Vážená paní G.,

Dne 3. dubna 2000 jste jménem společnosti „Västkustbanans Framtid“ podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se posouzení vlivů švédského vlakového spojení „Västkustbanan“ na životní prostředí a klasifikace oblasti „Skälderviken“ ve Švédsku podle tzv. směrnice o stanovištích.

Dne 29. května 2000 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 5. října 2000. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 29. listopadu 2000. Dne 25. ledna 2001 jsem požádal Komisi o další informace. Komise zaslala své druhé stanovisko dne 7. března 2001. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 30. května 2001.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Aby se předešlo nedorozumění, je důležité připomenout, že Smlouva o ES zmocňuje evropského veřejného ochránce práv zkoumat možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že stížnost veřejnému ochránci práv nelze podat na žádný jiný orgán nebo osobu.

Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se Vaší stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Evropské komise.

Stížnost

Stěžovatel, předseda sdružení „Västkustbanans Framtid“, podal stížnost veřejnému ochránci práv v dubnu 2000. Stěžovatel zaslal Evropské komisi stížnost týkající se dodržování směrnice 85/337/EHS (1) a směrnice 92/43/EHS (2) o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin Švédskem. Její stížnost veřejnému ochránci práv se týkala způsobu, jakým Komise vyřizuje její stížnost.

Dne 2. června 1997 zaslal stěžovatel Komisi stížnost týkající se posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) provedeného pro vlakové spojení Västkustbanan na jihu Švédska. Pro spojení byla provedena dvě posouzení vlivů na životní prostředí: i) Västkustbanan Förslöv-Ängelholm, Miljökonsekvensbeskrivning för sträckan Förslöv-Norra delen av Skälderviken, ze dne 10. února 1995, a ii) Västkustbanan Förslöv-Ängelholm, Miljökonsekvensbeskrivning för sträckan Lingvallen-Ängelholms stationområde, ze dne 21. května 1996. Stížnost se týkala zejména druhého posouzení vlivů na životní prostředí. Stížnost byla Komisí zaevidována jako stížnost P-97/4837. Dopisy ze dne 19. ledna a 9. února 1998 si stěžovatel dále stěžoval na klasifikaci oblasti Skälderviken, rovněž na jihu Švédska, podle tzv. směrnice o stanovištích. Komise se touto výtkou zabývala společně s výtkou ze dne 2. června 1997. Od března do června 1998 zaslal stěžovatel Komisi další informace.

V dopise ze dne 10. srpna 1998 dospěla Komise k závěru, že nedošlo k porušení právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí, a navrhla uzavřít záležitost do jednoho měsíce, pokud stěžovatel nepředloží nové informace.

V dubnu 2000 podal stěžovatel stížnost veřejnému ochránci práv. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv uvedla, že posouzení vlivů na životní prostředí provedené pro vlakové spojení Västkustbanan, úsek Lingvallen-Ängelholms stationområde, je nedostatečné, neboť nezahrnuje všechny relevantní faktory. Švédsko tak porušilo směrnici 85/337/EHS. Kromě toho se zdá, že posouzení vlivů na životní prostředí pro úsek Lingvallen-Ängelholms stationområde bylo švédskými orgány předáno příliš pozdě. Stěžovatel tvrdil, že Komise proto neměla přijmout posouzení vlivů na životní prostředí.

Stěžovatel dále tvrdil, že Komise by měla zajistit vymezení oblasti Skälderviken jako lokality sítě Natura podle směrnice 92/43/EHS.

Stížnost obsahovala podrobný popis životního prostředí a okolí dotčených oblastí.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku uvedla, že stížnost, která jí byla předložena dne 2. června 1997, byla uznána dne 25. listopadu 1997. Stěžovatel byl dále informován o šetřeních a opatřeních Komise dopisy ze dne 9. a 23. února, 10. srpna, 3. a 10. září 1998, 15. února a 8. června 1999. Komise rovněž poukázala na to, že otázka, zda zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti členskému státu, spadá do diskreční pravomoci Komise a stěžovatel byl o této skutečnosti informován. Komise měla za to, že se stížnost netýká vyřizování stížnosti, která jí byla předložena, ale spíše posouzení provedeného Komisí.

