Vážený pane B.,
dne 3. února 1997 jste jménem svého sdružení Friends of the Lake District podal stížnost týkající se rozhodnutí Evropské komise uzavřít spis o stížnosti, kterou jste podal Komisi a která se týkala orgánů Spojeného království. V podstatě jste tvrdil, že Komise dostatečně neodůvodnila své zjištění, že orgány Spojeného království nejednaly v rozporu se směrnicí 85/337.
Dne 18. dubna 1997 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 1. července 1997 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Vaše připomínky jsem obdržel dne 22. srpna 1997.
Požádal jsem Komisi o druhé stanovisko dne 12. listopadu 1997. Komise zaslala své druhé stanovisko dne 22. prosince 1997 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Vaše další připomínky jsem obdržel dne 16. února 1998.
Dne 4. srpna 1998 jsem požádal Komisi o třetí stanovisko. Třetí stanovisko Komise jsem obdržel dne 3. listopadu 1998 a předal jsem Vám jej s výzvou k předložení dalších připomínek, pokud si to přejete. Vaše další připomínky jsem obdržel dne 31. prosince 1998.
Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.
Aby se předešlo nedorozumění, je důležité připomenout, že Smlouva o ES zmocňuje evropského veřejného ochránce práv zkoumat možné případy nesprávného úředního postupu pouze při činnosti orgánů a institucí Společenství. Statut evropského veřejného ochránce práv výslovně stanoví, že stížnost veřejnému ochránci práv nelze podat na žádný jiný orgán nebo osobu.
Šetření veřejné ochránkyně práv týkající se této stížnosti byla proto zaměřena na posouzení, zda nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu při činnosti Evropské komise.

Stížnost

Skutečnosti předcházející stížnosti jsou shrnuty takto: V srpnu 1995 sdružení podalo u Evropské komise stížnost týkající se orgánů Spojeného království. Stížnost se týkala žádosti o stavební povolení pro tzv. zařízení pro charakterizaci hornin (RCF). Sdružení mělo za to, že orgány Spojeného království při vyřizování této žádosti jednaly v rozporu se směrnicí 85/337 o posuzování vlivů na životní prostředí.
Sdružení se domnívalo, že projekt revolvingového úvěrového nástroje by měl být považován za neoddělitelný od plánovaného hlubinného úložiště pro ukládání jaderného odpadu. Správné posouzení vlivů na životní prostředí by mohlo být provedeno pouze tehdy, pokud by se oba projekty považovaly za jeden. Sdružení mělo za to, že předchozí správní praxe Komise tento názor podporuje.
Sdružení se navíc domnívalo, že orgány Spojeného království jednaly v rozporu s článkem 5 směrnice 85/337 tím, že nepožadovaly, aby žádající společnost poskytla a zveřejnila informace o možných alternativách k projektu revolvingového úvěrového nástroje.
Po prošetření této záležitosti Komise sdružení informovala, že směrnice 85/337 ponechává členským státům značný prostor pro uvážení, pokud jde o posuzování vlivů na životní prostředí. Informace je třeba poskytnout pouze tehdy, pokud se členský stát domnívá, že informace jsou relevantní pro specifické vlastnosti konkrétního záměru a environmentální prvky, které by mohly být ovlivněny. Na základě informací, které měla k dispozici, Komise nekonstatovala, že Spojené království porušilo směrnici 85/337, a rozhodla se proto spis uzavřít.
Vzhledem k tomu, že odpověď Komise byla neuspokojivá, sdružení podalo stížnost veřejnému ochránci práv. Ve stížnosti bylo v podstatě uvedeno, že Komise dostatečně neodůvodnila, proč byl projekt revolvingového úvěrového nástroje oddělitelný od možného hlubinného úložiště pro ukládání jaderného odpadu a proč nebyly informace o alternativních lokalitách považovány za nezbytné.

Šetření

Stanovisko Komise Ve
své odpovědi veřejnému ochránci práv Komise v podstatě zopakovala odůvodnění, které již bylo stěžovatelům poskytnuto.
Připomínky stěžovatele
Sdružení ve svých připomínkách trvá na stížnosti.

