Vážená paní S.,

Dne 5. března 2002 jste podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se dvou smluv mezi Vámi a Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Podle těchto smluv jste pro obě instituce připravoval denní přehled francouzského tisku.

Dne 29. dubna 2002 jsem Vaši stížnost předal předsedovi Evropského parlamentu. Téhož dne jsem Vás rovněž informoval, že nemohu prošetřit Vaši stížnost na Evropskou komisi, protože jste k ní neučinil žádné předchozí administrativní kroky.

Evropský parlament zaslal své stanovisko dne 6. června 2002. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 15. července 2002. Dne 14. října 2002 jsem požádal Evropský parlament o předložení dodatečného stanoviska k Vašemu případu. Evropský parlament zaslal své doplňující stanovisko dne 5. listopadu 2002 a já jsem Vám jej předal. Vaše doplňující připomínky jsem obdržel dne 14. února 2003.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Svým dopisem ze dne 13. února jste mě informoval, že nemáte námitky proti přijetí tohoto rozhodnutí v angličtině.

Stížnost

Stěžovatel je novinář a autor knih. V roce 1995 podepsala smlouvu s Evropskou komisí na přípravu denního přehledu francouzského tisku. V roce 1999 zahájila Komise nabídkové řízení na novou zakázku. Podle stěžovatelky byla cena, kterou musela navrhnout, aby byla konkurenceschopná, tak nízká, že si nemohla dovolit pracovat pouze pro Komisi. Stěžovatel se proto obrátil na Evropský parlament. Ten již využil přehledu tisku stěžovatele. Úředníci z informační kanceláře Parlamentu v Paříži (dále jen „informační kancelář“) použili kopii přezkumu předaného zastoupení Komise v Paříži. Stěžovatel navrhl Evropskému parlamentu smlouvu a nabídl, že přezkum tisku přizpůsobí potřebám Parlamentu. Parlament souhlasil a byla podepsána smlouva s Komisí i Parlamentem.

Smlouva s Evropským parlamentem skončila dne 31. prosince 2001. S ujištěním úředníků informační kanceláře, že bude podepsána nová smlouva, pokračovala stěžovatelka ve své práci bez smlouvy až do 15. ledna 2002. K tomuto datu informovala informační kancelář stěžovatele, že Parlament nebude moci podepsat novou smlouvu ani zaplatit za práci vykonanou v prvních dnech roku 2002. V důsledku toho musel stěžovatel rovněž ukončit smlouvu s Komisí, která již nebyla životaschopná.

Stěžovatelka nesouhlasí s ukončením smlouvy a domnívá se, že by jí měla být vyplacena odměna za práci, která byla vykonána po uplynutí platnosti původní smlouvy. Poté, co stěžovatel v tomto smyslu kontaktoval Parlament, podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.

Tvrdila, že jí úředníci Evropského parlamentu opakovaně poskytli ujištění, pokud jde o vypracování nové smlouvy. Po 31. prosinci 2001 proto stěžovatelka nadále předkládala Evropskému parlamentu svůj denní přehled tisku a považuje to za automatické obnovení své smlouvy.

Stěžovatelka tvrdí, že její smlouva, konkludentně obnovená v lednu 2002, musí být plněna po dobu odpovídající původní smlouvě a nejméně po celý rok.

Šetření

Stanovisko Parlamentu ke stížnosti bylo následující:

Evropský parlament uzavřel se stěžovatelem smlouvu o monitorování zpravodajství francouzského tisku o předsednictví Nicole Fontaineové. Smlouva byla uzavřena dne 1. října 1999. Tato smlouva byla svou povahou časově omezená a výslovně uváděla datum uplynutí její platnosti. Stěžovatel si měl být z článku 2 smlouvy zcela vědom toho, že toto datum je 31. prosinec 2001 a že z právního hlediska byla smlouva k tomuto dni ukončena.

Závěrem Parlament uvedl, že neporušil žádnou ze svých smluvních povinností vůči stěžovateli.

Parlament přiložil ke svému stanovisku kopii smlouvy.

Evropský veřejný ochránce práv předal stanovisko Parlamentu stěžovateli s výzvou k vyjádření. Stěžovatelka ve své odpovědi ze dne 15. července 2002 trvala na své stížnosti.

Stěžovatelka uvedla, že není spokojena se stanoviskem Parlamentu. Požádala veřejného ochránce práv, aby pokračoval ve své mediaci, aby Parlament pochopil, že ve Francii nikdo nemůže přimět lidi k tomu, aby pracovali pro nic za nic, nebo přerušit smluvní vztahy, které byly prodlouženy po uplynutí doby platnosti smlouvy.

