Souvislosti stížnosti

1. Dne 24. ledna 2019 zaslala Komise Francii výzvu týkající se souladu vnitrostátních opatření, kterými se provádějí ustanovení směrnice 2003/4/ES ^[1] o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí.

2. Podle směrnice mají občané právo na přístup k informacím o životním prostředí a vnitrostátní veřejné subjekty, které mají tyto informace v držení, mají povinnost je zpřístupnit. Evropská komise vyzvala Francii, aby sladila své vnitrostátní právní předpisy s normami EU týkajícími se přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí. Komise se obávala, že francouzské právní předpisy v této oblasti mohou být příliš restriktivní, neboť neumožňují vhodný přístup veřejnosti k informacím, které směrnice definuje jako informace o životním prostředí. Podle Komise by francouzské právo mohlo být rovněž nejasné, pokud jde o podmínky, za nichž může být přístup veřejnosti odepřen.

3. Dne 26. ledna 2019 stěžovatel požádal Komisi, aby mu poskytla přístup veřejnosti k kopii výše uvedené výzvy.

4. Dne 14. února 2019 Komise odepřela veřejnosti přístup k požadovanému dokumentu, neboť podle jejího názoru by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu.

5. Dne 20. února 2019 stěžovatel požádal Komisi, aby přezkoumala své odmítnutí poskytnout veřejnosti přístup k dokumentu (tzv. „potvrzující žádostí“).

6. Dne 25. března 2019 Komise potvrdila své odepření přístupu k dokumentu.

7. Dne 20. července 2019 se stěžovatel obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

8. Veřejný ochránce práv zahájil šetření týkající se odmítnutí Komise poskytnout veřejnosti přístup k výzvě zaslané francouzským orgánům.

9. V průběhu šetření veřejný ochránce práv požadovaný dokument přezkoumal.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

Argumenty stěžovatele

10. Stěžovatel tvrdí, že existuje převažující veřejný zájem na zveřejnění tohoto dokumentu, neboť dokument se týká možného porušení směrnice o přístupu k informacím o životním prostředí.

11.  Stěžovatel odkazuje na „Aarhuskou úmluvu“^[2] a uvádí, že jelikož se požadovaný dokument týká „informací o životním prostředí“, jak jsou definovány v úmluvě, žádná výjimka nemůže zabránit jeho zveřejnění.

12. Stěžovatel uvádí, že je odpovědný za internetovou stránku, jejímž cílem je poskytovat občanům právní informace a přispívat k veřejné diskusi o otázkách veřejného zájmu, jako je přístup k informacím týkajícím se životního prostředí. V této souvislosti by požadovaný dokument přispěl k veřejné diskusi o přístupu k informacím o životním prostředí.

Argumenty Evropské komise

13. Komise vysvětlila, že dokument požadovaný stěžovatelem je součástí správního spisu k probíhajícímu řízení o nesplnění povinnosti, jak je stanoveno v článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie.

14. Komise tvrdila, že poskytnutí přístupu k požadovanému dokumentu by ohrozilo ochranu účelu inspekcí, vyšetřování a auditů. ^[3] Vysvětlila, že zveřejnění požadovaného dokumentu by negativně ovlivnilo dialog mezi Evropskou komisí a Francií, pro který je zásadní atmosféra důvěry. Zdůraznila, že tato atmosféra vzájemné důvěry mezi Evropskou komisí a Francií musí být zajištěna v různých fázích řízení, přinejmenším do doby, než bude šetření s konečnou platností uzavřeno. Podle názoru Komise by zpřístupnění požadovaných dokumentů v této fázi bylo neslučitelné s tímto cílem.

15. Komise zdůraznila, že cíl smírného narovnání mezi Komisí a členskými státy odůvodňuje odepření přístupu k výzvě dopisem.^[4] Komise odkázala na judikaturu EU, která znovu potvrzuje, že zpřístupnění dokumentů týkajících se řízení o nesplnění povinnosti pravděpodobně změní povahu a proces tohoto řízení, a mohlo by proto poškodit proces vyjednávání ^[5].

