Vážený pane R.,

Dne 4. ledna 2001 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se požadavků stanovených ve výběrovém řízení na místo vedoucího mise na staveništi veřejných prací v Mali.

Dne 20. března 2001 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Evropská komise zaslala své stanovisko dne 17. května 2001. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 16. července 2001.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel je zkušený inženýr, který pracoval na mnoha projektech výstavby silnic v rozvojových zemích. V roce 1999 se německá společnost Beller Consult zúčastnila a vyhrála výběrové řízení na dohled nad druhým úsekem projektu výstavby silnice v Mali (státní silnice č. 24), financovaného z Evropského rozvojového fondu (ERF). Společnost Beller Consult sestavila seznam osob vybraných k účasti na projektu. Na místo vedoucího mise byl vybrán inženýr, ale ukázalo se, že již nemůže projekt realizovat. Společnost Beller Consult proto kontaktovala stěžovatele ohledně tohoto pracovního místa. Podle stěžovatele však delegace Evropské komise v Mali účast stěžovatele na projektu odmítla, protože jeho diplom nebyl vysokoškolským diplomem.

Stěžovatel kontaktoval Komisi, aby si na tuto situaci stěžoval. Komise měla za to, že jednala v souladu s platnými postupy ERF, a odmítla svůj postoj přezkoumat.

Dne 4. ledna 2001 proto stěžovatel podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv a vznesl následující tvrzení:

1. Nedávné odmítnutí účasti stěžovatele na projektu ze strany Komise na základě jeho diplomu je v rozporu s předchozí praxí Komise. V letech 1992 až 1994 pracoval stěžovatel na totožném projektu financovaném Komisí.

2. Vyžadováním vysokoškolského diplomu pro inženýry Komise diskriminuje jak osoby, které nejsou absolventy, ale jsou starší a zkušenější, tak osoby, které jsou držiteli diplomu získaného v úředním institutu veřejných prací.

3. Komise překročila své pravomoci tím, že odmítla účast stěžovatele na projektu. Tuto volbu měl učinit veřejný zadavatel (v tomto případě ministr veřejných prací a dopravy Republiky Mali).

Šetření

Stanovisko Evropské komise ke stížnosti bylo v souhrnu následující:

1. Podle ustálené judikatury Evropského soudního dvora mají orgány každého státu AKT pravomoc připravovat, sjednávat a uzavírat veřejné zakázky na stavební práce financované Evropským společenstvím v rámci finanční a technické spolupráce stanovené úmluvami z Lomé. Zásahy evropských orgánů „jsou určeny výhradně ke zjištění, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro financování Společenstvím.“(1) Mají „právo, ale také povinnost zajistit dodržování procesních pravidel“(2).

Komise uvádí, že podmínky zadávacích řízení se liší podle jednotlivých projektů. Pokud jde o projekt uskutečněný v letech 1992 až 1994, zadání zakázky nevyžadovalo žádný vysokoškolský diplom. Žádost stěžovatele o místo vedoucího mise byla proto přijata na základě jeho životopisu a jeho neuniverzitního diplomu. Naopak, pokud jde o projekt výstavby státní silnice č. 24, veřejný zadavatel rozhodl, že zadání zadávacího řízení stanoví jako podmínku pro výkon funkce vedoucího mise vysokoškolský diplom. Článek 3.1.1 pokynů pro uchazeče proto stanoví, že vedoucí mise musí být držitelem vysokoškolského diplomu. Podle výše uvedené judikatury Soudního dvora je na veřejném zadavateli, aby posoudil minimální úroveň odborné přípravy, kvalifikace a odborné praxe žadatelů. I když se oba projekty zdají být velmi podobné, toto posouzení se může logicky lišit v závislosti na každém projektu. Komise do takového posouzení nezasahuje.

2. Pokud jde o tvrzení Komise o diskriminaci inženýrů, kteří nejsou držiteli vysokoškolského diplomu, odpovědnost za stanovení kritérií pro výběr nese veřejný zadavatel, tj. stát AKT.

