Souvislosti stížnosti

1. V roce 2012 uzavřel Europol smlouvu se soukromou poradenskou společností týkající se vývoje platformy pro analýzu údajů. V posledních letech byly ohledně této platformy vyjádřeny obavy, a to i pokud jde o zpracování osobních údajů^[1].

2. V říjnu a prosinci 2020 stěžovatel – výzkumný pracovník – předložil Europolu dvě žádosti^[2] o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se smluvních vztahů Europolu a komunikace se dvěma poradenskými společnostmi zapojenými do vývoje platformy pro analýzu údajů.^[3] Ve druhé žádosti stěžovatel rovněž požádal o přístup k dokumentům týkajícím se komunikace se správní radou Europolu na toto téma a k řadě operačních plánů.

3. Pokud jde o první žádost, Europol identifikoval 63 dokumentů^[4], které spadají do oblasti působnosti žádosti stěžovatele. Poskytla veřejnosti přístup k částem jedenácti dokumentů a ke dvěma dokumentům v plném rozsahu. Europol odmítl přístup k ostatním dokumentům. Pokud jde o druhou žádost, Europol určil sedm dokumentů^[5], k nimž odepřel přístup.

4. Stěžovatel požádal Europol, aby tato rozhodnutí přezkoumal (předložením „potvrzujících žádostí“) v prosinci 2020 a únoru 2021, přičemž uvedl několik bodů nesouhlasu s původními rozhodnutími Europolu.

5. V lednu a březnu 2021 Europol potvrdil svá původní rozhodnutí týkající se obou žádostí.

6. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesouhlasil s rozhodnutími Europolu, obrátil se na veřejného ochránce práv.

Šetření

7. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření týkající se odmítnutí Europolu poskytnout veřejnosti přístup k dokumentům uvedeným v žádostech stěžovatele.

8. V průběhu šetření přezkoumal vyšetřovací tým veřejného ochránce práv požadované dokumenty s ohledem na důvody, které Europol uvedl, proč je nezpřístupnil.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Argumenty předložené Europolem

Věc 320/2021/DDJ

9. Pokud jde o první žádost o přístup k dokumentům^[6] předloženou stěžovatelem, Europol se odvolal na výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, a ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce^[7].

10. Pokud jde o dokumenty, k nimž byl poskytnut pouze částečný přístup veřejnosti, Europol vysvětlil, že upravil osobní údaje, jakož i informace o technických podrobnostech systému a provozních postupů Europolu. Zveřejnění těchto citlivých informací v druhé kategorii by mělo negativní dopad na interní pracovní procesy Europolu, kybernetickou odolnost Europolu a související reakce. Rovněž by to negativně ovlivnilo důvěru a spolupráci mezi Europolem a jeho partnery, která je pro činnost Europolu zásadní, a která by proto Europolu bránila v plnění jeho úkolů.

11. Pokud jde o dokumenty, k nimž Europol odepřel veřejnosti přístup v plném rozsahu, Europol vysvětlil, že se skládaly ze smluvních dokumentů, jakož i korespondence, zápisů ze schůzí a zpráv. Podle Europolu obsahují oba tyto soubory dokumentů informace o technických podrobnostech systému (systémů) Europolu a jeho funkcích. Zjištěné smluvní dokumenty rovněž obsahují informace o specifikacích a požadavcích systému Europolu a prostředí Europolu, provozních postupech, provozních procesech a pracovních tocích. Zpřístupnění takto citlivých informací veřejnosti by oslabilo důvěru mezi Europolem a jeho partnery, která je pro činnost Europolu zásadní, a která by proto Europolu bránila v plnění jeho úkolů.

Věc 599/2021/DDJ

12. Pokud jde o druhou žádost^[8], Europol se odvolával na výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, ochranu soukromí a osobnosti jednotlivce a ochranu jeho rozhodovacího procesu^[9].

13. Europol odepřel přístup ke třem dokumentům týkajícím se zápisů ze zasedání správní rady a korespondence mezi ředitelstvím Europolu a správní radou, neboť se týkají citlivých záležitostí souvisejících se systémy Europolu, jejichž zpřístupnění by mohlo bránit Europolu v účinném plnění jeho úkolů.

14. V případě jednoho dokumentu týkajícího se korespondence mezi ředitelstvím Europolu a správní radou Europol odepřel přístup veřejnosti, protože jeho zpřístupnění by odhalilo stanoviska pro vnitřní použití v rámci jednání a předběžných konzultací v rámci Europolu, což by následně ohrozilo rozhodovací proces Europolu.

