FOR PREVIEWING & TESTING PURPOSES ONLY.
This notification will disappear once the page will be published.
This link is available for less than 30 minutes.
  • Snadné čtení
  • Velikost textu

Chcete podat stížnost na orgán či instituci EU?

Zvolený jazyk: 
  • Čeština
Výchozí jazyk: 
Dostupné jazyky: 
Tato stránka byla přeložena pomocí strojového překladu.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.

Zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu v návaznosti na šetření z vlastního podnětu týkající se existence kodexu řádné správní praxe a jeho dostupnosti pro veřejnost v různých orgánech a institucích Společenství (OI/1/98/OV)

 

(vyrobeno v souladu s čl. 3 odst. 7 statutu evropského veřejného ochránce práv)

 

Shrnutí

Tato zvláštní zpráva se týká šetření z vlastního podnětu evropského veřejného ochránce práv týkajícího se existence kodexu řádné správní praxe a jeho dostupnosti pro veřejnost v různých orgánech a institucích Společenství.

Šetření bylo zahájeno v listopadu 1998. V červenci a září 1999 předložil veřejný ochránce práv návrhy doporučení 18 orgánům a institucím Společenství, aby přijaly pravidla týkající se řádného správního chování svých úředníků ve vztazích s veřejností. Při přijímání těchto pravidel veřejný ochránce práv uvedl, že orgány a instituce by mohly vycházet z ustanovení kodexu řádné správní praxe veřejného ochránce práv. Veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že aby byla pravidla účinná a přístupná občanům, měla by být přijata ve formě rozhodnutí a zveřejněna v Úředním věstníku.

Z odpovědí na návrhy doporučení vyplývá, že pouze dva orgány, jmenovitě Evropská agentura pro hodnocení léčivých přípravků (EMEA) a Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie, přijaly dne 1. prosince 1999 a dne 10. února 2000 kodex řádné správní praxe navržený veřejným ochráncem práv. Tyto dvě agentury návrhy doporučení správně provedly.

Evropská komise předložila návrh kodexu, ale dosud jej nepřijala. Evropský parlament ani Rada nepřijaly kodex řádné správní praxe. Žádný jiný orgán nebo subjekt nepřijal kodex do 1. března 2000.

Evropský parlament zdůraznil, že je naléhavě nutné co nejdříve vypracovat kodexy řádné správní praxe, které by měly být co nejjednotnější pro všechny evropské orgány a instituce.[1] Návrhy doporučení veřejné ochránkyně práv však provedly pouze dva z 18 orgánů, institucí a decentralizovaných agentur, jichž se šetření týká. Veřejný ochránce práv proto uzavírá tuto zvláštní zprávu doporučením, že k zajištění toho, aby úředníci všech orgánů a institucí Společenství dodržovali ve svých vztazích s veřejností stejné zásady řádné správní praxe, je zapotřebí evropského správního práva.

Takový zákon by mohl mít podobu nařízení. Evropský parlament jako jediný evropský orgán, který demokraticky zastupuje všechny evropské občany, by mohl zvážit použití postupu uvedeného v čl. 192 odst. 2 Smlouvy o ES s cílem zahájit přijetí evropského správního práva v této podobě.

A. Šetření veřejného ochránce práv a návrh doporučení

Dne 11. listopadu 1998 zahájil evropský veřejný ochránce práv šetření z vlastního podnětu týkající se existence kodexu řádného úředního chování úředníků v jejich vztazích s veřejností a jeho dostupnosti pro veřejnost v různých orgánech a institucích Společenství.

Veřejný ochránce práv předkládá Evropskému parlamentu zvláštní zprávu v souladu s čl. 3 odst. 7 statutu veřejného ochránce práv. Zvláštní zpráva rovněž obsahuje v souladu s uvedeným ustanovením doporučení, které veřejný ochránce práv považuje za vhodné. Zvláštní zpráva vychází z informací obdržených od orgánů a institucí Společenství ke dni 1. března 2000.

Důvody šetření

Jedním z důvodů tohoto šetření z vlastního podnětu bylo, že během svého funkčního období obdržel veřejný ochránce práv řadu stížností, v nichž byl upozorněn na případy nesprávného úředního postupu ze strany různých orgánů a institucí Společenství. Tyto informace byly uvedeny ve výročních zprávách veřejného ochránce práv a lze je rovněž konzultovat na internetových stránkách veřejného ochránce práv (http://www.euro-ombudsman.eu.int). Veřejný ochránce práv se domníval, že mnohým z těchto případů nesprávného úředního postupu by bylo možné zabránit, pokud by byly k dispozici jasné informace ve formě kodexu řádné správní praxe o administrativních povinnostech zaměstnanců Společenství vůči občanům.

Obecnějším důvodem bylo, že součástí poslání veřejného ochránce práv je posilovat vztahy mezi evropskými občany a orgány a institucemi Společenství. Vytvoření úřadu veřejného ochránce práv mělo zdůraznit závazek Unie k demokratické, transparentní a odpovědné správě. Veřejný ochránce práv by měl podporovat správnou správní praxi zlepšováním kvality správy.