3. Podle článků 35 a 36 obecného nařízení o zakázkách na stavební práce, dodávky a služby financovaných z ERF vybírá úspěšného uchazeče veřejný zadavatel. V souladu s výše uvedenou judikaturou Evropského soudního dvora je však Komise povinna zajistit dodržování procesních pravidel. Musí rovněž poskytovat poradenství veřejným zadavatelům a hospodářským subjektům, aby bylo zajištěno splnění požadavků zadávacího řízení. V tomto případě poradce delegace pouze oznámil společnosti Beller Consult, že navrhovaný vedoucí mise se liší od vedoucího mise navrženého v průběhu nabídkového řízení a že jeho kvalifikace nesplňuje požadavky stanovené v mandátu. Poradce delegace proto nepřekročil své pravomoci a jednal pouze proto, aby zajistil dodržování nařízení o ERF. V této souvislosti stojí za zmínku, že během nabídkového řízení byly tři přihlášky zamítnuty, protože vedoucí misí neměli univerzitní diplom.

Evropský veřejný ochránce práv předal stanovisko Komise stěžovateli s výzvou k vyjádření. Stěžovatel ve své odpovědi trval na svých tvrzeních a uvedl následující:

1. Komise nesprávně uvedla, že v roce 1992 měl stěžovatel místo vedoucího mise pro jiný projekt výstavby silnic. Projekt, u kterého Komise odmítla účast stěžovatele, a projekt uskutečněný v roce 1992 byly stejné. Na projektu pracoval jako vedoucí mise již v roce 1992. Stěžovatel byl díky svým odborným zkušenostem nejlepším kandidátem na tuto pozici.

2. Stěžovatel zopakoval své tvrzení, že Komise diskriminuje starší a zkušené inženýry, kteří nemají univerzitní diplom.

3. Veřejný zadavatel si nebyl vědom možné účasti stěžovatele na projektu. Poradce delegace se totiž obrátil přímo na společnost Beller Consult, aniž by předem kontaktoval veřejného zadavatele. V souladu s judikaturou Soudního dvora citovanou Komisí v jejím vyjádření „by proto bylo neslučitelné se svrchovaností států AKT a s povinnostmi, které jim úmluva vyhrazuje, aby zástupci Komise jednali přímo namísto států AKT s podniky podávajícími nabídky nebo zadávajícími zakázky financované fondem; takové jednání by totiž představovalo zásah do oblasti vyhrazené pouze orgánům těchto států“. Kromě toho Komise vyhrožovala společnosti Beller Consult zrušením nabídkového řízení.

Kromě toho stěžovatel zpochybnil odbornou kvalifikaci inženýra, který byl navržen pro projekt, pro který byl stěžovatel zamítnut, a požádal veřejného ochránce práv, aby je přezkoumal. Stěžovatel považoval věkovou hranici 60 let obsaženou v mandátu za diskriminační. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že tato konkrétní tvrzení nebyla součástí původní stížnosti, a neměla by proto být zohledněna v následujícím rozhodnutí.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdil, že nedávné odmítnutí jeho účasti na projektu Komisí na základě jeho diplomu bylo v rozporu s předchozí praxí Komise. V letech 1992 až 1994 pracoval stěžovatel na totožném projektu financovaném Komisí.

1.2 Komise tvrdila, že je na veřejném zadavateli, aby určil minimální úroveň vzdělání, kvalifikace a odborné praxe žadatelů. To se může lišit podle jednotlivých projektů. V projednávaném případě musel být vedoucí mise podle článku 3.1.1 mandátu držitelem vysokoškolského diplomu.

1.3 Veřejný ochránce práv poznamenává, že podle judikatury soudů Společenství "postup zadávání veřejných zakázek na stavební práce zahrnuje rozdělení pravomocí mezi Komisi a orgány dotyčného státu AKT". Orgány každého státu AKT jsou odpovědné za přípravu, vyjednávání a uzavírání smluv. Komise zase odpovídá za přijetí rozhodnutí o financování a za řádnou správu zdrojů ERF, zejména kontrolou dodržování příslušných procesních pravidel (3).