Pokud jde o posouzení vlivů na životní prostředí provedená švédskými orgány ze dne 10. února 1995 a 21. května 1996, měla Komise za to, že splňují požadavky směrnice 85/337/EHS týkající se dotčeného železničního záměru. Následná podání stěžovatele navíc neprokázala, že posouzení byla nedostatečná. Komise uvedla, že při posuzování posuzování vlivů na životní prostředí věnovala zvláštní pozornost otázkám týkajícím se postupů, neboť směrnice 85/337/EHS upravuje spíše postup než podstatu nebo kvalitu posouzení.

Pokud jde o klasifikaci oblasti Skälderviken podle směrnice 92/43/EHS, Komise se domnívala, že informace poskytnuté stěžovatelem nepředstavují důkaz o porušení směrnice.

Dne 10. srpna 1998 oznámila Komise stěžovatelce své stanovisko jak ke směrnici 85/337/EHS, tak ke směrnici 92/43/EHS a poskytla jí možnost předložit nové informace před uzavřením případu. V srpnu, září a říjnu 1998 zaslal stěžovatel Komisi další informace. Dne 15. února 1999 Komise znovu oznámila stěžovateli své stanovisko, že nedošlo k porušení práva Společenství, a vyzvala stěžovatele, aby do jednoho měsíce předložil další důkazy. Následný dopis stěžovatele ze dne 12. března 1999 neobsahoval žádné nové důkazy a dne 8. června 1999 Komise stěžovatele informovala, že případ uzavřela.

Komise se proto domnívala, že splnila své povinnosti, pokud jde o informování stěžovatele.

Komise nakonec odkázala na informace obsažené ve stížnosti veřejnému ochránci práv týkající se určitých skutečností a popisů toho, jak byla záležitost řešena před vnitrostátními orgány. Komise uvedla, že dodatečné informace přezkoumá a informuje žadatele, pokud odhalí jakékoli skutečnosti, které by změnily dřívější závěr Komise.

Připomínky stěžovatele

Stěžovatelka ve svých připomínkách trvala na své stížnosti a podrobně popsala životní prostředí v dané oblasti a určila, do jaké míry švédské orgány nedodržely směrnice 85/337/EHS a 92/43/EHS. Stěžovatel uvedl, že zjištěná protiprávní jednání musela být Komisí zjistitelná prostřednictvím odpovědí, které obdržela od švédských orgánů v návaznosti na svůj dopis těmto orgánům ze dne 9. února 1998.

Stěžovatel zdůraznil skutečnost, že posouzení vlivů na životní prostředí provedené pro vlakové spojení Västkustbanan, úsek Lingvallen-Ängelholms stationområde, bylo dokončeno dne 21. května 1996, zatímco rozhodnutí o schválení výstavby tohoto spojení bylo přijato švédskými orgány již dne 15. května 1995. To samo o sobě představovalo protiprávní jednání. Pokud by orgány dodržovaly právní předpisy Společenství, sdružení Västkustbanans Framtid a další dotčené subjekty by měly možnost předložit připomínky k provedenému posouzení vlivů na životní prostředí.

Stěžovatel dále uvedl, že Komise měla určit právní základ, na němž podpořila svůj názor, že nedošlo k protiprávnímu jednání.

Další šetření

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření.

Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby se nejprve vyjádřila ke skutečnosti, že rozhodnutí o schválení výstavby vlakového spojení Västkustbanan bylo přijato švédskými orgány dne 15. května 1995, zatímco posouzení vlivů na životní prostředí pro úsek Lingvallen-Ängelholms stationområde bylo dokončeno až dne 21. května 1996. Stěžovatel tvrdil, že se jedná o porušení práva Společenství (směrnice 85/337/EHS). Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby se k tomu vyjádřila a vysvětlila svůj závěr, že nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání. Zadruhé, pokud jde o tvrzení týkající se klasifikace oblasti Skälderviken podle směrnice 92/43/EHS, veřejný ochránce práv požádal Komisi, aby jej informovala o všech dosud provedených šetřeních, jak uvedla Komise ve svém stanovisku.

