Stížnost Evropské komisi

1. Stěžovatel zastupuje skupinu ^[1] maďarských občanů, kteří uzavřeli smlouvy o hypotečním úvěru s maďarskými bankami. Tyto půjčky byly v Maďarsku a podle maďarského práva uzavřeny ve formě úředních listin. Poté, co stěžovatel narazil na problémy s dotčenými bankami (nepřevedení celé výše úvěru), obrátil se na slovenské soudy, aby získaly evropské exekuční tituly ^[2] (dále jen „EEO“) za účelem jejich výkonu v Maďarsku.

2. Za tímto účelem se stěžovatel dostavil ke slovenskému notáři, který vzal výpovědi a předložil je ve veřejné listině v souladu se slovenským právem. Poté požádala slovenský soud, aby tyto úkony potvrdil jako evropský exekuční titul.

3. Slovenské soudy toto potvrzení odmítly z důvodu, že nebyly splněny podmínky stanovené v nařízení 805/2004 ^[3] pro vydání evropského exekučního titulu pro nesporné nároky (dále jen „nařízení“), zejména požadavek čl. 3 odst. 1 písm. d), podle něhož musí veřejná listina obsahovat výslovný souhlas dlužníka s pohledávkou ^[4] (dále jen „rozhodnutí“).

4. V srpnu 2017 podal stěžovatel Komisi stížnost, v níž tvrdil, že slovenský soud měl osvědčení vydat.

Odpověď Komise stěžovateli

5. V září 2017 Komise odpověděla, že dlužník nesouhlasil s pohledávkou ve veřejných listinách vypracovaných na Slovensku, a proto odmítnutí potvrzení nebylo v rozporu s nařízením.

6. Stěžovatelka ve své odpovědi tvrdila, že Komise by měla slovenskému soudu nařídit, aby vydal požadovaná osvědčení, a uhradit jí náklady na překlad jejího rozhodnutí.

7. V říjnu 2017 Komise uvedla, že „(...) (nařízení 805/2004) je v tomto ohledu jasné, že veřejná listina by mohla být potvrzena jako evropský exekuční titul, pokud obsahuje výslovný souhlas dlužníka s pohledávkou. Toto potvrzení mohou provést pouze orgány určené k tomuto účelu členským státem, v němž byla tato veřejná listina obsahující uvedenou vyjádřenou dohodu vypracována. V případě [stěžovatele] je taková dohoda údajně vyjádřena ve veřejných listinách vypracovaných v Maďarsku, takže pouze maďarské orgány určené k tomuto účelu jsou příslušné rozhodovat o jejich osvědčení jako evropských exekutorů. Veřejné listiny vystavené na Slovensku takovou dohodu dlužníka ´s neobsahují, a proto nemohou být jako evropské exekuční tituly osvědčeny vůbec.“ V neposlední řadě Komise stěžovatele informovala, že podle Smluv „nemá pravomoc přímo ovlivňovat soudní řízení v členských státech, zejména tím, že ukládá soudním orgánům povinnost přijímat nebo rušit jakákoli rozhodnutí“.

8. V listopadu 2017 stěžovatelka trvala na tom, aby Komise přijala opatření, a zopakovala svá předchozí tvrzení. Komise následně potvrdila svůj postoj.

9. Stěžovatel, který nebyl s touto odpovědí spokojen, se v květnu 2018 obrátil na veřejného ochránce práv a tvrdil, že Komise by měla i) prohlásit, že rozhodnutí slovenského soudu je v rozporu s nařízením č. 805/2004, a ii) uložit uvedenému soudu, aby uhradil náklady na překlad svého rozhodnutí.

Zjištění evropského veřejného ochránce práv

10. Veřejný ochránce práv konstatuje, že k potvrzení nesporné pohledávky jako evropského exekučního titulu musí dlužník s ní výslovně souhlasit ve veřejné listině podle čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení. Kromě toho musí být nesporná pohledávka zapsána jako veřejná listina orgány členského státu, z něhož pochází.  

11. Vzhledem k tomu, že veřejné listiny vyhotovené na Slovensku neobsahovaly žádnou výslovnou dohodu ze strany dlužníka, nemohly být potvrzeny jako evropské exekuční tituly. V tomto ohledu je vysvětlení Komise jak rozumné, tak správné.

12. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že Komise jedná jako strážkyně Smluv. V této roli však Komise nemůže zrušit rozsudek vnitrostátního soudu ani vydat příkaz, aby uvedený soud jednal určitým způsobem. Postoj Komise, pokud jde o tvrzení stěžovatele, byl tedy správný a v souladu s pravomocemi, které jí svěřují Smlouvy.  

13. Na základě výše uvedených úvah veřejný ochránce práv konstatuje, že v tomto případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ^[5].

Lambros Papadias

Vedoucí šetření – oddělení 3

Štrasburk, 8. října 2018

[1] Stěžovatel zastupuje 118 jednotlivých případů, kterými se veřejný ochránce práv zabývá společně pod tímto číslem stížnosti.

[2] Evropský exekuční titul je jednoduchý postup, který lze použít pro nesporné přeshraniční nároky. Toto řízení umožňuje, aby rozhodnutí o nesporném nároku vydané v jednom členském státě bylo snadno uznáno a vykonáno v jiném členském státě.

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 15–39.

[4] V souladu s čl. 3 odst. 1: „1. Toto nařízení se vztahuje na rozsudky, soudní

narovnání a veřejné listiny o nesporných nárocích. Pohledávka se považuje za nespornou, pokud: (...) d) dlužník s tím výslovně souhlasil ve veřejné listině“.

[5] Tato stížnost byla vyřízena v rámci delegovaného vyřizování případů v souladu s článkem 11 rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.