- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí ve věci 129/2019/MIG o odmítnutí Evropské komise zpřístupnit veřejnosti dokumenty týkající se výdajů vzniklých v souvislosti s oficiální návštěvou komisaře ve Spojených státech amerických
Rozhodnutí
Případ 129/2019/MIG - Otevřeno dne Úterý | 22 ledna 2019 - Rozhodnutí ze dne Úterý | 03 září 2019 - Dotčený orgán Evropská komise ( Další šetření není důvodné ) - Země Belgie
Věc se týkala žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se výdajů vzniklých v souvislosti s pracovní cestou komisaře do Spojených států amerických (USA).
Komise zveřejnila výdaje, které komisaři vznikly. Odmítl však sdělit informace týkající se výdajů vynaložených zaměstnanci Komise, kteří doprovázeli komisaře.
Veřejná ochránkyně práv souhlasila s tím, že dokumenty obsahují osobní údaje, a nezveřejňování bylo v souladu s právními předpisy EU o ochraně údajů. Veřejná ochránkyně práv však navrhla, aby Komise zveřejnila celkové částky vynaložené na cestu, včetně výdajů vzniklých zaměstnancům doprovázejícím komisaře.
Komise řešení navržené veřejnou ochránkyní práv zamítla. Veřejná ochránkyně práv je zklamána, že její návrh nebyl přijat, ale shledává, že žádná další šetření nejsou odůvodněná, a toto šetření uzavírá. Kritizuje však Komisi za značné zpoždění při řešení této záležitosti.
Skutečnosti předcházející stížnosti
1. V listopadu 2017 stěžovatel, novinář se sídlem v Bruselu, požádal Evropskou komisi, aby mu poskytla přístup [1] k dokumentům souvisejícím s oficiální návštěvou tehdejšího komisaře pro digitální ekonomiku a společnost v USA v říjnu 2016, včetně dokumentů prokazujících cestovní výdaje.
2. Po četných upomínkách stěžovatele poskytla Komise stěžovateli v říjnu 2018 částečný přístup ke 13 dokumentům. Žádný z těchto dokumentů neobsahoval informace o výdajích vzniklých v souvislosti s cestou komisaře.
3. Stěžovatel proto požádal o přezkum rozhodnutí Komise (podal tzv. „potvrzující žádost“). Uvedl, že Komise by měla rovněž zveřejnit faktury, letenky a další podobné dokumenty „související s cestovními výdaji (...) [komisaře] a jeho delegace“.
4. Poté, co stěžovatel neobdržel věcnou odpověď, se v lednu 2019 obrátil na veřejnou ochránkyni práv.
5. Komise poté odpověděla na žádost stěžovatele o přezkum (přijala tzv. „potvrzující rozhodnutí“). Odmítl přístup veřejnosti k příslušným dokumentům, jako jsou jízdenky a hotelové účty, na základě potřeby chránit osobní údaje komisaře a zaměstnanců, kteří jej doprovázeli [2]. Komise však stěžovateli poskytla přehled výdajů, které komisaři vznikly.
Odepření přístupu veřejnosti k dokumentům
Návrh veřejného ochránce práv na řešení
6. Po kontrole dokumentů, které Komise identifikovala v potvrzující fázi, veřejný ochránce práv předložil návrh řešení [3].
7. Pravidla EU pro přístup k dokumentům a pravidla pro ochranu údajů stanoví velmi vysokou právní prahovou hodnotu pro udělení přístupu k dokumentům obsahujícím osobní údaje – osobní údaje lze odhalit pouze tehdy, pokud osoba žádající o přístup prokáže, že uvolnění osobních údajů slouží konkrétní potřebě. Ani tehdy nemohou být osobní údaje zpřístupněny, pokud by jejich zpřístupnění bylo nepřiměřené s náležitým přihlédnutím k oprávněným zájmům dotčených osob.
8. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvedl žádnou konkrétní potřebu, aby mu byly dotčené osobní údaje předány [4], veřejný ochránce práv uznal, že Komise byla oprávněna odepřít přístup k dokumentům.
9. Veřejná ochránkyně práv však rovněž uvedla, že transparentnost ohledně toho, jak jsou peníze občanů vynakládány, je klíčem k vytvoření a udržení důvěry a odpovědnosti v demokraciích. Navrhla proto, aby Komise zveřejnila souhrnné výdaje vynaložené na cestu, včetně výdajů vynaložených zaměstnanci, kteří komisaře doprovázeli. Toho by bylo možné dosáhnout, aniž by byly porušeny právní předpisy EU o ochraně údajů.
10. Komise zamítla návrh řešení předložený veřejnou ochránkyní práv [5]. Uvedla, že zveřejněním výdajů vynaložených komisařem se řídila svou nedávno zavedenou politikou transparentnosti výdajů komisařů. Tato politika se nevztahuje na náklady, které vznikají zaměstnancům Komise. Tvrdila rovněž, že ji žadatel nepožádal o souhrnné údaje týkající se výdajů doprovodných zaměstnanců. Obecněji Komise uvedla, že výdaje zaměstnance nesouvisejí s výdaji komisaře, kterého doprovázejí na cestě. Proplácejí se samostatně. Je rovněž možné, že náklady nemusí souviset s cestou komisaře, například pokud se zaměstnanci účastní jiných schůzí a/nebo konferencí na téže cestě. Komise uvedla, že proto není schopna systematicky informovat veřejnost o výdajích zaměstnanců doprovázejících komisaře na jejich cestách, neboť by to znamenalo značnou administrativní zátěž.
