Stížnost

1. Stěžovatel se zúčastnil výběrového řízení na nábor úředníků EU, které uspořádal Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO)^[1]. Výběrové řízení bylo uspořádáno za účelem náboru zaměstnanců v oblasti bezpečnostních operací.

2. Úřad EPSO stěžovatele informoval, že není způsobilý k účasti ve výběrovém řízení, neboť nemá nezbytnou odbornou praxi ke splnění kritérií způsobilosti stanovených v „oznámení o výběrovém řízení“^[2].

3. Stěžovatel požádal úřad EPSO, aby své rozhodnutí přezkoumal. Po přezkumu úřad EPSO stěžovatele informoval, že výběrová komise potvrdila jeho rozhodnutí nepřipustit stěžovatele do výběrového řízení.

4. Stěžovatel nebyl s výsledkem přezkumu spokojen a dne 8. října 2019 se obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

5. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti týkající se toho, jak výběrová komise posuzovala odbornou praxi stěžovatele. Stěžovatel zejména tvrdil, že ho výběrová komise neprávem vyloučila z výběrového řízení, jelikož nezohlednila jeho odbornou praxi v oblasti požární ochrany.

6. V průběhu šetření nahlédl vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv do spisu úřadu EPSO, který je pro tento případ relevantní. Kontrolní zpráva s podrobným vysvětlením úřadu EPSO je připojena k tomuto rozhodnutí.

Posouzení veřejného ochránce práv

7. Při posuzování uchazečů jsou výběrové komise vázány kritérii způsobilosti pro dané výběrové řízení. Podle judikatury EU mají zároveň výběrové komise při posuzování kvalifikace a odborné praxe uchazeče na základě těchto kritérií široký prostor pro uvážení.^[3] Úloha veřejného ochránce práv je tedy omezena na určení, zda se výběrová komise dopustila zjevného pochybení ^[4].

8. Dokumenty a vysvětlení, které byly veřejnému ochránci práv poskytnuty během kontroly spisu úřadu EPSO (viz inspekční zpráva připojená k tomuto rozhodnutí), nenaznačují žádnou zjevnou chybu ve způsobu, jakým výběrová komise posuzovala způsobilost stěžovatele.

9. Osobní přesvědčení uchazeče o relevanci jeho profilu nemůže zpochybnit posouzení výběrové komise a nepředstavuje důkaz zjevného pochybení výběrové komise ^[5].

10. Veřejný ochránce práv považuje za neopodstatněný argument stěžovatele, že výběrová komise nezohlednila jeho odbornou praxi v oblasti požární ochrany. Stěžovatel ve své on-line žádosti uvedl 13 měsíců a 20 dnů odborné praxe v oblasti požární ochrany. Hodnota automaticky vypočtená v žádosti na základě data zahájení a ukončení činila 141 měsíců a 25 dnů. Během svého působení na částečný úvazek jako dobrovolný hasič zastával stěžovatel různé pozice i v jiných oblastech. Výběrová komise proto zohlednila pouze 13 měsíců a 20 dnů, které stěžovatel uvedl.

11. Výběrová komise měla původně za to, že hodnoty odborné praxe stěžovatele v oblasti požární ochrany, jak uvedl, jsou z 50 % relevantní pro úkoly popsané v oznámení o výběrovém řízení. Na základě jeho žádosti o přezkum byla tato zkušenost považována za plně relevantní. To však nezměnilo rozhodnutí výběrové komise o způsobilosti, neboť jeho odborná praxe relevantní pro výběrové řízení klesla pod požadovaných 72 měsíců.

12. Na základě výše uvedených skutečností nezjistila veřejná ochránkyně práv žádný nesprávný úřední postup při posuzování způsobilosti stěžovatele výběrovou komisí.

Závěry

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ následujícím závěrem ^[6]:

Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při posuzování způsobilosti stěžovatele Evropským úřadem pro výběr personálu.

Stěžovatel a úřad EPSO budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 13. ledna 2020

[1] EPSO/AST/147/19 – 1 – https://epso.europa.eu/epsocrs-ref-numbers/epso-ast-147-19-1_en. 

[2] Kritéria způsobilosti jsou definována v „oznámení o výběrovém řízení“, které stanoví kritéria a pravidla vztahující se na výběrové řízení.

[3] Rozsudek Tribunálu ze dne 11. února 1999 ve věci T-244/97, Mertens v. Komise, bod 44: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/HR/TXT/?uri=CELEX:61997TJ0244; rozsudek Tribunálu ze dne 11. května 2005 ve věci T-25/03, De Stefano v. Komise, bod 34: http://curia.europa.eu/juris/celex.jsf?celex=62003TJ0025&lang1=en&type=TXT&ancre=.

[4] Viz rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv, kterým se uzavírá šetření stížnosti 14/2010/ANA na

Evropský úřad pro výběr personálu, bod 14 (rozhodnutí je k dispozici zde:

https://www.ombudsman.europa.eu/cases/decision.faces/en/10427/html.bookmark#_ftnref5); a rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 31. května 2005, věc T-294/03, Gibault v. Komise, bod 41: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX:62003TJ0294.

[5] Rozsudek Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 15. července 1993 ve spojených věcech T-17/90, T-28/91 a T-17/92, Camara Alloisio a další v. Komise, bod 90: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/GA/TXT/?uri=CELEX:61990TJ0017; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 23. ledna 2003, věc T-53/00, Angioli v. Komise, bod 94: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=5C753C4AA9003D9CA2267431863773CE?text=&docid=47998&pageIndex=0&doclang=FR&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=6802917

[6] Úplné informace o postupu a právech týkajících se stížností jsou k dispozici na adrese https://www.ombudsman.europa.eu/en/document/70707.