- CS Čeština
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.
Rozhodnutí ve věci 917/2017/TM týkající se rozhodnutí Evropské komise získat zpět finanční prostředky od podniku, který realizoval projekty v rámci programu pro bezpečnější internet
Rozhodnutí
Případ 917/2017/TM - Otevřeno dne Pondělí | 10 července 2017 - Rozhodnutí ze dne Středa | 06 března 2019 - Dotčený orgán Evropská komise ( Nebyl zjištěn nesprávný úřední postup ) - Země Francie
Stěžovatel je malý podnik, který realizoval dva projekty financované EU v rámci programů Bezpečnější internet a Bezpečnější internet plus. Při externím auditu, který si vyžádala Evropská komise, byly zjištěny problémy s metodou výpočtu pracovní doby, kterou stěžovatel použil. V důsledku toho se Komise snažila získat od stěžovatele zpět přibližně 43 200 EUR.
Veřejná ochránkyně práv zjistila, že platná pravidla nestanoví konkrétní metodu výpočtu pracovní doby. Kromě toho auditoři nakonec uznali, že pracovní doba, o níž stěžovatel tvrdil, byla v souladu s odpracovanou dobou. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Komise svůj postoj přehodnotila a buď svou žádost o zpětné získání prostředků stáhla, nebo podstatně snížila částku finančních prostředků, které se snažila získat zpět.
V odpovědi na návrh Komise uvedla, že metoda použitá stěžovatelem k výpočtu pracovní doby by pro stěžovatele vytvořila zisk. Proto bylo nutné přepočítat způsobilé osobní náklady.
Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Komise přesvědčivě vysvětlila, proč se v tomto případě rozhodla finanční prostředky získat zpět. Veřejný ochránce práv proto neshledal žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o rozhodnutí Komise, a případ uzavřel.
Souvislosti stížnosti
1. Stěžovatelem je francouzský malý podnik, který se v letech 2009–2010 a 2011–2012 účastnil dvou projektů v rámci programů Bezpečnější internet [1] a Bezpečnější internet plus financovaných EU. V roce 2014 požádala Evropská komise, s níž stěžovatel podepsal grantové dohody na projekty, externí auditorskou společnost, aby provedla audit nákladů, které stěžovatel požadoval.
2. Zpráva o auditu dospěla k závěru, že důkazy, které stěžovatel předložil, prokazují, že požadovaná pracovní doba je v souladu s vykonanou prací. Auditoři však zjistili, že metoda, kterou stěžovatel použil ke stanovení „roční produktivní doby“[2] pro své zaměstnance, neodráží „skutečnost individuálních pracovních podmínek a praxe osob zapojených do práce na projektech a obdobích, která jsou předmětem auditu“. V důsledku toho auditoři přepočítali produktivní hodiny.
3. V lednu 2015 stěžovatel předložil podrobné připomínky a zpochybnil zjištění zprávy o auditu. Stěžovatel se domníval, že:
· auditoři posuzovali její projekty na základě pravidel pro jiný program financovaný EU [3], která se na projekty, které realizovala, nevztahovala;
dodržela své smluvní závazky a požadavky příslušných grantových dohod a že Komise nestanovila žádnou konkrétní metodu výpočtu pracovní doby;
metoda, kterou použila ke stanovení a kontrole pracovní doby, byla vhodná pro malý podnik s omezenou správní kapacitou a splňovala požadavky na řádné finanční řízení.
4. Auditoři a Komise uznali, že auditoři ve svém posouzení nesprávně použili pravidla vztahující se na jiný program financovaný EU a že tato pravidla nejsou použitelná. V důsledku toho byly ze závěrečné zprávy odstraněny všechny odkazy na tato pravidla. Auditoři však dospěli k závěru, že to nemá vliv na jejich zjištění, a to ani pokud jde o potřebu přepočítat roční produktivní hodiny.
5. V únoru 2017 Komise informovala stěžovatele, že má v úmyslu získat zpět 24 134,31 EUR a 19 108,74 EUR z nákladů vykázaných za oba projekty, a vydala „oznámení o navrácení“.
6. Stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasil a uvedl, že revidovaný výpočet produktivních hodin auditory se jeví jako nepřesný a neodráží ekonomickou realitu malého podniku.
Návrh řešení předložený veřejným ochráncem práv
7. Veřejná ochránkyně práv vzala na vědomí závěr auditorů, že dodatečné důkazy poskytnuté stěžovatelem podpořily její tvrzení týkající se deklarované pracovní doby. Kromě toho Komise uznala, že grantové dohody nestanoví konkrétní metodu výpočtu pracovní doby. Komise dále uznala a přijala práci stěžovatele na obou projektech.
8. Veřejný ochránce práv dále poznamenal, že platná pravidla [4] vyžadují, aby pokusy Komise o zpětné získání finančních prostředků byly v souladu se „zásadou proporcionality“.
9. Na tomto základě veřejná ochránkyně práv navrhla Komisi toto řešení:
Evropská komise by měla svou žádost o navrácení podpory přehodnotit s cílem ji stáhnout nebo její vymáhání podstatně snížit. Při opětovném posouzení žádosti o navrácení by Komise měla zohlednit zásadu proporcionality a argument stěžovatele, že navrácení celé navrhované částky by na něj jako na malý nebo střední podnik mělo závažný negativní finanční dopad.
