Skutečnosti předcházející stížnosti

Požadavek na dokumentaci nebo odhad spotřeby energie GPAI podle aktu o umělé inteligenci

1. Obecné systémy AI (GPAI) jsou navrženy tak, aby plnily mnoho různých úkolů (například online chaty s umělou inteligencí). Poskytovatelé GPAI hrají klíčovou roli, protože mnoho systémů umělé inteligence navržených pro konkrétnější úkoly (například rozpoznávání řeči) je vytvořeno pomocí modelů GPAI. Vzhledem k této důležité úloze GPAI potřebují regulační orgány a společnosti zapojené do AI dostatek informací o modelech GPAI, aby porozuměly jejich schopnostem, rizikům a dopadům, včetně dopadů na životní prostředí.

2. Z tohoto důvodu jsou podle aktu o AI [1] poskytovatelé GPAI povinni udržovat aktuální technickou dokumentaci o svých modelech, včetně informací o spotřebě energie těchto modelů, a na požádání tyto informace sdílet s příslušnými orgány. Tato dokumentace musí rovněž zahrnovat „proces trénování a testování“modelů [2], tj. vývojové procesy, během nichž se model zobrazuje extrémně velké množství dat, aby se mohl naučit vzorce pro vytváření věrohodných předpovědí a generování odpovědí na výzvy uživatelů v budoucnu. Tato dokumentace musí obsahovat „známou nebo odhadovanou spotřebu energie modelu“, včetně spotřeby energie během procesu vývoje modelu [3].

3. Akt o umělé inteligenci zároveň stanoví, že „pokud není spotřeba energie modelu známa, může být spotřeba energie založena na informacích o použitých výpočetních zdrojích“.[4] Jinými slovy, pokud poskytovatel přesně neví, kolik energie model používá nebo spotřebovává během trénování, může jej odhadnout na základě výpočetního výkonu a hardwaru použitého k vytvoření nebo spuštění modelu, tj.: počet serverů, čipy, doba školení a výpočetní hodiny. Akt o umělé inteligenci předpokládá, že poskytovatelé mohou na základě těchto faktorů vypracovat přiměřený odhad spotřeby energie.

Úloha kodexu zásad pro GPAI

4. Akt o umělé inteligenci, stejně jako řada právních předpisů EU týkajících se bezpečnosti výrobků, stanoví obecné právní požadavky, které ke splnění těchto požadavků vyžadují další specifikaci technických řešení. Úřad Komise pro umělou inteligenci [5] proto musí podporovat a usnadňovat vypracování „kodexů správné praxe“ podporujících řádné uplatňování aktu o umělé inteligenci. Může vyzvat poskytovatele GPAI, příslušné vnitrostátní orgány, občanskou společnost, akademickou obec a další příslušné zúčastněné strany, aby k vypracování těchto kodexů přispěli.[6] Podle aktu o AI by „kodexy správné praxe měly představovat ústřední nástroj pro řádné dodržování povinností stanovených podle [aktu o AI] pro poskytovatele obecných modelů AI. Poskytovatelé by měli mít možnost spoléhat se při prokazování dodržování povinností na kodexy správné praxe.“[7]

5. Kodexy správné praxe jsou zároveň zamýšleny jako dočasná řešení, dokud evropské normalizační organizace nevypracují „harmonizované normy“ a neschválí je Komise. Jak se uvádí v aktu o AI, „jakmile je harmonizovaná norma zveřejněna a posouzena jako vhodná pro pokrytí příslušných povinností Úřadu [Komise] pro AI, soulad s evropskou harmonizovanou normou by měl poskytovatelům poskytnout předpoklad shody“ s právními povinnostmi uloženými aktem o AI.[8] Kromě toho může Komise za určitých podmínek stanovit „společné specifikace“ prostřednictvím prováděcích aktů, pokud se ukáže, že harmonizované normy nejsou v konečném důsledku k dispozici [9].

