Souvislosti stížnosti

1. Dne 25. září 2019 stěžovatel požádal Evropskou komisi o přístup veřejnosti ke všem dokumentům, které má v držení a které se týkají španělské školy pro správu hotelů a stravovacích zařízení.

2. Dne 16. října 2019 informovala Evropská komise stěžovatele, že nemá k dispozici žádné relevantní dokumenty (dále jen „původní rozhodnutí“).

3. Dne 3. listopadu 2019 předložil stěžovatel Evropské komisi žádost o přezkum, tzv. „potvrzující žádost“.

4. Dne 8. ledna 2020 informovala Komise stěžovatele, že identifikovala šest dokumentů týkajících se španělské školy pro správu hotelů a stravovacích zařízení v souvislosti s programem Erasmus+ (dále jen „potvrzující rozhodnutí“). Komise odepřela veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům na základě potřeby chránit soukromí a integritu osob uvedených v dokumentech ^[1] a potřeby chránit obchodní zájmy školy a jejích partnerských organizací^[2].

5. Stěžovatel nebyl s odpovědí Komise spokojen a dne 25. března 2020 se obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

6. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti, že Evropská komise nesprávně odepřela veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům.

7. V průběhu šetření kontaktoval vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv Komisi a požádal o kopie požadovaných dokumentů, které Komise poskytla dne 16. dubna 2020.

Odpověď Evropské komise stěžovateli

Ochrana soukromí a osobnosti jednotlivce

8. Komise konstatovala, že požadované dokumenty obsahují osobní údaje, jako jsou jména, kontaktní údaje a vlastnoruční podpisy zaměstnanců a zástupců dotyčné školy pro správu hotelů a stravovacích zařízení a jejích partnerských organizací zapojených do projektů Erasmus+.

9. Komise vysvětlila, že stěžovatel neprokázal nezbytnost předání osobních údajů, jak vyžadují pravidla EU pro ochranu údajů. Uvedl, že každá taková nezbytnost musí sloužit konkrétnímu účelu a že tento konkrétní účel musí být ve veřejném zájmu. Komise dále uvedla, že existuje skutečné a nehypotetické riziko, že by zpřístupnění osobních údajů ohrozilo soukromí subjektů údajů, poškodilo jejich oprávněné zájmy a vystavilo je nevyžádaným externím kontaktům.

Ochrana obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby

10. Komise vysvětlila, že dokumenty jsou žádosti podané v rámci výzvy k předkládání návrhů projektů v rámci programu „Erasmus +“. Obsahují podrobný popis úkolů a prováděcích plánů projektů. Obsahují rovněž informace o interním rozdělení úkolů, jejich rozdělení mezi partnery projektu a popis výsledků projektů. Dokumenty rovněž poskytují rozpočtové informace, jako jsou odhadované náklady projektů.

11. Komise poukázala na to, že zveřejnění požadovaných dokumentů by zjevně ohrozilo obchodní zájmy účastníků projektů. Poskytl by například nepatřičnou výhodu potenciálním konkurentům žádajícím o granty v rámci programu Erasmus+.

12. Komise uvedla, že stěžovatel neodkázal na žádný převažující veřejný zájem, který by mohl odůvodnit zveřejnění požadovaných dokumentů. Komise dodala, že sama nemůže určit převažující veřejný zájem, který by mohl odůvodnit zpřístupnění požadovaných dokumentů veřejnosti.

Posouzení veřejného ochránce práv

Pokud jde o ochranu soukromí a osobnosti jednotlivců

13. Osobní údaje jsou veškeré informace týkající se identifikované nebo identifikovatelné osoby.^[3] Proto jsou osobními údaji jména, kontaktní údaje a vlastnoruční podpisy zástupců školy hotelového a stravovacího managementu a třetích stran.