Veřejná ochránkyně práv rovněž požádala Komisi o kopii posouzení vlivů na životní prostředí provedeného pro sekci Lingvallen-Ängelholms stationsområde a zaslala kopii připomínek stěžovatele Komisi k případným připomínkám.

Druhé stanovisko Komise

Pokud jde o skutečnost, že rozhodnutí o schválení výstavby vlakového spojení Västkustbanan bylo přijato švédskými orgány dne 15. května 1995 a že posouzení vlivů na životní prostředí pro úsek Lingvallen-Ängelholms stationområde bylo dokončeno dne 21. května 1996, Komise uvedla, že informovala stěžovatele o své diskreční pravomoci zahájit řízení o nesplnění povinnosti. Poté, co Komise obdržela příslušná posouzení od Švédska a přezkoumala je, informovala stěžovatele dne 10. srpna 1998 a 15. února 1999, že nebyly předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly, že provedená posouzení nesplňují požadavky směrnice 85/337/EHS.

Pokud jde o klasifikaci společnosti Skälderviken, Komise uvedla, že poté, co přezkoumala informace předložené prostřednictvím stížnosti veřejnému ochránci práv, jakož i konkrétní stížnost adresovanou Komisi dne 31. října 2000, Komise otevřela nový spis stížnosti s referenčním číslem P-00/5160/Švédsko. Nová stížnost se týkala několika otázek, včetně klasifikace oblasti Skälderviken jako lokality sítě Natura 2000 podle směrnice 92/43/EHS. Dne 6. prosince 2000 předložila stěžovatelka rozsáhlé nové informace a dopisy ze dne 29. listopadu a 12. prosince 2000 informovala Komise stěžovatelku o svém přezkoumání jejích podání a o tom, že dosud nedokončila své posouzení předložených tvrzení. Komise zdůraznila, že po úplném přezkoumání informací bude stěžovatele informovat o opatřeních, která mají být přijata.

Pokud jde o obecné hodnocení švédského návrhu seznamu lokalit sítě Natura 2000 podle směrnice o stanovištích, Komise se dne 22. prosince 2000 rozhodla předložit Soudnímu dvoru skutečnost, že Švédsko nenavrhlo úplný seznam. Komise od té doby obdržela informace o tom, že Švédsko v současné době připravuje nové vymezení lokality a návrh oblasti Skälderviken.

Ke stanovisku byly přiloženy kopie dvou posouzení vlivů na životní prostředí uvedených ve stížnosti.

Druhé vyjádření stěžovatele

Ve svém druhém vyjádření stěžovatelka znovu předložila podrobné informace o tom, do jaké míry posouzení neodpovídala požadavkům směrnice 85/377/EHS, a navíc popsala některé procesní kontakty se švédskými orgány, pokud jde o klasifikaci oblasti Skälderviken podle směrnice o stanovištích.

ROZHODNUTÍ

1 Závěr Komise, že nedošlo k porušení směrnice 85/337/EHS1

1.1 Stěžovatel uvedl, že posouzení vlivů na životní prostředí provedené pro vlakové spojení Västkustbanan, úsek Lingvallen-Ängelholms stationområde, je nedostatečné, neboť posouzení nezahrnuje všechny relevantní faktory. Švédsko tak porušilo směrnici 85/337/EHS. Kromě toho se zdá, že posouzení vlivů na životní prostředí bylo švédskými orgány předloženo příliš pozdě. Stěžovatel tvrdil, že Komise proto neměla přijmout posouzení vlivů na životní prostředí.

1.2 Komise uvedla, že pokud jde o dvě posouzení vlivů na životní prostředí provedená švédskými orgány, měla za to, že splňují požadavky směrnice 85/337/EHS týkající se dotčeného železničního projektu. Podle Komise nebyly předloženy žádné důkazy prokazující opak. Když stěžovatel poukázal na to, že rozhodnutí o schválení výstavby vlaku přijaly švédské orgány dne 15. května 1995 a posouzení vlivů na životní prostředí pro úsek Lingvallen-Ängelholms stationområde bylo dokončeno až dne 21. května 1996, Komise odpověděla tím, že stěžovatele informovala o své diskreční pravomoci zahájit řízení o nesplnění povinnosti.