Po pečlivém zvážení stanoviska Evropského parlamentu a připomínek stěžovatele se ukázalo, že je třeba provést další šetření. Ve svém stanovisku ze dne 6. června 2002 se Parlament nezabýval tvrzením, které již bylo uvedeno v původní stížnosti ze dne 5. března 2002. Úředníci informační kanceláře stěžovatelku údajně výslovně požádali, aby po skončení smlouvy pokračovala ve své práci pro Parlament. Stěžovatel tak učinil do 15. ledna 2002.

Parlament uvedl, že na rozdíl od tvrzení stěžovatelky ji informační kancelář nepožádala, aby pokračovala ve své tiskové práci i po skončení její oficiální smlouvy. Jak již bylo uvedeno, dohodnutým datem ukončení smlouvy byl 31. prosinec 2001. Je pravda, že do 15. ledna 2002 stěžovatelka předala informační kanceláři přehled tisku, který sestavovala pro zastoupení Komise. Učinila tak však z vlastní iniciativy, aniž by o to byla požádána.

Stěžovatelka prohlásila, že vzhledem k nedostatku dobré vůle Evropského parlamentu ztratila naději v mediační řízení. Stěžovatelka informovala veřejnou ochránkyni práv, že vážně zvažuje možnost obrátit se na soud.

ROZHODNUTÍ

1.1 Evropský parlament uzavřel se stěžovatelem smlouvu o sledování zpravodajství ve francouzském tisku. Platnost smlouvy skončila dne 31. prosince 2001. Stěžovatelka tvrdí, že jí úředníci Evropského parlamentu opakovaně poskytli ujištění, pokud jde o vypracování nové smlouvy. Po 31. prosinci 2001 proto stěžovatelka nadále předkládala Evropskému parlamentu svůj denní přehled tisku a považuje to za automatické obnovení své smlouvy.

1.2 Parlament tvrdil, že smlouva je svou povahou časově omezená, a výslovně uvedl datum, kdy její platnost vypršela. Stěžovatel si měl být z článku 2 smlouvy zcela vědom toho, že toto datum je 31. prosinec 2001 a že z právního hlediska byla smlouva k tomuto dni ukončena. Stěžovatelka pokračovala ve své práci v informační kanceláři z vlastního podnětu a úředníci Parlamentu ji o to nepožádali.

1.3 Podle článku 195 Smlouvy o ES je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti "týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství". Veřejný ochránce práv se domnívá, že k nesprávnému úřednímu postupu dochází, pokud veřejný subjekt nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro něj závazné. Nesprávný úřední postup tedy může být zjištěn i při plnění závazků vyplývajících ze smluv uzavřených orgány nebo institucemi Společenství.

1.4 Veřejný ochránce práv se však domnívá, že rozsah přezkumu, který může v takových případech provést, je nutně omezený. Veřejný ochránce práv je zejména toho názoru, že by se neměl snažit určit, zda některá ze stran porušila smlouvu, je-li záležitost sporná. Touto otázkou by se mohl účinně zabývat pouze příslušný soud, který by měl možnost vyslechnout argumenty účastníků řízení týkající se příslušného vnitrostátního práva a posoudit protichůdné důkazy ve sporných skutkových otázkách.

1.5 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že v případech týkajících se smluvních sporů je odůvodněné omezit jeho šetření na přezkoumání toho, zda mu orgán nebo instituce Společenství poskytly ucelený a přiměřený popis právního základu pro své jednání a proč se domnívá, že jeho názor na smluvní postavení je oprávněný. Pokud tomu tak je, veřejný ochránce práv dospěje k závěru, že jeho šetření neodhalilo případ nesprávného úředního postupu. Tímto závěrem není dotčeno právo stran nechat svůj smluvní spor přezkoumat a autoritativně vyřešit příslušným soudem.

1.6 Veřejný ochránce práv přezkoumal smlouvu, kterou mu předal Evropský parlament. Porozumění Parlamentu smlouvě, zejména článku 2, který určuje datum skončení platnosti a spojuje ji s předsednictvím Nicole Fontaineové, se jeví jako správné.

1.7 Veřejný ochránce práv konstatuje, že nebylo možné zjistit, zda byl stěžovatel Parlamentem pověřen, aby po dohodnutém ukončení smlouvy předal svou práci informační kanceláři.

1.8 Veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že Parlament poskytl ucelený a přiměřený popis právního základu svých opatření a proč se domnívá, že jeho názor na smluvní postavení je oprávněný. Toto šetření tedy neodhalilo případ nesprávného úředního postupu Evropského parlamentu v souvislosti s tímto aspektem stížnosti.

2.1 Stěžovatelka tvrdí, že její smlouva, konkludentně obnovená v lednu 2002, musí být plněna po dobu odpovídající původní smlouvě a nejméně po celý rok.

2.2 S ohledem na výše uvedená zjištění veřejného ochránce práv není nutné pokračovat v šetření tohoto aspektu stížnosti.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Evropského parlamentu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropského parlamentu.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN