Vážená paní M.,

Dne 30. října 2000 jste jako předseda italského kulturního sdružení „Kalón“ podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv. Stížnost podaná proti Evropské komisi se týkala údajného nespravedlivého odmítnutí projektu předloženého Vaším sdružením ze strany orgánu v návaznosti na výzvu k předkládání návrhů č. 2000/ 101/08 ze dne 8. dubna 2000 v rámci programu „Kultura 2000“.

Dne 7. prosince 2000 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Evropská komise zaslala své stanovisko dne 8. března 2000 a dne 12. března 2000 jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 12. dubna 2000.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Aby se předešlo nedorozumění, je důležité připomenout, že Smlouva o ES zmocňuje evropského veřejného ochránce práv zkoumat možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že stížnost veřejnému ochránci práv nelze podat na žádný jiný orgán nebo osobu.

Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se Vaší stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Evropské komise.

Stížnost

V návaznosti na výzvu k podávání přihlášek zveřejněnou v Úředním věstníku dne 8. dubna 2000 představilo italské sdružení Kalón v rámci programu Kultura 2000 projekt „9 artisti per 90 giorni - potere e sogno“ (9 artisti for 90 days - power and dream).

Dopisem ze dne 8. srpna 2000 Komise informovala stěžovatelku, že žádost předložená jejím sdružením byla neúspěšná. Podle Komise projekt i) nezahrnoval minimální požadovaný počet tří spoluorganizátorů (neexistence povinného podpisu na formuláři žádosti) a ii) nebyl Komisi předložen odpovědnými orgány státu původu vedoucího projektu prostřednictvím jeho stálého zástupce při Evropské unii.

Dne 18. září 2000 stěžovatel požádal orgán, aby své rozhodnutí přehodnotil. Zpochybnila první důvod, který Komise uvedla k odůvodnění vyloučení, a tvrdila, že v souladu s příručkou o řízení grantů připojila podepsané prohlášení spoluorganizátorů týkající se jejich účasti na projektu. Pokud jde o druhý důvod vyloučení, uznala, že sdružení se při zaslání žádosti dopustilo chyby. Omluvila se za to a poukázala na to, že to bylo způsobeno velkým počtem dokumentů, které musely být vyplněny, a složitostí informací stanovených v příručce o řízení grantů.

Stěžovatelka v této souvislosti podala stížnost veřejné ochránkyni práv, v níž uvedla tato tvrzení:

Šetření

Ve svém stanovisku ke stížnosti Komise v souhrnu uvedla následující:

Pokud jde o první tvrzení stěžovatele, orgán připomněl, že společnost „Kalón“ předložila projekt v kategorii „specifické inovativní a/nebo experimentální akce“, která se předpokládá jako prováděcí opatření pro program Kultura 2000. Podle bodu III písm. d) provádění programu na rok 2000 a výzvy k podávání žádostí by program „podporoval mezikulturní dialog a vzájemnou výměnu mezi evropskými kulturami a jinými kulturami organizovanou ve třetích zemích jako společné úsilí kulturních institutů a/nebo jiných kulturních subjektů z členských států a zúčastněných třetích zemí se zaměřením na společná evropská kulturní témata. Tyto akce by měly zahrnovat tři kulturní instituty a/nebo jiné veřejné kulturní subjekty usazené v dané třetí zemi. Návrhy týkající se těchto opatření předloží Komisi odpovědné orgány státu původu vedoucího projektu prostřednictvím jeho stálého zástupce při Evropské unii.“

Výběrové řízení na projekt probíhalo ve třech fázích, a to výborem Komise. Po první fázi, která se týkala kontroly souladu a přijatelnosti žádostí, byl projekt předložený společností „Kalón“ zamítnut, protože nedodržel kritéria stanovená ve výzvě k podávání žádostí (1).

Pokud jde o neexistenci povinného podpisu všech organizátorů na formuláři žádosti, Komise uznala, jak tvrdil stěžovatel, možnost zaslat prohlášení podepsané organizátory. Komise však poukázala na to, že jediným dokumentem, který má k dispozici, je patronátní dopis vydaný norským velvyslanectvím a dánským velvyslanectvím. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se tyto země podílely na realizaci projektu. Projekt navíc Komisi nepředložily odpovědné orgány státu původu vedoucího projektu prostřednictvím jeho stálého zástupce při Evropské unii.

Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, Komise vyjádřila politování nad zpožděním v odpovědi a omluvila se za něj. Orgán uvedl, že ačkoli stěžovatelka ve svém dopise ze dne 18. září 2000 nedoplnila žádný nový prvek, provedla přezkum projektu předloženého společností „Kalón“.

Na základě tohoto důkladného posouzení se ukázalo, že kromě důvodů pro zamítnutí projektu uvedených v dopise ze dne 8. srpna 2000 nebyla splněna další kritéria. Z informací uvedených ve formuláři žádosti vyplynulo, že projekt bude rozvíjen pouze v Itálii, místo aby byl organizován ve třetích zemích (bod III písm. d) výzvy k podávání žádostí), a rozpočet nebyl vyrovnaný a nebyl vyjádřen v eurech. Podle příručky o řízení grantů musí být všechny žádosti o granty podpořeny předběžným rozpočtem uvádějícím veškeré náklady a příjmy, které příjemce považuje za nezbytné k provedení projektu. Předběžný rozpočet musí být dostatečně podrobný, aby umožňoval identifikaci, sledování a kontrolu navrhovaných operací; musí být v rovnováze, tj. celkové příjmy a celkové výdaje musí být v zásadě stejné a vyjádřené v eurech.

Komise informovala evropského veřejného ochránce práv, že dopis obsahující tyto informace byl stěžovateli zaslán dne 8. února 2001.

Stěžovatelka, která obecně trvala na svém původním stěžovateli, kritizovala skutečnost, že Komise po přezkoumání projektu předloženého společností „Kalón“ zdůraznila nové prvky pro jeho vyloučení. Podle názoru stěžovatele to ukazuje, že během prvního výběrového řízení nebylo hodnocení projektu pečlivě provedeno.

Zdůraznila rovněž, že Komise nemůže zpochybnit skutečnost, že zůstatek nebyl vyjádřen v eurech, neboť tato měna bude v platnosti až od 1. ledna 2002.

Jako obecnou připomínku zdůraznila, že sdružení splnilo kritéria stanovená ve výzvě k podávání přihlášek.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise pečlivě nepřezkoumala projekt předložený sdružením Kalón v rámci programu Kultura 2000, přestože splňoval kritéria uvedená ve výzvě k podávání přihlášek.

1.2 Komise ve svém stanovisku zdůraznila, že projekt nebyl Komisi předložen odpovědnými orgány státu původu vedoucího projektu prostřednictvím jeho stálého zástupce při Evropské unii. Komise dále poukázala na to, že ve formuláři žádosti nebyly žádné náznaky týkající se zapojení třetích zemí do provádění projektu. Jediným dokumentem zaslaným stěžovatelem byl záštitní dopis doručený velvyslanectvím Norska a velvyslanectvím Dánska.

1.3 Po přezkoumání dotčeného projektu, jak požadoval stěžovatel, bylo Komisi jasné, že kromě toho nebyla splněna další kritéria. Ukázalo se, že projekt bude rozvíjen pouze v Itálii, místo aby byl organizován ve třetích zemích (bod III písm. d) výzvy k podávání žádostí), a rozpočet nebyl vyrovnaný a nebyl vyjádřen v eurech, jak bylo výslovně požadováno.

1.4 Z informací poskytnutých stěžovatelem i Evropskou komisí vyplývá, že orgán své rozhodnutí vyloučit projekt stěžovatele odůvodnil a že tyto důvody byly založeny na kritériích stanovených v Úředním věstníku a v příručce o řízení grantů zveřejněné ve všech úředních jazycích Unie na internetových stránkách www.europa.eu. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že stěžovatel neposkytl žádné důkazy o tom, že Komise nejednala v souladu se správnou správní praxí.

1.5 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v tomto aspektu případu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2.1 Stěžovatelka tvrdila, že Komise neodpověděla na její dopis ze dne 18. září 2000.

2.2 Komise vyjádřila politování nad zpožděním v odpovědi a omluvila se za něj. Poukázala rovněž na to, že stěžovateli byla dne 8. února 2001 předána odpověď, jejíž kopie byla připojena k jeho stanovisku.

2.3 Je řádnou správní praxí, aby administrativa odpověděla na dopisy, které obdrží od občanů, v přiměřené lhůtě. Vzhledem k tomu, že Komise vyjádřila politování nad zpožděním, k němuž došlo, a nakonec stěžovateli odpověděla, nepovažuje veřejný ochránce práv za nutné pokračovat v šetření této záležitosti.

Na základě šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Evropské komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Úř. věst. C 101 ze dne 8. dubna 2000.