6. Podle aktu o AI by Komise měla posoudit přiměřenost kodexů správné praxe, které mají usnadnit uplatňování aktu o AI, a zveřejnit jeho posouzení.[10] V tomto ohledu zúčastněné strany nedávno vypracovaly kodex správné praxe pro GPAI a Komise (stejně jako rada pro AI) jej posoudila jako přiměřený.[11]

7. Podle vzorového formuláře dokumentace navrženého tímto kodexem, „pokud množství energie spotřebované na školení nelze odhadnout z důvodu nedostatku kritických informací od poskytovatele výpočetních nebo hardwarových prostředků“, mohou uživatelé kodexu vysvětlit druh informací, které postrádají.[12]

K žalobnímu důvodu

8. Stěžovatel, poslanec Evropského parlamentu, se domníval, že výše uvedené řešení navržené kodexem není v souladu s příslušnými ustanoveními aktu o umělé inteligenci.

9. Stěžovatel vyjádřil Komisi své obavy. Místopředsedkyně Komise odpovědná za technologickou suverenitu, bezpečnost a demokracii odpověděla na obavy stěžovatele v září 2025. Nespokojen s touto odpovědí se stěžovatel v říjnu 2025 obrátil na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

10. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření s cílem objasnit, jak Evropská komise posuzovala ustanovení kodexu týkající se spotřeby energie.

11. V souvislosti s šetřením se vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv setkal se zástupci Komise, aby projednal otázku vznesenou touto stížností. Veřejná ochránkyně práv rovněž obdržela připomínky stěžovatele ke zprávě ze zasedání.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

12. Stěžovatel tvrdil, že na jedné straně čl. 53 odst. 1 a příloha XI aktu o AI vyžadují, aby poskytovatelé GPAI vypracovali, aktualizovali a na požádání poskytli Úřadu pro AI a příslušným vnitrostátním orgánům informace o známé nebo odhadované spotřebě energie svých modelů používaných v systémech GPAI, včetně spotřeby energie během jejich vývoje, tj. trénování a testování. Na druhé straně se zdá, že kodex osvobozuje poskytovatele od poskytování těchto informací, „pokud množství energie spotřebované na školení nelze odhadnout z důvodu nedostatku kritických informací od poskytovatele výpočetních prostředků nebo hardwaru“. V takovém případě mohou poskytovatelé pouze vysvětlit, jaký druh informací jim chybí. V této souvislosti žadatel tvrdil, že mezi aktem o umělé inteligenci a kodexem existuje rozpor.

13. Stěžovatel dodal, že akt o umělé inteligenci má jedinečnou úlohu při zmírňování environmentálních rizik umělé inteligence. Podle žadatele prognózy naznačují, že spotřeba elektřiny související s umělou inteligencí by se do roku 2030 mohla více než zdvojnásobit, což by mohlo představovat 3 % celkové spotřeby energie v EU, zatímco v Irsku by toto číslo mohlo překročit 20 %. Stěžovatel byl dále znepokojen tím, že jednotlivá datová centra již ročně spotřebovávají tolik elektřiny jako 100 000 domácností.

14. Ve své odpovědi stěžovateli Komise tvrdila, že pokud poskytovatelům chybí kritické informace od poskytovatele výpočetních prostředků nebo hardwaru nezbytné k posouzení spotřeby energie modelu během trénování, úřad pro AI přesto spotřebu energie odhadne.

15. Během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv zástupci Komise poukázali na to, že příloha XI aktu o umělé inteligenci uznává, že přesné údaje o spotřebě energie mohou být neznámé a lze je alternativně odhadnout na základě použitých výpočetních zdrojů. Mohou však nastat případy, kdy poskytovatelé modelů nemohou provést odhad, protože jim chybí kritická data od poskytovatelů výpočetních zdrojů hostujících jejich školicí infrastrukturu. Podle kodexu proto mohou poskytovatelé modelů uvést „není k dispozici“ [není k dispozici] a jasně uvést, které kritické informace jim chybí. Úřad pro AI poté posoudí, zda je poskytnutý údaj o chybějících kritických informacích přiměřený. V takových případech provede úřad pro umělou inteligenci vlastní posouzení spotřeby energie na základě poskytnutých informací a dalších informací, které má k dispozici, jakož i zjištění probíhající studie Komise o energeticky účinné a nízkoemisní umělé inteligenci [13].