Posouzení veřejného ochránce práv po návrhu řešení
11. Je zřejmé, že Komise mohla uvolnit celkové částky vynaložené na dotčenou služební cestu, aniž by byla ohrožena práva zaměstnanců Komise na osobní údaje. Veřejná ochránkyně práv je zklamána, že Komise při této příležitosti nevyužila příležitosti k větší transparentnosti.
12. Pokud jde o argumenty Komise, že zpřístupnění informací dotčených v projednávané věci by znamenalo nadměrnou administrativní zátěž, veřejný ochránce práv souhlasí s tím, že tento argument by měl v zásadě určitou hodnotu, pokud by doprovázející zaměstnanci Komise ve skutečnosti prodloužili svou cestu a vykonávali práci na své cestě, což nesouviselo s cestou komisaře. Veřejná ochránkyně práv souhlasí s tím, že ve všech případech nemusí být snadné nebo dokonce proveditelné (přesně) přiřadit výdaje zaměstnanců konkrétním částem/různým účelům jejich cest. V tomto konkrétním případě se však veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise mohla tyto informace bez zvláštních obtíží identifikovat a zveřejnit. Komisaře doprovázeli pouze dva zaměstnanci. Kromě toho se nezdá, že by se výdaje vzniklé těmto zaměstnancům týkaly schůzí nebo jiných akcí, které nesouvisely s cestou komisaře.
13. Veřejná ochránkyně práv proto vyjadřuje politování nad tím, že se Komise rozhodla neřídit se návrhem veřejné ochránkyně práv zveřejnit tyto informace. Větší transparentnost, pokud jde o oprávněně vynaložené náklady, zvyšuje důvěru občanů v instituce. Neposkytnutí otevřenějšího přístupu k celkovým nákladům na návštěvu proto považuje za promarněnou příležitost. Předmětem této stížnosti však bylo odepření přístupu veřejnosti ke sporným dokumentům ze strany Komise, a jak je vysvětleno v jejím návrhu řešení, veřejná ochránkyně práv připouští, že nezpřístupnění dokumentů bylo v souladu s nařízením 1049/2001.
14. Veřejná ochránkyně práv proto uznává, že v tomto případě, kdy byl její návrh řešení zamítnut, nelze odůvodnit žádné další šetření týkající se odepření přístupu veřejnosti ze strany Komise.
Zpoždění při vyřizování žádosti o přístup
15. Pokud jde o zpoždění v tomto případě, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že doba mezi původní žádostí o přístup veřejnosti k dokumentům a přijetím konečného rozhodnutí Komisí (11 měsíců v počáteční fázi a další tři měsíce ve fázi přezkumu) je nepřijatelná. Komise v počáteční fázi neidentifikovala všechny dokumenty relevantní pro žádost o přístup a opakovaně zmeškala již prodloužené lhůty. Veřejná ochránkyně práv si je vědoma toho, že Komise musela konzultovat třetí strany, od nichž některé dokumenty pocházejí. Potřeba konzultovat třetí strany však sama o sobě neodůvodňuje významné zpoždění, k němuž v tomto případě došlo. Tato zpoždění, kterým se lze vyhnout, neodrážejí Komisi dobře a mohou představovat nesprávný úřední postup.
16. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že zpoždění v odpovědích Komise na žádosti stěžovatelů o přístup veřejnosti a o přezkum si zasluhuje vážnou kritiku. Veřejný ochránce práv však v tomto případě neučinil formální zjištění nesprávného úředního postupu nebo doporučení, neboť by to neslouží žádnému praktickému účelu vzhledem k tomu, že zpoždění již nastalo, a proto jej již nelze napravit.
17. Veřejná ochránkyně práv si je však plně vědoma toho, že doba, kterou Komise často trvá, a zmeškané lhůty a zpoždění jsou často problémem ve stížnostech, které dostává na přístup veřejnosti k dokumentům. Veřejná ochránkyně práv bude proto tuto otázku nadále pozorně sledovat.
Závěry
Na základě šetření veřejná ochránkyně práv tento případ uzavírá těmito zjištěními:
Po zamítnutí návrhu řešení předloženého veřejnou ochránkyní práv nejsou odůvodněna žádná další šetření, pokud jde o odepření přístupu veřejnosti k příslušným dokumentům, přičemž toto odepření je odůvodněno právem EU v oblasti ochrany údajů.
Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.
Emily O'Reillyová
Evropský veřejný ochránce práv
Štrasburk, 3. září 2019
[1] Úř. věst. Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R1049&from=EN.
[2] Úř. věst. Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.
[3] Úř. věst. Úplné znění návrhu řešení naleznete na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/solution/cs/116575.
[4] Úř. věst. Článek 9 nařízení 2018/1725 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty EU: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32018R1725&from=EN.
[5] Úř. věst. Úplné znění odpovědi naleznete na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/correspondence/en/116576#.