Veřejný ochránce práv proto ve svém šetření z vlastního podnětu uvedl, že v zájmu zlepšení kvality správy Společenství by kodexy řádné správní praxe mohly hrát cennou úlohu. Tyto kodexy by byly pro zaměstnance velmi užitečné, pokud by se museli zabývat žádostmi/stížnostmi občanů. Kodex by je podrobně informoval o tom, jaká pravidla je třeba dodržovat při jednání s občany, kteří kontaktují jejich orgán. Pokud by byly kodexy snadno přístupné veřejnosti, například ve formě rozhodnutí zveřejněného v Úředním věstníku, poskytly by občanům informace o tom, jaká jsou jejich práva a jaké standardy řádné správy mohou od orgánů a institucí Společenství očekávat.

Evropský parlament velmi pozitivně uvítal myšlenku takového kodexu pro evropské orgány a instituce [2] a zdůraznil, že "je důležité, aby byl tento kodex z důvodů veřejné dostupnosti a porozumění pro všechny evropské orgány a instituce co nejvíce totožný".[3]

Šetření

Na základě těchto úvah a v souladu s čl. 3 odst. 1 svého statutu zahájil veřejný ochránce práv šetření z vlastního podnětu určené osmnácti orgánům a institucím Společenství (čtyři orgány Společenství ve smyslu článku 4 Smlouvy, čtyři subjekty zřízené Smlouvou a deset "decentralizovaných agentur Společenství")[4]. Šetření se týkalo tohoto předmětu:

Zaprvé se veřejná ochránkyně práv dotázala každého orgánu nebo instituce, zda přijal kodex řádné správní praxe pro své úředníky v jejich vztazích s veřejností, který je pro občany snadno přístupný. Pokud takový kodex neexistuje, veřejná ochránkyně práv se dotázala, zda by orgán nebo instituce souhlasily s přijetím nezbytných opatření k přijetí kodexu chování. Pokud jde o obsah tohoto kodexu, veřejný ochránce práv uvedl, že by mohl do seznamu ustanovení zahrnout obecná použitelná pravidla týkající se hmotněprávních a procesních zásad, která byla uvedena v příloze jeho dopisu ze dne 11. listopadu 1998.

Zadruhé, vzhledem k tomu, že takový kodex by byl nejúčinnější, pokud by se jednalo o veřejně přístupný dokument obsahující přesná ustanovení, veřejný ochránce práv se rovněž dotázal orgánu nebo instituce, zda by mohl uvést, v jaké formě kodex přijme.

Veřejný ochránce práv požádal různé orgány, instituce a decentralizované agentury, aby jej do konce února 1999 informovaly o své situaci, pokud jde o kodex řádné správní praxe.

Počáteční odpovědi orgánů a institucí

Z informací poskytnutých různými orgány, institucemi a decentralizovanými agenturami Společenství vyplynulo, že žádný z nich nepřijal kodex řádné správní praxe, jak předpokládá veřejný ochránce práv [5].

V březnu 1999 vypracovala Komise návrh kodexu chování zaměstnanců Evropské komise, jehož oddíl 5 se zabýval vztahy úředníků Komise s veřejností. Veřejná ochránkyně práv však byla informována, že tento kodex dosud nebyl přijat a že za daných okolností (souvisejících s rezignací Komise) nebylo možné na návrh kodexu formálně navázat.

Parlament, Rada, Účetní dvůr, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů a Evropská centrální banka souhlasily, ale dosud nepřijaly kodex řádné správní praxe svých úředníků ve vztazích s veřejností.

Na druhé straně Evropská investiční banka již v dubnu 1997 přijala podrobný kodex chování platný v EIB. Zdálo se však, že tento kodex, který doplňoval služební řád, se týkal především vztahů zaměstnanců EIB se samotným orgánem.

Dále se ukázalo, že devět z deseti decentralizovaných agentur souhlasilo s přijetím nezbytných opatření k přijetí kodexu řádné správní praxe, ale stále čekalo na definitivní schválení kodexu Komise s cílem přijmout ve vzájemné shodě podobné kodexy.

A konečně, z jeho odpovědi vyplynulo, že Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu již dodržoval většinu podstatných a procesních zásad obsažených v návrhu kodexu řádné správní praxe, který předložila veřejná ochránkyně práv. Tyto záruky se však netýkaly všech vztahů s občany, ale byly omezeny na řízení o ochranné známce Společenství.

