Štrasburk 5. dubna 2006

Vážený pane G.,

Dne 6. června 2005 jste podal stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv na Evropskou komisi jménem pracovníků „Asociación Alianza para un Mundo Justo“. Stížnost se týkala rozvoje projektu zaměřeného na zmírnění chudoby v Guatemale, Hondurasu a Nikaragui.

Dne 28. června 2005 jste zaslal doplňující informace týkající se Vaší státní příslušnosti.

Dne 6. července 2005 jsem informoval předsedu Komise o Vaší stížnosti a požádal jsem ho, aby do 31. října 2005 předložil své stanovisko. Dne 10. listopadu 2005 mě Komise informovala o určitém zpoždění ve své odpovědi. Dne 15. listopadu 2005 jsem Komisi odpověděl a požádal ji, aby své stanovisko zaslala nejpozději do 30. listopadu 2005.

Dne 17. listopadu 2005 zaslala Komise své stanovisko, které jsem Vám předal dne 2. prosince 2005, s výzvou k vyjádření. Ve stejný den jste mi zaslal své připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Podle stěžovatele jsou skutkové okolnosti případu v souhrnu následující:

Stěžovatel, britský státní příslušník dočasně pobývající v Guatemale, pracuje v této zemi pro sdružení „Alianza para un Mundo Justo“ („AMJ“). AMJ byl subdodavatelem společnosti Just World Partners (dále jen „JWP“) v grantové smlouvě AIDCO/B7-6200/02/0657/TF uzavřené mezi JWP jako hlavním dodavatelem a Komisí. Předmětem zakázky bylo vypracování projektu na zmírnění chudoby prostřednictvím udržitelného lesního hospodářství v Guatemale, Hondurasu a Nikaragui.

Stěžovatel vysvětlil, že Komise neuhradila některé zálohy, které měly být vyplaceny JWP, a v důsledku toho pracovníci AMJ neobdrželi od června 2003 svou mzdu. Celková dotčená částka činila 362 778,44 EUR. Mnoho jeho kolegů se nacházelo v nejisté situaci a delegace Komise v Guatemale (dále jen „delegace“), na kterou bylo řízení grantu převedeno v září 2004, projevila k tomuto problému lhostejný postoj.

Osoba odpovědná za projekt v delegaci situaci nijak nevysvětlila, neboť pouze uvedla, že její útvary se budou zabývat pouze dotazy JWP. JWP se však nepodařilo získat od delegace žádné další informace.

Stěžovatel v souhrnu tvrdil, že: i) Komise nezaplatila hlavnímu dodavateli, JWP, za druhou a třetí zálohu na projekt a v důsledku tohoto selhání sdružení stěžovatele, AMJ, neobdrželo od JWP od června 2003 žádnou platbu; a že ii) delegace Komise v Guatemale neodpověděla na žádosti stěžovatele včas a odmítla mu poskytnout jakékoli další vysvětlení.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku nejprve poskytla některé základní informace. Vysvětlila, že v roce 2002 zveřejnila výzvu k předkládání návrhů na 36měsíční projekt zaměřený na podporu udržitelného živobytí a na snížení zranitelnosti chudých závislých na lesích v Guatemale, Hondurasu a Nikaragui. Na jaře 2003 Komise zadala grantovou smlouvu JWP, nevládnímu sdružení se sídlem ve Spojeném království, které mělo odpovídat za účinné fungování všech partnerů, jakož i za monitorování a hodnocení projektů. Za realizaci projektu v těchto třech zemích odpovídalo guatemalské nevládní sdružení AMJ, které bylo hlavním partnerem JWP.

Intervence Komise v rámci projektu byla stanovena na maximálně 80 % odhadovaných celkových způsobilých nákladů. Jak je stanoveno ve smlouvě, platba Komise měla být provedena prostřednictvím: i) zálohu na prvních 12 měsíců provádění; ii) dvě průběžné platby pro každý z následujících dvou let; a iii) konečnou platbu zůstatku. Žádosti o platbu musely být podloženy technickými a finančními zprávami a pracovní skupina JWP musela předkládat výroční zprávy o auditu.

Na jaře 2003 Komise na žádost JWP vyplatila původní smluvní zálohu za období od 15. března 2003 do 14. března 2004 (623 827 eur).