15. Pokud jde o poslední tři identifikované dokumenty, Europol uvedl, že obsahují operativní informace, jejichž zveřejnění by mohlo ovlivnit účinnost současných a budoucích operativních činností členských států EU v boji proti závažné trestné činnosti. Jejich zveřejnění by navíc ohrozilo důvěru a spolupráci mezi Europolem a jeho partnery, které jsou pro činnost Europolu zásadní, což by mohlo Europolu bránit v účinném plnění jeho úkolů.

Argumenty předložené stěžovatelem

16. Stěžovatel tvrdil, že Europol uplatňoval výjimky z práva veřejnosti na přístup k dokumentům – v rozsahu, v němž byly založeny na čl. 4 odst. 1 a 3 platných pravidel – nadměrně restriktivně, čímž jednal v rozporu s normami EU v oblasti transparentnosti a s judikaturou soudů EU.

17. Vzhledem k tomu, že se zdálo, že Europol použil odůvodnění pro nezveřejnění, stěžovatel uvedl, že Europol nezaložil své odmítnutí na 1) předvídatelné a více než čistě hypotetické újmě na jednom z chráněných zájmů a 2) analýze potenciální újmy na zveřejnění případ od případu. Stěžovatel dále tvrdil, že Europol neprokázal, jak by zpřístupnění zjištěných dokumentů skutečně ohrozilo řádné plnění jeho úkolů.

18. Stěžovatel tvrdil, že Europol nezohlednil, zda lze částečný přístup poskytnout.^[10] Europol dále nezohlednil, že výjimky z práva na přístup veřejnosti lze uplatnit pouze po dobu, kdy je ochrana odůvodněna na základě obsahu dokumentu^[11].

19. Pokud jde o druhou žádost, stěžovatel tvrdil, že Europol měl posoudit, zda existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentu, kterému byla odepřena ochrana rozhodovacího procesu Europolu.^[12] Stěžovatel uvedl, že zapojení společnosti do práce Europolu je zvláštním veřejným zájmem, zejména s ohledem na to, že byla předmětem mediálních článků a šetření evropského inspektora ochrany údajů (EIOÚ). Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí Europolu neprokazuje, že tuto skutečnost zohlednil.

20. Stěžovatel měl konečně za to, že Europol tím, že v jedné větě pouze potvrdil své původní rozhodnutí, nesplnil svou povinnost přezkoumat každý argument předložený žadatelem v potvrzujícím rozhodnutí.

Posouzení veřejného ochránce práv

21. Veřejná ochránkyně práv uznává význam veřejné kontroly, pokud jde o téma zpracování údajů donucovacími orgány. Je však třeba poznamenat, že dokumenty, k nimž je v projednávané věci požadován přístup veřejnosti, se týkají nákupu a zavedení platformy IT za účelem zvýšení veřejné bezpečnosti. Je třeba rovněž poznamenat, že specializovaný orgán EU dohlížející na dodržování pravidel ochrany údajů ze strany orgánů, EIOÚ, se nedávno zabýval tím, jak Europol zpracovává osobní údaje jednotlivců, a předložil Europolu několik doporučení^[13].

22. Při použití výjimek uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 (a tím obdobně i příslušného ustanovení pravidel Europolu o přístupu veřejnosti), včetně výjimky z ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, mají orgány EU široký prostor pro uvážení^[14].

23. Po přezkoumání dotčených dokumentů považuje veřejný ochránce práv odepření přístupu veřejnosti na základě výjimky z ochrany veřejného zájmu, pokud jde o veřejnou bezpečnost, za přiměřené s ohledem na téměř všechny úpravy. Dokumenty totiž odkazují na technické podrobnosti bezpečnostního systému a/nebo pracovních postupů Europolu, jejichž zpřístupnění by mohlo ohrozit veřejnou bezpečnost.

24. Kromě toho má veřejný ochránce práv za to, že odepření přístupu veřejnosti k jednomu dokumentu, založené na potřebě chránit rozhodovací proces Europolu, bylo s ohledem na obsah tohoto dokumentu odůvodněné. Neexistuje žádný zjevný převažující veřejný zájem, který by odůvodňoval zpřístupnění tohoto dokumentu.

25. Veřejný ochránce práv konstatuje, že na některé velmi omezené části dokumentů by se mohla lépe vztahovat výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, například informace týkající se cen.^[15] Neexistuje žádný zjevný převažující veřejný zájem, který by odůvodňoval zpřístupnění těchto informací. Ačkoli z formálního právního hlediska bylo přehlédnutí ze strany Europolu, že se této výjimky nevztahoval, veřejná ochránkyně práv nepovažuje za odůvodněné pokračovat ve svém šetření, pokud jde o tyto velmi omezené úpravy, neboť by pravděpodobně nevedlo k širšímu přístupu veřejnosti.