Návrhy doporučení

Vzhledem k výše popsané situaci považoval veřejný ochránce práv za nezbytné předložit orgánům, institucím a decentralizovaným agenturám návrhy doporučení. Návrhy doporučení byly odůvodněny takto:

Amsterodamská smlouva výslovně zavedla koncept otevřenosti do Smlouvy o Evropské unii tím, že uvedla, že „tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi obyvateli Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“ (článek 1 Smlouvy o Evropské unii). Kodex, který obsahuje základní zásady řádného úředního chování úředníků při jednání s veřejností, je nezbytný jak pro přiblížení správy občanům, tak pro zajištění lepší kvality správy, a pomáhá tak předcházet případům nesprávného úředního postupu. Takový kodex je užitečný jak pro úředníky Společenství, neboť je podrobně informuje o pravidlech, která musí dodržovat při jednání s veřejností, tak pro občany, neboť jim může poskytnout informace o tom, jaké zásady platí ve správě Společenství, a o úrovni chování, kterou mohou při jednání se správou Společenství očekávat.

Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že kodex řádné správní praxe by mohl být účinný pouze tehdy, pokud by se jednalo o veřejně přístupný dokument pro občany. Je proto vhodné, aby byl zveřejněn ve formě rozhodnutí, jako je tomu v případě kodexu chování týkajícího se přístupu veřejnosti k dokumentům Komise obsaženého v rozhodnutí Komise (94/90/ESUO, ES, Euratom) ze dne 8. února 1994 [6]. Veřejný ochránce práv rovněž poznamenal, že aby byl tento kodex srozumitelný a nebyl pro veřejnost matoucí, měl by být jediným dokumentem, který obsahuje pravidla týkající se výhradně vztahů úředníků s veřejností, a nikoli vztahů úředníků s jejich orgánem (práva a povinnosti, vysvětlení ustanovení služebního řádu), jak je uvedeno v návrhu kodexu chování zaměstnanců Evropské komise z března 1999.

Veřejný ochránce práv dále konstatoval, že Evropský parlament ve svých usneseních o výročních zprávách evropského veřejného ochránce práv za roky 1997 a 1998 [7] zdůraznil, že je naléhavě nutné co nejdříve vypracovat kodex řádné správní praxe a že je důležité, aby byl tento kodex pro všechny evropské orgány a instituce z důvodů veřejné dostupnosti a porozumění co nejstejný. Parlament rovněž uvedl, že tento kodex by měl být přístupný všem evropským občanům a měl by být zveřejněn v Úředním věstníku.

Na základě informací, které veřejnému ochránci práv poskytly různé orgány, instituce a decentralizované agentury Společenství, se ukázalo, že žádný z nich nepřijal kodex řádné správní praxe navržený veřejným ochráncem práv.

Veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že během jeho funkčního období byly zjištěny různé případy nesprávného úředního postupu ze strany různých orgánů a institucí Společenství. Jedním z důvodů těchto případů nesprávného úředního postupu bylo, že v současné době neexistovala jasná pravidla týkající se zásad řádné správní praxe, které by úředníci Společenství měli dodržovat ve svých vztazích s veřejností. Veřejný ochránce práv se proto domníval, že s cílem zabránit tomu, aby se podobné případy nesprávného úředního postupu v budoucnu opakovaly, by orgány a instituce Společenství měly přijmout kodex řádné správní praxe pro své úředníky ve vztazích s veřejností.

Na základě těchto úvah předložil evropský veřejný ochránce práv v souladu s čl. 3 odst. 6 statutu veřejného ochránce práv různým orgánům, institucím a decentralizovaným agenturám Společenství tyto návrhy doporučení:

  1. Orgán by měl přijmout pravidla týkající se řádného správního chování svých úředníků v jejich vztazích s veřejností. Při přijímání těchto pravidel může orgán vycházet z ustanovení obsažených v přiloženém kodexu řádné správní praxe.
  2. S cílem zajistit, aby jim občané snadno rozuměli, by se pravidla měla zabývat pouze vztahy úředníků s veřejností. Pokud má orgán rovněž v úmyslu přijmout pravidla týkající se vztahů úředníků s orgánem, mohl by tak učinit v samostatném, veřejně přístupném dokumentu.
  3. Aby byla pravidla účinná a přístupná občanům, měla by být přijata formou rozhodnutí a zveřejněna v Úředním věstníku.

Veřejný ochránce práv připojil ke svým návrhům doporučení návrh kodexu řádné správní praxe. Tento kodex obsahoval v seznamu 28 článků ustanovení o hmotněprávních i procesních zásadách, jakož i ustanovení o řádném fungování správy. Jak je uvedeno výše, orgány byly požádány, aby se řídily kodexem navrženým veřejným ochráncem práv.

Návrhy doporučení byly předloženy Komisi dne 28. července 1999 a Parlamentu a Radě dne 29. července 1999. Všechny tři orgány byly požádány, aby zaslaly své podrobné stanovisko nejpozději do 30. listopadu 1999. Návrhy doporučení ostatním orgánům, institucím a decentralizovaným agenturám byly předloženy dne 13. září 1999 s žádostí o zaslání jejich podrobného stanoviska nejpozději do 31. prosince 1999.

