Stěžovatelem je společnost působící v oblasti informačních technologií, která se zúčastnila nabídkového řízení Komise. Komise požádala všechny uchazeče, aby vypracovali dvě případové studie, které jí umožní posoudit jejich technické schopnosti.

Stěžovatel zpochybnil skutečnost, že jedna z případových studií byla velmi podobná nabídkovému řízení, které nedávno uspořádala agentura EU. Tvrdila, že to poskytlo společnostem, které vyhrály toto nabídkové řízení, konkurenční výhodu v rámci nabídkového řízení Komise. Stěžovatel rovněž zpochybnil rozhodnutí Komise nezveřejnit jména osob, které návrhy Komise hodnotily.

V návaznosti na své šetření dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že koncepce nabídkového řízení navržená Komisí neposkytuje vítěznému uchazeči konkurenční výhodu. Pokud jde o zveřejnění jmen hodnotitelů, veřejná ochránkyně práv navrhuje, aby Komise zvážila jejich zveřejnění v budoucnu.

Stěžovatel byl předmětem vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). OLAF sdělil podrobnosti o výsledku svého vyšetřování třetí straně, které byly zveřejněny v tiskovém článku v zemi stěžovatele. Evropský inspektor ochrany údajů měl za to, že zpřístupnění je v rozporu s pravidly EU pro ochranu údajů. Stěžovatel následně požádal úřad OLAF, aby přiznal pochybení při zveřejňování osobních informací a omluvil se za ně.

OLAF to původně odmítl. V návaznosti na šetření veřejného ochránce práv však zaslala stěžovateli dopis, v němž vyjádřila politování nad tím, že v jeho případě nejednala v souladu s pravidly pro ochranu údajů, a omluvila se mu. Ačkoli stěžovatel nebyl s omluvou spokojen, veřejný ochránce práv se domníval, že tvrzení stěžovatele vyhověl, a proto dospěl k závěru, že neexistují žádné důvody pro další šetření stížnosti.

V březnu 2005 podal stěžovatel Komisi stížnost týkající se údajného porušení směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů Finskem. Stěžovala si Komisi, že finská obec zveřejnila na internetových stránkách obce citlivé osobní údaje týkající se její dcery. Stěžovatelka tvrdila, že Komise řádně neprošetřila její stížnost a že jí nesprávně odepřela přístup k dokumentům týkajícím se šetření Komise podle nařízení č. 1049/2001.

Pokud jde o argument stěžovatele, že by Komise měla podat žalobu proti Finsku k Soudnímu dvoru na základě článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), veřejná ochránkyně práv připomněla, že článek 258 SFEU se obvykle použije pouze v případě, že správní praxe, která je v rozporu s právem EU, je konzistentní a má obecnou povahu. Kromě toho členský stát nemůže být předložen Soudnímu dvoru na základě článku 258 SFEU, pokud již uvedl svou správní praxi do souladu s unijním právem před tím, než mu bylo zasláno odůvodněné stanovisko. Komise informovala veřejného ochránce práv, že pokyny finských místních orgánů byly v březnu 2008 upraveny tak, aby bylo lépe chráněno právo na ochranu údajů ze strany obecních orgánů. Vzhledem k tomu, že se zdá, že stávající pokyny pro místní orgány jsou v souladu s pravidly pro ochranu údajů, nemá Komise žádné důvody pro podání žaloby proti Finsku. Veřejná ochránkyně práv uvítala skutečnost, že Komise nadále sleduje případ s ohledem na probíhající soudní spory před finskými soudy týkající se základní otázky.

Veřejný ochránce práv proto neshledal žádný nesprávný úřední postup, pokud jde o tvrzení, že Komise stížnost řádně neprošetřila.

Pokud jde o údajné protiprávní odmítnutí poskytnout stěžovateli přístup k dokumentům, veřejný ochránce práv poznamenal, že během jeho šetření se Komise rozhodla poskytnout stěžovateli přístup k dotčeným dokumentům. Tvrzení a tvrzení byla tedy Komisí vyřízena.