Vážený pane P.,

Dne 16. dubna 1999 obdržel od vás evropský veřejný ochránce práv stížnost týkající se údajného nepomáhání Evropské komise při vyřizování vašich nároků na dávky podle nařízení (ES) č. 1408/71.

Dne 22. dubna 1999 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Komise zaslala své stanovisko dne 29. července 1999. Předala jsem Vám jej s výzvou k vyjádření, kterou jste zaslal dne 4. září 1999. Dne 29. srpna 2000 jsem požádal Komisi o další informace. Komise zaslala své další stanovisko dne 23. listopadu 2000 a já jsem Vám jej předal s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete.

Zdá se, že od vás nebyly obdrženy žádné další připomínky.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledky dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

V dubnu 1999 podal italský občan žijící ve Švédsku stížnost evropskému veřejnému ochránci práv týkající se údajného neposkytnutí pomoci ze strany Evropské komise.

Stěžovatel utrpěl vážnou nehodu během dovolené v Řecku. V době nehody byl stěžovatel nově absolventem a po nehodě mu nebylo dovoleno pracovat po dobu šesti měsíců. Stěžovatel se neúspěšně dotázal na možnou pomoc italského konzulátu ve Stockholmu a jeho obce v Itálii. Obrátil se proto na úředníka Eurojus na zastoupení Komise ve Stockholmu. Úředník Eurojus informoval stěžovatele, že podle nařízení 1408/71/EHS má stěžovatel nárok na dávky ve Švédsku podle italských pravidel, pokud tyto dávky existují podle italského práva.

Stěžovatel podal oficiální žádost o pomoc italskému konzulátu ve Stockholmu a požádal jej, aby žádost předal své obci v Itálii. Vzhledem k tomu, že se zdálo, že nikdo neví, co má dělat, obrátil se stěžovatel v listopadu 1998 na úředníka Eurojus na zastoupení Komise v Římě a požádal o pomoc při kontaktování příslušného italského orgánu a při zajišťování správného provádění pravidel Společenství. V lednu 1999 se stěžovatel obrátil na zastoupení Komise v Římě a bylo mu sděleno, že jeho dopis dosud nebyl přečten ani otevřen. Bylo mu řečeno, že bude kontaktován během několika dní.

V dubnu 1999 zastoupení v Římě stěžovatele stále nekontaktovalo. Když zastoupení Komise ve Stockholmu obdrželo nového úředníka Eurojus, stěžovatel se znovu obrátil na tento úřad s žádostí o pomoc. Důstojník Eurojus si nebyl jistý, jak by měla být situace vyřešena. Pokusil se kontaktovat zastoupení v Římě e-mailem bez úspěchu.

Stěžovatel uvedl, že byl bez peněz po dobu osmi měsíců, během nichž si půjčil peníze od přátel.

Stěžovatel tvrdil, že by se do této situace nedostal, kdyby se zastoupení Komise pokusila záležitost vyřešit, a požadoval, aby Komise zasáhla a situaci vyřešila.

Šetření

Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že stěžovatel se po nehodě v Řecku v červenci 1998 obrátil na úředníka Eurojus na zastoupení Komise ve Stockholmu v říjnu 1998 s žádostí o informace týkající se jeho nároků na dávky v nemoci. Dne 4. listopadu 1998 úředník Eurojus odpověděl stěžovateli a poskytl informace o jeho právech podle nařízení 1408/71/EHS.

Dne 24. listopadu 1998 se stěžovatel obrátil na úředníka Eurojus na zastoupení Komise v Římě a požádal ho o intervenci. Komise vysvětlila, že korespondence mezi stěžovatelem a jeho zastoupením v Římě se potýkala s určitými problémy. Nicméně v lednu 1999 zastoupení v telefonickém rozhovoru se stěžovatelem potvrdilo informace, které mu poskytl úředník Eurojus ve Stockholmu, a dále vysvětlilo, že úkolem úředníka Eurojus je poskytovat informace týkající se záležitostí práva Společenství, nikoli však pomáhat občanům ve správních nebo soudních řízeních, kterých se účastní.