B. Reakce na návrh doporučení veřejného ochránce práv

Reakce Komise

Dne 29. listopadu 1999 informovala Komise veřejného ochránce práv, že kolegium Komise dne 24. listopadu 1999 schválilo v prvním čtení návrh rozhodnutí Komise, kterým se její jednací řád doplňuje kodexem řádné správní praxe. Předseda Komise uvedl, že kodex, který se zabývá výhradně vztahy mezi útvary Komise a veřejností, bude přijat prostřednictvím právně závazného rozhodnutí Komise, které bude zveřejněno v Úředním věstníku. Uvedl také, že ačkoli existují určité rozdíly mezi doporučeními veřejného ochránce práv a návrhem kodexu předloženým Komisí, hlavní prvky návrhu veřejného ochránce práv byly plně zohledněny. Komise uvedla, že po konzultaci se zástupci zaměstnanců Komise a po vypracování návrhů doprovodných opatření, jako je školení zaměstnanců, by měl být kodex dokončen kolegiem ve druhém čtení počátkem roku 2000.

Návrh kodexu předložený Komisí byl předložen takto: Kodex řádné správní praxe je připojen k návrhu rozhodnutí Komise. Článek 1 tohoto návrhu rozhodnutí stanoví, že v článku 23 jednacího řádu se doplňuje nový odstavec, který zní: „Komise v případě potřeby přijme doplňující opatření týkající se fungování Komise a jejích útvarů, která se připojují k tomuto nařízení.“ Článek 2 stanoví, že příloha kodexu se připojuje k jednacímu řádu.

V přiloženém kodexu je nejprve uvedeno, co je to kvalitní služba, a je v něm popsán účel a oblast působnosti kodexu. Kodex je rozdělen do šesti oddílů, a to 1) obecné zásady řádné správy (zákonnost, nediskriminace, proporcionalita, konzistentnost, 2) pokyny pro řádné správní jednání (objektivita a nestrannost, informace o správních řízeních, naslouchání všem stranám s přímým zájmem), 3) informace o právech zúčastněných stran (povinnost odůvodnit rozhodnutí, povinnost uvést způsob odvolání), 4) řešení dotazů (žádosti o dokumenty, korespondenci, telefony a elektronickou komunikaci, žádosti ze sdělovacích prostředků), 5) ochrana osobních údajů a důvěrných informací, 6) stížnosti (Evropská komise, evropský veřejný ochránce práv).

Od dopisu Komise ze dne 29. listopadu 1999 neobdržel veřejný ochránce práv žádné nové informace o opatřeních přijatých v návaznosti na návrh kodexu předložený Komisí.

Reakce Evropského parlamentu a Rady

Evropský parlament informoval veřejného ochránce práv dne 10. prosince 1999, že návrh kodexu bude předložen ke schválení předsednictvu Parlamentu v prosinci 1999. Do 1. března 2000 však nebyly od Evropského parlamentu obdrženy žádné další informace.

Rada dne 29. listopadu 1999 informovala veřejného ochránce práv, že se připravuje rozhodnutí Rady v této věci a že návrh kodexu bude z velké části inspirován posledním oddílem („Serving the public“) návrhu kodexu Komise z března 1999. Do 1. března 2000 nebyly obdrženy žádné nové informace.

Odpovědi ostatních orgánů a institucí Společenství

Účetní dvůr informoval veřejného ochránce práv dne 20. ledna 2000, že na svém zasedání ve dnech 26. a 27. ledna 2000 rozhodne o návrhu znění a zašle přijaté znění veřejnému ochránci práv. Od tohoto data však nebyly obdrženy žádné další informace.

Hospodářský a sociální výbor veřejnému ochránci práv dne 26. ledna 2000 sdělil, že dosud nepřijal kodex řádné správní praxe, ale čeká na to, až se k této záležitosti Komise obrátí. Výbor však zaslal šestistránkovou poznámku obsahující podrobné stanovisko ke znění kodexu navrženému evropským veřejným ochráncem práv, které vypracovalo jeho ředitelství pro lidské zdroje a finanční ředitelství. V tomto sdělení se uvádí, že kodex by neměl být v rozporu se služebním řádem a že provádění kodexu by mohlo mít finanční a lidské důsledky, které je třeba nejprve přezkoumat.

Výbor regionů informoval veřejného ochránce práv dne 26. ledna 2000, že si přeje pokračovat v úvahách o této záležitosti v rámci interinstitucionální spolupráce. Výbor regionů odkázal na návrh kodexu předložený Komisí a trval na tom, že je důležité, aby všechny evropské orgány a instituce přijaly jedinečný a totožný text.

Evropská investiční banka informovala veřejného ochránce práv dne 13. prosince 1999, že přijme kodex řádné správní praxe, jak požadoval veřejný ochránce práv (tj. jediný dokument, zveřejnění v Úředním věstníku), ale že jeho dokončení bude nějakou dobu trvat, zejména s ohledem na specifičnost činnosti banky jako finanční instituce. Od té doby nebyly obdrženy žádné další informace.