10. Ve své podrobné odpovědi na návrh veřejné ochránkyně práv Komise nejprve objasnila, že problémy nebyly primárně založeny na nedostatcích v systému zaznamenávání času, ale především na tom, jak stěžovatel vypočítal produktivní hodiny. Stěžovatel použil standardní model produktivních hodin pro každý projekt, aniž by byl schopen odůvodnit své výpočty [5]. Vzhledem k tomu, že pro výpočet hodinových sazeb se používají standardní produktivní hodiny, měl přístup žadatele přímý dopad na hodinové sazby u projektů, a tudíž i na vykázané osobní náklady [6]. Stručně řečeno, metoda použitá žadatelem vedla k umělému zvýšení hodinové sazby, takže částka požadovaná za projekty by pro žadatele vytvořila zisk. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky na projekty EU nesmí vést k ziskům pro příjemce, byli auditoři povinni přepočítat hodinové sazby na základě skutečných produktivních hodin každé osoby. To je v souladu s platnými pravidly, že aby byly náklady způsobilé k náhradě, musí být „[...] skutečné, [...] odůvodněné, bez jakéhokoli ziskového rozpětí“ [7]. Koncept skutečných nákladů znamená, že náklady vzniklé příjemci by měly být skutečné a podložené důkazy a neměly by být odhadovány, rozpočtovány ani imputovány. Vycházejí ze skutečných nákladů a skutečných hodin příjemce.
11. Komise uvedla, že je v souladu se zásadou proporcionality, jelikož navrácení podpory nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k tomu, aby se zabránilo ziskovému rozpětí [8]. Aby se usnadnilo splacení dluhu, mohl by stěžovatel požádat o splacení dluhu ve splátkách.
12. Stěžovatel se k odpovědi Komise nevyjádřil.
Posouzení veřejné ochránkyně práv po návrhu řešení
13. Finanční nařízení [9] stanoví, že „cílem ani důsledkem grantů není dosažení zisku v rámci akce nebo pracovního programu příjemce“ (tzv. „zásada neziskovosti“). V případě dosažení zisku je Komise povinna tento zisk získat zpět. Tato zásada je obsažena v článku II.14 grantových dohod vztahujících se na projekty.
14. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že vysvětlení Komise v odpovědi na její návrh je v souladu se zásadou neziskovosti. Ze spisu nevyplývá, že by se Komise dopustila nesprávného posouzení, když dospěla k závěru na základě důvodů uvedených v bodě 10. Veřejná ochránkyně práv však vyjadřuje politování nad tím, že Komise neposkytla toto vysvětlení stěžovateli v dřívější fázi.
15. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že návrh Komise splatit navrácení ve splátkách je přiměřeným opatřením ke snížení jeho negativního finančního dopadu na podnikání stěžovatele.
16. S ohledem na výše uvedené dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Komise přesvědčivě vysvětlila, proč nemohla přijmout její návrh řešení.
Závěr
Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:
Ačkoli veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise neposkytla vysvětlení „žádného zisku“ v dřívější fázi, nyní přesvědčivě vysvětlila, proč se v tomto případě rozhodla získat finanční prostředky zpět. Veřejný ochránce práv proto neshledává žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o rozhodnutí Komise.
Stěžovatel a Evropská komise budou o tomto rozhodnutí informováni.
Emily O'Reillyová
Evropský veřejný ochránce práv
Štrasburk, 6. března 2019
[1] Další informace o programu Bezpečnější internet (2009–2013): https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=LEGISSUM%3Al24190d.
[2] V rámci programů financovaných EU se „roční produktivní dobou“ rozumí skutečná doba odpracovaná zaměstnanci v průběhu roku (roční odpracované hodiny plus přesčasy minus absence). Obvykle se očekává, že to bude více než 90 % standardní „pracovní doby“.
[3] Auditoři založili svá zjištění na finančních pravidlech týkajících se sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj (7. RP 2007–2013).
[4] Článek 80 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012
ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1, v platném znění.
Čl. 91 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1268/2012 (prováděcí nařízení k finančnímu nařízení), Úř. věst. L 362, 31.12.2012, v platném znění.
[5] Žadatel odhadl některé parametry standardních produktivních hodin a nebyl schopen poskytnout podklady pro svůj přístup.
[6] Osobní náklady se vypočítají vynásobením počtu hodin odpracovaných na projektu hodinovou sazbou.
[7] Na oba projekty se vztahovala stejná vzorová grantová dohoda.
Článek II.14 grantové dohody – Způsobilé náklady.
Viz také článek II.15 grantové dohody – Přímé náklady: „dohodu lze uhradit pouze náklady na skutečně odpracované hodiny osob, které přímo vykonávají práci v rámci projektu“.
[8] Částka, která má být navrácena, činí přibližně 7 % osobních nákladů, které žadatel uvedl.
[9] Ustanovení čl. 125 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, použitelné v dané době.