Stížnost Evropské komisi

1. Stěžovatelem je úředník EU v důchodu, který dříve pracoval pro Komisi. Stěžovatel měl v roce 2003 úraz a v roce 2005 mu byl přiznán příspěvek v invaliditě ^[1]. Následoval spor ohledně míry invalidity stěžovatele ´s ^[2] (stěžovatel se v této věci dvakrát obrátil na soud).

2. V průběhu sporu byla svolána lékařská komise ^[3]. Lékařská komise se v letech 2007 až 2015 sešla několikrát. Stěžovatel jmenoval jednoho lékaře, aby jej zastupoval v lékařské komisi ^[4]. Za tímto účelem stěžovatel požádal Komisi, aby mu uhradila 15 128,42 EUR na lékařských poplatcích.

3. Stěžovatel tvrdil, že poplatky musí být vráceny podle pravidel platných do prosince 2005, která pro tyto poplatky neměla žádný limit pro vrácení. Podle stěžovatele, i kdyby lékařská komise zahájila svou činnost v době, kdy byla zavedena nová pravidla (viz poznámka pod čarou 2), jeho žádost o úhradu by měla být vyřízena podle starých pravidel. Důvodem bylo to, že unijní soudy v roce 2012 rozhodly, že jeho míra invalidity by měla být vypočtena podle starých pravidel, která platila v době, kdy k nehodě došlo.

Odpověď Evropské komise stěžovateli

4. Komise nesouhlasila s tím, aby byla žádost stěžovatele o úhradu vyřízena podle starých pravidel. V souhrnu uvedl, že se nejedná o míru invalidity stěžovatele (na kterou by se měla vztahovat stará pravidla), ale o náhradu odměny člena lékařské komise. Žádost stěžovatele o zřízení lékařské komise, jakož i práce lékařské komise byly provedeny podle nových pravidel. V každém případě by Komise mohla omezit úhrady na přiměřenou částku i podle starých pravidel, neboť by bylo nepřiměřené platit bez omezení diskreční poplatky lékaře, kterého si nezvolila.

5. Již v roce 2007 Komise informovala lékaře jmenovaného stěžovatelem, že na základě platných pravidel ^[5] byl stanoven maximální vratný poplatek ve výši 1000 EUR plus doprava a ubytování. V dopise zaslaném lékaři bylo výslovně uvedeno, že bude muset stěžovateli účtovat jakékoli vyšší částky, o čemž musí lékař předem informovat. Lékař podal Komisi v červnu 2009 jednu žádost o úhradu ve výši 2243 EUR a obdržel 1243 EUR v souladu se stupnicí uvedenou v pravidlech (viz poznámka pod čarou č. 5).

6. V červenci 2012 a v dubnu 2015 byla lékařská komise pověřena novými úkoly. Komise proto informovala své členy, že uhradí dodatečné poplatky (maximálně 750 EUR a 500 EUR). Komise je proto ochotna tyto částky (plus náklady na dopravu a ubytování) uhradit, pokud stěžovatel předloží příslušné podpůrné doklady.

7. Stěžovatel nebyl s odpovědí Komise spokojen, a proto se v dubnu 2019 obrátil na veřejnou ochránkyni práv s tvrzením, že Komise nerespektuje stanovisko veřejné ochránkyně práv uvedené v předchozím případě ^[6]. Veřejná ochránkyně práv uvedla, že „při vyřizování nároků obětí nehod na odškodnění by úředníci měli být obzvláště nápomocní a zdvořilí a vyvarovat se jakýchkoli poznámek nebo narážek, které by mohly stěžovatele zbytečně zranit“. Stěžovatel rovněž tvrdil, že Komise zaměňuje zájmy svého pojišťovacího dodavatele se svými vlastními finančními zájmy.

Zjištění evropského veřejného ochránce práv

8. Veřejná ochránkyně práv pečlivě zvážila odpověď Komise na žádost stěžovatele a dospěla k závěru, že Komise poskytla platné důvody pro použití nových pravidel. Bylo tedy legitimní a přiměřené, aby Komise omezila úhradu lékařských odměn.

9. Prohlášení veřejného ochránce práv, na které stěžovatel odkazuje, se týká chování úředníků EU, nikoli toho, jak řešit podstatu nároků na odškodnění.

10. Na základě výše uvedených skutečností neshledává veřejný ochránce práv v tomto případě žádný nesprávný úřední postup ^[7].

Tina Nilssonová

Vedoucí šetření – oddělení 4

Štrasburk, 29. srpna 2019

[1] Příslušníkům veřejné služby EU, kteří nemohou vykonávat své povinnosti ze zdravotních důvodů, může být přiznán příspěvek v invaliditě za podmínek stanovených služebním řádem EU (článek 73), viz: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A01962R0031-20140501

[2] Článek 11.3 společných pravidel pro pojištění úředníků Evropských společenství pro případ úrazu a nemoci z povolání (dále jen „společná pravidla“) stanoví:

„Pokud pojištěnec utrpí částečnou trvalou invaliditu v důsledku úrazu nebo nemoci z povolání, je mu vyplacena paušální částka stanovená v čl. 73 odst. 2 písm. c) služebního řádu a stanovená na základě sazeb stanovených v [evropské hodnotící stupnici pro osoby se zdravotním postižením uvedené v příloze A]“ Viz: http://www.europarl.europa.eu/tenders/2014/20140103/EN_Ref%203_Common%20rules_accident_EN.pdf

[3] Jak je stanoveno v článku 20 společných pravidel:  „Před přijetím rozhodnutí podle článku 18 oznámí orgán oprávněný ke jmenování pojištěnému nebo oprávněným osobám návrh rozhodnutí a zjištění lékaře (lékařů) jmenovaného (jmenovaných) orgánem. Pojištěnec nebo jeho oprávněné osoby mohou požádat, aby jim nebo jimi zvolenému lékaři byla předložena úplná lékařská zpráva.   2. Pojištěnec nebo jeho oprávněné osoby mohou ve lhůtě 60 dnů požádat lékařskou komisi uvedenou v článku 22 o vydání stanoviska [...]“.

[4] Článek 22 společných pravidel stanoví, že: „Lékařská komise se skládá ze tří lékařů: 

 – osoba jmenovaná pojištěncem nebo jeho oprávněnými osobami; 

 – jeden jmenovaný orgánem oprávněným ke jmenování; 

– jeden jmenovaný dohodou mezi prvními dvěma lékaři [...]“.

[5] Článek 22.2 společných pravidel: „Odměny a výdaje lékařů tvořících lékařskou komisi se stanoví podle sazebníku stanoveného vedoucími administrativy orgánů Společenství v závislosti na složitosti případu přiděleného lékařské komisi.“

[6] Viz rozhodnutí veřejného ochránce práv ve věci 2782/2006/(MHZ)/RT: https://www.ombudsman.europa.eu/en/digest/en/12364

[7] Tato stížnost byla vyřízena v rámci delegovaného vyřizování případů v souladu s článkem 11 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.