16. Zástupci Komise navíc objasnili, že pokud Komise posoudí kodex správné praxe jako přiměřený, mají poskytovatelé GPAI legitimní očekávání, že Komise bude mít za to, že dodržování schváleného kodexu správné praxe je dostatečné k prokázání souladu s jejich příslušnými povinnostmi podle aktu o umělé inteligenci.

17. V reakci na vysvětlení Komise předložené během setkání s vyšetřovacím týmem veřejné ochránkyně práv stěžovatel tvrdil, že přístup navržený Komisí není podle aktu o umělé inteligenci nezbytný ani přijatelný. Podle stěžovatele má poskytovatel o školení svého modelu více informací než Komise, takže není důvod, proč by měl být odhad proveditelný pro Komisi, ale nikoli pro poskytovatele. Stěžovatel rovněž tvrdil, že pokud má Komise k dispozici informace, které mohou být užitečné při provádění odhadů spotřeby energie, měla by tyto informace zveřejnit, a sdílet je tak s poskytovateli GPAI, kteří mají potíže s prováděním svých odhadů. Kromě toho stěžovatel poukázal na to, že přístup Komise je nezákonný, protože v aktu o umělé inteligenci neexistuje žádný právní základ pro to, aby Komise mohla provést odhad spotřeby energie. V případě stěžovatele by Komise měla zahájit rychlou aktualizaci kodexu.

Posouzení veřejného ochránce práv

18. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise vyhodnotila kodex jako vhodný nástroj pro poskytovatele k prokázání souladu s aktem o umělé inteligenci, a to i v souvislosti s udržováním aktuální dokumentace týkající se spotřeby energie GPAI. Veřejná ochránkyně práv má za to, že v důsledku toho se Komise při posuzování jednotlivých případů v zásadě nebude odchylovat od řešení stanovených kodexem. Tento kodex proto může hrát klíčovou úlohu při vedení jeho signatářů při dodržování aktu o umělé inteligenci, a to alespoň v rané fázi jeho provádění, kdy dosud nejsou k dispozici harmonizované normy nebo specifikace Komise.

19. Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí obavu stěžovatele, že se zdá, že kodex osvobozuje poskytovatele v případech, kdy jim chybí „kritické informace“, od jejich povinnosti odhadovat spotřebu energie svých modelů během školení a testování, místo aby od nich vyžadoval přijetí dalších opatření k získání těchto informací.

20. V takových situacích Komise zřejmě tvrdí, že poskytovatelé splní své povinnosti podle aktu o umělé inteligenci tím, že vysvětlí, které informace jim chybí. Na základě těchto a dalších informací, které má k dispozici, bude podle Komise její úřad pro umělou inteligenci schopen dostatečně spolehlivě odhadnout příslušnou spotřebu energie, čímž splní základní cíl aktu o umělé inteligenci. Komise toto řešení přijímá, protože se obává, že v některých případech může být pro poskytovatele GPAI technicky nemožné získat technické informace o výpočetních zdrojích použitých pro jejich modely.

21. Veřejná ochránkyně práv však rovněž bere na vědomí obavy stěžovatele, že úřad pro umělou inteligenci potenciálně přebírá odpovědnost, kterou akt o umělé inteligenci svěřuje poskytovatelům GPAI.

22. Veřejná ochránkyně práv obecně konstatuje, že proces provádění aktu o umělé inteligenci je obzvláště složitý, neboť zahrnuje posouzení zcela nových technologických příležitostí, výzev a řešení a zahrnuje zkušební fáze a pokračující zlepšování. Veřejná ochránkyně práv uznává odborné znalosti a diskreční pravomoc Komise při určování toho, jak nejlépe postupovat při dosahování cílů aktu o umělé inteligenci, zejména s ohledem na rychlý technologický vývoj GPAI.

23. Veřejná ochránkyně práv dále konstatuje, že kodex má být dočasným nástrojem podporujícím dodržování aktu o umělé inteligenci. V důsledku toho mohou být navrhovaná řešení dále zlepšena. Podle aktu o umělé inteligenci musí Komise zejména pravidelně sledovat a hodnotit dosahování cílů kodexů správné praxe.[14] Úřad Komise pro umělou inteligenci je navíc povinen podporovat a usnadňovat přezkum a přizpůsobování kodexů správné praxe, zejména s ohledem na nově vznikající normy.[15] V každém případě by kodexy správné praxe měly být nakonec nahrazeny harmonizovanými normami, nebo pokud jejich přijetí nebude úspěšné, vlastními společnými specifikacemi Komise [16].

