „jistotu“, která je „přesná“ a „bezpodmínečná“.

Bereme na vědomí, že se domníváte, že mohlo dojít k nepatřičnému ovlivnění výběrového řízení. Neposkytujete však žádné informace ani důkazy na podporu svého tvrzení. Pokud o tom máte jasné důkazy, můžete o tom požádat Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF).

I když jsme se rozhodli šetření uzavřít, napsali jsme úřadu EUIPO a požádali jej, aby zvážil, zda by mohl zlepšit způsob komunikace s uchazeči, které hodlá přijmout.

I když si vážíme toho, že můžete být tímto výsledkem zklamáni, doufáme, že vám tato vysvětlení pomohou.

Upřímně,

Tina Nilsson
vedoucí oddělení pro vyřizování případů

Štrasburk, 9. února 2022

[1] Viz mimo jiné věc C-26/68 Fux v. Komise, rozsudek Soudního dvora ze dne 24. června 1969, bod 11, věc C-316/82 a 40/83 Kohler v. Účetní dvůr, rozsudek Soudního dvora ze dne 9. února 1984, bod 22, věc T-38/89 Hochbaum v. Komise, rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. února 1990, bod 15, věc T-331/00 a věc T-115/01 Bories a další v. Komise, rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 27. listopadu 2003, body 171–178.

[2] Viz mimo jiné rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. července 1999, Forvass v. Komise, T-203/97, body 70–71, rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. června 2005, Branco v. Komise, T-347/03, bod 102.