Evropská centrální banka informovala veřejného ochránce práv dne 27. ledna 2000, že byl vypracován návrh kodexu ECB. Tento kodex by sloužil nejen jako reference pro veřejnost, pokud jde o standardy chování, které jsou oprávněny očekávat při jednání s ECB, ale také by poskytoval vodítko v otázkách profesní etiky všem osobám zaměstnaným ECB. Kodex bude zveřejněn v Úředním věstníku. Po ukončení konzultací se zástupci zaměstnanců ECB bude kodex zaslán veřejnému ochránci práv.

Decentralizované agentury

Jménem všech decentralizovaných agentur informoval ředitel Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) dne 15. listopadu 1999 veřejného ochránce práv, že ředitelé agentur čekají na výsledek návrhu kodexu předloženého Komisí.

Později, dne 15. prosince 1999, informovalo středisko Cedefop veřejného ochránce práv, že s konečnou platností přijme kodex navržený veřejným ochráncem práv před uplynutím lhůty 31. prosince 1999, a to ve formě rozhodnutí správní rady. Středisko Cedefop uvedlo, že vzhledem k tomu, že vývoj návrhu kodexu Komise nebyl tak pozitivní a nadcházející, jak se očekávalo, se ředitelé domnívají, že by bylo vhodné kodex chování přijmout pouze v této fázi, jak jej navrhla veřejná ochránkyně práv, a zároveň zachovat právo přijmout po finalizaci Komisí dodatečně úplnější kodex, pokud by stále odpovídal vlastnostem středně velké decentralizované agentury. Středisko Cedefop rovněž uvedlo, že pokud nelze v žádném okamžiku zaručit úplné provedení podrobných ustanovení, jako je například článek 13 týkající se odpovědi v jazyce občana, učiní vše, co je v jeho silách, aby uspokojilo legitimní očekávání veřejnosti a respektovalo povinnosti přijaté přijetím kodexu.

Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek informovala dne 21. prosince 1999 veřejného ochránce práv, že přijme kodex na základě kodexu stanoveného veřejným ochráncem práv. Návrh na přijetí takového kodexu bude předložen předsednictvu správní rady nadace na jejím zasedání dne 11. února 2000.

Evropská agentura pro životní prostředí informovala veřejného ochránce práv dne 14. prosince 1999, že se rozhodla přijmout návrh kodexu na základě návrhu evropského veřejného ochránce práv. Agentura zaslala kopii návrhu kodexu veřejnému ochránci práv. Znění tohoto kodexu, které obsahuje 28 článků, se rovná návrhu veřejného ochránce práv.

Dne 7. prosince 1999 informovala Evropská agentura pro hodnocení léčivých přípravků (EMEA) veřejného ochránce práv, že správní rada EMEA formálně přijala kodex navržený veřejným ochráncem práv na svém zasedání dne 1. prosince 1999. Kodex, který odpovídá návrhu veřejného ochránce práv, navíc vstoupil v platnost dne 1. ledna 2000 (článek 28 kodexu). Kodex je zveřejněn na webových stránkách EMEA.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) informoval dne 16. prosince 1999 veřejného ochránce práv, že přijme kodex řádné správní praxe, jakmile bude přijat konečný kodex Komise.

Evropská nadace odborného vzdělávání informovala dne 25. ledna 2000 veřejného ochránce práv, že se rozhodla přijmout text Komise s určitými drobnými úpravami a že tento kodex formálně přijme, jakmile bude s konečnou platností přijat kodex Komise. Nadace učinila stejnou poznámku jako středisko Cedefop, pokud jde o odpověď na korespondenci veřejnosti v jazyce pisatele.

Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost informovalo dne 13. prosince 1999 veřejného ochránce práv, že je z velké části pro dodržování kodexu navrhovaného veřejným ochráncem práv a že bude moci přijmout vlastní kodex do února 2000. Stejnou poznámku učinilo i středisko, pokud jde o odpověď na korespondenci v jazyce pisatele.

Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie informovalo dne 17. prosince 1999 veřejného ochránce práv, že na základě návrhu veřejného ochránce práv vypracovalo kodex řádné správní praxe. Později, dne 24. února 2000, informovalo Překladatelské středisko veřejného ochránce práv, že konečné znění kodexu bylo formálně přijato ve formě rozhodnutí dne 10. února 2000. Kodex, který odpovídá návrhu veřejného ochránce práv, vstoupí v platnost dne 31. března 2000 (článek 28 kodexu). Kodex je zveřejněn na internetových stránkách Překladatelského střediska.

Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci informovala dne 22. prosince 1999 veřejného ochránce práv, že přijme kodex řádné správní praxe navržený veřejným ochráncem práv před uplynutím lhůty 31. prosince 1999. Rozhodnutí podepíše předseda správní rady. Agentura rovněž poukázala na to, že je obtížné zaručit provádění článku 13 kodexu.