24. Veřejná ochránkyně práv dále podotýká, že podle čl. 40 odst. 2 aktu o umělé inteligenci je Komise povinna požadovat výstupy týkající se procesů podávání zpráv a dokumentace s cílem zlepšit výkonnost systémů umělé inteligence z hlediska zdrojů, jako je snížení spotřeby energie a dalších zdrojů vysoce rizikového systému umělé inteligence během jeho životního cyklu, a energeticky účinného rozvoje GPAI. Veřejná ochránkyně práv chápe, že tyto výstupy mohou dále zlepšit sledování a pomoci snížit spotřebu energie umělé inteligence v souvislosti s postupným procesem provádění aktu o umělé inteligenci.

25. V této souvislosti považuje veřejná ochránkyně práv postoj Komise za přiměřený a že v této fázi nejsou žádná další šetření v tomto případě odůvodněná.

26. Veřejná ochránkyně práv zároveň věří, že v souvislosti s postupným a náročným procesem provádění aktu o umělé inteligenci bude Komise usilovat o zlepšení technických řešení, která poskytovatelům GPAI umožní splnit požadavky tohoto aktu, a to i v souvislosti s dokumentací spotřeby energie GPAI.

Závěr

Na základě šetření uzavírá veřejný ochránce práv tento případ tímto zjištěním [17]:

Žádné další šetření není odůvodněné vzhledem k závazku Komise splnit cíle aktu o umělé inteligenci, pokud jde o sledování spotřeby energie GPAI, a to ani v případech, kdy jejich poskytovatelé nemají kritické informace o použitých výpočetních zdrojích. Veřejná ochránkyně práv věří, že Komise bude usilovat o zlepšení technických řešení, aby poskytovatelé GPAI mohli plnit požadavky aktu o umělé inteligenci v postupném procesu jeho provádění.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Teresa Anjinho
Evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 6. října 2026

[1] Úř. věst. Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2024/1689 ze dne 13. června 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (...) (dále jen „akt o umělé inteligenci“), Úř. věst. L 2024/1689, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32024R1689.

[2] Úř. věst. Ustanovení čl. 53 odst. 1 písm. a) aktu o AI.

[3] Úř. věst. Příloha XI oddíl 1 bod 2 písm. e) aktu o AI.

[4] Úř. věst. Tamtéž, poslední věta.

[5] Úř. věst. Podle čl. 3 bodu 47 aktu o AI se „Úřadem pro AI“ rozumí funkce Komise přispívat k provádění, monitorování a dohledu nad systémy AI a obecnými modely AI a ke správě AI, jak je stanoveno v rozhodnutí Komise ze dne 24. ledna 2024 (...)“. Viz https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/ai-office.

[6] Úř. věst. Článek 56 aktu o AI.

[7] Úř. věst. bod odůvodnění aktu o umělé inteligenci.

[8] Úř. věst. Tamtéž.

[9] Úř. věst. Ustanovení čl. 41 odst. 1 aktu o AI.

[10] Ustanovení čl. 56 odst. 6 aktu o AI.

[11] https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/contents-code-gpai

[12] Tamtéž. Viz „Vzorový dokumentační formulář“ připojený ke „kapitole transparentnosti“.

[13] https://digital-strategy.ec.europa.eu/cs/consultations/targeted-consultation-measuring-energy-consumption-and-emissions-ai-models-and-systems

[14] Ustanovení čl. 56 odst. 6 aktu o AI.

[15] Ustanovení čl. 56 odst. 8 aktu o AI.

[16] Články 41 a 56 aktu o AI, jakož i 117. bod odůvodnění aktu o AI.

[17] Tato stížnost byla vyřízena v rámci delegovaného vyřizování případů v souladu s rozhodnutím evropského veřejného ochránce práv, kterým se přijímají prováděcí ustanovení.