Dne 16. března 1999 obdrželo zastoupení Komise v Římě od italského konzulátu ve Stockholmu žádost o informace týkající se právního postavení stěžovatele podle práva Společenství, na kterou odpovědělo dne 14. května 1999. V květnu 1999 se stěžovatel telefonicky obrátil na Komisi, GŘ V (nyní GŘ pro zaměstnanost a sociální věci), a následně dne 24. května 1999 zaslal fax s žádostí o podrobné informace. V návaznosti na tuto žádost zaslala Komise dne 7. června 1999 dopis příslušnému italskému orgánu INPS (Istituto Nazionale della Previdenza Sociale), v němž jej požádala, aby přezkoumal a objasnil práva stěžovatele. Stěžovatel o tom byl téhož dne informován a dále mu byla poskytnuta brožura obsahující informace o právech na sociální zabezpečení. Krátce poté stěžovatel zaslal fax s připomínkami k obsahu zaslané brožury.

Komise dospěla k závěru, že nyní čeká na odpověď italského orgánu.

Stěžovatel ve svém vyjádření trval na své stížnosti. Konkrétně poukázal na to, že chování zastoupení Komise v Římě je nepřijatelné. Stěžovatel rovněž tvrdil, že sám kontaktoval INPS v Itálii a bylo mu sděleno, že se zabývá pouze záležitostmi důchodového zabezpečení. Krom toho nikdy neobdržel odpověď na své připomínky k brožuře o sociálním zabezpečení určené Komisi.

Stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby prošetřil přerušení komunikace mezi úřady Komise, a požadoval, aby mu byly dávky v nemoci uvolněny s pomocí Komise, která dala pokyn vnitrostátním orgánům ve Švédsku a Itálii.

Další dotazy

Po pečlivém zvážení stanoviska Komise a připomínek stěžovatele se ukázalo, že jsou nutná další šetření. Veřejný ochránce práv proto požádal Komisi, aby jej informovala o jakékoli odpovědi obdržené od italských orgánů v návaznosti na jeho dopis ze dne 7. června 1999 nebo o jakémkoli jiném vývoji.

Ve svém dalším stanovisku Komise vysvětlila, že v návaznosti na dopis ze dne 7. června 1999 adresovaný INPS byl spis stěžovatele projednán příslušným oddělením GŘ pro zaměstnanost a sociální věci společně se zástupci italské vlády na dvou schůzkách správní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, které se konaly ve dnech 5. a 6. října a 9. a 10. prosince 1999. Tyto kontakty byly provedeny za účelem objasnění práv, která stěžovateli náležela podle vnitrostátního práva. Komise vysvětlila, že stěžovatel v každém případě neměl nárok na náhradu nákladů na zdravotní péči vzniklých v Řecku nebo Švédsku podle práva Společenství, neboť nařízení 1408/71/EHS se v té době na studenty nevztahovalo.

Komise uvedla, že to nevylučuje nárok podle vnitrostátního práva, ale v projednávané věci se ukázalo, že nárok na dávky v nemoci z důvodu pracovní neschopnosti mají pouze zaměstnanci. Na studenty se tyto výhody nevztahovaly.

Komise dospěla k závěru, že má za to, že právo Společenství nebylo v projednávané věci porušeno, a nebude se tedy nadále zabývat spisem.

Komise vyjádřila politování nad tím, že v odpovědích, které poskytla stěžovateli po odeslání brožury o právech v oblasti sociálního zabezpečení, nebyla explicitnější. Ačkoli obecné informace obsažené v brožuře již byly stěžovateli sděleny telefonicky, Komise uznala, že formálnější kontakt potvrzující, že právo Společenství nebylo porušeno, mohl být vhodný.