Další dotazy

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se veřejná ochránkyně práv domnívala, že Komise mohla na příslušné argumenty předložené stěžovatelem odpovědět přiměřeněji. Komise byla proto požádána, aby zaprvé objasnila, proč považovala projekt revolvingového úvěrového nástroje za oddělitelný od plánovaného projektu ukládání jaderného odpadu; zadruhé, na jakém základě dospěla Komise k závěru, že Spojené království nejednalo v rozporu se směrnicí 85/337, když nepožádalo žalující společnost o poskytnutí informací o alternativách projektu.
Druhé stanovisko Komise
Ve své replice Komise zopakovala, že neexistují žádné důkazy o tom, že Spojené království nesplnilo povinnosti vyplývající ze směrnice 85/337. Chybějící žádost o zveřejnění alternativních možností projektu tedy nebyla protiprávním jednáním Spojeného království. Pokud jde o oddělitelnost projektu, výstavba jaderného depozitáře by vyžadovala samostatnou žádost o plánování; projekt revolvingového úvěrového nástroje by proto mohl být považován za oddělitelný od jakýchkoli takových plánů pro úložiště jaderné energie.
Další připomínky stěžovatele
Sdružení ve svých připomínkách trvá na stížnosti.
Po pečlivém zvážení druhého stanoviska Komise a dalších připomínek stěžovatele veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby dále rozpracovala své stanovisko k tomu, proč je revolvingový úvěrový nástroj oddělitelným projektem a proč nejsou informace o alternativních lokalitách považovány za nezbytné.
Třetí stanovisko Komise
Ve svém třetím stanovisku Komise nejprve podrobněji objasnila otázku oddělitelnosti. Uvedl, že:

„I když je revolvingový úvěrový nástroj nezbytným předchůdcem depozitáře, je schopen samostatně fungovat jako kompletní projekt, aniž by byl depozitář vybudován. Z tohoto důvodu se věci uvedené [sdružením] liší od projednávané věci. Navrhovaný revolvingový úvěrový nástroj a depozitář byly zejména samostatné samostatné projekty, které na sobě při každodenním provozu nezávisely. Tak tomu nebylo v případě elektrárny Wilton, kde vývoj elektrárny a přenosy energie spoluzávisely a byly nezbytné pro každodenní provoz elektrárny. Podobně v případě železničního spojení v Lamanšském průlivu byl rozvoj železniční tratě a stanice nezbytný pro každodenní provoz železnice. Tak tomu v tomto případě nebylo. Vývoj revolvingového úvěrového nástroje byl samostatným projektem, který shromažďoval informace, které by mohly být použity k posouzení vhodnosti depozitáře v této lokalitě.
Kromě toho by každý projekt podléhal samostatnému povolovacímu řízení a neexistuje žádný nezbytný důsledek, že pokud by bylo RCF uděleno stavební povolení, bylo by povolení uděleno depozitáři.“

Pokud jde o informace o alternativách projektů, Komise měla za to, že vzhledem k tomu, že oba projekty jsou oddělitelné, spadá projekt revolvingového úvěrového nástroje do přílohy II směrnice 85/337. Tato otázka tak byla posouzena v souvislosti s čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337, který stanoví, že záměry uvedené v příloze II podléhají posouzení, pokud se členské státy domnívají, že to vyžadují jejich vlastnosti. Vzhledem k tomu, že projekt revolvingového úvěrového nástroje je oddělitelný od možného úložiště pro ukládání jaderného odpadu, měla Komise za to, že informace o alternativních lokalitách nejsou zapotřebí.
Připomínky stěžovatele ke třetímu stanovisku Komise
Ve svých připomínkách ke třetímu stanovisku Komise sdružení trvá zejména na tom, že Komise dostatečně nevysvětlila otázku alternativních lokalit.

ROZHODNUTÍ

1. Nedostatečné odůvodnění
1.1 Zásady řádné správy vyžadují, aby správa náležitě odůvodnila svá rozhodnutí o podáních, která jí občané předložili. V tomto případě je zřejmé, že Komise původně dostatečně neodůvodnila dvě obavy stěžovatele, a to oddělitelnost projektu revolvingového úvěrového nástroje a potřebu informací o alternativních lokalitách.
1.2 V průběhu šetření však Komise uvedla důvody, proč považovala projekt revolvingového úvěrového nástroje za oddělitelný a proč se domnívala, že informace o alternativních lokalitách nejsou zapotřebí. Zdá se, že Komise se v podstatě domnívá, že projekt revolvingového úvěrového nástroje je oddělitelným projektem, neboť může být oddělen od možného úložiště jaderného odpadu. Vzhledem k tomu, že projekt může být samostatný, Komise se domnívá, že informace o alternativních lokalitách nejsou zapotřebí. Tato argumentace se nejeví jako nepřiměřená.
Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že Komise napravila své původní nedostatečné odůvodnění, které představovalo nesprávný úřední postup.
2. Závěr
Na základě šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že Komise již nedopustila nesprávného úředního postupu. Veřejná ochránkyně práv se proto rozhodla případ uzavřít.
O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.
Váš upřímně
Jacob SÖDERMAN