Souvislosti stížnosti

1. V listopadu 2017 stěžovatel, novinář se sídlem v Bruselu, požádal Evropskou komisi, aby mu poskytla přístup ^{veřejnosti [1]} k dokumentům souvisejícím s oficiální návštěvou tehdejšího komisaře pro digitální ekonomiku a společnost v USA v říjnu 2016, včetně dokumentů prokazujících cestovní výdaje.

2. Po četných upomínkách ze strany stěžovatele poskytla Komise stěžovateli v říjnu 2018 částečný přístup k 13 dokumentům. Žádný z těchto dokumentů neobsahoval informace o výdajích vzniklých v souvislosti s cestou komisaře.

3. Stěžovatel proto požádal o přezkum rozhodnutí Komise (předložil tzv. „potvrzující žádost“). Uvedl, že Komise by měla rovněž zveřejnit faktury, letenky a další podobné dokumenty „související s cestovními výdaji (...) [komisaře] a jeho delegace“.

4. Jelikož stěžovatel neobdržel věcnou odpověď, obrátil se v lednu 2019 na veřejnou ochránkyni práv.

5. Komise poté odpověděla na žádost stěžovatele o přezkum (přijala tzv. „potvrzující rozhodnutí“). Odmítl přístup veřejnosti k příslušným dokumentům, jako jsou letenky a hotelové účty, na základě potřeby chránit osobní údaje komisaře a zaměstnanců, kteří jej doprovázeli ^[2]. Komise však stěžovateli poskytla přehled výdajů, které komisaři vznikly.

Odepření přístupu veřejnosti k dokumentům

Návrh řešení předložený veřejným ochráncem práv

6. Po prostudování dokumentů, které Komise zjistila ve fázi potvrzování, předložil veřejný ochránce práv návrh řešení ^[3].

7. Pravidla EU pro přístup k dokumentům a pravidla pro ochranu údajů stanoví velmi vysokou právní prahovou hodnotu pro poskytnutí přístupu k dokumentům obsahujícím osobní údaje – osobní údaje mohou být odhaleny pouze tehdy, pokud osoba žádající o přístup prokáže, že uvolnění osobních údajů slouží konkrétní potřebě. I v takovém případě nemohou být osobní údaje zpřístupněny, pokud by jejich zpřístupnění bylo nepřiměřené s náležitým přihlédnutím k případným oprávněným zájmům dotčených osob.

8. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvedl žádnou konkrétní potřebu předání dotčených osobních údajů ^[4], veřejný ochránce práv uznal, že Komise byla oprávněna odepřít přístup k dokumentům.

9. Veřejná ochránkyně práv však rovněž konstatovala, že transparentnost, pokud jde o to, jak jsou vynakládány peníze občanů, je klíčem k vytvoření a udržení důvěry a odpovědnosti v demokracie. Navrhla proto, aby Komise zveřejnila souhrnné výdaje vynaložené na cestu, včetně výdajů vynaložených zaměstnanci, kteří doprovázeli komisaře. Toho by mohlo být dosaženo, aniž by byly porušeny právní předpisy EU o ochraně údajů.

10. Komise návrh veřejného ochránce práv na řešení zamítla ^[5]. Uvedla, že zveřejněním výdajů vzniklých komisaři se řídila svou nedávno zavedenou politikou transparentnosti výdajů komisařů. Tato politika se nevztahuje na náklady, které vznikají zaměstnancům Komise. Rovněž tvrdila, že ji žadatel nepožádal o souhrnné údaje týkající se výdajů doprovodných zaměstnanců. Obecněji Komise uvedla, že výdaje zaměstnance nesouvisejí s výdaji komisaře, kterého doprovázejí na cestě. Jsou hrazeny samostatně. Je také možné, že náklady nemusí být spojeny s cestou komisaře, například pokud se zaměstnanci účastní jiných schůzí a/nebo konferencí v rámci téže cesty. Komise proto uvedla, že není schopna systematicky informovat veřejnost o výdajích zaměstnanců doprovázejících komisaře na jejich cesty, neboť by to znamenalo značnou administrativní zátěž.

Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu řešení

11. Je zjevné, že Komise mohla uvolnit celkové částky vynaložené v souvislosti s dotčenou služební cestou, aniž by byla ohrožena práva zaměstnanců Komise na osobní údaje. Veřejná ochránkyně práv je zklamána tím, že Komise při této příležitosti nevyužila příležitosti k větší transparentnosti.

12. Pokud jde o argumenty Komise, podle kterých by poskytnutí informací dotčených v projednávané věci znamenalo nadměrnou administrativní zátěž, veřejný ochránce práv souhlasí s tím, že tento argument by měl v zásadě určitou hodnotu, pokud by doprovázející zaměstnanci Komise skutečně prodloužili svou cestu a podnikli práci na své cestě, která nesouvisela s cestou komisaře. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že ve všech případech nemusí být snadné nebo dokonce proveditelné (přesně) přiřadit výdaje zaměstnanců ke konkrétním částem/různým účelům jejich cest. V tomto konkrétním případě se však veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise mohla tyto informace bez zvláštních obtíží identifikovat a zveřejnit. Komisaře doprovázeli pouze dva zaměstnanci. Kromě toho se nezdá, že by se výdaje vynaložené těmito zaměstnanci týkaly schůzí nebo jiných akcí, které nesouvisely s cestou komisaře.

13. Veřejná ochránkyně práv proto vyjadřuje politování nad tím, že se Komise rozhodla neřídit se návrhem veřejné ochránkyně práv na zveřejnění těchto informací. Větší transparentnost, pokud jde o legitimně vynaložené náklady, posiluje důvěru občanů v orgány. Nedostatečnou otevřenost ohledně celkových nákladů na návštěvu proto považuje za promarněnou příležitost. Předmětem této stížnosti však bylo odepření přístupu veřejnosti ke sporným dokumentům ze strany Komise, a jak je vysvětleno v jejím návrhu řešení, veřejná ochránkyně práv uznává, že nezpřístupnění dokumentů bylo v souladu s nařízením č. 1049/2001.

14. Veřejná ochránkyně práv proto uznává, že v tomto případě, kdy byl její návrh řešení zamítnut, nelze odůvodnit žádné další šetření týkající se odepření přístupu veřejnosti ze strany Komise.

Zpoždění při vyřizování žádosti o přístup

15. Pokud jde o zpoždění v tomto případě, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že doba mezi původní žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům a přijetím konečného rozhodnutí Komisí (jedenáct měsíců v počáteční fázi a další tři měsíce ve fázi přezkumu) je nepřijatelná. Komise v počáteční fázi neidentifikovala všechny dokumenty relevantní pro žádost o přístup a opakovaně promeškala již prodloužené lhůty. Veřejný ochránce práv si je vědom toho, že Komise musela konzultovat třetí strany, od nichž některé dokumenty pocházejí. Nutnost konzultovat třetí osoby však sama o sobě neodůvodňuje značné zpoždění, k němuž v projednávané věci došlo. Taková zpoždění, kterým se lze vyhnout, se na Komisi příliš neodrážejí a mohou představovat nesprávný úřední postup.

16. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že zpoždění v odpovědích Komise na žádosti stěžovatelů o přístup veřejnosti a o přezkum si zasluhuje vážnou kritiku. Veřejný ochránce práv však v tomto případě neučiní formální zjištění nesprávného úředního postupu ani doporučení, neboť by to nemělo žádný praktický účel vzhledem k tomu, že ke zpoždění již došlo, a nelze je tedy již napravit.  

17. Veřejná ochránkyně práv si je však plně vědoma toho, že čas, který Komise často trvá, a zmeškané lhůty a zpoždění jsou často důvodem k obavám, pokud jde o stížnosti, které dostává ohledně přístupu veřejnosti k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv proto bude tuto záležitost i nadále pozorně sledovat.

Závěry

Na základě šetření veřejný ochránce práv uzavírá tento případ s těmito zjištěními:

Po zamítnutí návrhu veřejného ochránce práv na řešení nejsou odůvodněna žádná další šetření, pokud jde o odepření přístupu veřejnosti k příslušným dokumentům, přičemž toto odepření je odůvodněno podle právních předpisů EU o ochraně údajů.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 3. září 2019

[1] Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R1049&from=EN.

[2] Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

[3] Úplné znění návrhu řešení naleznete na adrese https://www.ombudsman.europa.eu/en/solution/en/116575.

[4] Článek 9 nařízení 2018/1725 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty EU: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32018R1725&from=EN.

[5] Úplné znění odpovědi naleznete na adrese https://www.ombudsman.europa.eu/en/correspondence/en/116576#.