Předseda Odrůdového úřadu Společenství informoval veřejného ochránce práv dne 21. prosince 1999, že vzhledem k tomu, že kodex Komise je teprve ve fázi konzultací, požádá správní radu, aby v dubnu 2000 přijala kodex navržený veřejným ochráncem práv. Úřad přiložil kopii navrženého znění kodexu, která odpovídá návrhu veřejného ochránce práv.

C. Analýza odpovědí na návrhy doporučení

Z odpovědí vyplývá, že všechny orgány a instituce Společenství návrhy doporučení pozitivně uvítaly a byly připraveny přijmout kodex řádné správní praxe pro své úředníky ve vztazích s veřejností.

Pokud však jde o konkrétní přijetí kodexu řádné správní praxe a následná opatření v návaznosti na tři návrhy doporučení (tj. 1) kodex inspirovaný návrhem veřejné ochránkyně práv, který 2) se zabývá výhradně vztahy s veřejností a který 3) je přijímán ve formě rozhodnutí zveřejněného v Úředním věstníku), odpovědi orgánů a institucí byly nejednotné.

Komise

Z orgánů pouze Komise schválila v prvním čtení návrh kodexu řádné správní praxe. Pokud jde o prezentaci a obsah návrhu kodexu předloženého Komisí, veřejný ochránce práv by rád učinil tyto připomínky:

Za prvé, samotný návrh kodexu není přijat ve formě rozhodnutí Komise, ale pouze jako příloha rozhodnutí Komise, jehož článek 1 pouze stanoví, že „Komise v případě potřeby přijme doplňující opatření týkající se fungování Komise a jejích útvarů, která se připojují k tomuto nařízení“.

Zadruhé se zdá, že znění návrhu kodexu řádné správní praxe předloženého Komisí je spíše nezávazným pokynem než závazným rozhodnutím. Vyplývá to například z úvodní části kodexu, v níž se uvádí, že účelem kodexu je „provázet“zaměstnance Evropské komise v jejich vztazích s veřejností. Vyplývá to rovněž z prvního bodu „Obecné zásady řádné správy“, v němž se uvádí, že Komise „od svých zaměstnanců očekává, že ve svých vztazích s veřejností budou dodržovat“následující zásady. Nezávazný charakter návrhu kodexu konečně vyplývá také z jeho druhého oddílu „Pokyny pro řádnou správní praxi“ a z oddílu „Žádosti o dokumenty“, který je vypracován velmi popisným způsobem.

Na základě těchto připomínek se veřejná ochránkyně práv domnívá, že pokud by byl tento návrh kodexu s konečnou platností přijat, Komise by se prvním a třetím doporučením neřídila.

Evropský parlament a Rada

Z obdržených informací vyplývá, že ani Parlament, ani Rada dosud nepřijaly kodex v podobě navržené v doporučení veřejné ochránkyně práv. Veřejný ochránce práv od nich neobdržel ani návrh kodexu. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že ani Parlament, ani Rada neprovedly návrhy doporučení do 1. března 2000.

Ostatní orgány a instituce Společenství

Návrhy doporučení dosud neprovedl Účetní dvůr a čtyři subjekty Společenství (Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, Evropská investiční banka, Evropská centrální banka). Veřejná ochránkyně práv od těchto orgánů a institucí neobdržela ani návrh kodexu. Zdálo se, že oba výbory před přijetím svých kodexů čekaly na přijetí návrhu kodexu vypracovaného Komisí.

Decentralizované agentury

Pokud jde o deset decentralizovaných agentur, veřejný ochránce práv nejprve konstatuje, že dne 1. prosince 1999 a dne 10. února 2000 EMEA a Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie formálně přijaly ve formě rozhodnutí kodex řádné správní praxe navržený veřejným ochráncem práv. Oba kodexy, které obsahují 28 článků a jsou rovnocenné návrhu veřejného ochránce práv, vstoupí v platnost 1. ledna 2000 a 31. března 2000. Kodexy se zveřejňují k veřejné konzultaci na příslušných internetových stránkách. Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že jak EMEA, tak Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie návrhy doporučení provedly správně, avšak s výjimkou zveřejnění v Úředním věstníku.

Dvě další decentralizované agentury, konkrétně Evropská agentura pro životní prostředí a Odrůdový úřad, vypracovaly stejný návrh a brzy přijmou kodex řádné správní praxe, který bude obsahovat 28 článků a bude odpovídat návrhu veřejného ochránce práv. Prezident Odrůdového úřadu uvedl, že požádá Správní radu Úřadu, aby kodex přijala na svém zasedání v dubnu 2000. Vzhledem k totožnosti těchto dvou návrhů kodexů a návrhu veřejné ochránkyně práv se veřejná ochránkyně práv domnívá, že jakmile budou tyto kodexy s konečnou platností přijaty a zveřejněny v Úředním věstníku, správně a v plném rozsahu provedou návrhy doporučení.