26. Z dokumentace, kterou veřejné ochránkyni práv poskytl Europol a která obsahovala podrobný popis toho, jak Europol žádosti vyřizoval, je veřejná ochránkyně práv dále přesvědčena, že Europol při přijímání potvrzujících rozhodnutí odpovídajícím způsobem přehodnotil své původní rozhodnutí. Veřejný ochránce práv má rovněž za to, že Europol provedl odpovídající posouzení otázky, zda by mohl být poskytnut částečný přístup ke sporným dokumentům, což dokládá skutečnost, že byla zpřístupněna většina rámcové smlouvy mezi Europolem a poradenskými společnostmi. 

27. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že komunikace Europolu se stěžovatelem mohla být lepší. Konkrétně Europol mohl lépe spolupracovat se stěžovatelem, pokud jde o jeho argumenty vznesené v potvrzujících žádostech. Ačkoli veřejná ochránkyně práv chápe, že Europol možná nebyl schopen poskytnout více informací o povaze požadovaných dokumentů, mohl lépe vysvětlit své stanovisko k některým argumentům vzneseným stěžovatelem, například aby stěžovatele ujistil, že případně posoudil, zda existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Ačkoli v tom, jak Europol vyřizoval žádosti stěžovatele, existovala řada nedostatků, celkově nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Europolu, pokud jde o nezpřístupnění požadovaných dokumentů.

Stěžovatel a Europol budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 14. června 2021

[1] Viz bod 21 níže.

[2] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=celex%3A32001R1049.

[3] Europol na základě standardního postupu podepsal smlouvu s poradenskou společností, včetně subdodavatele se sídlem v USA, jejímž cílem bylo poskytnout platformu pro analytický systém. Europol začal tento software provozovat od roku 2016.

[4] Europol původně sdělil stěžovateli řadu 66 dokumentů, ale v průběhu šetření veřejnému ochránci práv vysvětlil, že některé dokumenty byly započítány dvakrát.

[5] Jeden dokument uvedený v žádosti byl již součástí první žádosti stěžovatele o přístup k dokumentům podané Europolu.

[6] Stěžovatel požadoval: 1.“Podrobnosti o veškerých minulých nebo probíhajících smluvních ujednáních a mandátu [mezi Europolem a poradenskými společnostmi]; 2. rámcová dohoda o službách mezi Europolem [a poradenskými společnostmi]; 3. veškeré výměny (např. e-maily, včetně příloh) a záznamy ze schůzí (zápisy, poznámky, pořady jednání) za účasti úředníků Europolu a zástupců [poradních společností] v období od ledna 2018 do října 2020.“

[7] v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) a b) pravidel správní rady pro přístup veřejnosti k dokumentům Europolu; Prováděcí rozhodnutí Europolu o nařízení č. 1049/2001, jehož výjimky v článku 4 jsou většinou totožné s nařízením č. 1049/2001 (a které je k dispozici na tomto odkazu: https://www.europol.europa.eu/sites/default/files/documents/decision_of_the_mb_rules_applying_reg_1049_2001.pdf).

[8] Stěžovatel si vyžádal řadu konkrétních dokumentů (včetně dat a spisových čísel) týkajících se: 1. zápisy ze zasedání správní rady Europolu; 2. korespondence mezi ředitelstvím Europolu a správní radou; 3.) Operační plány pro pracovní skupinu Fraternite a „sekundární bezpečnostní kontroly“ na vnějších hranicích EU.

[9] V souladu s čl. 4 odst. 3 pravidel správní rady pro přístup veřejnosti k dokumentům Europolu (viz poznámka pod čarou č. 7).

[10] Podle čl. 4 odst. 5 pravidel správní rady pro přístup veřejnosti k dokumentům Europolu (viz poznámka pod čarou 7).

[11] Podle čl. 4 odst. 6.

[12] Viz čl. 4 odst. 3.

[13] Upravená verze rozhodnutí EIOÚ je k dispozici na adrese: https://edps.europa.eu/data-protection/our-work/publications/investigations/edps-decision-own-initiative-inquiry-europols_cs.

[14] Viz rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv ve věci 1767/2018/MIG. Viz také: Rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2018, ClientEarth v. Komise, T-644/16, body 23–25 (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=203913&pageIndex=0&doclang=EN&mo%20de=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=6019725).

[15] Podle čl. 4 odst. 2 pravidel správní rady pro přístup veřejnosti (viz poznámka pod čarou č. 7).