1.3 Pokud jde o argumenty stěžovatele týkající se přiměřenosti posouzení vlivů na životní prostředí, veřejný ochránce práv konstatuje, že směrnice 85/337/EHS vyžaduje, aby členský stát posuzoval, jaké informace mají být poskytnuty. V tomto případě šetření veřejného ochránce práv neodhalilo důkazy, které by prokazovaly, že Komise nebyla oprávněna se domnívat, že členský stát splnil svou povinnost podle směrnice 85/337/EHS, pokud jde o přiměřenost informací uvedených v posouzení vlivů na životní prostředí.

1.4 Pokud jde o argumenty stěžovatele týkající se data, kdy bylo vypracováno posouzení vlivů na životní prostředí, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise odkázala na své diskreční pravomoci zahájit řízení o nesplnění povinnosti. Pokud by smyslem bylo, že Komise přijala diskreční rozhodnutí o uzavření věci navzdory důkazům o tom, že došlo k protiprávnímu jednání, pak by to Komise měla říci jasně. Pokud by naopak Komise měla za to, že k protiprávnímu jednání nedošlo, nevyvstává žádná otázka prostoru pro uvážení. Je třeba dospět k závěru, že důvody, proč Komise případ uzavřela, byly nejasné.

1.5 Odůvodnění rozhodnutí je v souladu s řádným správním postupem. Uvedené důvody by měly být přiměřené, jasné a dostatečné. V projednávané věci veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise své rozhodnutí neodůvodnila. Veřejná ochránkyně práv proto předloží Komisi kritickou připomínku.

2 Klasifikace oblasti Skälderviken podle směrnice 92/43/EHS

2.1 Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla zajistit, aby oblast Skälderviken byla označena za lokalitu sítě Natura podle směrnice 92/43/EHS.

2.2 Komise nejprve vysvětlila, že informace poskytnuté stěžovatelem nepředstavují důkaz o porušení směrnice 92/43/EHS. Na základě informací předložených prostřednictvím stížnosti veřejnému ochránci práv, jakož i následných podání však Komise otevřela nový spis ke stížnosti týkající se klasifikace oblasti Skälderviken jako lokality sítě Natura 2000 podle směrnice 92/43/EHS. Komise své posouzení dosud nedokončila, zdůraznila však, že po úplném přezkoumání informací bude stěžovatele informovat o opatřeních, která mají být přijata.

2.3 Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise tuto část stížnosti stále posuzuje na základě dalších informací předložených stěžovatelem. Komise se zavázala informovat stěžovatele o výsledku. V této části stížnosti tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3 Závěr

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti je nezbytné učinit tuto kritickou poznámku:

Pokud jde o argumenty stěžovatele týkající se data, kdy bylo vypracováno posouzení vlivů na životní prostředí, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise odkázala na své diskreční pravomoci zahájit řízení o nesplnění povinnosti. Pokud by smyslem bylo, že Komise přijala diskreční rozhodnutí o uzavření věci navzdory důkazům o tom, že došlo k protiprávnímu jednání, pak by to Komise měla říci jasně. Pokud by naopak Komise měla za to, že k protiprávnímu jednání nedošlo, nevyvstává žádná otázka prostoru pro uvážení. Je třeba dospět k závěru, že důvody, proč Komise případ uzavřela, byly nejasné.

Odůvodnění rozhodnutí je v souladu s řádným správním postupem. Uvedené důvody by měly být přiměřené, jasné a dostatečné. V projednávané věci veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise své rozhodnutí neodůvodnila.

Vzhledem k tomu, že se tento aspekt věci týká řízení týkajících se konkrétních událostí v minulosti, není vhodné usilovat o smírné urovnání této záležitosti. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

Jacob SÖDERMAN

---

(1) Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, Úř. věst. 1985, L 175/40.

(2) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, Úř. věst. 1992, L 206/7.