14. Je-li podána žádost o přístup veřejnosti k dokumentům obsahujícím osobní údaje, musí být případné zpřístupnění posouzeno s ohledem na pravidla EU o ochraně osobních údajů^[4].

15. Podle právních předpisů EU o ochraně údajů^[5] musí Komise před tím, než může vyhovět žádosti o zveřejnění osobních údajů, provést třífázovou analýzu. Za prvé, příjemce musí prokázat potřebu předání údajů pro konkrétní účel ve veřejném zájmu. Zadruhé nesmí existovat žádný důvod se domnívat, že by takové předání mohlo ohrozit oprávněné zájmy subjektu údajů. Zatřetí musí správce (Komise) prokázat, že předání osobních údajů pro tento konkrétní účel je přiměřené, a to po zvážení různých protichůdných zájmů.

16. Z dokumentů poskytnutých veřejnému ochránci práv vyplývá, že stěžovatel nepředložil žádné argumenty, proč se domnívá, že existuje zvláštní potřeba, aby mu byly osobní údaje obsažené v požadovaných dokumentech předány.

17. Veřejná ochránkyně práv dále souhlasí s Komisí, že existuje skutečné a nehypotetické riziko, že by zveřejnění osobních údajů mohlo ohrozit soukromí subjektů údajů, poškodit jejich oprávněný zájem a vystavit je nevyžádaným externím kontaktům, a to i ze strany stěžovatele. Veřejná ochránkyně práv vyvozuje tento závěr na základě rozsáhlých sdělení, která obdržela od stěžovatele a která ilustrují obtížnou povahu jeho vztahu se školou.

18. S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Evropská komise byla oprávněna odepřít přístup k osobním údajům obsaženým v dokumentech.

K ochraně obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby

19. Judikatura EU^[6] stanoví, že dokumenty předložené v rámci výběrového řízení mohou ze své povahy obsahovat důvěrné technické a ekonomické informace o úspěšném uchazeči. Zejména informace o schopnostech a pracovních metodách tohoto žadatele, jeho know-how, vnitřní organizaci, nákladech a navrhovaných cenách. Existuje proto obecná domněnka, že zpřístupnění takových dokumentů by v zásadě ohrozilo ochranu obchodních zájmů^[7].

20. Veřejný ochránce práv přezkoumal dokumenty dotčené v této věci. Obsahují podrobné popisy projektů a informace o jejich postupném provádění, zúčastněných partnerech, jakož i finanční informace týkající se odhadovaných rozpočtových částek a nákladů projektu. Pokud by byly tyto informace zveřejněny, mohly by být užitečné pro osoby usilující o získání podobných finančních prostředků v budoucnu, čímž by byly v soutěžním řízení poškozeny oprávněné obchodní zájmy školy a případně dalších osob.

21. Veřejný ochránce práv proto souhlasí s Komisí, že existuje skutečné, a nikoli hypotetické riziko, že by přístup veřejnosti k dokumentům ohrozil obchodní zájmy dotčených subjektů.

22. Veřejný ochránce práv nezjistil žádný převažující veřejný zájem na zveřejnění.

23. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Komise byla oprávněna odepřít přístup k požadovaným dokumentům za účelem ochrany obchodních zájmů školy a dalších subjektů účastnících se projektů.

Závěr

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím zjištěním:

Komise se nedopustila nesprávného úředního postupu, když odmítla poskytnout veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům.

Stěžovatel a Evropská komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 1. července 2020

[1] Čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=celex%3A32001R1049.

[2] Čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001.

[3] Článek 3 odst. 1 nařízení 2018/1725 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32018R1725.

[4] Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 29. června 2010, Komise v. Bavarian Lager, C-28/08 P, ECLI:EU:C:2010:378, bod 59.

[5] Článek 9 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1725.

[6] Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 26. března 2020, ViaSat, Inc. v. Evropská komise, T-734/17, ECLI:EU:T:2020:123, bod 59.

[7] Viz poznámka pod čarou 6, bod 51.