Vážený pane O.,

Dne 25. března 2000 jste předložil evropskému veřejnému ochránci práv stížnost týkající se skutečnosti, že vás síť evropských podnikatelských a inovačních center nahradila v projektech spolufinancovaných Evropskou komisí.

Dne 23. května 2000 jsem Vaši stížnost předal předsedovi Evropské komise. Dne 17. října 2000 mi Komise zaslala své stanovisko. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 22. prosince 2000.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou skutečnosti následující:

Stěžovatel pracoval jako konzultant pro síť evropských podnikatelských a inovačních center (dále jen EBN) po uzavření smluv mezi ním a EBN v souvislosti s projekty spolufinancovanými GŘ XVI (nyní GŘ REGIO) Komise. Stěžovatel se jako ekonomický odborník podílel na vytvoření podnikatelských a inovačních center. V důsledku vnitřních problémů v rámci EBN, které podle stěžovatele vyplývaly ze změn v GŘ, ale také z nedostatečné ostražitosti Komise při zadávání zakázek, byl stěžovatel nahrazen v projektech, v nichž pracoval, a byl tak zbaven plodů svého duševního vlastnictví.

Dne 17. prosince 1999 se stěžovatel písemně obrátil na odpovědného vedoucího odboru a vyjádřil se k postupům při zadávání zakázek. Rovněž ho informoval o obtížích, s nimiž se setkal při plnění smluv spolufinancovaných GŘ XVI, u nichž byl nahrazen a za něž neobdržel žádnou finanční náhradu za svou práci odborníka.

Dopisem ze dne 3. března 2000 Komise stěžovateli odpověděla, že hluboce lituje obtíží, s nimiž se setkala při provádění projektů. Poukázal však na to, že konečný výsledek těchto projektů a následná finanční ujednání závisejí na orgánech, kterým stěžovatel nabídl své služby; Komise byla v kontaktu pouze s těmito subjekty. Zdůraznil rovněž, že i když se samozřejmě jednalo o to, jaké zaměstnance přijímající subjekty zaměstnávaly k provádění spolufinancovaných projektů, vztahy mezi těmito subjekty a jejich zaměstnanci nespadaly do jeho působnosti.

V návaznosti na tuto odpověď, kterou považoval za neuspokojivou, podal stěžovatel stížnost evropskému veřejnému ochránci práv. Ve své stížnosti požaduje finanční kompenzaci za svou práci na vytvoření BIC. Stěžovatel rovněž zpochybnil metody Komise pro zadávání zakázek.

Šetření

Komise ve svém stanovisku objasnila své vazby na EBN a odpověděla na tvrzení stěžovatele týkající se nedostatků při zadávání zakázek.

Pokud jde o její vztahy s EBN, Komise nejprve připomněla, že EBN je nezávislé sdružení, jehož cílem je podpořit myšlenku zřizování podnikatelských a inovačních středisek v členských státech s cílem usnadnit meziregionální spolupráci mezi místními orgány a inovativními malými a středními podniky. Komise rovněž zdůrazňuje, že od roku 1985 uzavřela s EBN několik dohod o grantech na projekty a jednu smlouvu o poskytování služeb. Komise však zdůraznila, že mezi zaměstnanci zaměstnanými EBN nebo jejími subdodavateli a Komisí v rámci projektů EBN neexistuje žádný právní vztah, a že každý zaměstnanec se proto musí se svými stížnostmi obracet na dotčenou společnost, a nikoli na Komisi, která nemá v této věci žádnou odpovědnost.

Pokud jde o údajné nedostatky v systému zadávání zakázek, Komise uvedla, že v rámci grantových dohod a smlouvy mezi Komisí a EBN útvary Komise striktně uplatňovaly postupy platné v té době, jak se řídí příručkou provozních postupů (pro grantové dohody) a ustanoveními CCAM týkajícími se nabídkových řízení a zadávání zakázek (pro smlouvu o poskytování služeb).

Komise rovněž zdůraznila, že je odpovědná nejen za řádné udělování grantů, ale také za zajištění řádného využívání finančních prostředků Společenství a dodržování politik Společenství v rámci spolufinancované akce. V této souvislosti Komise uvedla, že auditní útvar GŘ REGIO přezkoumal řízení některých plateb ze strany EBN a že v důsledku auditu nebyly vzneseny žádné připomínky.

Pokud jde o vazby mezi Komisí a EBN, stěžovatel upozornil na stanovy a fungování EBN. Poukázal na to, že EBN byla zřízena Komisí a že zástupce Komise zasedá ve správních radách jako pozorovatel. Komise si proto byla plně vědoma kvality řízení a finančních výkazů EBN. Vysvětluje rovněž, že za bývalého generálního ředitele EBN se objevily závažné problémy s financováním, a že Komise tedy nesplnila svou povinnost obezřetného řízení.

Na podporu těchto tvrzení bere stěžovatel jako příklad projekt "Euroclusters", který podle něj koncipoval a koordinoval po dobu čtyř let. Konečné vypracování zprávy o tomto projektu bylo zadáno jinému týmu a neodráží práci vykonanou na místě, která měla být hlavním zájmem Komise. Stěžovatel rovněž uvádí, že EBN použila finanční prostředky Společenství určené na provádění tohoto projektu k vyřešení svých problémů s financováním, ale nikoli k vyplacení poradcům a regionům, které se projektu účastnily. S ohledem na tyto úvahy je tedy pro něj obtížné pochopit, že Komise není v této věci odpovědná.