Dne 24. května 2004 zaslala JWP Komisi průběžnou zprávu a požádala o druhou zálohu ve výši 624 650,88 EUR na období od 15. března 2004 do 15. března 2005. K žádosti bylo přiloženo osvědčení o auditu týkající se zdrojů spravovaných v ústředí JWP v Edinburghu, které představovaly pouze 27,5 % nákladů vykázaných JWP za první rok.

Dne 21. listopadu 2004 delegace informovala JWP, že externí monitorovací zpráva financovaná Komisí a datovaná červnem 2004 vyjádřila vážné obavy, pokud jde o provádění projektu, a vyzvala k pozastavení plateb. S ohledem na monitorovací zprávu se Komise rozhodla zahájit jak technické hodnocení, tak finanční audit. Pracovní skupina byla informována, že Komise nepřijme žádná další opatření, dokud nebudou známy výsledky finančního auditu.

Komise uvedla, že nemá se společností AMJ žádný smluvní vztah, neboť smlouva byla uzavřena mezi Komisí a JWP, a měla za to, že neexistuje žádný důvod pro spor se sdružením stěžovatele.

Pokud jde o první tvrzení stěžovatele, konkrétně o údajné nezaplacení druhé a třetí zálohy projektu JWP ze strany Komise, měla Komise za to, že žádost o druhou zálohu obdrženou dne 24. května 2004 od JWP nebyla v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy, neboť osvědčení o auditu přiložené k žádosti se netýkalo všech zálohových prostředků. Komise odkázala na další fakturu předloženou JWP počátkem listopadu 2004 namísto faktury předložené dne 24. května 2004. Komise však vysvětlila, že nemůže být zpracována ani proto, že nebyla vydána jménem JWP a že se zpráva o auditu z května 2004 nevztahovala na celou první zálohovou platbu.

Komise vysvětlila, že se rozhodla pozastavit druhou a třetí zálohovou platbu v zájmu řádného finančního řízení, dokud nebudou známy výsledky finančního auditu, který se rozhodla zahájit. Komise rovněž vysvětlila, že podle smlouvy může Komise preventivně pozastavit platby bez předchozího oznámení v případě, že JWP učinila neúplná prohlášení nebo předložila zprávy, které neodrážely skutečnost. Rovněž připomněla, že dne 4. října 2004 bylo JWP a AMJ doporučeno, aby pozastavily svou činnost a zachovaly minimální personální strukturu. Komise zdůraznila, že napadené rozhodnutí o zadržení plateb nebylo určeno stěžovateli, ale JWP jakožto smluvnímu partnerovi Komise.

Dne 25. května 2005 delegace navrhla, aby JWP ukončila smlouvu na konci května 2005 a vypořádala své pohledávky na základě závěrečného a úplného auditu, s nímž JWP souhlasila dne 7. července 2005. Po jednáních s JWP a AMJ podepsaly smluvní strany dne 31. října 2005 dohodu o narovnání, na jejímž základě Komise provede konečnou platbu ve výši 422 007 EUR. Dne 3. listopadu 2005 předložila JWP delegaci žádost o platbu této částky.

Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele týkající se údajného nereagování Komise na jeho žádosti včas a odmítnutí poskytnout mu jakékoli další vysvětlení, Komise poukázala na to, že nemá povinnost informovat AMJ přímo. Vysvětlila, že se domnívala, že JWP poskytne AMJ pokyny týkající se řízení projektu a informace o jakýchkoli dalších relevantních otázkách. Dopisem ze dne 16. května 2005 Komise doporučila, aby s delegací komunikovala pouze JWP jakožto smluvní strana. Komise konstatovala, že pracovní skupina vzala na vědomí otevřenou a rychlou komunikaci, jakož i nepřetržitý dialog s delegací. Komise poukázala na to, že ačkoli AMJ nebyla smluvní stranou, skutečně obdržela informace od delegace týkající se smlouvy a že stěžovatel byl přítomen na několika schůzkách se zástupci JWP v kancelářích delegace, které se konaly v roce 2004.

Komise se proto domnívala, že její útvary jednaly řádně a dodržovaly pravidla a zásady, které jsou pro ně závazné, a že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Připomínky stěžovatele

V e-mailu ze dne 2. prosince 2005 stěžovatel potvrdil, že delegace neuhrazenou částku uhradila a že záležitost považuje za vyřešenou Komisí. Uvedl, že nemá žádné další nároky, a poděkoval veřejnému ochránci práv a jeho útvarům za to, že nalezli pozitivní řešení jeho stížnosti.