Pokud jde o jednání úředníka Eurojus na zastoupení Komise v Římě, Komise uvedla, že úloha úředníka Eurojus byla stěžovateli jasně vysvětlena v telefonickém rozhovoru. Komise nicméně uznala, že její písemné potvrzení mohlo situaci vyjasnit.

Další stanovisko Komise bylo předáno stěžovateli k připomínkám. Zdá se, že od stěžovatele nebyly obdrženy žádné takové připomínky.

ROZHODNUTÍ

1.1 Stěžovatel, italský občan žijící ve Švédsku, který utrpěl vážnou nehodu v Řecku, kontaktoval Komisi (úředníky Eurojus na jejích zastoupeních ve Stockholmu a Římě a GŘ pro zaměstnanost a sociální věci), aby prošetřil jeho práva na sociální zabezpečení a požádal o pomoc při kontaktování příslušných vnitrostátních orgánů. Stěžovatel uvedl, že mu Komise nepomohla a že byl několik měsíců bez peněz. Stěžovatel tvrdil, že by se do této situace nedostal, kdyby se Komise pokusila záležitost vyřešit, a tvrdil, že by Komise měla zasáhnout, aby situaci vyřešila.

1.2 Komise vysvětlila kontakty, které měla s italskými orgány za účelem vyřešení této záležitosti. Bylo zjištěno, že stěžovatel, který byl v době úrazu studentem, neměl nárok na dávky v nemoci podle italského práva, a dále že v té době nebylo použitelné žádné právo Společenství. Komise měla za to, že nedošlo k porušení práva Společenství. Vyjádřila politování nad tím, že stěžovateli nebyla zaslána žádná formální odpověď, která by ho informovala o výsledku jeho šetření.

1.3 Pokud jde o úlohu úředníka Eurojus na zastoupeních Komise v členských státech, veřejný ochránce práv poukazuje na to, že jejich úkolem je poskytovat občanům EU bezplatné právní poradenství ohledně jejich práv podle práva Společenství. Úlohou úředníka Eurojus není zastupovat občany nebo vystupovat jako právník pro občany. V této souvislosti veřejný ochránce práv konstatuje, že stěžovatel obdržel písemné odpovědi na své žádosti o informace od úředníka Eurojus na zastoupení Komise ve Stockholmu ve dnech 4. listopadu 1998 a 28. ledna 1999. Pokud jde o dopis stěžovatelů úředníkovi Eurojusu na zastoupení Komise v Římě, tento úředník nevydal žádnou písemnou odpověď, ale stěžovatel byl informován telefonicky.

1.4 Dne 24. května 1999 se stěžovatel obrátil na Komisi, GŘ pro zaměstnanost a sociální věci, a požádal ji, aby zasáhla a situaci vyřešila. Dne 7. června 1999 se Komise obrátila na příslušný italský orgán INPS a stěžovatel byl o této skutečnosti téhož dne informován. Po tomto kontaktu uspořádala Komise dvě schůzky se zástupci italské vlády, během nichž byl projednáván spis stěžovatele. Komise konstatovala, že podle italského práva, jelikož stěžovatel byl v té době studentem, neměl nárok na dávky v nemoci, a dále že na úrovni Společenství neexistovala v té době pro studenty žádná ochrana. Komise rovněž dospěla k závěru, že nedošlo k porušení práva Společenství.

1.5 Pokud jde o kontakty mezi stěžovatelem a zastoupeními Komise ve Stockholmu a Římě, veřejný ochránce práv konstatuje, že úředníci Eurojusu poskytovali stěžovateli poradenství. Pokud jde o kontakty s GŘ Komise pro zaměstnanost a sociální věci, Komise stěžovateli odpověděla a navíc na jeho žádost jednala. V této souvislosti se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise při svých kontaktech se stěžovatelem jednala v souladu se zásadami řádné správy. Veřejný ochránce práv proto konstatuje, že jménem Komise nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

Na základě šetření veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské komise. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Komise.

Upřímně,

Jacob SÖDERMAN