16. Pokud jde o existenci převažujícího zájmu na zpřístupnění dopisu, Komise měla za to, že dokument neobsahuje „informace o životním prostředí“ ve smyslu Aarhuské úmluvy a že veřejnému zájmu lépe slouží ochrana účelu probíhajícího vyšetřování.

Posouzení veřejného ochránce práv

17. Řízení o nesplnění povinnosti se skládá ze dvou fází, správní fáze před zahájením soudního řízení a soudní fáze před Soudním dvorem. Jedním z cílů fáze před zahájením soudního řízení je poskytnout dotčenému členskému státu možnost vyřešit údajné porušení smírně. Pokud toho bude dosaženo, Komise případ uzavře. Takový výsledek je ve veřejném zájmu, protože znamená, že unijní právo bude v dotčeném členském státě řádně uplatňováno, aniž by bylo nutné předložit věc soudu (což by bylo časově náročné a nákladné pro všechny strany). Aby bylo možné usilovat o dosažení takového smírného řešení, je důležité podporovat a udržovat určitou míru vzájemné důvěry.

18. Veřejný ochránce práv uznává, že soudy EU rozhodly, že přístup veřejnosti k dokumentům souvisejícím s probíhajícím řízením o nesplnění povinnosti může narušit nezbytné „klima vzájemné důvěry“ mezi Komisí a členským státem ^[6].

19. V tomto šetření veřejný ochránce práv přezkoumal požadovaný dokument a potvrdil, že se týká řízení o nesplnění povinnosti. Komise potvrdila, že řízení o nesplnění povinnosti stále probíhá, stejně jako tomu bylo v době, kdy Komise dne 25. března 2019 přijala potvrzující rozhodnutí.

20. Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění dokumentu, neboť podle jeho výkladu obsahuje „informace o životním prostředí“, u nichž existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění.

21. Pokud jde o tento argument, veřejná ochránkyně práv souhlasí s Komisí, že dokument sám o sobě neobsahuje „informace o životním prostředí“. Obsah se týká otázky, zda Francie přijala vhodný režim pro poskytování přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, ale nejedná se o informace o životním prostředí ani o informace ovlivňující životní prostředí. Nejedná se tedy o informace o životním prostředí jako takové.

22.  Veřejný ochránce práv uznává zjevnou anomálii spojenou s případem, který se týká nedostatečné transparentnosti postupu, jenž řeší údajné nedostatky režimu, který by měl zajistit odpovídající přístup veřejnosti k informacím. Připouští však, že v projednávané věci neexistují žádné skutečnosti, které by naznačovaly existenci převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění požadovaného dokumentu. Domnívá se, že v této fázi řízení je veřejný zájem lépe zajištěn tím, že je řízení o nesplnění povinnosti ukončeno, a že zpřístupnění dokumentu v této fázi by tento proces ohrozilo. Bere rovněž na vědomí, že stěžovatel může požádat o nový přístup k dokumentům, jakmile bude dané řízení o nesplnění povinnosti ukončeno.  

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Při odepření přístupu k požadovanému dokumentu nedošlo ze strany Evropské komise k nesprávnému úřednímu postupu.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 4. října 2019

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2003/4/oj .

[2] Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, uzavřená v Aarhusu (Dánsko) dne 25. června 1998.

[3] Viz čl. 4 odst. 2 třetí odrážka nařízení č. 1049/2001.

[4] Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. prosince 2001 ve věci T-191/992, Petrie et autres v. Komise, bod 68, k dispozici na adrese: http://curia.europa.eu/juris/showPdf.jsf;jsessionid=61715C6B70D0500D57718561C2544A98?text=&docid=46940&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3809551.

[5] Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2013 ve spojených věcech C‑514/11 P a C‑605/11 P, Liga para a Protecção da Natureza (LPN) a Finsko v. Evropská komise, bod 63, k dispozici na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/HTML/?uri=CELEX:62011CJ0514&from=FR.  

[6] Spojené věci C-514/11 P a C-605/11 P, LPN a Finská republika v.

Komise, body 65–68.