Ostatních šest decentralizovaných agentur dosud návrhy doporučení neprovedlo. Čtyři z nich, konkrétně Cedefop, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost a Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, však uvedly, že přijmou kodex řádné správní praxe, jak jej navrhl veřejný ochránce práv ve svých návrzích doporučení. Veřejná ochránkyně práv však neobdržela žádné informace o nedávných opatřeních přijatých těmito agenturami v návaznosti na kodex.

Další dvě decentralizované agentury, konkrétně Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu a Evropská nadace odborného vzdělávání, veřejnému ochránci práv sdělily, že kodex přijmou, jakmile bude kodex Komise s konečnou platností přijat.

D. Závěry a doporučení

  1. Evropský parlament ve svých usneseních o výročních zprávách o činnosti evropského veřejného ochránce práv v letech 1997 a 1998 zdůraznil, že je naléhavě nutné co nejdříve vypracovat kodex řádné správní praxe a že je důležité, aby byl tento kodex pro všechny evropské orgány a instituce z důvodů veřejné dostupnosti a porozumění co nejstejný [8].
  2. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že v posledních dvou desetiletích mnoho členských států přijalo právní předpisy upravující jejich správu. Podle názoru veřejného ochránce práv by správní chování orgánů a institucí Společenství mělo být pokud možno v souladu s nejlepšími standardy platnými pro správní orgány členských států. Kodex řádné správní praxe veřejného ochránce práv se proto inspiruje stávajícími správními předpisy členských států a mezinárodních organizací [9].
  3. Veřejný ochránce práv předložil různým orgánům a institucím Společenství návrhy doporučení k přijetí kodexu řádné správní praxe. Do 1. března 2000 oznámily veřejnému ochránci práv, že formálně přijaly kodex v podobě navržené veřejným ochráncem práv, pouze dva z 18 orgánů a institucí, jimž byly návrhy doporučení předloženy, a sice EMEA a Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie. Zdálo se, že k přijetí návrhu veřejné ochránkyně práv jsou blízko i některé další decentralizované agentury. Jiné orgány a instituce předložily návrhy kodexů, ale jejich forma a obsah jsou proměnlivé.
  4. Veřejný ochránce práv proto dospěl k závěru, že je nezbytné zvážit jiný způsob, jak dosáhnout pravidel řádné správní praxe, která by se vztahovala stejně na všechny orgány a instituce Společenství v jejich vztazích s veřejností.
  5. Podle názoru veřejné ochránkyně práv by nejúčinnějším řešením bylo přijmout taková pravidla ve formě evropského správního práva.
  6. Veřejný ochránce práv proto doporučuje, aby byl přijat evropský správní zákon, který by se vztahoval na všechny orgány a instituce Společenství. Tento zákon by mohl mít podobu nařízení.
  7. Evropský parlament jakožto jediný evropský orgán, který demokraticky zastupuje všechny evropské občany, má možnost převzít iniciativu k přijetí takového evropského správního práva postupem stanoveným v čl. 192 odst. 2 Smlouvy o ES.
  8. V čl. 192 odst. 2 Smlouvy o ES se stanoví, že „Evropský parlament může většinou hlasů svých členů požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh k záležitostem, u nichž se domnívá, že k provedení této smlouvy je nutný akt Společenství“. Parlament by mohl zvážit použití tohoto postupu a navrhnout Komisi návrh evropského správního práva v podobě nařízení závazného pro všechny orgány a instituce. Podstata tohoto zákona by mohla vycházet z kodexu řádné správní praxe veřejného ochránce práv, který již přijaly dvě decentralizované agentury.
  9. Právním základem nařízení, kterým se zavádí evropské správní právo, by mohl být článek 308 Smlouvy o ES, který stanoví, že „[p]okud se činnost Společenství ukáže jako nezbytná k dosažení některého z cílů Společenství v průběhu fungování společného trhu a pokud tato smlouva neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně vhodná opatření“.

Na základě výše uvedených úvah a v souladu s čl. 3 odst. 7 statutu evropského veřejného ochránce práv předkládá veřejný ochránce práv Parlamentu následující doporučení:

Za účelem dosažení pravidel řádné správní praxe, která se vztahují stejně na všechny orgány a instituce Společenství v jejich vztazích s veřejností, doporučuje veřejný ochránce práv přijetí evropského správního práva, které by se vztahovalo na všechny orgány a instituce Společenství. Tento zákon by mohl mít podobu nařízení.

Štrasburk, duben 2000

Jacob SÖDERMAN

 


 

[1] Úř. věst. Usnesení o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 1998 (C-0138/99), Úř. věst. 1999, C 219/456.

[2] Úř. věst. Viz usnesení ze dne 16. července 1998 o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 1997 (C4-0270/98).

[3] Úř. věst. Usnesení o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 1998 (C-0138/99), Úř. věst. 1999, C 219/456.

[4] Úř. věst. Evropský parlament, Rada Evropské unie, Evropská komise, Účetní dvůr, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, Evropská investiční banka, Evropská centrální banka, Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP), Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, Evropská agentura pro životní prostředí, Evropská agentura pro hodnocení léčivých přípravků (EMEA), Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu, Evropská nadace odborného vzdělávání, Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost, Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie, Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a Odrůdový úřad Společenství.