Pokud jde o postupy přidělování zakázek, stěžovatel tvrdí, že ponechají signatáři smlouvy plnou volnost při změně rozsahu projektů. Stěžovatel rovněž uvedl, že Komise pouze potvrzuje své vlastní nedostatky v tom, že nezajistila, aby bylo zjištěno, komu byly finanční prostředky přiděleny na úrovni provádění spolufinancovaných projektů, a že se nestarala o vývoj projektů ani o konkrétní dosažené výsledky.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv požaduje finanční kompenzaci za svou práci odborného poradce při vytváření podnikatelských a inovačních center (BIC). Podle stěžovatele byl nahrazen EBN u řady projektů spolufinancovaných Komisí, a byl tak zbaven plodů svého duševního vlastnictví.

1.2 Komise ve svém stanovisku konstatuje, že neexistuje žádný právní vztah mezi zaměstnanci EBN nebo subdodavateli, které EBN využívá ke splnění svých závazků vůči Komisi. Domnívá se, že každý zaměstnanec se musí se svými stížnostmi obrátit na EBN, a nikoli na Komisi, která v této věci není odpovědná.

1.3 Na základě dokumentů, na které byl upozorněn během šetření, veřejný ochránce práv konstatuje, že podle názoru stěžovatele je třeba vzít v úvahu dva body. První se týká vnitřních problémů EBN. Druhým důvodem je, že podle názoru stěžovatele existuje příčinný vztah mezi postupy Komise pro zadávání zakázek a předmětem jeho žádosti.

1.4 Pokud jde o první bod, veřejný ochránce práv se nedomnívá, že z dokumentů v projednávané věci vyplývá, že Komise nese odpovědnost za případné problémy s řízením v rámci EBN. Kromě toho veřejný ochránce práv v souladu se svým rozhodnutím 947/97/HMA (1) připomíná, že EBN není orgánem ani institucí Společenství, a že tedy nemá pravomoc vyřizovat stížnosti proti ní. Veřejný ochránce práv však konstatuje, že stěžovateli nic nebrání v tom, aby svůj spor s EBN předložil příslušnému soudu.

1.5 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že stížnosti stěžovatele může řešit pouze ve vztahu k druhému bodu výše, pokud se týká údajného nesprávného úředního postupu Komise. Toto tvrzení je zohledněno v bodě 2 rozhodnutí.

2.1 Stěžovatel zpochybňuje metody Komise pro zadávání zakázek. Podle jeho názoru má subjekt, který podepisuje smlouvu, po podpisu smlouvy plnou posuzovací pravomoc změnit podstatu projektů, změnit určení finančních prostředků nebo přijmout zaměstnance bez jakéhokoli dohledu nad tím, zda jsou přiměřené cílům smlouvy. Stěžovatel se domnívá, že pokud by Komise vypracovala přísnější pravidla pro ochranu projektantů a požadovala, aby příslušné schopnosti byly součástí zakázek, které zadává, problémy této povahy by nevznikly. Odsuzuje proto tyto metody, které podle jeho názoru vedly k tomu, že byl zcela zbaven plodů své intelektuální práce.

2.2 Ve svém vyjádření Komise poznamenává, že pokud jde o přidělování grantových dohod a smlouvy mezi Komisí a EBN, útvary Komise důsledně uplatňovaly postupy, které byly v té době v platnosti, jak se řídí Příručkou provozních postupů a ustanoveními CCAM týkajícími se nabídkových řízení a zadávání zakázek. Komise rovněž uznává, že nese odpovědnost nejen za řádné přidělování grantů, ale také za zajištění řádného využívání finančních prostředků Společenství a dodržování politik Společenství v rámci spolufinancované akce. V této souvislosti Komise poukazuje na to, že auditní útvar GŘ pro regionální politiku přezkoumal řízení některých plateb ze strany EBN a že v důsledku auditu nebyly vzneseny žádné připomínky.

2.3 Pokud jde o dodržování postupů ze strany Komise, veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel nepředložil žádné důkazy, které by postačovaly k odůvodnění dodatečného šetření tohoto aspektu případu.

2.4 Pokud jde o dohled Komise nad využíváním finančních prostředků Společenství, stěžovatel poznamenává, že Komise pouze zdůraznila své vlastní nedostatky, protože nezajistila, aby bylo zjištěno, komu byly finanční prostředky na provádění projektů přiděleny. Tvrdí, že se Komise nezabývala vývojem projektů a konkrétními dosaženými výsledky. Dále upozorňuje na rozpočet přidělený Komisí na některé projekty, které podle jeho názoru nebyly řádně přiděleny. Zmiňuje také některé praktiky, o nichž tvrdí, že tyto nedostatky odhalují.

2.5 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že útvary Komise provedly audit některých výdajů a že po tomto auditu nebyly vzneseny žádné konkrétní připomínky. Důkazy, které má veřejný ochránce práv k dispozici, nenaznačují žádný nesprávný úřední postup při dohledu prováděném Komisí. Veřejný ochránce práv rovněž konstatuje, že Účetní dvůr má jako specializovaný orgán pravomoc hodnotit finanční dohled nad orgány Společenství.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN

(1) Rozhodnutí 947/97/HMA: Viz výroční zpráva evropského veřejného ochránce práv za rok 1997, s. 19.