ROZHODNUTÍ

1. Údajné nezaplacení hlavního dodavatele

1.1 Stěžovatel pracuje pro sdružení "Alianza para un Mundo Justo" ("AMJ") v Guatemale, které je subdodavatelem firmy "Just World Partners" ("JWP") v rámci smlouvy (AIDCO/B7-6200/02/0657/TF) uzavřené mezi JWP a Komisí. Smlouva zahrnuje vypracování projektu na zmírnění chudoby v Guatemale, Hondurasu a Nikaragui.

Stěžovatel tvrdí, že Komise nezaplatila JWP za druhou a třetí zálohu na projekt a v důsledku tohoto selhání sdružení stěžovatele, AMJ, neobdrželo od JWP od června 2003 žádnou platbu.

1.2 Komise tvrdí, že žádost JWP o druhou zálohu na smlouvu ze dne 24. května 2004 nebyla v souladu s příslušnými ustanoveními, jelikož osvědčení o auditu přiložené k žádosti se nevztahovalo na všechny zálohové prostředky. S ohledem na výsledky externí monitorovací zprávy, která vyzvala k pozastavení plateb, se Komise rozhodla pozastavit druhou a třetí zálohovou platbu jako preventivní opatření, dokud nebudou k dispozici výsledky finančního auditu projektu. Komise má za to, že napadené rozhodnutí o zadržení plateb nebylo určeno AMJ, ale jejímu smluvnímu partnerovi JWP.

Komise rovněž vysvětlila, že dne 25. května 2005 delegace Komise v Guatemale (dále jen „delegace“), na kterou bylo řízení grantu převedeno v září 2004, navrhla, aby JWP ukončila smlouvu na konci května 2005 a vyrovnala své pohledávky na základě konečného a úplného auditu. Dne 7. července 2005 JWP s tímto návrhem souhlasila. Po jednáních s JWP a AMJ podepsaly strany smlouvy dne 31. října 2005 dohodu o narovnání, na jejímž základě Komise provede konečnou platbu ve výši 422 007 EUR. Dne 3. listopadu 2005 předložila JWP delegaci žádost o platbu této částky.

1.3 Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že stěžovatel v e-mailu ze dne 2. prosince 2005 vysvětlil, že delegace neuhrazenou částku uhradila a že považuje záležitost za vyřešenou. Poděkoval veřejnému ochránci práv a jeho útvarům za to, že nalezli pozitivní řešení jeho stížnosti.

Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že Komise přijala opatření, která vedla k urovnání prvního tvrzení stěžovatele.

2. Nereagování na žádosti stěžovatele

2.1 Stěžovatel tvrdí, že delegace neodpověděla na jeho žádosti včas a odmítla poskytnout další vysvětlení. Tyto žádosti se týkaly druhé a třetí zálohy na smlouvu AIDCO/B7-6200/02/0657/TF.

2.2 Komise poukazuje na to, že neměla povinnost informovat AMJ přímo a že se domnívala, že JWP poskytne AMJ pokyny týkající se řízení projektu a dalších relevantních otázek. Komise konstatuje, že pracovní skupina uznala otevřenou a rychlou komunikaci, jakož i nepřetržitý dialog s delegací. Komise vysvětluje, že ačkoli AMJ nebyla smluvní stranou, ve skutečnosti obdržela od delegace informace o smlouvě a že v roce 2004 byl stěžovatel přítomen na několika schůzkách se zástupci JWP v kancelářích delegace.

2.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel ve svém vyjádření ze dne 2. prosince 2005 uvedl, že vzhledem k tomu, že delegace neuhrazenou částku uhradila, nemá žádné další nároky. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že stěžovatel od tohoto aspektu případu upustil.

Závěr

Ze stanoviska Komise a z připomínek stěžovatele vyplývá, že Komise podnikla odpovídající kroky k vyřešení prvního tvrzení, a tím stěžovatele uspokojila.

Pokud jde o druhé tvrzení stěžovatele, veřejný ochránce práv se domnívá, že stěžovatel od tohoto aspektu případu upustil.

Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

 

P. Nikiforos DIAMANDOUROS