[5] Úř. věst. Podrobné odpovědi Komise, Parlamentu a Rady, jakož i ostatních orgánů, institucí a decentralizovaných agentur jsou popsány v rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv ze dne 13. září 1999 obsahujícím návrhy doporučení.

[6] Úř. věst. Úř. věst. 1994, L 46, s. 58.

[7] Úř. věst. Usnesení o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 1997 (C-0270/98), Úř. věst. 1998, C 292/168, usnesení o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 1998 (C-0138/99), Úř. věst. 1999, C 219/456.

[8] Úř. věst. Usnesení o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 1997 (C-0270/98), Úř. věst. 1998, C 292/168, usnesení o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 1998 (C-0138/99), Úř. věst. 1999, C 219/456.

[9] Úř. věst. Důležitými příklady takových správních předpisů v členských státech jsou: portugalský správní řád - legislativní nařízení 442/91 ze dne 15. listopadu 1991 (včetně ustanovení týkajících se mimo jiné práva být vyslechnut před přijetím rozhodnutí, oznámení rozhodnutí, uvedení možností odvolání), italský zákon ze dne 7. srpna 1990 č. 241/90, nová pravidla v oblasti správního řízení a práva na přístup ke správním dokumentům (včetně ustanovení týkajících se mimo jiné uvedení úředníka odpovědného za správní řízení, slyšení nebo účastníků řízení a odůvodnění rozhodnutí), španělský zákon ze dne 6. listopadu 1992 o právním systému veřejné správy a společném správním řízení, dánský zákon o veřejné správě č. 571 ze dne 19. prosince 1985 (včetně ustanovení týkajících se mimo jiné slyšení účastníků řízení a práva činit prohlášení, odůvodnění rozhodnutí, pokynů k odvolání), finský správní řád č. 598 ze dne 6. srpna 1982 (včetně ustanovení týkajících se mimo jiné slyšení účastníků řízení, odůvodnění rozhodnutí, postoupení věci příslušnému orgánu), finský správní řád č. 598 ze dne 6. srpna 1982 (včetně ustanovení týkajících se mimo jiné slyšení účastníků řízení, odůvodnění rozhodnutí, postoupení věci příslušnému orgánu), švédský správní zákon (1986:223) ze dne 7. května 1986 (včetně ustanovení týkajících se mimo jiné povinnosti odpovědět na otázky občanů, povinnosti informovat občany příslušného orgánu, slyšení účastníků řízení a práva činit prohlášení, odůvodnění rozhodnutí a uvedení možností odvolání), rakouský všeobecný zákon o správním řízení ze dne 31. ledna 1991 (ve znění z roku 1995, BGBl 1991 idFIN BGBl 1995/471), německý zákon o správním řízení ze dne 25. května 1976 (BGBl. I strana 1253), řecký zákon č. 2690 ze dne 9. března 1999 o správním řádu a dalších ustanoveních, belgický zákon o formálním odůvodnění správních aktů ze dne 29. července 1991, nizozemský zákon o obecném správním právu ze dne 4. června 1992, lucemburský zákon ze dne 1. prosince 1978 o nesporném řízení a velkovévodské nařízení ze dne 8. června 1979 o postupu správních orgánů státu a obcí (včetně ustanovení týkajících se mimo jiné odůvodnění rozhodnutí, uvedení možností odvolání) a francouzský návrh zákona č. 153 (1998–1999) o právech občanů ve vztazích se správními orgány (který prošel druhým čtením v Assemblée Nationale; tento návrh zákona obsahuje ustanovení týkající se mimo jiné informací o úředníkovi, který se zabývá spisem občana, potvrzení o přijetí, předání záležitosti příslušnému orgánu a jeho oznámení občanovi, možnosti předkládat písemná a ústní vyjádření před přijetím rozhodnutí). Veřejný ochránce práv by rovněž rád odkázal na Příručku irského veřejného ochránce práv ke standardům osvědčených postupů pro veřejné zaměstnance (1996), která je kontrolním seznamem správní etiky, Občanskou chartu ve Spojeném království a Belgickou chartu uživatelů veřejných služeb ze dne 4. prosince 1992. Pokud jde o jiné mezinárodní organizace, veřejný ochránce práv odkazuje na doporučení Rady OECD ze dne 23. dubna 1998 o zlepšení etického chování ve veřejné službě, jakož i na příručku „Správa a vy“, kterou vypracovala Rada Evropy a která stanoví základní zásady hmotného správního práva a správního řízení, jež jsou považovány za zásady prvořadého významu pro ochranu soukromých osob v jejich vztazích se správními orgány, a která obsahuje rovněž odkazy na příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, jakož i příklady provádění zásad v členských státech Rady Evropy (nakladatelství Rady Evropy, 1996).

Co si myslíte o tomto automatickém překladu? Sdělte nám svůj názor.