1.4 V projednávaném případě se stěžovatel nemohl projektu zúčastnit z důvodu ustanovení obsažených v mandátu přijatém malijskými orgány. Ve srovnání s předchozím projektem, na němž stěžovatel pracoval, přijaly malijské orgány přísnější kritéria a požadovaly, aby vedoucí mise byl držitelem vysokoškolského diplomu.

1.5 Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl požadovaný vysokoškolský diplom, nic nenasvědčuje tomu, že by Komise jednala nekonzistentně, když měla za to, že účast stěžovatele na projektu by znamenala porušení mandátu přijatého veřejným zadavatelem. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v tomto aspektu případu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise tím, že požaduje univerzitní diplom pro inženýry, diskriminuje jak ty, kteří nejsou absolventy, ale jsou starší a zkušení, tak ty, kteří jsou držiteli diplomu získaného v oficiálním institutu veřejných prací.

2.2 Komise měla za to, že za vypracování kritérií minimální kvalifikace odpovídají pouze státy AKT. Je tedy na státních útvarech AKT, aby určily, zda je vysokoškolský diplom vhodným kvalitativním výběrovým kritériem.

2.3 Jak bylo uvedeno v bodě 1.3 výše, za kritéria stanovená v zadání odpovídá veřejný zadavatel, tj. stát AKT. Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že neexistují žádné důkazy o nesprávném úředním postupu, pokud jde o tento aspekt případu.

3.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise překročila své pravomoci tím, že odmítla účast stěžovatele na projektu. Tuto volbu měl učinit veřejný zadavatel (v tomto případě ministr veřejných prací a dopravy Republiky Mali).

3.2 Komise uznává, že výběr úspěšného uchazeče provádí veřejný zadavatel. Tvrdila však, že má povinnost zajistit dodržování procesních pravidel. Musí rovněž poskytovat poradenství veřejným zadavatelům a hospodářským subjektům, aby bylo zajištěno splnění požadavků stanovených v zadávací dokumentaci.

3.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že v souladu s judikaturou Soudního dvora zmíněnou jak stěžovatelem, tak Komisí, "by bylo (.) neslučitelné se svrchovaností států AKT a povinnostmi, které jim úmluva vyhrazuje, aby zástupci Komise jednali přímo namísto států AKT s podniky podávajícími nabídky nebo zadávajícími zakázky financované fondem; takové jednání by totiž představovalo zásah do oblasti vyhrazené pouze orgánům těchto států“(4).

3.4 Veřejný ochránce práv však také poznamenává, že "Komise má nejen právo, ale také povinnost , jako součást odpovědnosti, která jí byla svěřena za řádnou správu zdrojů fondu, zajistit dodržování příslušných procesních pravidel"(5).

3.5 V projednávané věci se společnost Beller Consult před informováním malijských orgánů obrátila na delegaci Komise v Mali a navrhla alternativy k vedoucímu mise, s níž původně počítala ve své žádosti (fax ze dne 8. února 2000). Komise v odpovědi informovala společnost Beller Consult, že účast stěžovatele na projektu nesplňuje požadavky stanovené v mandátu a že by to mohlo ohrozit financování projektu. Zdá se tedy, že Komise jednala jako orgán dohledu nad řízením. Nepřekročila tedy své pravomoci. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že pokud jde o tento aspekt případu, nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Věc 126/83, STS Consorzio per sistemi di telecomunicazione via satellite SpA v. Komise, Sb. rozh. 1984, s. 2769, body 11 až 19.

(2) Věc 267/82, Développement SA a Clemessy v. Komise, Sb. rozh. 1986, s. 1907, body 25 až 27.

(3) Viz poznámka pod čarou 2 výše.

(4) Viz poznámka pod čarou 1 výše.

(5) Viz poznámka pod čarou 2 výše.