Vážený pane X.,

Dne 23. března 2004 jste podal u evropského veřejného ochránce práv stížnost na Evropskou komisi týkající se situace vašeho syna, který již nemůže navštěvovat evropské školy z důvodu svých zvláštních vzdělávacích potřeb.

Veřejný ochránce práv obdržel značný počet stížností týkajících se stejného předmětu. Tvrzení uvedená v těchto stížnostech byla velmi podobná tvrzením uvedeným v předchozí stížnosti (odkaz: 1391/2002/JMA), u něhož již probíhalo šetření. V průběhu tohoto šetření byl Komisi zaslán návrh doporučení. Komise byla o Vaší stížnosti informována a byla požádána, aby k ní předložila stanovisko. Orgán se rozhodl společně odpovědět na všechny stížnosti týkající se této záležitosti prostřednictvím svého vlastního podrobného stanoviska ve věci 1391/2002/JMA. Dne 29. září 2004 jsem Vám zaslal kopii odpovědi Komise.

Dne 27. května 2005 jsem v návaznosti na hloubkové šetření stížnosti 1391/2002/JMA předložil Evropskému parlamentu zvláštní zprávu v souladu s čl. 3 odst. 7 statutu veřejného ochránce práv. Ve zvláštní zprávě se doporučuje, aby Komise přijala nezbytná opatření k zajištění toho, aby rodiče dětí se zvláštními vzdělávacími potřebami (děti SEN), které jsou vyloučeny z evropských škol z důvodu stupně jejich zdravotního postižení, nemuseli přispívat na vzdělávací náklady svých dětí.

Jak je uvedeno ve zvláštní zprávě, veřejný ochránce práv se domníval, že výše uvedené doporučení by se mělo vztahovat i na další stížnosti, které obdržel a které se týkaly podobných skutečností a totožných tvrzení, včetně vašich vlastních.

Vezměte prosím na vědomí, že zvláštní zpráva se rovněž zabývala Vaším tvrzením, že evropské školy údajně nezajistily vhodné vzdělávací programy pro všechny děti úředníků EU se speciálními vzdělávacími potřebami. Veřejná ochránkyně práv si je vědoma skutečnosti, že stávající postupy členských států, pokud jde o rozvoj politik pro začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol, se zdají vykazovat velké rozdíly. Zatímco některé členské státy EU zavedly plně integrovaný vzdělávací systém, který uspokojuje všechny potřeby dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, jiné evropské země si stále zachovávají víceúrovňový přístup, který kombinuje samostatné běžné vzdělávací systémy a vzdělávací systémy se speciálními vzdělávacími potřebami. Veřejný ochránce práv poukazuje na to, že mu není známo žádné závazné právní ustanovení, které by vyžadovalo, aby Komise nebo evropské školy vytvořily jednotný systém. Vzhledem k neexistenci takového právního ustanovení nemůže veřejný ochránce práv dospět k závěru, že Komise nejednala řádně tím, že nezajistila, aby evropské školy poskytovaly vzdělávací programy pro všechny děti úředníků EU se speciálními vzdělávacími potřebami. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že v tomto aspektu případu zřejmě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

K tomuto dopisu přikládám kopii své zvláštní zprávy v angličtině.

Statut veřejného ochránce práv stanoví, že předložení zprávy Evropskému parlamentu je posledním krokem šetření veřejného ochránce práv. Uzavírám proto spis týkající se stížnosti.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

P. Nikiforos DIAMANDOUROS